Je to smutná příhoda z doby krátce poválečné. V zájmu historické pravdy si však musíme
připomínat i tyto události. Osvobození, to byl i teror ze strany Rudé armády, i když se ho komunistická propaganda snažila zamlčet.
Na fotografii pamětní desky připomínající tento zločin Rudé armády jsem narazil dnes na Facebooku. Šokovala mě, a proto jsem začal pátrat po podrobnostech. V kronice jedné z nejstarších z trampských osad u nás Údolí Děsu se píše. „V květnu 1945 v Kodském polesí tábořili sovětští vojáci, kteří zde vypáčili okenice a dveře mnoha chat a sebrali primusové lampy, deky a další věci. V Srbsku u řeky, při chytání ryb pomocí granátů, zranili sovětští vojáci malého osadníka Mirka Hellera. V hájovně v Kodě zastřelili sovětští vojáci hajného Bohumila Žíhlu.“
Tato smutná událost se odehrála 27. května 1945, kdy hajný Žíhla byl zavražděn ožralými ruskými násilníky při obraně své rodiny. Tento brutální čin připomíná pamětní deska u kodské hájovny nedaleko Tetína v Českém krasu. Můžeme se domnívat, co se asi uvnitř stalo. Vodkou rozkurážení rudoarmějci si chtěli užít s paní hajnou, vyrabovat hájovnu? Těžko říci, ale tak nějak to pravděpodobně bylo. Jestliže hajný Žíhla byl nucen bránit svoji rodinu, za což zaplatil svým životem, tak to muselo být hodně zlé.
To ovšem nebyl ojedinělý zločin Rudé armády. Obsazení obce Čejkovice na Hodonínsku Rudou armádou popsal pamětník pan Opluštil takto. „Zpočátku jsme byli rádi, že jsou Němci pryč, ale pak jsme si říkali, že by bylo lepší, kdyby žádní Rusové nepřišli.“ Ti podle něj v obci rabovali, znásilňovali ženy, olupovali místní obyvatele atd. Inu II. ukrajinský front maršála Malinovského, který byl pověstný tím, že jej z velké části tvořili propuštění kriminálníci. Těmito důvody se totiž bagatelizovalo násilné chování jeho vojáků.
Jenomže v Kodě řádili rudoarmějci z I. ukrajinského frontu, kterému velel maršál Koněv a jenž byl považován za elitu sovětských vojsk. To svědčí o tom, že často brutální násilí vůči civilistům bylo typické pro Rudou armádu jako celek. Její vojáci ani moc nerozlišovali, jestli jsou na území nepřítele nebo spojenců, a zkrátka běsnili všude.
Tím ovšem netvrdím, že všichni byli stejní. Já si vážím obyčejných frontových bojovníků, kteří hrdinně bojovali s nacisty a často se stávali obětí idiotských rozkazů velitelů Rudé armády, kteří je nesmyslně hnali proti dobře opevněným pozicím nepřítele.
Historie však musí být podávána nezkresleně, ve stylu padni, komu padni. Proto musíme mluvit i o temných stránkách příchodu a pobytu Rudé armády v českých zemích.
http://www.udolidesu.cz/historie.php?detail=no
Zdroj: http://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=471550
* * *
P.S.
Připojuji dvě fotografie pořízené dne 25.6.2016 na dalším z turistických pochodů Šperky Berounska.
Je to smutná příhoda z doby krátce poválečné. V zájmu historické pravdy si však musíme připomínat i tyto události. Osvobození, to byl i teror ze strany Rudé armády, i když se ho komunistická propaganda snažila zamlčet.
Na fotografii pamětní desky připomínající tento zločin Rudé armády jsem narazil dnes na Facebooku. Šokovala mě, a proto jsem začal pátrat po podrobnostech. V kronice jedné z nejstarších z trampských osad u nás Údolí Děsu se píše. „V květnu 1945 v Kodském polesí tábořili sovětští vojáci, kteří zde vypáčili okenice a dveře mnoha chat a sebrali primusové lampy, deky a další věci. V Srbsku u řeky, při chytání ryb pomocí granátů, zranili sovětští vojáci malého osadníka Mirka Hellera. V hájovně v Kodě zastřelili sovětští vojáci hajného Bohumila Žíhlu.“
Tato smutná událost se odehrála 27. května 1945, kdy hajný Žíhla byl zavražděn ožralými ruskými násilníky při obraně své rodiny. Tento brutální čin připomíná pamětní deska u kodské hájovny nedaleko Tetína v Českém krasu. Můžeme se domnívat, co se asi uvnitř stalo. Vodkou rozkurážení rudoarmějci si chtěli užít s paní hajnou, vyrabovat hájovnu? Těžko říci, ale tak nějak to pravděpodobně bylo. Jestliže hajný Žíhla byl nucen bránit svoji rodinu, za což zaplatil svým životem, tak to muselo být hodně zlé.
To ovšem nebyl ojedinělý zločin Rudé armády. Obsazení obce Čejkovice na Hodonínsku Rudou armádou popsal pamětník pan Opluštil takto. „Zpočátku jsme byli rádi, že jsou Němci pryč, ale pak jsme si říkali, že by bylo lepší, kdyby žádní Rusové nepřišli.“ Ti podle něj v obci rabovali, znásilňovali ženy, olupovali místní obyvatele atd. Inu II. ukrajinský front maršála Malinovského, který byl pověstný tím, že jej z velké části tvořili propuštění kriminálníci. Těmito důvody se totiž bagatelizovalo násilné chování jeho vojáků.
Jenomže v Kodě řádili rudoarmějci z I. ukrajinského frontu, kterému velel maršál Koněv a jenž byl považován za elitu sovětských vojsk. To svědčí o tom, že často brutální násilí vůči civilistům bylo typické pro Rudou armádu jako celek. Její vojáci ani moc nerozlišovali, jestli jsou na území nepřítele nebo spojenců, a zkrátka běsnili všude.
Tím ovšem netvrdím, že všichni byli stejní. Já si vážím obyčejných frontových bojovníků, kteří hrdinně bojovali s nacisty a často se stávali obětí idiotských rozkazů velitelů Rudé armády, kteří je nesmyslně hnali proti dobře opevněným pozicím nepřítele.
Historie však musí být podávána nezkresleně, ve stylu padni, komu padni. Proto musíme mluvit i o temných stránkách příchodu a pobytu Rudé armády v českých zemích.
http://www.udolidesu.cz/historie.php?detail=no
Zdroj: http://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=471550
* * *
P.S.
Připojuji dvě fotografie pořízené dne 25.6.2016 na dalším z turistických pochodů Šperky Berounska. Čest památce pana hajného Bohumila Žihly a jeho rodiny. Pokud někdo máte jeho fotografii, případně jeho rodiny, uvítám jejich zaslání.
J.Š.29.6.2016