… Spustit uzdravující lavinu odpuštění. To patří k Roku Milosrdenství. Ano ten nás zve, abychom ukončili staré spory, odpustili staré křivdy, smířili se a dali příležitost začít znovu. Odpouštět druhým je podmínkou pro získávání odpuštění pro sebe. …

Papež Benedikt říká: „Spravedlnost je nejvyšší mírou lásky, zatímco láska je plnou mírou spravedlnosti.“ Požadavek spravedlnosti musíme prakticky překračovat milující a milosrdnou náklonností k druhému. Kvůli přežití našich vztahů i v celé společnosti může být nutné odpustit i těžká obvinění proti spravedlnosti a opět se smířit. Odpuštění, smíření a milosrdenství i v bezvýchodné situaci nabízí východisko a novou budoucnost, protože způsobuje něco, samo o sobě nemožného, když promíjí, co je z hlediska spravedlnosti neprominutelné.

A jak si to představit? No Bůh to dělá při každé zpovědi, když odpouští hříchy, které jsou bez výjimky jeho urážkou. Hřích který odpustí, přestane existovat. Jest-li ten hřích postavil bariéru pro dobré vztahy a komunikaci, odpuštěním přestává hřích existovat a tedy padá bariéra. Odpuštění dává možnost odblokovat a uzdravit i naše vztahy. Ovšem dává možnost. Na nás všech záleží, jest-li jí skutečně využijeme. Odpuštěním je zrušena blokace, ale k uzdravení vztahu je třeba to odpuštění skutečně přijmout, uvěřit mu a začít komunikovat. Začít vytvářet vztah lásky, která se o druhého zajímá, naslouchá mu, chce jeho dobro a je ochotná se pro druhého angažovat.

Je možné, že i po odpuštění hříchu zůstane hluboké zranění, zvláště když šlo o zranění citů, či závislost, zlozvyk, ochablost, které působí také hřích. Uzdravení těžkého zranění vyžaduje čas, trpělivost a účinnou léčbu a duchovní rehabilitaci, podobně jako zlomená ruka potřebuje po odložení sádry trpělivého rozcvičování, předpokládá dobrou vůli, vytrvalost a ochotu začínat stále znovu a znovu. A jako při rozcvičování těla pomůže dobrý fyzioterapeut, tak na cestě duchovního uzdravování může pomoci i doprovázení duchovního vůdce.

Vrátí-li se duchovní bolest i po čase a přes veliké úsilí, není třeba se zneklidňovat. Ale třeba to vydržet stejně tak, jako ozývání se třeba staré zlomeniny po dlouhých letech při obyčejné změně počasí. Často se stává, že rozum chce odpustit, ale city to nezvládají. Pocit hněvu či uraženosti se vrací. Taky myslím, že je rozhodující krok vůle. Odpouštím, protože chci odpustit. Chci milovat i toho, kdo mne urazil. Prvním krokem je přát mu dobro, dokázat se za něj pomodlit. Před časem byl na internetu novinářský rozhovor s pronásledovanými křesťany, kteří byli vyhnání islámským státem z Mosulu a žijí v utečeneckém táboře. Dojala mne desetiletá dívka, která na otázku co přeje pronásledovatelům odpověděla, aby poznali Pána Ježíše.

Jest-li i po uváženém odpuštění se vrací pocit hněvu, nelásky, uraženosti, je třeba si docela klidně opakovat já jsem odpustil, pro mne to už neexistuje. A ujištění se za toho člověka se znovu pomodlit a být klidný. Nevracet se v myšlenkách znovu k tomu, co jsme odpuštěním zrušili.

Velmi vděčně vzpomínám na lekci, kterou jsem dostal doma od mámy. Když jsme po ní chtěli, aby nám vyprávěla o událostech, kterými jí bylo ublíženo, nikdy jsme to z ní nedostali. Jednoduše řekla dávno jsem to odpustila, já na to nevzpomínám, pro mne to už neexistuje. Přece nebudu tak hloupá, abych si kazila celý život s tím, že mi někdy někdo před léty ublížil.

Odpuštění osvobozuje. A odpuštění také patří mezi skutky duchovního milosrdenství. Kdykoliv děláme skutek lásky, necháváme v sobě působit Boha, který je láska. Stáváme se jeho nástrojem. Přinášíme ho lidem a dáváme jim možnost setkat se s ním. V takovém světle mají dobré skutky opravdu nesmírný význam i pro posvěcování světa ve kterém žijeme – vnášením Boha do světa.

Odpuštěním urážek má také úžasnou moc postavit hráz zlu. Zastavit lavinu hříchů, která často rozpoutá řetězec pomsty. Odpuštění je síla, která křísí k novému životu a vlévá naději. Odpuštění je základním rysem křesťanské kultury. A my bychom si to měli připomínat častěji dnes, kdy někteří lidé u nás hovoří tolik o tom, že je třeba chránit křesťanské hodnoty. Ano, k základním křesťanským hodnotám patří odpuštění. Je to nejzřetelnější výraz milosrdné lásky a barometr věrohodnosti naší víry. Odpuštění je třeba žít nejenom ve věcech velikých, ale i v každodenních maličkostech. A důležité je vědět, že se nemusím ptát, jest-li si dotyčný zasloužil odpuštění.

Odpuštění je vždycky nezasloužený dar, který obohacuje především toho kdo odpouští, protože osvobozuje a přináší pokoj. Hlavním a naprosto dostatečným důvodem pro každé odpuštění je, že Bůh odpustil nám. Polovinu oběti milosrdenství spustil Kristus svou obětí na Kalvárii, pak daroval odpuštění mně. Na odpuštění od Boha i církve bychom měli všichni odpovědět tím, že odpustíme my všem, kteří se nějak provinili proti nám. Spustit uzdravující lavinu odpuštění. To patří k Roku Milosrdenství. Ano ten nás zve, abychom ukončili staré spory, odpustili staré křivdy, smířili se a dali příležitost začít znovu. Odpouštět druhým je podmínkou pro získávání odpuštění pro sebe. Vždyť každý den, když se modlíme Otčenáš říkáme, odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme. Kdybychom neodpouštěli, myslel bych na to, aby nám ani Bůh neodpustil, když mu říkáme, aby to dělal tak jak to děláme my. A to by přece byla nebezpečná modlitba.

Smíření, odpuštění, je důležité nakonec i pro naše zdraví. Dobré a pravidelné prožívání svátosti smíření je pravou studnou duchovního zdraví. Tam začíná duchovní uzdravování. A přijmout odpuštění hříchu znamená hmatatelně se dotýkat Božího milosrdenství. Zakusit zázrak, který dělá Bůh, když se dotýká mé duše a uzdravuje ji. Ano, znamená to přijmout Ducha Svatého, který je odpuštěním hříchu.

Kéž drazí přátelé dnešní zastavení na tomto místě znamená pro nás nový start, kéž nám Pán dá sílu, abychom se stali pro své okolí budovateli křesťanské kultury, k jejímž základním charakteristikám patří právě milosrdná Láska. AMEN  

* * *

Kázání na Mši svaté při Národní pouti v polském Krakově ve Svatém roce milosrdenství dne 28.5.2016. Živě přenášela TV NOE. Přepsáno ze zvukového záznamu (omlouvám se, že mi uniklo jméno kněze).

Jan Šinágl, 26.6.2016