Hlavní líčení v čarodějnickém procesu restartuje - Odpovědnost za methanolová úmrtí – Vítězný únor
Nad lehkostí, s níž se státní úředník právně proměňuje v soukromou osobu a naopak, jsme se na tomto blogu pozastavovali v srpnu 2009, a jak ukazuje včerejší rozsudek v kause Kaslová v. Česká republika, nic podstatného se od té doby nezměnilo: soudy, pokud chtějí, posoudí výrok pronesený státním úředníkem bez přímé souvislosti s výkonem jeho pravomoci jako přičitatelný této osobě, a nechtějí-li, přičtou ho státu, a podobná dvojakost platí i u představitelů politických stran (viz dávný spor Šinágl v. Grebeníček, který bývalý předseda KSČM prohrál jako fysická osoba a neubránil se námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace). Nad kterýmžto neblahým stavem se právem nepřímo pozastavuje v Lidových novinách Jan Kysela.
Za hraniční kriterion bývá obvykle označováno to, zda daná osoba jednala sua sponte anebo na základě určitého pověření, např. usnesení stranického orgánu. To je ovšem u presidenta problém, neboť jako monokrat by se musel úkolem jet do Polska a zalhat o Peroutkovi pověřit sám, a záznam o tom by se ve sklepeních jeho kanceláře stěží dochoval (tam se ostatně nedochovaly ani dokumenty o přípravě Klausovy amnestie).
Automatické přičítání veškerých presidentových excesů státu je, jak Kysela správně upozorňuje, cestou do pekel, protože daňový poplatník by neměl odpovídat za to, že jím zvolený ústavní činitel jedná o své vůli protiprávně. Na straně druhé, jestliže president promluví ze svého úřadu a v přímé souvislosti se svou pravomocí zastupovat stát navenek, jde spíše o jednání státního orgánu než o jeho soukromý výlet.
Řešení by mohlo být v poněkud širším výkladu čl. 63 odst. 4 Ústavy, podle něhož za rozhodnutí presidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. A zastupování státu navenek kontrasignaci vyžaduje (čl. 63 odst. 3 Ústavy).
Jestliže bychom dovodili, že tato odpovědnost zasahuje i do sfery odpovědnosti občanskoprávní, konkrétně do práva na postmortální ochranu, bylo by možné odpovědnost státu vyvozovat, jen s tím rozdílem, že místo presidentské kanceláře by měl za stát jednat spíše Úřad vlády.
K čemuž patří douška, že takový výklad je nedostatečný pro případy, že president vysloví difamaci jiným způsobem, např. v interview pro rozhlas nebo televisi. Tam, podle precedentu Uhl. v Vesecká, by měl vždy odpovídat osobně.
http://paragraphos.pecina.cz/2016/03/pricitatelnost-aneb-kdo-odpovida-za.html
* * *
Hlavní líčení v čarodějnickém procesu restartuje
Ačkoli usnesení Nejvyššího soudu nebylo zatím obhajobě doručeno, podle infoSoudu se zdá, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo vyhověno a dívky sdružené v někdejší organisaci Resistance Women Unity (RWU) budou moci být za své závadové politické názory z let 2007–8, jež se manifestovaly takovými ohavnostmi jako pořádáním mikulášských besídek pro děti, konečně spravedlivě potrestány. Bývalá soudkyně Daniela Reifová byla arci vyměněna za Máriu Petrovkovou, tedy vše začíná znovu, a můžeme přijímat sázky např. na to, zda tentokrát bude obviněným doručena obžaloba nebo zda soud vyslechne sexuálního predátora Ivo Svobodu, tváře se, že jeho trestná činnost nemá v kvalitě jeho znalecké činnosti ani nejmenší odraz (což si arci myslíme rovněž, leč v poněkud jiném smyslu). …
* * *
Odpovědnost za methanolová úmrtí
V článku z května 2014 jsme predikovali, že odpovědnost státních orgánů za četná úmrtí v kause methanol bude zametena pod koberec. Nakonec se tak, snad jakousi chybou v Matrixu, nestalo, a k soudu se dostali i někteří z úplatných celníků. Nyní vyšla najevo nová fakta, zejména se objevila videonahrávka detektiva Stanislava Švábenského, kterýžto tvrdil, že Šlachtův elitní útvar i GIBS měly k disposici relevantní údaje dávno před první otravou.
Právní mocí rozsudku nad celníky, nehledě na alternativu, že by se k soudu dostal někdo z ÚOOZ (nejsme naivní, to se stát nemůže, na to mocní Šlachtu příliš potřebují), vyvstává arci jiná, dosud nepříliš pojednaná otázka odpovědnosti státu za újmu způsobenou přeživším a pozůstalým po nepřeživších. …
* * *
Vítězný únor
Tolik pokrytectví aby jeden pohledal. Komunistická strana Čech a Moravy se oficiálně přihlásila k revolučnímu odkazu Února '48 a naši demokrati mají rojení, snad aby si nikdo z voličů neuvědomil, jaká jsou fakta.
K revolučnímu odkazu komunistického převratu se svými činy, když ne slovy, přihlásily všechny polistopadové strany, s čestnou výjimkou Konservativní strany a Koruny české.
Onen převrat se totiž neodehrál v únoru 1948, to už byla jen tečka za větou: důležité změny proběhly okamžitě po skončení 2. světové války v Evropě, a správnější než o Vítězném únoru by tedy bylo hovořit o Vítězném květnu, kterým byl na našem území nastolen odporný, národně socialistický režim, který si v ničem nezadal s režimem protektorátním; jen jeho vykonavatelé a oběti si vyměnili místa. A k výdobytkům tohoto nedemokratického režimu se hlásí všichni, co jich kdy v polistopadovém parlamentu bylo – nemohou jinak, jejich voliči totiž českou formu nacismu vyznávají dodnes.
Na konsensu, že komunistická strana půjde od válu, ale křivdy, které spáchala, se budou napravovat pouze v malé míře a přísně selektivně, stojí celý polistopadový režim. Nebo se mýlím? Přesvědčte mě!
Byl tu snad jediný relevantní politik, který by požadoval vrácení majetku ukradeného v r. 1945 podnikatelům během tzv. znárodnění, fakticky ovšem konfiskace rozhodující části československého průmyslu?
Který by trval na tom, aby dostali zpět svůj neprávem zabavený majetek vyhnaní sudetští Němci?
Který by chtěl vrátit konfiskovaný majetek hlubocké větvi rodu Schwarzenbergů?
Nebo který by brojil za právo emigrantů dostat zpět nemovitosti, které v Československu zanechali a které propadly státu a byly za symbolickou cenu přenechány privilegovaným občanům?
A který by odmítl Benešovy dekrety nejen v rhetorické a deklamativní rovině, ale chtěl skutečně napravit bezpráví, které zakotvovaly?
Ne, takový politik tu nebyl ani jeden, takže pohoršuje-li se dnes kdokoli nad drzostí komunistické strany, která se hlásí k Únoru, měl by si napřed zamést před vlastním prahem. Protože únor 1948 byl jen posledním hřebíčkem do rakve československé demokracie, z historického hlediska prakticky bezvýznamným.
* * *
J.Š.3.3.2016
Read more...