… Ještě větším skandálem se začíná jevit případ výměny Aliho Fajáda za pět unesených Čechů, jejichž cestu k tomu účelu naplánoval a zafinancoval sám Fajád: před tím člověkem nezbývá než smeknout, kalkulace na hloupost českých tajných služeb, které k tomu účelu propůjčily i vlastního operativce, mu vyšla stoprocentně. … policisté, kteří odvezli propuštěného Fajáda na Ruzyň (rozuměj na letiště, ne do věznice), posadili ho do letadla a ještě mu zamávali, porušili zákon, protože povinností trestních orgánů bylo jej okamžitě po rozhodnutí o nevydání obvinit a nedovolit mu, aby území republiky opustil. Za situace, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí vrchního soudu o přípustnosti vydání do USA, je trestným činem jak rozhodnutí ministra Pelikána, který zneužil zákonnou pravomoc vetovat extradici k jinému účelu, než ke kterému slouží, tak policisty, který onu eskortu nařídil a podepsal. … tak jako stát nemůže financovat své zločince doma, neměl by to dělat ani v zahraničí. … Zkrátka a dobře, začínám přemýšlet, jak se z takového státu, jakým se tento v posledních dvou týdnech předvedl, pokud možno tiše odhlásit.
* * *
Budiž předesláno, že jsem v této věci předpojatý, an pevně zastávám názor, že vyděračům, teroristy a únosce v to včítaje, nesmí stát a jeho orgány nikdy ustupovat – nikdy. Je rozdíl mezi přístupem jednotlivé oběti a jejích blízkých, pro které může být zaplacení výkupného racionální volba, a přístupem státu, který je tu nejen pro současné, ale i pro potenciální budoucí oběti únosu. Jedno takto vysvobozené rukojmí je sice pro politika vynikající příležitostí dát se mediálně pojednat v příznivém světle, ale celkový efekt akce je těžce záporný: brutální kalkulace zločincům vyšla, stát prokázal svou slabost a příště zaplatí znovu. V podmínkách České republiky dokonce víme, i kolik přesně má jeden v zahraničí unesený občan cenu: je to pět milionů dolarů, i když je možné, že u větší unesené skupiny by se uplatnila množstevní sleva, protože státní pokladna přece jen není bezedná.
Jako občanu České republiky mi vadí, že jsem za dvě unesené dívky nedobrovolně zaplatil cca 15 korun, protože vedle záchrany jejich života – za což bych byl ochoten dát i víc – jsem si zaplatil snížení vlastní bezpečnosti, až pojedu jako turista do zahraničí někam, kde je méně bezpečno. A to není dobrý obchod: tak jako stát nemůže financovat své zločince doma, neměl by to dělat ani v zahraničí.
Ještě větším skandálem se začíná jevit případ výměny Aliho Fajáda za pět unesených Čechů, jejichž cestu k tomu účelu naplánoval a zafinancoval sám Fajád: před tím člověkem nezbývá než smeknout, kalkulace na hloupost českých tajných služeb, které k tomu účelu propůjčily i vlastního operativce, mu vyšla stoprocentně.
Jak správně na Hlídacím psu poukázal Aleš Rozehnal, policisté, kteří odvezli propuštěného Fajáda na Ruzyň (rozuměj na letiště, ne do věznice), posadili ho do letadla a ještě mu zamávali, porušili zákon, protože povinností trestních orgánů bylo jej okamžitě po rozhodnutí o nevydání obvinit a nedovolit mu, aby území republiky opustil. Za situace, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí vrchního soudu o přípustnosti vydání do USA, je trestným činem jak rozhodnutí ministra Pelikána, který zneužil zákonnou pravomoc vetovat extradici k jinému účelu, než ke kterému slouží, tak policisty, který onu eskortu nařídil a podepsal.
Bránit se mohou tvrzením, že zachraňovali životy pěti Čechů, tedy že jednali ve stavu krajní nouze, případně v nutné obraně, avšak ve světle toho, co vychází postupně najevo, stává se stále méně pravděpodobným, aby ve fakticitu únosu mohli skutečně věřit.
Zkrátka a dobře, začínám přemýšlet, jak se z takového státu, jakým se tento v posledních dvou týdnech předvedl, pokud možno tiše odhlásit.
http://paragraphos.pecina.cz/2016/02/hanka-tonca-strycek-ali.html
Read more...