… Budiž předesláno, že v této zemi žilo před válkou jen málo lidí, kteří by byli nacisty nenáviděni tak jako právě Schwarzenberg a kteří by své názory dávali tak nepokrytě najevo. Jak podrobněji pojednáno např. na stránkách www.lexschwarzenberg.cz, když Hitler slavil své vítězství ve Vídni, nařídil [Schwarzenberg] všem svým domům, včetně prominentního Schwarzenberského paláce v centru Vídně, vyvěsit černé vlajky. Když nacisté zakázali vstup Židům do všech parků, poprvé v historii otevřel veřejnosti velké parky kolem Schwarzenberského paláce s nápisem znějícím: Zde jsou Židé vítáni.
Přesto, ani ne dva roky po propuštění z koncentračního tábora, kde se Adolf Schwarzenberg logicky octnul, musel se v důvodové zprávě k zákonu o konfiskaci svého panství (lex Schwarzenberg) dočíst:
Převodu podrobený majetek jihočeských Schwarzenbergů představuje svojí rozlohou tak ohromný komplex nemovitostí, že se všeobecně pociťuje potřeba vyřešiti vlastnické poměry k této majetkové podstatě způsobem, který by odpovídal novému duchu hospodářské a sociální struktury Československé republiky. Nelze proto připustiti, aby vlastnictví tak nesmírného nemovitého majetku zůstalo i nadále soustředěno v rukách jednotlivce, a to tím spíše, že postup správy tohoto panství v minulosti není právě nejlepší zárukou, že by majetek byl v budoucnosti veden výlučně a jednoznačně v duchu českém, když ani v osobách vlastníků není beze všech pochyb prokázána naprostá a ryzí česká jejich národnost. Dr. Adolf Schwarzenberg byl při sčítání lidu v r. 1930 – patrně svým zaměstnancem – hlášen jako osoba nepřítomná, národnosti německé. Ve sboru vedoucích úředníků jeho panství byli po celou dobu prvé republiky vynikající měrou zastoupeni vždy také úředníci národnosti německé, naposled mimo jiné na př. dva [z] pěti ústředních ředitelů. …
* * *
Baarová, Schwarzenberg a ti druzí
Ne, ne a ne, prostě říkám ne! Na Renčův film Lída Baarová do kina nepůjdu, ledaže by mne snad o doprovod požádala některá sličná čtenářka mého blogu (dodávám, že můj blog žádné sličné čtenářky nemá, a i kdyby měl, je pravděpodobné zhruba jako vítězství Balbínovců v příštích volbách, že by některá z nich nutkavě pocítila onu shora artikulovanou potřebu býti právě mnou do biografu doprovozena, pročež přípustka zůstaniž ryze hypothetickou).
Film neviděv, nemohu o něm podat zprávu formou řádné recense, pro niž by stejně bylo místo spíše na mém sousedním blogu, ale mohu se rozčílit jaksi neadresně, nad tím, jak bylo s Baarovou zacházeno, připojuje doušku, že shledávám pozoruhodnou paralelu mezi osudem jejím a tím, co postihlo Adolfa knížete Schwarzenberga, vévodu krumlovského a posledního majitele hlubockého panství.
Budiž předesláno, že v této zemi žilo před válkou jen málo lidí, kteří by byli nacisty nenáviděni tak jako právě Schwarzenberg a kteří by své názory dávali tak nepokrytě najevo. Jak podrobněji pojednáno např. na stránkách www.lexschwarzenberg.cz, když Hitler slavil své vítězství ve Vídni, nařídil [Schwarzenberg] všem svým domům, včetně prominentního Schwarzenberského paláce v centru Vídně, vyvěsit černé vlajky. Když nacisté zakázali vstup Židům do všech parků, poprvé v historii otevřel veřejnosti velké parky kolem Schwarzenberského paláce s nápisem znějícím: Zde jsou Židé vítáni.
Přesto, ani ne dva roky po propuštění z koncentračního tábora, kde se Adolf Schwarzenberg logicky octnul, musel se v důvodové zprávě k zákonu o konfiskaci svého panství (lex Schwarzenberg) dočíst:
Převodu podrobený majetek jihočeských Schwarzenbergů představuje svojí rozlohou tak ohromný komplex nemovitostí, že se všeobecně pociťuje potřeba vyřešiti vlastnické poměry k této majetkové podstatě způsobem, který by odpovídal novému duchu hospodářské a sociální struktury Československé republiky. Nelze proto připustiti, aby vlastnictví tak nesmírného nemovitého majetku zůstalo i nadále soustředěno v rukách jednotlivce, a to tím spíše, že postup správy tohoto panství v minulosti není právě nejlepší zárukou, že by majetek byl v budoucnosti veden výlučně a jednoznačně v duchu českém, když ani v osobách vlastníků není beze všech pochyb prokázána naprostá a ryzí česká jejich národnost. Dr. Adolf Schwarzenberg byl při sčítání lidu v r. 1930 – patrně svým zaměstnancem – hlášen jako osoba nepřítomná, národnosti německé. Ve sboru vedoucích úředníků jeho panství byli po celou dobu prvé republiky vynikající měrou zastoupeni vždy také úředníci národnosti německé, naposled mimo jiné na př. dva [z] pěti ústředních ředitelů.
Nacistu si z knížete arci stateční Češi udělat netroufli, ale stačilo, že byl, kýmsi třetím, nahlášen jako Němec, a zaměstnával na svém panství – jež leželo převážnou měrou v Sudetech! – nejen české, ale rovněž německé správce. Víc nebylo potřeba, čeští nacisté prokázali, že si s těmi německými nemají věru co vyčítat.
Baarová antinacistkou nikdy nebyla, ovšem vztah ke Goebbelsovi musela ukončit a Německo, kde natáčela, opustit ještě před okupací, načež po větší část války žila a pracovala v Itálii. Nic z toho, co natočila, nebylo propagací nacionálně socialistické ideologie, což se arci nedá říct o dílech takových velikánů předválečné, válečné i poválečné kinematografie, jako byl Zdeněk Štěpánek. Udělala jedinou chybu: nedokázala se dostatečně rychle přihlásit ke komunistické ideologii a zapojit do budování lepší, benešovsko-gottwaldovské budoucnosti Československa jako sovětského vasala.
Prostě, na tenhle film já nepůjdu, tuhle hloupou hru na zapomínání s nikým hrát nemíním.
* * *
Perlustrovaná ředitelka aneb Nejvyšší správní soud a ius buserandi
V listopadu jsme ke kause perlustrace právní ředitelky Ligy lidských práv napsali: Nyní se poškozené zastal Krajský soud v Brně, avšak u vědomí kvalit soudců Nejvyššího správního soudu a jejich respektu k lidským právům bych byl s definitivními závěry opatrný: šanci, že žalobkyně uspěje i tam, hodnotím velmi střízlivě.
Naše obava se ukázala důvodnou, desátý senát Nejvyššího správního soudu ve složení Daniela Zemanová, Zdeněk Kühn a Miloslav Výborný rozsudek krajského soudu zrušil a s výjimkou otázky zákonnosti opakované osobní prohlídky sprosté perlustrantky se plně zastal policie a jejího práva obtěžovat občany bezdůvodnými úkony.
Protože nelegální imigranti mohou být všude a mohou se dokonale maskovat za Čechy, policie má právo kdykoli a od kohokoli požadovat předložení občanky; tedy přesně tak, jak tomu bylo před Listopadem.
Ježto se Ústavní soud domnívá, že soudcům by se nemělo nadávat, omezme se na konstataci, že i ve správním soudnictví už je vše tak, jak má být, a rozhodnutí soudu vyšší stolice začínají být pravidelně horší než rozsudky prvoinstanční. Čest vaší práci, soudruzi!
Prestižní ocenění Osel měsíce za leden 2016 spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů má arci jasného vítěze. Gratulujeme, jistě budou slušet.
Aktualisováno.
Sprostá žalobkyně na Facebooku uvedla, že výzvu k replice obdržela do datové schránky 21. ledna, se lhůtou 10 dnů. Ale na co čekat, když je vše, jasné, že? Prostě napíšeme, že žalobkyně práva repliky nevyužila (§ 17) – což je, prozatím, technicky pravda.
Štítky: Daniela Zemanová, Krajský soud v Brně, Miloslav Výborný, Nejvyšší správní soud, Osel měsíce, perlustrace, policie, Zdeněk Kühn, Zuzana Candigliota
* * *
Dobří soudci dobře spí.
J.Š.29.1.2016
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.