Dopis, které Světové sdružení bývalých československých politických vězňů v exilu rozeslalo 28. února 1992.
Po 17. listopadu 1989 došlo v Československu k určitým politickým změnám. Komunistická
strana Československa poznala, že i její čas absolutního teroru a hrůzovlády došel ke konci. Rozhodla se však proto zachovat svou moc a všechny své dosavadní posice i svůj majetek do možného maxima. Za tím účelem a k jeho dosažení - kterého, jak je obecně známo, také dosáhla - zahájila KSČ určitou taktiku:
Za prvé se vzdala své absolutní a jedině rozhodující moci ve státě, avšak teprve tehdy, když zjistila, že tato absolutní moc je po rozpadu absolutní moci Komunistické strany Sovětského svazu a jeho satelitních států nadále neudržitelná.
Dále připustila zásadu plurality politických stran, bylo zrušeno povinné vyučování marxismu-leninismu na školách všech stupňů včetně vysokých, byla zavedena znovu samospráva obcí, o které se však dosud přesně neví, jak má fungovat a jak bude financována, a podobné věci.
Tyto změny dostaly v Československu - není nám známo od koho - název „něžná“ revoluce, její pozdější název sametová revoluce pochází údajně od presidenta Havla. Potvrzeno to nemáme. Avšak tvrzením, že v Československu byla provedena revoluce, třeba jen sametová, byl spáchán na celém národě vědomý podvod.
Československu se ani v roce 1989, ani kdykoli potom až dodnes žádná dokonce ani sametová revoluce nekonala. Jak známo, revoluce je ve smyslu politickém mimoústavní změna zákonodárné a vládní moci ve státě. V Československu, jak je každému a dokonale známé, k žádné kvalitativní změně politické a vládní moci nedošlo. Došlo tam sice ke kvantitativní změně politické a vládní moci v tom smyslu, že komunisti sice již nemají absolutní a veškerou politickou a vládní moc, avšak podrželi a drží dodnes se svými spojenci tuto moc do možného maxima.
Tím je jasné, že v Československu se žádná, ani sametová revoluce nekonala. Konal se jen komunisty organisovaný a předem po rozpadu komunismu v Sovětském svazu a všech jeho satelitních státech dobře připravený puč, zcela obdobný komunistickému puči v roce 1968 a to dokonce i se stejnými protagonisty, Alexandrem Dubčekem a špičkovými funkcionáři komunistická strany.
Nejvyšší politickou moc ve státě má předseda federálního shromáždění. Po puči v listopadu 1989 se jím stal v Rusku vychovaný a vyškolený starý bolševik Alexander Dubček, tentýž, který stál v čele puče v roce 1968. Zarytý a orthodoxní komunista, kterého svět omylem považoval a považuje za demokrata, jímž nikdy nebyl a nebude. Tedy žádná změna politické moci a tedy také žádná revoluce.
V čele federální vlády, tedy nejvyšší výkonné moci ve státě, stojí jako její předseda dr. Marián Čalfa, osvědčený komunista a až do sametové revoluce předseda komunistické organisace v úřadu předsednictva komunistické vlády. První náměstek tohoto komunistického předsedy federální vlády je pan dr. Pavel Rychetský, také bývalý komunista, který až dosud ve svém úřadě prokázal činnost, za kterou by se ani nejorthodoxnější stalinista v době komunistického teroru nemusel stydět.
Tedy také ve federální vládě nenastala po 17. listopadu 1989 žádná kvalitativní změna vládní moci. Vládní moc zůstala v rukou komunistů a jejich přátel, jen poněkud omezena, avšak do možného maxima zachována.
Tedy opět žádná skutečná změna vládní moci a proto se nekonala ani žádná revoluce, jen puč komunistů a jejich přátel, nazvaný k oklamání národa sametová revoluce. Avšak nejmarkantnější důkaz, že nešlo o žádnou, ani sametovou revoluci, ale jen o puč k oklamání národa za revoluci označený, podal pan Václav Havel, tehdy ještě ne president České a Slovenské federativní republiky, spolu s dalšími „revolucionáři“, pány Petrem Pithartem, Jiřím Křižanem, Alexandrem Vondrou a Michaelem Kocábem dne 5. prosince 1989 při jednání o demisi vlády s tehdejším komunistickým předsedou Ladislavem Adamcem a jeho poradci Oskarem Krejčím a Miroslavem Pavlem. Zde je doslovný záznam z jejich jednání:
L. Adamec: „Já jsem šel do toho, protože ten Gorbačov mě o to požádal. Ne proto, že je Gorbačov, ale protože dělá skutečně politiku takovou, jakou svět potřebuje. Já jsem to na sebe vzal, to risiko“.
V. Havel: „Dobře. A považujete teda za reálnou tu.... Já mám pocit, že to řešení s tím, že byste byl presidentem a ten Sacher předsedou vlády a měl volnou ruku pracovat... To je mladej, dynamickej člověk, který je navíc náš kamarád, je z Národní fronty, ústřední tajemník tý strany jejich lidový, že ano. Je to přesně ten průsečík.“
Přímo hrůzné je přitom zjištění, že „revolucionář“ pan Václav Havel nabízel komunistovi Ladislavu Adamcovi, předsedovi federální vlády, za to, že podá demisi, úřad ještě vyšší a dokonce nejvyšší ve státě. Tedy za opravdu nechvalně známého komunistického presidenta republiky Gustava Husáka chtěl Václav Havel na úřad presidenta republiky nastolit jiného komunistu, Ladislava Adamce.
Lepší důkaz, že šlo jen o puč a o žádnou revoluci, nelze podat. Žádný revolucionář a v žádné revoluci nebude nabízet v revoluci poraženému odpůrci úřad ještě vyšší, než měl dosud. Důsledky tohoto puče, označeného za revoluci, třeba jen sametovou, jsou přímo strašné a národ je ponese po dlouhá desetiletí.
Za Světové sdružení bývalých československých politických vězňů v exilu
JUDr. Ing. Jaroslav Anděl, předseda
* * *
Z knihy JUDr. Ing. Jaroslava Anděla MOJE STOLETÍ
J.Š. 8.1.2016
* * *
JUDr. Jaroslav Anděl: „Moje století“ - trvalé poselství nám i světu!
Kdo skutečně vyhrál a stále je vítězem sametové revoluce?!
Příprava sametové revoluce dva a půl roku před jejím konáním
„Nepotop se, “ řekl mi táta....
* * *
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.