Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Lorencova Krvave olejeNeznám demokratický stát, který by se takto zločinecky, sofistikovaně masově nechal Kutal Vratislavrozkrádat svým vedením a ještě si zákony pojistil „legalizaci“ těchto kolosálních krádeží za „bílého dne“ před zraky veřejnosti – Připomeňme si otřesnou kauzu LTO v rozhovoru se současnou poslankyní za Hnutí ANO Janou Lorencovou ze dne  24.května 2008: Kauza LTO: Krvavé oleje - Můj přítel vrah – skuteční pachatelé či spolupachatelé stále žijí mezi námi - nepotrestaní! Obávám se, že i jako ctihodní občané, kteří k nám mluví z TV obrazovek o boji proti korupci a dobrých mravech!

Kauza LTO, zjednodušeně řečeno, spočívala v tomto triku: mezi daní z LTO a daní z nafty za jeden kilogram byl - postupně - rozdíl 11 až 14 korun. Tento rozdíl šel do kapes těch, kteří nechali papírově převést naftu na topný olej. Druhá část podvodů spočívala v tom, že si prodejci nechávali vyplácet od státu část daně za skutečný či fiktivní vývoz nafty do zahraničí. Takže: k nám zvenku doputovala nafta, která se přejmenovala na topný olej, za což byl první přísun do těch „správných kapes“. Poté se – v některých případech, především u vývozů nafty Chemapolem – onen údajný topný olej znovu proměnil na naftu, ta se vyvezla ven a za to plynuly do těch „správných kapes“ další miliardy korun ze státní pokladny. Není pochyb, že do kauzy byly zapleteni lidé z nejvyššího patra naší politiky, bývalí příslušníci komunistické tajné police Státní bezpečnosti (StB), a podle Jany Lorencové je v podstatě jisté i to, že do kauzy byla zapletena sovětská – ruská KGB (komunistická politická policie). Možná i kvůli těmto vazbám z minulosti se prodej knihy Krvavé oleje záhadně pozastavil poté, kdy prvních pět tisíc kusů šlo na dračku. Jana Lorencová v období normalizace, před listopadem 1989, nesměla v médiích pracovat. V posledních letech připravovala reportáže pro Českou televizi – i na nich bylo vidět, že patří mezi naši naprostou žurnalistickou špičku. ČT však postupně zastavila investigativní pořady Nadoraz, Klekánice, později i méně investigativní Za zdí a Případ pro reportérku. Všechny byly svázané s její tváří a jménem a všechny měly vysokou sledovanost, přesto Jana Lorencová nyní nemá pro koho investigativní reportáže točit.

… Na té kauze pracuji někdy od poloviny roku 1993. Na samém začátku jsem vlastně sama nechápala, co je její podstatou. Když mi to celníci vysvětlovali, nechtělo se mi věřit, že je něco takového možné. Tvrdili totiž, že jim tehdejší legislativa neumožňuje, aby vybírali daně z milionů litrů nafty jen proto, že se jí říká lehký topný olej. Upřímně řečeno, nikdy předtím mě také nenapadlo, že se něčím podobným budu zabývat. Když jsem ale na vlastní oči viděla zákony, přijaté na návrh tehdejšího ministerstva financí ČR a posvěcené tehdejší vládou i parlamentem,  začala jsem postupně chápat.

… Probrala jsem se doslova bludištěm paragrafů a změtí zákonů, jejich novel a navazujících předpisů a snažila jsem se pochopit, jak je možné, že Česká republika přes to všechno, čeho jsme byli svědky (nejde jen o kauzu LTO) není ještě finančně na lopatkách. Snažila jsem se také o to, aby všechny souvislosti pochopil i čtenář. Důsledky těchto obchodů nebyly ale „jen“ obrovské peníze, které jsme ze svých kapes zaplatili některým vyvoleným, protože to zákony umožnily. Jako ve všech kauzách, ve kterých jde o opravdu velké peníze, jako jsou zbraně, alkohol, drogy, nebo obchod s bílým masem, došlo nakonec i v této kauze k násilné trestné činnosti a dokonce i k vraždám.  

… Asi se v tomto rozhovoru nedá popsat vše, co kniha obsahuje, tedy aspoň ve stručnosti. Žádná z vražd, k nimž v kauze LTO došlo, nebyla nikdy vyšetřena. O vyšetření a potrestání viníků jedné z nich, vraždy Lubomíra Holého, který byl prostředníkem obchodů mezi Chemapolem a dalšími odběrateli, byla policií zdokumentována až poté, kdy se Jiří Večeř vrátil ze zahraničí a sám dobrovolně policii poskytl informace o své roli a také o roli dalších aktérů. Policie téměř rok ověřovala, zda to, co Jiří Večeř uvedl, se zakládá na pravdě. Po zhruba devíti měsících pozatýkala ty, kteří se na vraždě Lubomíra Holého nějakou formou podíleli. Takže ano, součástí knihy jsou i rozhovory s Jiřím Večeřem, část naší korespondence, a Jiří Večeř je také jejím spoluautorem.  

… V souvislosti s přípravou vraždy tohoto novináře hraje velkou roli Vratislav Kutal. Abychom pochopili proč, musíme se vrátit do let 1990 – 1994. V té době byl Vratislav Kutal šéfem hospodářské kriminálky v okrese Šumperk. Ve stejné době, tedy v letech 1990 – 1994 „protekly“ jeho firmami miliony litrů nafty, z níž neodváděl daně jen proto, že ji nazýval LTO. Za návod k vraždě novináře Čecha byl Vratislav Kutal odsouzen k 10 letům vězení. Rozsudek potvrdily postupně všechny odvolací instance. První odvolací soud v období, než vynesl rozsudek, propustil Vratislava Kutala z vazby a vrátil kauzu první instanci. Soudce  vyslechl dalších asi 30 svědků a v celé šíři původní rozsudek potvrdil. Takže Vratislav Kutal měl v létě 2002 nastoupit výkon trestu a to za návod k vraždě novináře a za organizátorství výbuchů u Olomouckého soudu. Nestalo se tak, Vratislav Kutal zmizel. Zatčen byl až téměř o dva roky později na Slovensku.  

… Kdybych znala termín jednání soudu, který takto rozhodl, určitě bych se ho účastnila. Když pro nic jiného tak pro to, abych paní soudkyni Marcele Benešové pohrdání jejím soudem vyjádřila. Co jiného bych mohla taky udělat v situaci, kdy  soudkyně vázaná zákony, výrokem, kterým Vratislava Kutala propustila na svobodu, vyjádřila vlastně svoje pohrdání soudem, který Kutala do vězení poslal. „Vysvětlení“, kterého se dostalo občanům, že totiž neměla k dispozici celý spis, ale jen jeho fragmenty, jistě neznamená, že nezná paragraf, na základě kterého byl Vratislav Kutal odsouzen. Je to paragraf o zvlášť nebezpečné trestné činnosti, který vůbec neumožňuje odsouzenému, aby si podal žádost o podmínečné propuštění dříve než po dvou třetinách odpykaného trestu. Případ Vratislav Kutala je doslova raritou. Byl propuštěn téměř na den po odpykání poloviny trestu! Proti rozhodnutí neprotestoval ani státní zástupce. O tom, že se jedná o podmínečném propuštění Vratislava Kutala minulý rok v říjnu jsem se dozvěděla, až když byl venku. 

… Vratislav Kutal byl jednak blízkým přítelem zavražděného Lubomíra Holého, ale také jednou z hlavních postav obchodů s LTO. Přes jeho konta prošly miliardy. Jeho účast na vraždě Holého se neprokázala, z návodu k této vraždě byl ale obžalován a dnes si odpykává patnáctiletý trest jeho nejbližší spolupracovník, Milan Šišma. Oba byli na pohřbu Lubomíra Holého. Vratislav Kutal vdově po Holém nabídl, že se jeho právníci postarají o pozůstalost po Holém. Opravdu se o ni postarali, a to dokonale. Když skončili, zůstalo Holému na účtu 12 tisíc korun a asi 600 šilinků. Absurdita spočívá v tom, že nejméně dvě z firem Holého měly roční obrat zhruba tři miliardy. 

… Co se s těmi penězi stalo, nikdy policie nevyšetřovala. Jsem přesvědčena, že na kontech Holého musely být v době jeho smrti přinejmenším stovky milionů. Do jeho trezoru, který byl zaplňován i několikrát za týden, se vešlo přibližně 80 až 100 milionů. Já osobně si mohu myslet co chci a čtenář si to  bude umět dát dohromady taky, že? Chci zdůraznit, že peníze nebyly nikdy žádnému z obchodníků s nezdaněnou naftou zabaveny, zůstaly jim obrovské majetky. Obrazně řečeno si za ně mohou koupit „justiční paláce i s jejich obsahem“.    

… Všechny instance rozsudek soudu prvního stupně potvrdily. Vratislav Kutal se krom jiného „dovolal“ asi před rokem k té části rozsudku, kde se jednalo o organizování výbuchů u olomouckého soudu. Tomu jednání jsem byla přítomna. Hodně  mne  překvapilo, když Kutalův obhájce nechal jako svědka obhajoby předvolat policistu Pavla Doboše. Překvapilo mne to hlavně proto, že v době, kdy běžely obchody s LTO, byl Doboš  dokonce šéfem týmu PRODUKTY, jednoho ze specializovaných týmů, které tuto kazu šetřily. V průběhu jednání byl tento policista skutečně vyslechnut. A já jsem znovu žasla, co všechno je u nás možné. Pavel Doboš nejprve tvrdil, že Vratislava Kutala vlastně osobně ani nezná. Na několikrát opakovanou otázku soudce Vlasáka trval na svém. Soudce Vlasák mu poté přečetl některé záznamy z policejních protokolů staršího data. Vyplynulo z nich, že Pavel Doboš byl dobrým osobním známým Vratislava Kutala. V první polovině 90. let ho dokonce žádal, aby mu zajistil dobrého advokáta pro syna, který se měl účastnit přepadení. Doslova šokem pro mne bylo prohlášení Doboše, že Vratislav Kutal byl po celou dobu  „policejním informátorem“  v kauze LTO. S ohledem na to, jak šetření Dobošova týmu probíhalo a jaké byly jeho výsledky mohu pouze konstatovat, že došlo k záměně postav. Nikoli Kutal byl policejním informátorem Pavla Doboše, což ostatně budí smích každého, kdo kauzu LTO aspoň trochu zná, ale že právě tento policista byl informátorem Vratislava Kutala. Mimochodem, informátoři jsou většinou placení a já nemám nejmenší důvod pochybovat, že ani v tomto případě nešlo o charitativní činnost! Na Kutalovu stopu v době, kdy po něm pátraly policejní sbory celé Evropy, navedl policisty soukromý výjezd Doboše na setkání s Vratislavem Kutalem, k němuž mělo dojít na Slovensku. Bylo to v době, kdy už po Kutalovi pátral Interpol a kdy byla prvořadá povinnost policisty Doboše informovat nadřízené, kde se Kutal pohybuje. Dalším šokem pro mne bylo, že v době, kdy tento policista vypovídal a lhal před soudem, tedy zhruba před rokem, zastával funkci šéfa hospodářské kriminálky PČR  města Prahy. Pavel Doboš je šéfem hospodářské kriminálky dodnes . Pokud by snad tento post opustil, odejde s výsluhami, které bude pobírat do své smrti, stejně jako Vratislav Kutal, který v roce 93 policii opustil po 20 letech. Také on výsluhy, odpovídající odslouženým letům bude pobírat do své smrti. 

… V neochotě tehdejší vlády a vedení tehdejšího ministerstva financí vzít na vědomí povinnost vyplývající z logiky jejich postavení, a to zabezpečit co největší přísun financí do státní pokladny a chránit tak zájmy občanů. Z logiky věci tak mělo být ministerstvo financí stranou žalující v kauze LTO. Ale opak byl pravdou. Tehdejší MF ČR navrhlo zákony, podle kterých jsme všichni zaplatili daň za naftu, čili tu podstatně vyšší částku, ale současně MF ČR v několika variantách umožnilo, aby do státní pokladny šly daně vybrané za LTO, to znamená že rozdíl - oněch 10 až 14 korun - se „ztratil někde cestou“, "mezi  cisternami s naftou a státní kasou". Ministerstvo financí si navíc přisvojilo právo podávat k těmto zákonům vlastní výklady policistům, celníkům i finančním úředníkům. 

… Musíme si uvědomit, že na tu naftu jezdila veškerá vojenská technika, jezdily na ni lokomotivy Českých drah, jezdily na ni Avie, které ráno rozvážely rohlíky. Jezdily na ni autobusy ČSAD i vznikajících soukromých dopravců. Jezdila na ni osobní auta. A právě díky tomu, že zákony umožnily dvojí pojmenování pro tentýž výrobek, toto všechno fungovalo. O pár let později jsem se dozvěděla, že až 96% objemu motorové nafty spotřebované v naší republice byla nafta nezdaněná jen proto, že se jí říkalo LTO. My jako spotřebitelé jsem žili v domnění, že daň, kterou byla zatížena nafta, a  kterou jsme  platili, putuje do státní pokladny. Tak to mělo být. Jenomže tehdejší vláda připustila, aby se  místo státní kasy těmito daněmi plnily kapsy a trezory „zvláště vybraných jedinců“. Kdybych měla charakterizovat sumy, které se do státní poklady dostaly, musela bych říct, že se blíží nule. Stát nikdy od obchodníků s nezdaněnou naftou peníze nevybral, v několika případech byla sice daň nakonec vyměřena, ale nikdy nebyla vybrána. Navštěvovala jsem tehdy často ministerstvo financí a setkala jsem se tam prvně s protimluvem „legální daňové úniky“. Dodnes se s tím nemohu vyrovnat. Dodnes to považuji za popření principu demokracie. Za popření role, kterou  vláda a jednotlivá ministerstva měla sehrávat.  

… O tom, co se odehrává, věděli policisté, věděly o tom různé kontrolní orgány, věděli o tom hlavně celníci a finanční úřady. Jenomže zákony jim neumožňovaly dokonce ani to, aby si poznatky mezi sebou vyměňovali. Úředníci finančních úřadů nesměli poznatky předávat dokonce ani policistům, neboť naši zákonodárci přijali zákony, podle kterých jim hrozily až půlmilionové pokuty, pokud by jim něco takového bylo prokázáno.

Všichni věděli, o co jde. Všichni věděli, že je to obrovský podvod na občanech, díky němuž je stát ožebračuje. Nechává je platit peníze, které nejdou do státní pokladny. Osobně si myslím, že někde tady můžeme hledat vysvětlení oněch dodnes nevyjasněných sponzorských darů pro politické strany. Jsem přesvědčena, že právě to byly peníze od sponzorů, ať už nikdy neexistujících, nebo mrtvých, na jejichž původ si nikdo nechce vzpomenout. Když jsem mluvila s některými obchodníky s LTO, varovali mne. Tvrdili například, že se peníze v hotovosti „vyvážely“ na některá konta například do Lichtenštejnska a do Švýcarska.  

… Ti, co byli v tom řetězci postaveni hodně vysoko, se nebáli. Věděli totiž velmi dobře, že je zákony chrání. Že závěry, ke kterým já docházím, jsou sice pravdivé, na druhé straně se mi vlastně mohli vysmívat. Protože ty zákony, tak jak byly postaveny, nedovolily policii nikoho stíhat. Tvrdili mi dokonce, že moje práce směřuje proti zájmu tehdejšího vedení státu, který se touto formou snaží vytvořit novou vrstvu bohatých. Paradoxně mezi obchodníky byli už tenkrát policisté, a to v době, kdy ještě byli ve službě, byli mezi nimi i vojáci z povolání, důstojníci, ale i pekaři a úředníci, kteří pouhým škrtem pera vydělávali miliony. Byli mezi nimi i ti, kteří od začátku věděli o co jde a po listopadových změnách přešli na „druhou stranu“, i policisté, celníci, zaměstnanci finančních úřadů (FÚ), kteří viděli, co se děje, a stali se postupně zaměstnanci nebo partnery firem, které jely v olejích a které oni sami původně z titulu svého postavení vyšetřovali.

… Policisty v tom, že nemohou nikdy nic vyšetřit, utvrzovalo vedení tehdejšího ministerstva financí, respektive Jan Klak. Právě z jeho odboru vycházely tzv. „vysvětlivky k zákonům“, které MF navrhovalo. V těchto vysvětlivkách se říkalo policistům, celníkům, i finančním úředníkům, že jde o legální obchody. V první fázi nebyl postižitelný vůbec nikdo a až někdy na jaře roku 1994, podle další „vysvětlivky“ Jana Klaka, šlo stíhat pouze tzv. bílé koně, kteří, mnohdy za pár stovek, formálně přejmenovali LTO na motorovou naftu, většinou aniž by tušili, do čeho se zapletli. Kopie „prováděcích vyhlášek“ podepsané Klakem mám. Mám také podepsané kopie vysvětlivek vydávaných MF a znám také několik desítek bílých koní, kteří jako jediní byli za obchody potrestáni. Většinou šlo o chudáky, kterými jsou dodnes. Místo těch, kteří jsou podepsaní pod zákony a místo těch, kteří na obchodech vydělali miliardy, si mnozí z nich odpykávají mnohaleté tresty. V tom lepším případě. V tom horším nežijí. Pokud jde o práci policistů, bylo mi jasné velmi brzy, že jde jen o další vyhozené peníze, protože v závěru šetření policisté stejně musejí dospět k závěru, že se obchody odehrávaly  v souladu se zákony. 

… Nevím, jestli si to umí někdo představit. Viděla jsem, že jsou z kapes lidí rozhodnutím státu vytahovány peníze a stát předstírá, že plynou do státní pokladny. Přitom jsem věděla a měla důkazy o tom, že nás občany tehdejší vláda sice zavázala ze zákona ty peníze platit, ale stejná vláda už tenkrát věděla, že ty peníze nikdy do státní pokladny nedoputují. Viděla jsem, že ministerstvo financí připravuje zákony, které dokonce v principu brání tomu, aby daně za naftu označenou jako LTO, státní pokladna vybírala. Byly to zákony, které bránily policii obvinit zloděje, protože oni vlastně zloději nejsou, neboť jednají v souladu se zákony. To už jsem pracovala v Českém deníku, jehož vydavatelem byl Josef Kudláček. Pro něj jsem tehdy napsala řadu reportáží. Vzpomínám si, že někdy v roce 1994 se jedna z těch celostránkových reportáží jmenovala: Organizovaný zločin dosáhl stadia dokonalosti: Platí si legislativu. Odpovědí na takové výkřiky bylo mrtvé ticho. Ministra Kočárníka nevyvedl z míry ani článek, který vyšel o pár dnů později pod titulkem Kočárníkovo ministerstvo – kozel v roli zahradníka. Začala jsem žít s vědomím, že tak to prostě funguje, a že to je boj, zjednodušeně řečeno, proti všem, kteří mohli něco napravit. Zároveň jsem si začala uvědomovat, že nemám nejmenší šanci cokoli prosadit, protože ti silní jsou „oni“ a oni rozhodují a oni to nedovolí.  

… V čele týmu stál mjr. Pavel Vydrář, jeden z mála skutečných odborníků zasvěcených do této problematiky, poctivý a zkušený policista. Tým Daně skončil v okamžiku, kdy sáhl do vyšších pater. Kdy se dostal ke jménům konkrétních osob z tehdejšího ministerstva financí a tehdejší vlády. Vlastně byly postupně rozpuštěny tři specializované týmy, které se kauzou LTO zabývaly.  

… Šlo o strašně velké peníze, které si obyčejný smrtelník těžko umí představit. Svým způsobem to byly začátky změny uvažování mnoha lidí. Nevím jak jinak bych to lépe vyjádřila, ale jde  hlavně o pokřivené myšlení, jde o to, že tam někde jsme se začali přizpůsobovat lžím a postupně jsme je přijali, jako součást běžného života. Provází nás to už léta. Řada z nás nechápala, co se vlastně děje. A možná jsme si ani nechtěli připustit možnost, že by se takových obludností mohli dopouštět lidé, kterým jsme věřili, kterým jsme ve volbách dali své hlasy a o nichž jsme byli přesvědčeni, že jsou zárukou společenského vývoje tím správným směrem. Hodně dlouho nám nedocházelo, že pravda a láska nemůže zvítězit nad lží a nenávistí jenom proto, že si to přejeme. A než jsme pochopili, že pro to musíme něco udělat, bylo už pozdě. Byly tady špinavé peníze, byly tady mafie a mafiánské praktiky, byla tady lež a podvody. I když si to nechceme připustit, myslím si, že nás to ovlivnilo všechny.  

… Jinak bychom nikdy nemohli akceptovat například „zapomnětlivost“ čelných politiků, kteří nikdy hodnověrně nevysvětlili původ peněz, z nichž v té době žily jejich politické strany. Jak jinak bychom mohli akceptovat výroky soudů, podle nichž se ničeho nedopustili milionáři z této kauzy až do okamžiku, kdy se začalo vraždit. Jak jinak bychom si zvykli na kauzy Kožený, Krejčíř, Mrázek a další a další. I když té naděje tam moc nevidím, považovala jsem nějak za svoji povinnost zachytit atmosféru té doby, a taky za svoji povinnost nepřipustit, aby se zapomnělo na to, co první polistopadové vlády na svých občanech spáchaly. Ta zrůdnost totiž také spočívá v tom, že mezi jejich prominenty vyvolené k tomu, aby si do svých kapes nacpali naše peníze, byli tehdy především pracovníci bývalé StB, policisté z období normalizace, vojenští důstojníci atp. Celá tato akce byla provázána zcela jednoznačně na síť KGB. Vyplývá to z řady poznatků, k nimž jsem během svého pátrání dospěla a hlavně z řady jmen, na která jsem narazila. Když jsme tzv. zvonili klíči, nemohli jsme tušit, čím vším projdeme. Věřili jsme těm, kteří se z naší vůle, z vůle občanů, dostali do čela státu, stejně jako jsme věřili sobě. Moc se nám to nevyplatilo. Pohrdání morálními principy, postupné povýšení majetku získaného jakoukoli formou, dokonce i tou nejšpinavější, se stalo součástí každodennosti. A ten, kdo to nepochopil, je často považován za hlupáka.  

Lorencova Jana… Kniha vyšla poměrně vysokým nákladem, 7 000 výtisků, což je na dnešní dobu vysoké číslo, a téměř 5 000 výtisků se prodalo velmi rychle. Téměř polovina tržeb zůstává distributorům a knihkupcům, spojeny jsou s tím ještě i další výdaje. Pokryly se náklady na výrobu knihy, což není  levnou záležitostí. Mne samotnou také překvapilo, že se na mne začali obracet potenciální čtenáři přímo. Buď si zjistili moji soukromou adresu, nebo mi psali do televize, případně e-mailem. Takže zjednodušeně řečeno. Kniha existuje a existuje i možnost si ji objednat. A to na dobírku na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Ukázky z knihy a také podmínky dodání jsou i na webových stránkách www.krvaveoleje.cz.Tomu, proč se kniha neprodává v knihkupectvích, třebaže o ni čtenáři zájem mají, sama příliš nerozumím.

Celý rozhovor: http://kostlan.blog.idnes.cz/c/36646/Kauza-LTO-Krvave-oleje-Muj-pritel-vrah.html

* * *

Kde se točí hodně peněz, zbude vždy dost na uplacení. Mnozí jdou proto do politiky. Někdo podlehne z pohodlnosti, zbabělosti, či strachu, jiný se nechá koupit, ale málokdo přizná že na to nemá a odstoupí. Moc peněz přebíjí vše. Současný Parlament je pouze nástrojem v rukách mocenské mafie, sofistikovaně pracující v pozadí. Těch několik málo schopných politiků je nemůže ohrozit. To množství krádeží a lidí ochotných se na nich podílet, od komunální úrovně až po nejvyšší patra politiky, je děsivé. Stejně tak, že pachatelé jsou známí, ale žijí mezi námi nepotrestaní. Základ dnešnímu stavu položili komunisté, kteří naučili lidi krást a kteří si na krádež zvykli jako na něco zcela normálního. Někdo začal krádeží hřebíků a dokázal ještě včas skončit, jiní se přes „hřebíky“ dostali až ke zlodějinám v řádech miliard či stamiliard korun. Jsme něco jako symbióza banánové republiky a Potěmkinovi vesnice. Je smutné, že oceněný odbojář se statusem válečného veterána Vladimír Hučín se veřejně zastal zločince Vratislava Kutala. V této fázi jsou schopny tuto situaci efektivně řešit jen silné, nezávislé osobnosti. Proto je Babiš zločinci v pozadí ohrožován, nenáviděn a pomlouván. České povaze chybí mravnost. Je to dané geneticky, dějinami, či směsí obojího?

Materiální škody lze vždy nahradit, morální jen velmi těžko a pomalu. Pokud gauneři budou i nadále ovlivňovat, resp. řídit naši zemi, rozhodně ji k blahobytu nepřivedou, pouze k udržení vlastního. Museli bychom si potom přiznat, že jsme prohráli a že nám dnes místo komunistů vládnou zločinci. Obsahově to vyjde nastejno. Tito zločinci nejsou ničím jiným, než přirozeným produktem, následkem a výsledkem zločinného komunistického systému a ideologie.

Primář Nešpor: „Česko spěje ke krabicovému alkoholismu. Našimi pacienty jsou bezdomovci i manažeři. Když se Tomáš Baťa stal starostou, dal na radnici místo hospody zřídit čítárnu. Říkal, že dělník, který přijde do práce z čítárny, odvede lepší výkon než ten, který se dopotácí z hospody. Propili jsme se na světovou špičku a střídáme se pravidelně s Rusy, Maďary a Ukrajinci“.

TGM: „Budoucnost patří střízlivým.“ Stoupající spotřeba alkoholu není ničím jiným než reakcí na nedobrý stav společnosti. Nestačí nám pít rozumně pro radost, ale potřebujeme pít abychom zapomněli. Jaký dopad to má a bude mít na společnost, nebude-li vláda schopna konat ví dobře už i každý opilec.  

Radim Špaček: „Nejsem moralista. Ať se mladí baví, my jsme chlastali taky. Koneckonců, když máte v patnácti pocit, že jsou kolem vás samí idioti, co taky dělat jiného? Někteří z nás mají ten pocit dodnes…“

Žádný ideál nemůže v konečném důsledku soupeřit se svobodou – svobodně se rozhodnout k nové formě otroctví, nebo ke skutečné svobodě. Její pravá cena je v tom, že odpovědnost za své životy přechází ze státu na každého z nás. Ta druhá varianta vyžaduje poctivou práci a „krev, pot a slzy“. Proto je svoboda tak cenou hodnotou. Tuto volbu za nás neudělá nikdo!  

Střetá-li se slovně morálka a mravnost s amorálností a nemravností, nemůže nikdy morálka a mravnost zvítězit a prosadit se. Proto je důležité, aby nositelé morálky a mravnosti převažovali na odpovědných místech ve správě země, byli potřebnými, viditelnými vzory jak v konání, tak jako nositelé morálních a mravních hodnot. Jiné cesty není, nechceme-li zůstat Potěmkinovou, banánovou, republikou, kde demokracie je pouze zločinně zneužívána a využívána na úkor nás všech. Absence mravních hodnot vždy vedla, dříve či později, i k pádu hospodářskému a následné bídě.

 

Jan Šinágl, 30.8.2015

* * *

Za dopis s jedem pro Babiše hrozí muži ve Slovinsku 15 let

… Černič je podle deníku obžalován za terorismus, výrobu a distribuci drog a falšování listin, protože se na poště prokazoval padělanými doklady. Slovinská policie Černiče odhalili a zatkla loni těsně před Vánocemi. Česká policie poté uvedla, že kvůli zveřejnění informace o zatčení se už nepodaří vypátrat objednavatele. …

P.S.

Podivná jistota policie předem? Znamená to snad, že to PČR ani nezkusí vyšetřovat?! J.Š.

* * *

F. KAFKA, VIZITKA CR

JAZYKOVÝ KOUTEK

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.59 (17 Votes)
Share

Komentáře   

0 #6 Luboš Renka 2016-12-31 18:08
Jak bylo na jednom místě napsáno v knize Jany Lorencové: "kdo chce klamat druhé, musí napřed oklamat sám sebe." Takové jsme měli členy vlády a parlamentu i leckde níž.
-5 #5 Jiří Komárek 2015-09-03 23:25
Vladimír Hučín je omylem v boji proti zvrácenosti české justice. Obrátil jsem se na něj osobně, předal mu důkazní materiály na CD "Jana Komárková" v době, když z něj jistí lidé dělali mediální mediální hvězdu.
Pozval mne na příští jednání jeho soudu, kde mi sdělil, že s těmi dětmi to není jednoduché, jeho jméno jsem uvedl ve stížnosti na soudkyni Košinovou, viz ley.cz/komarek, kterou pochopitelně nikdo neřešil.
Pro mne je o křivák, šmejd.
J.K.
-2 #4 Jiří Komárek 2015-09-03 23:07
Investigativní novinářka Jana Lorencová měla v lednu 2010 zájem i o kauzu mé dcery, první zmapované a doložené oběti opatrovnické mafie.
Bohužel o těchto tématech se v současné době nesmí psát a tak byl otec oběti, který se nepodřídil zvůli policejně justiční mafie účelově kriminalizován.
Více: ley.cz/komarek
Bohužel jsou v této zemi témata, o kterých se nesmí psát.
Nebyla jediná, kdo měl o případ první zmapované a doložené oběti opatrovnické mafie zájem.
-3 #3 Ludmila 2015-09-01 18:34
Nejdou otevřít stránky s odkazem na ukázku knihy Jany Lorencové. Že by už zafungovala cenzura?
-1 #2 Jiri Nestler 2015-08-31 08:43
Kutal - naplava ze Sudet, Palais naplava ze Sudet, Topolanek z Olomouce *do roku 1945 z 90 procent nemecky mesto.

Je to hnus co sem pritahlo za povl po roce 1945
-2 #1 vrah Kutal a V.Hučín 2015-08-31 03:10
Ano, je smutné, že oceněný odbojář se statusem válečného veterána Vladimír Hučín se veřejně a nepravdivým svědectvím u soudu, které soud prohlédl, zastal Vratislava Kutala - zločince, vraha a komunistického náčelníka šumperské kriminálky spolupracujícíh o z titulu funkce s StB na zatýkání disidentů. Ale co čekat od agenta SNB Přerov. František

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)