Už zase? Aneb jak klima měnilo, mění a bude měnit svět – Kolaps je ztráta složitosti
Prof. Miroslav Bárta: „Myslím si, že naše doba není hrozná, ani katastrofická, ale naopak úžasná v tom, že je to obrovská výzva. Je to doba, kdy se bude velmi rychle, razantně, oddělovat zrno od plev. Je to doba, která vyzívá k tomu abychom začali používat to, co nám bylo do duše dáno, tzn. šedou kůru mozkovou.“
Vynikající přednáška prof. Miroslava Bárty s následnou diskuzí se uskutečnila dne 9.6.2015 od 8:30 hod. v restauraci Bellevue (Smetanovo nábřeží 18, Praha). Pořádal Institut pro politiku a společnost. Byly diskutovány dlouhodobé trendy ve vývoji komplexních civilizací a na konkrétních příkladech bylo ukázáno, jakým způsobem klimatické změny ovlivňovaly vývoj civilizací. V tomto kontextu se hovořilo i o pozadí příčin tzv. Arabského jara, migrací v posledních letech a také pozadí konfliktů v lidské civilizaci, a to jak historicky, tak i v současnosti. Zúčastnily se osobnosti z veřejného sektoru, akademie a byznysu. Závěry poslouží jako východisko pro další diskusi, například jak by mohla Česká republika aktuálně či do budoucna na migraci účinně reagovat, jaké místo by mohla zaujímat v situacích a následně pokusech o řešení mezinárodních konfliktů. Níže přináším výtah podstatného z přednášky:
Lidí hledají vždy faktor, který za to může, nikdy to není jen jeden, ať už je to klimatická změna, nesmyslný boj s korupcí atd. Je to koš různých faktorů, vnitřních a vnějších, které spolu vzájemně reagují a způsobují to, že určitý společenský sytém buď roste, nebo upadá. Zdá se, že neplatí všeobecně rozšíření názor o evoluční trajektorii, např. nekonečně inovace, nekonečný růst, nebo že klima se mění velmi pomalu atd. Násobící efekt má mnoho společného s konceptem přerušovaných rovnovách, což je zase biologický koncept. Koncept násobícího efektu vznikl v roce 1972. Sytém dlouhou dobu akumuluje potenciál pro změnu a potom, zde je ten násobící efekt. Jednotlivé systémy tohoto společenství interreagují tak, že systém během krátké doby přivedou k naprosté systémové proměně. Typický příklad je tzv. „sametová revoluce“. K tomu napsal naprosto skvělou analýzu sociolog Ivo Možný.
Hlavní globální problémy dneška je něco, co do značné míry spadá právě do analýz společensko vědních oborů, které naneštěstí zrovna v Česku jsou v česku zabetonované, až na výjimky. Aspekty, které dnešní svět formují: historické geografické determinanty, sociální procesy, různé druhy náboženství a kultur, specifické systémy hodnotových a etických norem, jakým způsobem si jednotlivé společnosti vládnou a zpravují si své věci. Přirozeně tam spadá i klimatická změna. Klimatickou změnu nelze vyvázat jako faktor, který všechno určuje. Je to jeden z významných vnějších faktorů, které vždy byly a se kterými neuděláme nic, kromě toho, že se můžeme přizpůsobit. Je to něco, co nejsme schopni zcela ovládat.
Z pohledu společensko vědních oborů je velmi zajímavý rok 1994. kdy NATO uspořádalo velkou konferenci v Turecku na téma kritických faktorů, které ohrožují lidské dějiny. K velkému překvapení se nezabývala tím jakým způsobem zkolabovalo Rusko, nebo ze z koloniální Velké Británie stal malý stát, ale jednalo se o období kolem roku 2200 před Kristem, což je jedno z období, kdy došlo k poměrně rychlé proměně klimatu. Všechny společenské systémy na severní polokouli, až na výjimky, zkolabovaly. Což neznamená že zanikly, ale ztratily podstatnou část své složitosti. Kolaps není nic jiného než ztráta složitosti. Na toto téma už mezi vědci existuje spolupráce s gen. štábem České armády.
Změna průměrných teplot od r. 1880 do r. 2010 1.2 stupně Celsia, je téma, kterým se ohánějí politici, Zelení a další, protože je to velký byznys. Změna je nezpochybnitelně jak v důsledku klimatických změn, tak v důsledku lidské činnosti. Není to pouze v důsledku lidské činnosti. Zatím vývoj nevybočuje z časových cyklů. Je otázka, zda rychlý nárůst za posledních 100 let má obdoby v minulosti, nebo ne. Dlouho nebyla taková zima jako dnes – v perspektivě posledních 10.000 let.
Podíváme se na to, jakým způsobem predikovalo světové ekonomické fórum globální rizikové faktory na další rok. V roce 2007 ještě nikdo netušil, že nastane úvěrová krize. V srpnu 2008 se všichni lekli, když zkolabovaly dva největší fondy. Stejně v roce 2009. kdy nastaly velké výkyvy klimatu, v Rusku hořelo, v Kanadě a Austrálii strašně pršelo. Predikativní schopnost našeho intelektuálního potenciálu, především ekonomie, je naprosto nulová. Minulý týden na zasedání OECD v Paříží vystoupil Martin Bohl, šéf finančních komentátorů ve Financial times, vynikající ekonom s velkou kariérou a ten říkal, že si neodpustí, že v roce 2007 neviděl velké věci a naopak napsal oslavnou knihu, a druhý obrovský hřích je to, že se to vůbec dopustilo.
Máme nulové úrokové sazby, což zrovna necharakterizuje prosperující ekonomiku ve volném prostoru.
Obecně panuje shoda, že všechny velké ideologické systémy se vyčerpaly. Poslední rána byla v roce 2007. Ve XX.století to byli socialismus, fašismus, nacismus, komunismus a v roce 2007 jsme definitivně podřízli ideu volného kapitalismu. Co je důležité, když nastává klimatická změna a není sporu o tom, že tato doba nastává, je otázka, k čemu to povede, protože naše data nejsou tak stará, abychom věděli co se stane dalších 20 – 30 let. Vždy, když nastává změna, společenské systémy bývají nestabilní, protože vyčerpaly svoji vnitřní kinetiku, resp. stále vyčerpávají více a více. Je jednoduché konstatování, že obvykle klíč k tomu není schován v tom krizovém procesu. To se zdá jako nesmysl. Mnohem pravděpodobnější je konstatování, že ty faktory, které nás přivedly na vrchol jsou přesně ty, které nás potom v uvozovkách „zkolabují“. Faktory, které jsou původně pozitivní se potenciálně vyčerpají a začínají působit negativně. Několik příkladů – vzestup státní byrokracie, která přirozeně má obrovský vliv na to, jakým způsobem stát roste, spravuje své jednotlivé oddíly, vybírá daně, přerozděluje prostředky, podobně jako v komunismu či v korporacích, aby někdo neměl dojem, že jsem ultralevičák. V okamžiku, kdy dosáhne určitého stádia, začne se projevovat proces, tzn. nepotismus a teorie zájmových skupin v praxi.
Sociální stát od poloviny XIX.století, naprosto pozitivní myšlenka, ideál, proces, který nás v současné době dovedl k tomu, že nefunguje, např. na příkladu rodiny, kdy veškerou opatrovnickou péči převzal stát. Existuje rukopis amerických vědců pod vedením Leye, který ukazuje, že další faktor, který je velmi nebezpečný je nárůst komplexity i když přirozeně je to jen přirozený doprovodný faktor růstu systému. Leye a jeho tým si řekli, že budou analyzovat americký právní systém z hlediska softwarového inženýrství. Jedna z těch analýz od roku 1930 ukazuje, jak astronomicky narost počet slov u jednotlivých zákonů, mnohonásobně. Stejně tak ukazuje, jakým způsobem narostl počet podmínek v jednotlivých zákonech. Dělal jsem nedávno přednášku pro vrchní soudce v ČR, všichni s tím souhlasili ve vztahu k našemu právnímu systému. Řekli, ani oni už nejsou schopni se přesně vyznat v tom právním systému. A to jsou předsedové nejvyšších soudů. Typický příklad je občanský zákoník. Soudí se podle starého i nového, chystají se desítky úprav, soudci jsou naprosto šílení.
Důležitá věc, která souvisí s tím co dělám jako historik, egyptolog, nebo archeolog je jak jdou společnosti do kolen, do fáze kolapsu, což je poměrně rychlá fáze a to jaký je mechanismus toho, jakým způsobem se nepotismus projevuje v praxi na kolapsu systému, kdy vedení toho systému už nemá pojistku demokratizace. Dlouhou dobu jsem nevěděl jak tyto neschopné kádry nazvat – „neadekvátní kádry“. Nepotismus neznamená nic jiného, že do systému se dostává stále více rodinných příslušníků, kteří nějakým způsobem obsazují vysoké pozice. To je přesně ta teorie už zmiňovaného anglického ekonoma Artura Rossa. Známý je případ otce nepotismu v Anglii, kdy se kadeřník stal premiérem. To je praotec všech Dalíků. Teorie zájmových skupin v praxi: mám zde článek z The Guardian z dubna 2012, který ukazuje na 8 osob, což jsou šéfové vlád, prezidenti, představitelé mezinárodních finančních institucí a jejich osudy. Všichni jsou muži v těchto vysokých patrech, žádná žena tam nikdy nebude. Všechny spojuje to, že pocházejí z jedné banky – GOLDMAN SACHS. Dost nepravděpodobná distribuce hodnost v evropském sytému.
Velmi zajímavá analýza vyšla před několika měsíci od Francise Fukuyamy, která obsahuje zajímavá čísla a ukazuje, jakým způsobem začal ovládat klientelismus a lobismus Washington. I tehdy existovalo několik firem s celkem asi 200 registrovanými lobisty. O 10 let později to už bylo 2500 lobistů a v roce 2009 to už bylo 14.000 lobistů, kteří oficiálně utráceli ve svých kancelářích pouze 3 ½ miliardy dolarů. To jsou jenom přiznaná čísla.
Z práce Neala Fergussona CIVILIZACE – šest pilířů, na kterých staví svoji teorii západního vzestupu, naší dominance. Ty pilíře jsou: soutěž, svobodné vědecké zkoumání, soukromé vlastnictví, spotřeba, zdravotní péče a volná soutěž v oblasti práce. Když to převedeme do dnešního světa, tak ve všech těchto aspektech máme významné problémy. Nechci říci, že to kolabuje, ale jednotlivé pilíře mají své velké problémy. Víme jak probíhají výběrová řízení, jakým způsobem se věda prolíná s politikou, soukromé vlastnictví je do značné míry nahrazováno anonymním, korporátním. Neříkám, že je to dobře či špatně. Má to své přirozené implikace a konsequence. Mizení střední vrstvy i když my jsme na tom v Česku stále dobře. Zdravotnictví, nebo lékařství, dneska víte, že je to oblast s největší kriminalitou. Je to něco, co se zapouzdřilo samo do sebe. Je to i problém filosofický, protože jakékoliv peníze nasypete do zdravotnictví, nikdy to nebude dost. Stále platí filosovické paradigma, že zdraví je něco, jehož hodnoty nemůžeme vyčíslit, takže peníze jsou v pořádku.
Pokud jde o svobodu práce, tak se nemusím vyjadřovat. Fukujama v této knize popisuje hlavní problém americké společnosti – pokud někdo přijde s novým zákonem či reformou, která má zjednodušit systém, tak se stane to, že ten návrh je „přežvýkán“ ostatními organizacemi takovým způsobem, že ho autor, když to k němu doputuje, ani nepozná. Tomu se říká systém betokracie na principu starého českého přísloví: „Kapři si svůj rybník dobrovolně nikdy nevypustí.“ Klasický příklad, abych neteoretizoval, je zákon o státním zastupitelství, který původní předkladatel stáhnul, protože ho nepoznal. Fukujama řekl jednou krásnou větu: „Rozpad americké politiky bude pravděpodobně pokračovat, pokud nepřijde nějaký vnější šok, která povede k vytvoření skutečné reformní koalice a nevybudí praxi.“ Tolik z úvah tohoto standfordského profesora.
Násobící efekt znamená, že celý ten systém ve velmi krátkém časovém období je schopen skokových změn, tedy lineárních. Tyto skokové změny, nebo jejich období jsou vždy oddělená obdobím jakéhosi klidu, kdy systém zase nabírá potenciál ke změně. Období stáze. Začali jsme dávat také do vztahu vývoj civilizací s tzv. klimatickými událostmi, které opět v holocénu mají poměrně velký výskyt. Pro vaši informaci 3200 let před Kristem, kdy došlo k významnému klimatickému výkyvu. 2200 před Kristem, o tom už jsem mluvil, což je vlastně první globální kolaps na severní polokouli, 1200 před Kristem což je další globální kolaps, mimochodem první známý případ mezikontinentálních migrací, např. stěhování mořských národů. V polovině 12.století zase všechny společenské systémy kolabují. 400 – 500 let po Kristu velmi známý zánik Západořímské říše. 1460 – 1830 tzv. „malá doba ledová“, která v sobě obsahuje tři velké teplotní propady. Jako příklad jednorázového aktu, což nebyl výkyv klimatu, v roce 1816 výbuch sopky Tampora. Tehdy nebyla na světě ani miliarda lidí, pokud si myslím. Většina obyvatelstva žila v samozásobitelských komunitách mimo města. Další rok nebyla úroda. Poté klesly teploty globálně o 1 stupeň Celsia. Severoamerický kontinent byl několik měsíců v mlze, v ovzduší bylo obrovské množství popílku, v Conecticut v červenci mrzlo. Člověk přežil. Dnes, kdy máme více jak 30% populace ve městech s tím, že vesnice nejsou samozásobitelské by to byl poměrně velký logistický problém.
Nicméně zatím všechny klimatické výkyvy ukazují, že krize v důsledku komplexity, ať už v důsledku vnitřních, nebo vnějších faktorů, vždycky vedly k novému vzestupu člověka.
Základní poselství této přednášky je, že to co zažíváme, není žádné vybočování z řady, není to nic, co by v minulosti způsobilo naprostou katastrofu, ale je to intelektuální výzva, určitý test toho, jest-li jsme schopni používat svoji šedou kůru mozkovou tak jak bychom měli, tak jak je dán její teologický, evoluční a revoluční potenciál dán. Je otázkou, zda to tak děláme. Těch příkladů je hodně, např. velký klimatický výkyv, který vedl k tomu, že Sahara je to co dneska známé. To vlastně vytvořilo Staroegyptský stát v průběhu 5-4 tisíciletí před Kristem. Krize kolem roku 2200 před Kristem vedla k tomu, že vznikla Staroegyptská střední říše a krize 1200 před Kristem vedla k tomu, že začaly vznikat první, opravdu zárodky globálního světa. Vlnovitě se objevují vynálezy a zásadní inovace. Právě v krizi, kdy jsou nedostatečné zdroje, dochází k tomu, že propuká lidský intelektuální potenciál naplno. Výzkumy ukazují, že paradoxně vynálezy a objevy nesouvisí s obdobím rozkvětu, ale s jeho začátkem.
Klasický příklad k tomu co právě ne zažíváme, ale budeme zažívat, je období kolem roku 1200 před Kristem, kdy rozsáhlé oblasti na Středním východě začali vysychat a dali se do pohybu nomádské populace, které začali tlačit na tehdejší vyspělé civilizace, ať už Sýrii, v Palestině, v Turecku, na Předním Východě a v Egyptě. Došlo k tomu, že celým Středomořím začali putovat celé národy, došlo k obrovskému množství válek. Proto se říká stěhování mořských národů. Na Krétě zaniká krétská civilizace. Došlo ke kompromitaci tehdejších elit. Došlo k rozpadu celých států na menší komunity. Což je vždycky něco, co se děje v takovémto prostředí.
Existují studie čínských vědců, podle prof. Žanga z roku 2007, který velmi dobře ukazují, že za posledních 400 let je prokázaná velmi těsná relace mezi poklesem teplot a množstvím válek. Vědci dali dohromady historická data z Číny, z Evropy a u USA. A zase grafy mluví velmi výmluvně. Je to další důkaz toho, že klimatická změna je opravdu výzva, která sebou nese významná bezpečnostní rizika a přirozeně to, že klimatická změna je v plném běhu, resp. nabíhá ta nejhorší křivka, která by měla vrcholit alespoň na Středním Východě a Dálném Východě zhruba ve 20 letech.
Takže jedním z těch příkladů toho, k čemu to povede je tzv. „Arabské jaro“. Mé oblíbené téma. I v novinách si můžete přečíst, jak Arabské jaro vzniklo v důsledku neuhasitelné žízně tamních národů po demokracii. To je jedno z možných vysvětlení. Ty lidi znám poměrně dobře, protože s těmi nejchudšími pracuji v Egyptě a Súdánu 25 let. Je tam opravdu dobře. Ten jejich žebříček hodnot je úplně jiný. Lidi chtějí mít stabilní ceny, zajištěnou práci, chtějí, aby nebyly výkyvy na trhu se základními potravinami, s palivy, zemním plynem, chtějí, aby děti mohly chodit do školy a byly schopny získat práci. Až teprve na šestém, sedmém místě je neuhasitelná touha říkat si co chci. Zcela jistě mají tito lidé jasnou afinitu k silným vůdcům - a to je všude v arabském světě. To, že my se snažíme za každou cenu šířit po světě modely, které nepovažujeme za nejlepší je něco, co považuji za jeden z největších smrtelných hříchů.
Přirozeně sociální nepokoje při Arabském jaro 2009 byly spouštěčem, ale nebyla to příčina. Situace byla taková, že od 90-tých let Střední východ dlouhodobě vysychal. Např. v roce 1999 bylo v Sýrii 135.000 aquiferů, v roce 2007 již 213.000, protože spodní voda, která se na Středním východě používá nejvíce, je neobnovitelná v krátkém čase. Je to voda, která se akumulovala v době ranného holocénu. Tato voda je neobnovitelná. Takže už v roce 2007 opustilo zemědělské oblasti 50.000 syrských rodin, což je zhruba, když to přeženu 300.000 až 500.000 lidí.
Co se stalo v roce 2009 bylo, že na jedné straně světa bylo velké sucho, na druhé obrovské srážky, což jsou zase dvě strany téhož procesu. V důsledku toho se zhroutil, už poněkolikáté, globální trh, o kterém si všichni myslí, že se nemůže zhroutit. Rusko uvalilo embargo na pšenici, ceny vzrostly dvaapůlkrát, takže všechny arabské země, které nejsou samozásobitelské, musely také zvyšovat ceny. Dotovaných potravin bylo méně a méně. Takže začal sociální stres. Arabské jaro odstartoval vlastně jeden Tunisan, chlapec, kdy se upálil, protože ztratil možnost obživy, když to zkrátím. Tragická věc, na lokální úrovni je to obrovské neštěstí. Češi to dobře znají z novodobé historie.
Proto je třeba jednoznačně rozlišovat mezi tzv. spouštěcími momenty, kdy systém prochází skokově změnou a dlouhodobými příčinami. Tenhle chlapec byl prostě spouštěčem. Takže v roce 2010, na jaře, zkolabolovaly vlastně všechny arabské země, kde každá rodina musela průměrně 40% svých příjmů věnovat na získávání základních potravin. To je zákon. Jediná výjimka je Jordánsko. Všichni jsou vyděšení z toho, co se tam stane v dalších měsících.
Krásný příklad je to co se zde odehrávalo loni na podzim v případě oslav tzv. „sametové revoluce“, kdy opět spousta lidí si neviděla do pusy – nebýt nás studentů, tak nebyla sametová revoluce. Nesmysl. Začínal jsem studovat, vám jak se to odehrávalo. Ano studenti byli spouštěč, ale ty dlouhodobé příčiny byly schovány v tom systému implicitně několik let. Ten systém, ať už by studenti 17.listopadu vyšli, nebo ne, tak by v krátké době zkolaboval. Odkazuji zde na geniální studii Ivo Možného „Proč tak snadno“. Systém prostě ztratil tendence a touhu dál pokračovat, vyčerpal svůj potenciál. Nezpochybňuji sílu lidí, kteří šli na Národní třídu, zpochybňuji příčinu, která je vydávána za příčinu zhroucení systému.
Klimatické změny povedou k tomu, že se bude muset znovu uvažovat o tom jakým způsobem se bude Evropa vyvíjet, která od roku 1648 víceméně funguje na principech Vestfálských mírových smluv, které říkají, že základní jednotkou řízení a řešení konfliktů, je stát. Většina států byla právě definována v době tzv. „Vestfálského míru“, přirozeně s dalšími modifikacemi. Proč o tom mluvím? Proč o tom mluví Lopez a další a článek z Nature 2015, který ukazuje, že svět je na klimatickou změnu, která nastává naprosto nepřipraven.
Demonstrují to na příkladů několika ostrovů USA v oblasti Aljašky, kde se bude muset přesídlit několik desítek tisíc lidí na pevninu, protože voda stoupá. USA ani celý svět nemají vůbec ani právní systémy, ani další nástroje na to, jakým způsobem tyto procesy uchopovat. Přirozeně těch oblastí, kde hrozí další statisícové až milionové další přesuny lidí v důsledku globálního oteplování, je mnohem více. K mému velkému překvapení to minulý týden neřešil ani OECD, který si minulý týden kladl za cíl právě identifikaci kritických dlouhodobých trendů. Evidentně toto není nic, co by někoho zajímalo.
Problém je ten, že na to neexistují ani zákony. Vždy se mne ptají co se s tím dá dělat? Říkám, že řešení je vždy na základní úrovni, tzn., že ten klíč máme všichni my, jakým způsobem se stavíme k tomu jak děláme svoji práci, jakým způsobem dáváme, nebo nedáváme legitimitu těm, nebo oněm procesům v naší společnosti. Předem říkám, že ten klíč není v nějakých nových ideologiích. Naopak velké ideologie se do jisté míry, na nějakou dobu, vyčerpaly. Nezmění to nikdo kromě nás.
Typický příklad tohoto mikra je pěstování řepky olejky, což je dnes pro mě už bezpečnostní riziko, protože jednak máme své strategické zásoby paliv v Německu, měli jsme. To je snad lepší než Alenka v říši divů. Druhá věc je, že to palivo se nedá déle skladovat jak 2-3 měsíce, protože obsahuje organickou složku, která ho totálně zničí. Třetí věc je, že 30% našich zemědělských ploch je osázeno řepkou, nebo kukuřicí a řepka, kromě toho že vyplení pole pro živiny, tak způsobuje, že půda ztrácí retenční schopnost a veškeré srážky tak stékají pryč. Vzhledem k tomu, že řepka tvoří 15% celkových zemědělských ploch, což není nevýznamná ploch, tak půda ztrácí retenční schopnost, tzn. zadržovat vodu v půdě, což je de facto strategická věc, která může přispívat s těmi výkyvy klimatu, že budeme mít stále větší problém.
Abych uzavřel, jedna zásadní věc. Udělali jsme v OECD experiment, bylo nás v sále asi 50. Byla tam dlouhá nástěnka, kde byl profil 1960-70-80-90-2010-2020. Měli jsme tam nasázet základní parametry, které tu dobu ovlivňovaly a která období. Je to subjektivní věc, není to nic objektivního. Většina lidí určila hlavní faktory mezi roky 2007, 2014, 2015. Tzn. i z diskuzí s různými lidmi, ať už jsou to společenští vědci, přírodní, či techničtí, tak vyplívá, že lidé cítí, že je něco ve vzduchu, že se doba jakoby mění, že se mění paradigma, že to staré se už tak nereformuje tak, jak by mělo a nové ještě není a že se vlastně hledá, jak to nazval jeden z organizátorů. Máme spoustu krabic, které jsou vedle sebe, nepropojeny, jsou narvané daty a informacemi. Tten původní příběh, který jsme těm datům dávali nefunguje a ten nový příběh ještě není.
Myslím si, že naše doba není hrozná, ani katastrofická, ale naopak úžasná v tom, že je to obrovská výzva. Je to doba, kdy se bude velmi rychle, razantně, oddělovat zrno od plev. Je to doba, která vyzívá k tomu abychom začali používat to, co nám bylo do duše dáno, tzn. šedou kůru mozkovou.
* * *
Člověk je nepolepšitelný a nepoučitelný. Čím více vyspěje, tím více hloupne a blbne. Musí si projít krizí, aby byl donucen používat zdravý rozum, bohužel mnohdy i za cenu války. Konrád Lorenz to ve svých Osmi smrtelných hříších vystihl přesně. Porušujeme lidské a přírodní zákony, naivně si myslíme, že jsme pány světa a přírody. Na přírodu nemáme, jsme její součástí a „produktem“ - vždy si nás ve vlastním zájmu i člověka samého, podřídí a ovládne. Má na to mechanismy jak materiální, tak duchovní. Snaha být mocný a ovládat patří k přirozenosti lidstva. Bohužel osvícených vládců, nebude nikdy dost, vždy bude více těch co slouží od počátku sobě či později podlehnou. Spouštěče se objevují stále více. Je nejvyšší čas, aby se začaly spouštět potřebné, pozitivní spouštěče a lidstvo se začalo chovat rozumně, ne jako neřízená, sebevražedná střela.
Celých 40% rozpočtu EU jde na dotace pro zemědělství, to samo o sobě ukazuje, jak je EU nemocná. Evropa nyní potřebuje sama pomoc a zachránit sama sobe. Na masivní záchranu jiných obyvatel kontinentů na svém území nemá kapacity a viditelně ani dostatek schopných politiků, nechce-li ohrozit sama sebe. Může jen pomoci jiným etnikům, aby si pomohli sami na územích kde žili, či budou žít. Rozumné slovo nepomůže a nic nevyřeší. Ostatně i tyto řádky si se zájmem přečte a pochopí jen malé procento lidí, stejně jako přednášky prof. Miroslava Bárty, či prof. Václava Cílka, které jsou pro většinu podivíny, stejně jako autoři, v tom lepším případě. Přitom by to mělo být hlavním tématem veřejného života, minimálně veřejnoprávních sdělovacích prostředků.
Jan Šinágl, 15.6.2015
Komentáře
Tak zívejme, zívejme ...
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.