„…Kdybychom si uvědomili, že když byly v době protektorátu například oslavy narozenin Adolfa Hitlera, všechny církevní či necírkevní časopisy to musely zveřejnit, musel někdo napsat gratulaci. Měli bychom si uvědomit komu čest, tomu čest a neměli bychom hledat v těchto minulých dobách nějaké kličky. Všechny Peroutkovy texty neznám. Peroutka se ale podle mne vždy zachoval pevně. Copak jsme my za komunismu nemuseli říkat čest práci, neříkali jsme soudruhu?“
Unikátní výstava s názvem Život ve stínu šibenice, která potrvá do 26. června, byla v těchto dnech zahájena v Křížové chodbě Nové radnice v Brně. Společně s jejími autory Janem a Sabinou Kratochvilovými ji na nádvoří radnice slavnostně zahájil Dominik kardinál Duka a primátor města Brna Petr Vokřál. Vernisáži předcházela v chrámu sv. Michala tryzna za oběti nacistické a komunistické diktatury.
Na výstavě se mohou návštěvníci na více než stovce panelů seznámit s osudy známých, ale i bohužel neprávem zapomenutých hrdinů našich novodobých dějin. Kromě textových a obrazových materiálů jsou na výstavě vitríny s figurínami v uniformách skutečných bojovníků proti fašismu, postižených později komunistickým režimem. Výjimečnost této výstavy spočívá právě v tom, že vypovídá o lidech, kteří se postavili se ctí proti nacismu a následný komunistický režim je v tom „nejlepším“ případě vyhnal do exilu, v horším pak na dlouhá léta zavřel do věznic a koncentračních táborů. Někteří z těchto hrdinů byli pak komunisty dokonce popraveni. Patří mezi ně mj. i generál Heliodor Píka.
Kardinál Duka při slavnostním zahájení výstavy mimo jiné řekl, že není snadné hovořit při takovýchto příležitostech. „Vzpomínky na ony události, na ony zmařené životy vyvolávají také otázku, kde jsi byl, jak ses choval? Opravdu můžeš pohlédnout do očí těm, kteří dokázali opustit vše, kteří se vydali na cestu a věděli, že ponechávají své rodiny, své přátele v rukou Boží ochrany ale také v nebezpečí, že lidská zloba svými nenasytnými drápy po nich sáhne?“ uvedl primas české katolické církve.
Pane kardinále, zahájil jste výstavu, která vypovídá o dvou totalitních režimech, o lidech, kteří se jim vzepřeli. Jaký je podle vás smysl takových výstav?
Myslím si, že je to velmi dobrý nápad. Protože mezi těmi totalitami, jaký byl rozdíl? Občané židovské národnosti, židovské víry mají právo říci, že za nacismu to bylo pro ně horší než komunismus. Je to skutečně potřebné memento. Ukazuje se také, že opravdu stojí za to postavit se proti takovýmto zločinným politickým systémům. Tyto výstavy ale rovněž vyprávějí i o tom, že se nejen platilo lidským životem, ale že žádná oběť nebyla marná, protože kde jsou oni a kde jsme my.
Ve svém proslovu při zahájení výstavy na nádvoří Nové radnice jste zmínil také krizi na Ukrajině. Proč?
Protože si myslím, že je to určité varování. Zcela jistě jsou někteří lidé, kteří vidí větší nebezpečí v islamistickém teroru. Možná, že mají i pravdu, to nebudeme bagatelizovat. Musíme ale říci, že kroky, které byly v posledních měsících na východ od našich hranic podniknuty, ono už je to prakticky rok, jsou varovné. Není možné a není spravedlivé takto postupovat. Jestliže jsme svobodné, suverénní, demokratické státy, tak bychom měli řešit věci jednáním, ale nikoliv takovým partyzánským způsobem, jaký se odehrává na ukrajinské hranici.
Na tryzně v chrámu svatého Michala byli přítomni také tři členové ruského motorkářského klubu Noční vlci. Jak jste vnímal celý ten případ s jejich plánovaným průjezdem přes naši republiku?
Já si myslím, že nemohu spekulovat o úmyslu těchto lidí, kteří padli na frontách, tak víme, že projevili svou statečnost, obětovali své životy. Za politické dopady neručili. Oni často byli součástí toho soukolí a byli obětováni, ale nikoliv, že by rozhodovali. Domnívám se, že někdy mediální kampaně, pak z takovýchto akcí, které by měly okrajovou záležitostí, se stane hlavní problém. A to se mi opravdu nelíbí, protože například Polsko dnes vzpomíná konec druhé světové války, Polsko, které bylo dvakrát zrazeno a opuštěno, Polsko, které procentuálně dalo nejvíce obětí a naše sdělovací prostředky, jakoby o tom nevěděly nebo nechtěly v těchto dnech vědět. To považuji za nespravedlivé.
Jeden z panelů na výstavě Život ve stínu šibenice je věnován i Ferdinandu Peroutkovi, proti kterému je nyní vedena podivná kampaň. Jak vy hodnotíte tohoto novináře?
Myslím si, že Ferdinand Peroutka patří k našim nejvýznamnějším žurnalistům. Když čtete například jeho Budování státu, když čtete jeho další texty, tak víme, kdo Peroutka byl. Myslím, že v tomto případě došlo k nešťastné, řekl bych souhře. Kdybychom si uvědomili, že když byly v době protektorátu například oslavy narozenin Adolfa Hitlera, všechny církevní či necírkevní časopisy to musely zveřejnit, musel někdo napsat gratulaci. Měli bychom si uvědomit komu čest, tomu čest a neměli bychom hledat v těchto minulých dobách nějaké kličky. Všechny Peroutkovy texty neznám. Peroutka se ale podle mne vždy zachoval pevně. Copak jsme my za komunismu nemuseli říkat čest práci, neříkali jsme soudruhu?“
http://www.parlamentnimagazin.cz/kardinal-duka-pro-parlamentni-magazin-zadna-obet-nebyla-marna/
* * *
VE STÍNU ŠIBENICE: Tryzna v chrámu sv. Michala v Brně dne 7.května 2015
J.Š.15.5.2015
Komentáře
M.Janca, Nemecko, Mnichov
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.