John Nash
Je naprosto nepochopitelné, že jeden z nejdůležitějších Čechů, muž jenž se v Československu zasloužil o obstarání a zajištění obrovského množství nutného materiálu a zároveň o vývoj klíčového obranného průmyslu země, zůstává Čechům zcela neznámým.
Jan Antonín Baťa: „Je marno lkáti nad rozlitým mlékem. Je marno říkati, že to mohlo jinak vypadat, kdyby měli naši politici a státníci více odvahy. Avšak kdyř si přečteme výpověď generála Haldera před komisí v Norimberku nežli jej oběsili, shledáme, že si německá genealita byla vědoma, že Hitler hraje poker, když bluffoval v Godesbergu i Mnichově. Generál Halder tam prohlásil, že Německo by nebylo mohlo čeliti po mnoho měsíců ani samotnému, dobře vyzbrojenému Československu a že německý generální štáb stál pohotově shoditi Hitlera… ve chvíli, kdy přišla zpráva, že Hitler v Mnichově vyhrál a že ČSR kapitulovalo. … Janů Žižků bylo v národě zrovna jenom jeden jediný a to je už mnoho set let, ale ani Karlů IV., ani Jiříků z Poděbrad, či Svatopluků a ani Vladislavů, jsme mnoho neměli. Přicházeli poskrovnu a daleko od sebe. … Protože nikdo z nich o tom dosud nic určitého neřekl, stálo by za to, aby se vyjádřili ti, kdož si dělají nárok na to, aby hráli v životě národa vůdčí roli – aťsi nyní, nebo později. … jakou cestou hodlají jej vésti k nové svobodě? Nebo jak bude vypadat ta nová svoboda … zda bude částečná, 5%, 10%, 20%, 50%, nebo jenom zda to bude otroctví pod novým jménem …
Je naprosto nepochopitelné, že jeden z nejdůležitějších Čechů, muž jenž se v Československu zasloužil o obstarání a zajištění obrovského množství nutného materiálu a zároveň o vývoj klíčového obranného průmyslu země, zůstává Čechům zcela neznámým. Tento článek odhaluje ztracenou stránku českých dějin, která dokládá, jak jeden muž se svojí organizací více než 40.000 Čechů a Slováků, obstarávali a připravovali dostatek nutného materiálu schopného úspěšně vybavit Českou armádu nejméně na dva roky. Tato snaha zahrnovala vývoj specializovaného průmyslu k přeměně surového hmoty na potřebný materiál nutný k obraně, jako ku příkladu pneumatiky, plynové masky a podobné strategické výrobky, sloužící jak k vybavení a údržbě České armády, tak pro obranu země. Tento článek popisuje postup a organizaci získávání nutného materiálu a to až do doby Mnichovské dohody. Po Mnichovu bylo toto vše, shromážděný hrubý materiál a již vybudovaný specializovaný průmysl vybudovaný ve Zlíně, rozebrán, a odtamtud odvezen do oblastí světa nezasažených válkou. A dále, jak byl tento průmysl znovu postaven a přebudován k podpoře Spojeneckých sil. Zcela nejpodivnější na celém tomto téměř neuvěřitelném příběhu je skutečnost, že tento příběh je českému lidu zcela neznámý.
* * *
Již dva roky před Mnichovem započal Jan Baťa se svými lidmi připravovat Československo na obranu země (1). Československá armáda nutně potřebovala obrovské množství různého materiálu nutného pro obranu v případě napadení země Německem. Náčelník Generálního Štábu generál Syrový, generál Jaroslav Čížek a tehdejší ministr obrany František Machník, se obrátili na Jana A. Baťu s požadavkem, zdali by mohl pomoci shromáždit dostatek surového materiálu, nutného k dvouletému vybavení armády, pro případ napadení země. Materiál především zahrnoval: gumu, kůži, bavlnu a pod. Především se jednalo o obstarání a uskladnění obrovského množství tohoto strategicky důležitého materiálu. V celém Československu byl Jan Baťa jediný, kdo disponoval lidmi, potřebným kapitálem a organizačními schopnostmi, aby vůbec mohl mohutný podnik tohoto druhu podstoupit, a v dané šibeniční časové lhůtě zajistit. Mimo obstarání a zajištění uvedeného materiálu, Generální štáb čs. armády na Baťovi požadoval z nahromaděného materiálu vyrobit potřebné výrobky, specificky pneumatiky, plynové masky, syntetickou gumu a pod. Vše požadované začalo postupovat vpřed přímo bleskovou rychlostí. Do května 1938 byl Jan Baťa se svými lidmi schopen nashromáždit přímo fantastické množství potřebného materiálu; dostatek pro potřebu armády nejméně na jeden rok. Německá invaze se očekávala během deseti měsíců. Jan Baťa měl necelý rok na to, shromáždit nutné armádní zásoby i pro druhý rok.
Krátce před Mnichovem vyšla z Generálního štábu armády zpráva, že republika se případnému vpádu bránit nebude. Jan Baťa si uvědomil, že veškerý pracně nashromážděný materiál bude moci padnout do rukou Němců. Tomuto se Baťa rozhodl zabránit. Poslal proto Františka Malotu do Švýcarska, aby ihned obvolal všechna nákupní střediska rozesetá po celém světě (celkem sedmdesát), aby se pohyb všeho nakoupeného materiálu mířícího do Československa, až do dalšího vyrozumění, okamžitě zastavil. Veškerá doprava materiálu se v tichosti v evropských přístavech zastavila.
„Pro Baťováky v Indii začala válka 29. září 1938, dnem Mnichova. Od tohoto dne Batanagar začal přímo či nepřímo pociťovat veškeré utrpení a strasti, které jdou ruku v ruce s každou válkou“. (2)
„Za této situace obdržel pan Bartoš dne 13. října 1938 (zde se číslo 13 opravdu projevilo jako nešťastné) dopis ze Zlína, kde bylo psáno: „Zajisté jste si vědom o dění v Mnichově; dle všeho, horší situace je před námi. Zapomeňte proto na Zlín, zařiďte továrnu jako samostatnou jednotku, spolehněte se především na schopnosti vašich lidí a zkušenosti našich instruktorů, které jsme Vám poslali“. - „Ke konci října 1938 dorazil do Batanagaru ředitel Rojt (dnes již zemřelý), který se tam na cestě do Singapuru zastavil. Informoval nás, že můžeme očekávat příjezd nějakých strojů a zařízení ze Zlína. Toto byl ale spíše jen předpoklad než faktický údaj.“ - „Pak přišel 15. březen 1939, den konečné okupace Československa“. (3)
„Potom mohli lidé v žurnálu „Boty a kůže“, který přicházel z UK a z USA, naši lidé v Batanagaru číst překvapivé zprávy o velkém exodu strojního parku a lidí ze Zlína. Cituje jen jeden citát publikovaný v Leather World (Svět Kůže), oficielní to orgán Britského kožního a obuvního průmyslu:
„Bylo hlášeno, že parník Newan právě dopravil do Southamtonu náklad obuvi, obuvnický materiál a stroje z Československa. Minulý týden nákladní vlak obsahující 10.200 beden dorazil do Athurtownu, kde má být vše připraveno k přepravě do Bata Shoe Co. v Tilbury. Jednalo se o první náklad tohoto typu, který kdy do tohoto přístavu dorazil.“
Továrnu Bata Shoe Co. v Tilbury v té době vedl Jan A. Baťa, brigádní generál Edward Spears a bývalý člen Parlamentu Frederick Whyte.
„Nyní podobné zprávy přicházely z Francie, Jugoslávie, Kanady a Východní Afriky. Ředitel Rojt telegrafoval ze Singapuru: „Obdržel jsem stroje, došly ze Zlína též do Batanagaru?“ A z Manily na Filipinach pan Gerbec: „Stále čekáme na naše stroje, můžete zjistit jejich pohyb z Kalkaty?“ Zdálo se, že celý svět dostával strojní park ze Zlína. Co se vlastně děje?
„V dubnu 1939 telefonická zpráva od přístavního ředitele v Kalkatě oznamuje, že celý náklad jedné lodi obsahuje pouze stroje na výrobu bot a nyní čeká na pokyny z Batanagaru – „Udělějte s tím něco.“
„Někdy v červnu 1939 přijel z Československa pan V. Klvač se sdělením, proč k dopravě strojů došlo. Každému v Evropě je zcela zřejmé, že nyní již jde jen o měsíce. Z tohoto důvodu Zlín rozebral a odmontoval co největší množství strojů, přímo pod nosem Němců a odeslal jak stroje, tak pracovníky ze země, aby Hitlerovi zůstalo co nejméně zařízení.“ (4)
Ihned po květnové mobilizaci roku 1938 Jan A. Baťa (5), majitel a ředitel továrny Baťa A.S. Zlín, urychleně vypisoval průvodky pro strojírenské zařízení na odvoz pryč ze země. Baťa nařídil Johnu Hozovi urychleně vše vyvézt ven do Tunisu, Afriky, Javy, Indie, Malaysie, Kanady a dalších míst. Některé stroje byly vyvezeny přímo do těchto míst určení, ale převážné množství z nich byly původně dopraveny a uskladněny do skladů v Baltimore v Marylandu, King´s Lynnu ve Velké Britanii a Kalkaty v Indii, odkud pak byly odváženy do dalších lokalit. Baltimore bylo určeno jako hlavní skladiště pro Západní polokouli, Evropský západ, Severní Afriku a Filipíny.
Další příkazy které v té době Jan Baťa vydal se týkaly založení menších továren v Peru, Moroku, Nairobi, Belgického Konga, Iráku a jinde. Každá z těchto malých továren měla produkovat výrobky pro 20 až 30 obchodů. Zároveň vydal příkaz k založení větších výrobních celků ve Spojených státech a Kanadě, též v Jugoslávii a Indii.
Veškerý strojní park, nářadí, strojní vybavení, surový materiál rozeslaný do všech koutů světa, vše bylo znovu sestaveno a upraveno pro novou výrobu. Mnoho z těchto nových továren později přispělo značnou a cennou měrou Spojencům během války.
Jan Baťa byl ve spojení s presidentem Benešem od samého momentu odchodu ze země. Baťa navštívil Beneše během jeho exilu v Putney, okrese v jihozápadní části Londýna a nabídl mu všeobecnou pomoc kdykoliv jeho exilová vláda tuto bude potřebovat.
Při svém příjezdu do Spojených států Jan Baťa deklaroval místním úřadům svůj status jako průmyslník, a své povolání jako „Český vlastenec“.
Poznámky:
- Dopis Jana A. Bati velvyslanci Spojených států v Brazílii 1946 – Odtajněno
- První dekáda Batanagaru 1945
- Tamtéž
- Tamtéž
- Bata National vs. Kotva 1948
Moje instrukce byly zaslány ihned do Baltimoru, stroje na výrobu bot, poslední formy, stavební
vybavení, atd. JAB podepsal papíry pro toto vybavení, které nebylo obvyklé k toku obchodu. Bezprostředně potom, v květnu 1938 mobilizace, obdržel jsem instrukce od JAB připravit zásilku všeho co mohlo být vyslané a mělo být zaslané do přistavu v Baltimore. Po obdržení těchto instrukcí, zkontroloval jsem stroje ve skladu a zkontroloval výrobu strojů. Také jsem zkontroloval počet kopyt, nářadí a dostupných forem na vyslání ven. Vybral jsem lidi kteří mně mohli pomoct ve Zlíně a později by mohli přjít do Spojených Států, včetně.... Byla to část mé povinnosti dostat ven stroje pro Tunis, Afriku, Javu, Indii, Malaysii, Kanadu a jiná místa. Některé z těch strojů byly poslány přímo do těch míst, ale mnoho z nich byly poslány do hlavních skladů v Baltimoru. Kingalynn a Kalkaty, odkud byly dále přepravené. Baltimore byl jako sklad pro západní hemisféru, západní Evropu, Afriku a také Filippiny. ---
HOZA
---------
P.S.
Článek je volně k dispozici všem médiím. Vnuk Jana Antonína Bati, John Nash Baťa, může poskytnout další dokumenty. Především veřejnoprávní média mají nyní možnost prokázat svoji nezávislost a naplnit svoji veřejnoprávní úlohu zveřejněním tohto neskutečného příběhu. Je nejvyšší čas, aby zamlčování života a práce pro vlast, tohoto výjimečného muže a vlastence, ustalo. Jinak potvrdíme, že stale nejsme jeho odkazu hodni a zůstáváme stale malými. Národ neuznávající skutečné hrdiny nakonec žádné nebude mít a skončí v područí jiných.
Jan Šinágl, 29.4.2015
* * *
Pomoc Batanagru poskytnutá RAF přesáhla 1 miliardu US dolarů
Bouřlivé roky a naprosto mimořádné podnikání: Baťa 1932-1945
Jan Antonín Baťa: Batanagar – odbojové aktivity během II.světové války
Read more...