Připomínka Tomáše Bati ke 139. výročí jeho narození dne 3.dubna 1876 - Jeho myšlenky
jsou stále aktuální!
„Už za mých mladších let, v době prvních úspěchů mé firmy navštívil mě jakýsi pan továrník, aby mi předvedl, jak se továrníkům žije, když firmu svěří najatému řediteli. Většinu roku prý tráví v jižních letoviscích na jachtě. A proč prý já se dřu do úpadu a bez dovolených. Odpověděl jsem mu, že nevím, jak bych na jachtě dělal boty, a že má podnikatelská práce je pro mne největším potěšením a láskou. Kroutil hlavou, ještě když mu šofér v nejhlubším úklonu otvíral dveře nablýskaného drahého auta. Už jsem o něm neslyšel a jistě bych o něm byl slyšel, kdyby se těšil takovému úspěchu na trhu, jakému se těšila moje firma“. (zkr. Tomáš Baťa)
Toto předesílám proto, abyste snáze přijali mé tvrzení, že nejlepším, největším nositelem pokroku ve výrobě i vztazích ve společnosti, tedy pokroku obecně, je soukromá iniciativa.
Zůstaňme u toho majitele, ale nikoli podnikatele, který kdesi brázdí jižní moře, obletován mladými ženštinami, a vedení svého majetku svěřil do rukou najatému řediteli.
Pan ředitel, vážící si svého místa samozřejmě více, než výnosu svěřeného majetku, musí stále uvažovat, jak vést majitelův závod co nejlíp, ale tak, aby nepřišel o své místo. Ví, že majitel, který se málo stará o řídící práci, bývá vrtošivý a rád mluví řediteli do jeho rozhodování. Ředitel tedy přizpůsobuje svá jednání, u nichž je důležitější nepopudit, než jít přímou cestou k efektivitě. Stejně je na tom manažer akciové společnosti. Místo majitele nad ním „bdí“ všelijaké orgány a.s. Manažeři zkrátka „slouží dvěma pánům“.
Srovnejme toho ředitele či školeného manažera s podnikatelem, který si svůj závod řídí osobně.
Podnikatel nemá nad sebou vyššího šéfa snad kromě boha. Může se věnovat práci s plným nasazením a využívá plně síly svého ducha, svých znalosti, dovedností, umění řídit a vést lidi, svého talentu. On nemá nad sebou Damoklův meč, jako najatý manažer. Může si dovolit i riskovat. Jemu hrozí „jenom“ škoda na vlastním majetku, ale také může očekávat veliký prospěch, když „to vyjde“. Učebnicově se to projevilo v roce 1922, když byla koruna ze dne na den zhodnocena o 100%. Znamenalo to, že pro zahraničí se československé výrobky zdražily rovněž o 100% a šmahem tam byly zcela neprodejné. Přičemž už, hlavně v důsledku předchozích revalvací koruny, byly sklady výrobců přeplné neprodejným zbožím. Byly v něm umrtveny výrobní náklady a též dluhy z bankovních úvěrů, jež bylo třeba splácet nyní dvojnásobnou hodnotou, stejně jako úroky. Byla to odbytová krize, a v tomto okamžiku už hospodářská katastrofa.
Soukromník Baťa reagoval snížením cen výrobků o 50%. Na poradě podnikatelů, kde všichni řvali, stejně jako opoziční strany a láli ministru financí. Vypočítávali, co musí stát udělat pro ně, aby je ochránil před úpadkem. Tam po mnoha hodinách tohoto humbuku vystoupil Pan Podnikatel Tomáš Baťa. Prohlásil, že tento problém musí řešit podnikatelé a ne stát, že natahovat ruce ke státu není třeba. Pokud jde o něj, právě se dohodnul s odbory, že sníží prodejní ceny svých výrobků o 50%, sníží mzdy o 40%, a v konzumu bude zaměstnancům prodávat životní potřeby o 50% levněji do doby, než se mzdy vrátí k původní výši.
Tak tohle byla řeč Pana Podnikatele, soukromého majitele největší továrny na obuv v ČSR. Sotva by se kdy mohl dopustit takových opatření týž Tomáš Baťa, být jenom Generálním ředitelem akciové společnosti, nebo nájemným ředitelem závodu.
Tady vyčnívá síla soukromé iniciativy do strmé výše.
I pro to, jak byla řeč T. B. v sále přijata. Výsměch, nadávky do bláznů, prorokování rychlého krachu firmy ode všech přítomných ředitelů ale i podnikatelů. Chcete-li říci, že když se výsměchu dopustili i soukromí podnikatelé, nedá se mluvit o síle soukromé iniciativy? Ale dá. Hospodářský život není jednoduchý. Žádný podnikatel se nenarodí se zkušenostmi, jež měl tehdy Baťa dvacet let od doby, kdy se sám vyhrabal ze svého krachu. Neúspěchy a krachy jsou prostředím, v němž podnikatelé rostou i hynou. Díky nesmlouvavé konkurenci, která je mocným činitelem, vedoucím k vítězství nejlepších, tedy k pokroku.
V tom roce 1922 se podnikatelé, a to včetně včetně Bati, vyhrabávali z těžkostí jen pomalu a se ztrátami (kromě Bati). Mnoho jich skončilo. Mnozí dříve, někteří později, uplatnili Baťovu cestu z krize a ekonomika vyšla posílena.
ČNB dnes raději nespoléhá na moudrost soukromých podnikatelů, jichž je jako šafránu a chrání ekonomiku před nutností racionalizace. Bojí se deflace a raději uměle oslabuje kurs koruny, aby přežili i ti, co by měli v otevřené ekonomice uvolnit trh silnějším. Tomu se nedá říci cesta k pokroku, jakou bylo Rašínovo zhodnocování měny.
Uvědomujeme si, že si tak prodlužujeme dobu, kdy zůstáváme ve své zaostalosti, a že jedenkrát oslabování přestane fungovat, a budeme mezi vyspělejšími ekonomikami jako nazí v trní? Proč to ČNB dělá?
3. dubna 2015, Vrbík, Zlín
* * *
Po smrti Tomáše Bati převzal firmu jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa a vybudoval z ní světový koncern z necelých 15.000 na bezmála 120.000 zaměstnanců, resp. spolupracovníků, jak rád zdůrazňoval. V naši zemi platil za kolaboranta a zločince takřka 70.let. Na Slovensku stále. Byl okraden takřka o vše, díky zločinným Benešovým dekretům, které sám stát ve věci odškodnění nedodržel. Dodnes se musí jeho potomci soudit v ČR a na Slovensku za majetek, který mu byl ukraden komunisty. V Brazílii začínal od nuly, vybudoval opět města, továrny. Brazílie ho navrhla na Nobelovu cenu. Jeho rodná země ho odvrhla a odvrhává dodnes. Je mi hanba a stydno…
Jan Šinágl, 3.4.2015
* * *
Projev dr.h.c. Jana Antonína Bati 26.3.1938
Read more...