"Právo k pavučině se přirovnává, jíž brouk proleze, muška v ní zůstává"?
Je již i Ústavní soud nakažen chorobu, jíž zvěčnělý soudce Vojtěch Cepl nazýval s odsudkem das Paragraphenreiten?
Kvalita soudců Ústavního soudu a tím i jeho práce upadá. Stává se více politickou než nezávislou soudní institucí, díky jmenování ústavních soudců prezidentem Zemanem, jejich politické loajálnosti, než odborné vyspělosti. Stojí za to připomenout si názory bývalého soudce Ústavního soudu ČR JUDr. et PhDr. Stanislava Balíka k ústavnosti § 178, § 179, § 180, § 181, § 182 insolvenčního zákona. ZDE je celý dokument. Doporučuji k přečtení odlišné stanovisko ústavního soudce Stanislava Balíka!
Moje odlišné stanovisko směřuje toliko do odůvodnění usnesení.
Důvody jsou následující:
Trápí mě, že se české soudnictví postupně a jen zdánlivě nenápadně proměňuje v české vyřizovačství. Tento trend s sebou přináší i maligní bujení nového právnického oboru, který by si již pomalu zasloužil povinnou výuku na právnických fakultách, totiž pragmaticko-hnidopišské petitologie. Kdo dostane zápočet? Přece ten, kdo někoho vyřídí...
Připouštím, že v této vědě pro vědu jsem, evidentně i spolu s předsedou senátu Vrchního soudu v Praze, pro věc samu však bohužel - po francouzsku řečeno - petit. Je již i Ústavní soud nakažen chorobu, jíž zvěčnělý soudce Vojtěch Cepl nazýval s odsudkem das Paragraphenreiten?
x x x
Před rozhodnutím stálo plénum Ústavního soudu v následující situaci:
V mezidobí od podání návrhu na konkrétní kontrolu norem do jeho rozhodování byly zákonodárcem dva paragrafy z pěti, které beztak soud bude muset s ohledem na přechodná ustanovení aplikovat, zrušeny.
Otázka pro zápočtový test zní:
Pokud by navrhovatel zůstal nečinný a na zrušení dvou ustanovení nereagoval, lze z textu podání v době rozhodování Ústavního soudu dovodit, že:
a) navrhovateli jde o posouzení ústavnosti zrušených ustanovení, která bude v jím vedené konkrétní věci aplikovat, nebo
b) navrhovatel očekává pozvání na právně archeologickou vycházku po Prachaticku, zakončenou pod nápisem na prachatické radnici, který zní:
"Právo k pavučině se přirovnává, jíž brouk proleze, muška v ní zůstává"?
Byl jsem asi jediný, kdo si v duchu vybral variantu a)...
Následně jsem však byl usmýkán argumentací o konstantní judikatuře Ústavního soudu a hlasoval nakonec pro výrok.
Vanitas vanitatum et omnia vanitas? (Marnost nad marnost, všechno je marnost? J.Š.)
x x x
Navrhovatel ale k výzvě Ústavního soudu sdělil, že na návrhu trvá a případně navrhuje, aby soud posoudil nová ustanovení insolvenčního zákona, která se obsahově od těch zrušených příliš neliší.
Neměli jsme spíše ohledně zrušených ustanovení řízení zastavit, ohledně nezrušených rozhodnout ve věci samé a ohledně návrhu na posouzení novelizovaných ustanovení rozhodnout odmítavým výrokem?
Vynikající námět pro doktrínu čili nauku pragmaticko-hnidopišské petitologie?
Nebo snad důvod pro to, abychom spolu s předsedou senátu Vrchního soudu v Praze nedostali zápočet ani podruhé?
Neocitneme se nakonec v jednom pytli i s Evropským soudem pro lidská práva a s těmi, kteří pod dojmem z jeho judikatury v praxi Ústavního soudu posuzují i petity nenapadená usnesení Nejvyššího soudu, hledajíce ze záchytných důvodů téměř s lupou v textu ústavní stížnosti či v jejích přílohách o rozhodnutí dovolacího soudu sebemenší zmínku?
x x x
Škoda, že u nás neplatí obdoba čl. IV. francouzského Code civil...
Pro rozhodnutí ve věci samé jsem v jeho intencích předkládal následující text zpravodajské zprávy:
x x x
Je již jen na navrhovateli, zda se pokusí o získání zápočtu z petitologie na třetí pokus.
Pokud by tak chtěl učinit, nedoporučuji mu nastudovat si již zřejmě překonanou judikaturu Ústavního soudu podle klíčových slov přepjatý formalismus.
Stojí však v tuto chvíli onen zápočet ještě za snahu?
* * *
Některá sdělení JUDr. Stanislava Balíka stojí zato ocitovat a zveřejnit. Platí totiž obecně a ukazují co se v české justici skutečně děje…
Připomínám výrok JUDr. Vojtěcha Cepla st.: „Právnickou fakultu v Praze vyhodit do povětří, rozjezdit buldozery a pro jistotu posypat vápnem.“ Česká justice stále z nemalé část neslouží spravedlnosti, ale zájmům mocných, politiků a penězům. Vypovídající ukázkou „kvality“ českých soudů jsou tuny objemných soudních spisů, kde se ztrácí zdravý rozum, morálka a mravnost. Soudci tak skutečně „rajtují mezi paragrafy“ jako úředníci, kdy spravedlnost často zůstává až na konci. Nejsou-li mravní zákony v nás, tím více tvoříme nové zákony, které o to více brání spravedlnosti a pomáhají nespravedlnosti. Je nemravné, že soudci požadují zvýšení platů, už tak dost vysokých a zpětné doplacení za tři roky. Za to co odvádějí, by měli být placeni jako úředníci, protože jako úředníci většinou pracují. Nic jim nebrání pracovat jako soudci, ale těch je zoufalá menšina. Zdůvodnění, že vyšší plat posílí jejich nezávislost je nesmysl. Soudce je buď nezávislý, nebo ne. To je otázka charakteru. Ten který bral úplatky je bude brát i nadále při jakémkoliv platu. Pražští advokáti vám řeknou mezi čtyřma očima kolik který soudce bere za rozsudek. Nezávislé a charakterní soudce naleznete spíše na okresních soudech v pohraničí. Bohužel i mladí soudci i státní zástupci přebírají často zavedené totalitní manýry. O to více je třeba si vážit těch, kteří odolají. Ty také vůbec nenapadne podávat si žádost o doplacení za poslední tři roky a vyšší plat. Žádost si podala polovina soudců. Dost smutné vysvědčení morální a mravní úrovně těchto soudců.
Jan Šinágl, 7.2.2015
Read more...