Jde o přežití našeho národa a naší země. Nejvyšší čas udělat si pořádek v našich srdcích, duších a myslích. Bez jídla a vody přežijeme pár týdnů – bez dobrých mravů nepřežijeme!
Společnost naší republiky se začíná pozvolna, ale nicméně nebezpečně, blížit ke kritickému bodu rozpadu hodnot. Ten by se následně mohl zasloužit i o rozpad společnosti. Naši studenti vykazují postupně horší výsledky v řadě oborů - a to zejména ve srovnání s jinými zeměmi - Na vedoucích místech v národě pak ať stojí osobnosti, nikoliv mravní trosky - Je třeba osvojit si znovu schopnost slavit svátky - Převzít zodpovědnost za věci veřejné - Odmítnout život na úkor budoucnosti - Naučit se žít život jako službu - Mít radost ze štěstí druhých - Byla přerušena kontinuita s evropskou i světovou intelektuální elitou - V národě je zřetelná absence duchovních hodnot.
Nikdy nenastane věk, v němž by člověk neměl důvod k revoltě, protože mezi legitimností a legalitou bude vždy rozpor. Revolucionáři věřili v příchod doby, v níž co je legitimní, bude automaticky také legální a naopak. V revoluci už nevěříme, ale věčný smysl lidské revolty ano - říká se v inscenaci 1789 - která je pandánem těchto našich úvah - o potřebnosti debat, o potřebnosti pravdy, o potřebnosti vize.
ČESKÁ VIZE
Dialog centrum a Divadlo Husa na provázku ve spolupráci s Masarykovou univerzitou oslovilo před pěti lety sto českých osobností a poprosilo je, aby pro projekt Úsvit v Čechách (KABINET HAVEL) formulovali: jakou vlastně máme dnes naději? Odpověděli celkem devadesát dva oslovení (seznam viz níže). Popravdě: Napřed jen sedm, pak se to ale nějak zázračně chytlo. Tomáš Mozga to nicméně pořád dokola musel urgovat - někdy i jedenáctkrát po sobě...
Vyšlo pak z toho toto:
Není nic jednoduššího, než myslet si, že blahobyt bude trvat věčně. Nebude.
Společnost naší republiky se začíná pozvolna, ale nicméně nebezpečně, blížit ke kritickému bodu rozpadu hodnot. Ten by se následně mohl zasloužit i o rozpad společnosti. Naši studenti vykazují postupně horší výsledky v řadě oborů - a to zejména ve srovnání s jinými zeměmi.
V rámci Evropské unie zaostáváme v počtu vysokoškolsky vzdělaných osob v populaci.
Byla přerušena kontinuita s evropskou i světovou intelektuální elitou.
V národě je zřetelná absence duchovních hodnot.
Jak z toho ven?
Podporou výuky světových jazyků u celé populace.
Na druhém stupni základních škol je třeba posílit výuku moderních dějin. Učit přitom musí jen talentovaní a vyvolení. Právě jen ti mohou očekávat, že vzdělávaná generace bude lepší než jsou oni.
Pěstovat kritické myšlení spočívající ve schopnosti vést dialog a argumentovat.
Zvýšit společenský respekt k pravidlům.
Nelhat. Nepodplácet. Nekrást. Nepřejídat se. Nezávidět. Být hrdý na svou zem.
Naučit se znovu úctě a vděčnosti za své bytí.
Pomáhat slabším. Držet slovo. Být skromný. Poctivý. Čestný. Slušný. Mít úctu.
Jsme relativně malá země, a tudíž pro nás není trapnější role než velikášství.
Na vedoucích místech v národě pak ať stojí osobnosti, nikoliv mravní trosky.
Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.
Důležité je rovněž - číst si.
Jde o to, aby fungovala krása, a to nejen zjevná.
Velkou a doposud nejmenovanou hodnotou tedy musí být udržování paměti (postavené na lásce). Ze všeho nejvíc dnes totiž potřebujeme duchovnost.
Je třeba osvojit si znovu schopnost slavit svátky.
Za zásadní považujeme zákonem stanovenou zavírací dobu všech obchodů o nedělích a svátcích, jednak abychom změnili svůj životní styl, jednak aby mohli mít volno taky všechny prodavačky, všichni pekaři a všichni řidiči těch aut, co nám vozí blahobyt. Často to bývají matky, které tak chybí v rodinách... Nejdůležitější hodnotou každé společnosti je totiž rodina. Rodina cítící velkou oporu, nesoucí prestiž, ale také pověření. Potřebujeme rozvinout novou kvalitu úcty, novou podobu spirituality, která dokáže hlouběji porozumět skrytému géniu života. Svobodně myslet a svobodně mluvit.
Převzít zodpovědnost za věci veřejné.
Odmítnout život na úkor budoucnosti.
Naučit se žít život jako službu. Mít radost ze štěstí druhých.
Česká republika se v posledku musí, ať se jí to líbí a nebo ne, vyrovnat s postojem k otázce existence Boha. Bájnému mýtu šířenému před 20 lety, že naším jediným a nejdůležitější „bohem“ je ekonomika, snad už dnes nevěří ani ten, kdo ho tenkrát tak vehementně proklamoval.
Je třeba přiznat svá pochybení.
Úplně na závěr bychom rádi navrhli vytvoření instituce Evropské knihovny na českém území. Milan Kundera napsal: „...co odlišuje malý národ od velkého, není fysický rozměr jeho teritoria, ani počet obyvatel, ale skutečnost, se pro malé národy není jejich historie a kultura samozřejmou součástí jejich existence“.
Mělo by se začít uvažovat o knihovně jako o instituci, která by mohla změnit postavení Prahy a České republiky ve vztahu k celé Evropě.
21. století bude stoletím celosvětového rozvoje znalostní společnosti. Naše země má ty nejlepší předpoklady stát se jedním z nejvýznamnějších vzdělanostních center Evropy.
Co je samozřejmého na tom, že vůbec existuji?
Co je samozřejmého na tom, že existuje - navzdory základním fyzikálním zákonům vesmíru - živý tvor, který se může něčemu divit? A co je samozřejmého na tom, že existuje vůbec vesmír, tento nepředstavitelně velký soubor nepředstavitelně podivných událostí, objektů, jevů a vztahů?
Údiv nad nesamozřejmostí všeho, co tvoří náš svět, je prvním impulzem k otázce, jaký to všechno má smysl, proč to všechno je, proč vůbec něco je. To nevíme a nikdy se nedozvíme. Není vyloučeno, že to všechno je zde jen proto, abychom se měli čemu divit. A že my tu jsme jen proto, aby se měl kdo divit. Ale takovými úvahami žádné tajemství neodstraníme. Ihned se lze zeptat: proč je vůbec zapotřebí, aby se někdo něčemu divil?
Jde o to nevzdat to.
Poznámka:
Česká vize 2009 vznikla na základě podnětů 92 osobností. Svými podněty přispěli: Madeleine Albrightová, Jan Benda, Stanislav Bernard, Jan Budař, Vojtěch Gikrle, Václav Cílek, Václav Cvrček, Michal Dalecký, Jiří X. Doležal. Jan Duda, Milena Flodrová, Luděk Galuska, Libor Grubhoffer, Jiří Grygar, Lukáš Hadrava, Tomáš Halík, Václav Havel, Eva M. Hejzlarová, Eva Hermannová, Martin Hilský, Ivan Holoubek, Michal Horáček, Vít Hrdoušek, Jan Hron, Antonín Huvar, Karel Hvížďala, Helena Ilnerová, Martin Jahn, Jeroným Janíček, Kateřina Janků, Jakub Jareš, Eva Jiřičná, Pavel Jungwlrth, Vladimír Just, Petr Kadlec, Tomáš Kára, Erazim Kohák, Rut Kolínská, Stanislav Komárek, Ladislava Košíková, Josef Kovalčuk, Zbyněk Král, Lumír Krejčí, Marta Kubišová, Petr Langer, Zdeněk Lukeš, Lukáš Evžen Martinec, Eva Matějková, Veronika Matějková, Ivo Mathé, Ivan Medek, Kateřina Melenová, Josef Michl, Petr Mikšíček, Meda Mládková, Vladimír Morávek, Luděk Niedermayer, Roman Onderka, Vlastimil Ondra, Petr Oslzlý, Teťana Ostapčuk, Miroslav Oščatka, Jiří Pavlica, Jan Payne, Markéta Pilátová, Josef Pleskot, Jiří Plocek, Petra Procházková, Martin C. Putna, Martin Reiner, Blanka Říhová, Jan Sokol, Olga Somrnerová, Thomas Donaldson Sparling, Jana Stávková, David Storch, Jiří Stránský, Kateřina Sedá, Jiřina Šiklová, Marek Špalek, Jindřich Štreit, Hana Surová, Pavel Švanda, Rudolf švařiček, Erik Tabery, Milan Uhde, Ludvík Vaculík, Vlastimil Veselý, Zbyněk Vybíral, Petr Zelenka, Ladislav Zeman, Jiří Zemánek, Miroslav Zikmund.
Děkujeme všem.
PETR OSLZLÝ, Brno VLADIMÍR MORÁVEK, Brno VÁCLAV HAVEL, Praha JACQUES RUPNIK, Paříž JIŘÍ GRUŠA, Meckenheim-Merl TOMÁŠ MOZGA, Brno
Rok 2009
Z brožury: KABINET HAVEL 2014-2015
* * *
Rozhodující bude do jaké míry začnou veřejnoprávní média naplňovat svoji službu veřejnosti, plnit úlohu „hlídače“ demokracie, mobilizovat občanskou společnost a dávat dostatečný prostor skutečným, nezpochybnitelným osobnostem naší země. Ty musí nejenom říkat co je třeba, ale především svojí osobní, aktivní angažovaností dávat příklad ostatním, jak dosáhnout vytčených cílů. Samozřejmostí, že policie a justice začnou řádně plnit svoji funkci. Je to práce na generace, kdy podstatná bude i úroveň výchovy a vzdělání na všech stupních. Po generace likvidované hodnoty nelze obnovit v krátkém čase. Úspěšnost bude dána množstvím lidí, kteří jsou potřebnými nositeli těchto hodnot. Velké země si jejich úbytek dokáží nahradit, malé ne vždy. Nacházíme se v kritické dějinné situaci. Byla přerušena tradice, kultura, duše a paměť národa. Bez těchto hodnot nemůže mít žádná země trvalou a úspěšnou budoucnost. Jde o přežití našeho národa a naší země!
Nejvyšší čas udělat si pořádek v našich srdcích, duších a myslích. Bez jídla a vody přežijeme pár týdnů – bez dobrých mravů nepřežijeme!
Jan Šinágl, 18.1.2015
* * *
Stane se vězení nejbezpečnějším místem v naší zemi…?!
Občan Berka versus miliardář Tkáč, aneb neuvěřitelné, co se děje v ČR 2015!
Jan Urban: Český úkol pro rok 2015 – nejvyšší čas vyrovnat se s vlastní historií
Ani dnes by Mistr Jan Hus na svých kázáních nemusel mnoho měnit!
Komentáře
Dodal bych jenom to,že podíváme-li se na dějiny našeho národa tak vidíme že Češi nikdy dobrovolně slušní nebyli,jedině když na ně přišel nějaký Habsburk s odepjatým řemenem.V opačném případě to vždycky skončilo katastrofou.Boh užel.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.