“Starý, co lže, je jako bohatý, co krade.” Lev Nikolajevič Tolstoj - Eleanor Roosevelt: “Budoucnost patří těm, kteří věří svým snům.”
“Příkrov “života ve lži” je z podivné materie: dokud neprodyšně pokrývá celou společnost, zdá se být z kamene; avšak v okamžiku, kdy ho někdo na jediném místě prorazí, kdy jediný člověk zvolá „Král je nahý!“, kdy jediný hráč poruší pravidla hry a odhalí jí tím jako hru, všechno se náhle jeví v jiném světle a celý příkrov působí dojmem, že je z papíru a že se začne nezadržitelně trhat a rozpadat.“ - “Člověk nemusí přimout lež. Stačí, že přijmul život s ní a v ní. Už tím totiž stvrzuje system, naplňuje ho, dělá ho, je jím.” - “Standardizovaný život vytváří standardizované občany bez osobité vůle. Plodí zestejněné lidi se zestejněnými příběhy. Je velkovýrobcem banality.” - “Slušnost, rozum, odpovědnost, upřímnost, kulturu a tolerance lze prosazovat – má-li být aspoň malá naděje na úspěch – jediným způsobem: slušně, rozumně, odpovědně, upřímně , kulturně a tolerantně. Uznávám, že to není z hlediska každodenní politiky právě praktická cesta.” - “Pýcha je ale přesně tím, co vede svět do pekel. Navrhuji jinou alternativu: pokoru, odpovědnost za svět.”
„A zase jsme u toho: čecháčkovství. Starej se sám o sebe, nepleť se do cizích věcí, přikrč se a přihrb – jsme obklopeni horami, ty světové vichry se nám přeženou nad hlavami, a pak si budeme dál vrtat na svém dvorečku. Co moudrých statí či celých knih bylo o tomhle našem domácím sobectví napsáno.“
Zápis z 20.dubna 2005, otištěn v knize Prosím stručně 2006
* * *
„Po takových příhodách se pak objevuje zákonitě další volání po hegemonizaci společnosti: zbavme se Židů, pak Němců, pak buržoazie, pak disidentů, pak Slováků – a kdo bude na řadě příště? Romové, Homosexuálové? Cizinci vůbec? A kdo tu zbude? Čistokrevní čecháčkové se svým dvorečkem. Nejde jen o to, že takové postoje, nebo dokonce taková politika jsou nemravné, jde i o to, že jsou sebevražedné.“
Zápis z 20.dubna 2005, otištěn v knize Prosím stručně 2006
* * *
„Mnozí dnešní Evropané či Američané pociťují bolestivě fakt, že euroamerická civilizace zničila svébytnost mimoevropských kultur, zakoušejí to jako svou vinu a cítí potřebu tuto vinu odčiňovat jakýmsi vciťováním se do jiných, přizpůsobováním se jim, podbízením se, touhou jim tak či onak „pomáhat“. To je podle mne falešná cesta… obsahuje opět onen známý pocit nadřazenosti… je to kolonialismus naruby. Je to intelektuálská křeč. Myslím, že si všichni nejlépe navzájem porozumíme, když si nebudeme na nic hrát, zůstaneme prostě všichni sami sebou a budeme se jen navzájem ctít a respektovat.“
Řeč při předávání Ceny Indiry Gandhiové 8.února 1994
“Krize dnešního světa je krizí lidské odpovědnosti a tím i krizí lidské identity.”
Dopisy Olze, březen 1952
“Jsa u moci, jsem si permanentně podezřelý.”
Sonningova cena, Kodaň, 28.května 1991
“Čím méně dnešní doba přeje politikům, kteří myslí v dlouhodobých perspektivách a v skutku globálně, a čím vice právě dnešní doba takové politiky potřebuje, tím víc by měli být intelektuálové v politice vítáni a podporováni.”
Čestný doktorát Oxfordské university 22.října 1998
“Tisíce fantastických civilizačních vymožeností, které nám tak skvěle slouží a jsou schopny obohacovat náš život, mohou stejně dobře náš život beznadějně ochuzovat, zplošťovat ničit a začasté to I dělají. Mnohé z nich. Místo aby člověku sloužili ho zoztročují. Místo aby mu pomáhaly rozvíjet jeho identitu, odnímají mu ji.”
Čestný doktorát Harwardské university, Cambridge, Massachusetts, 8.června 1995
“Příkrov “života ve lži” je z podivné materie: dokud neprodyšně pokrývá celou společnost, zdá se být z kamene; avšak v okamžiku, kdy ho někdo na jediném místě prorazí, kdy jediný člověk zvolá „Král je nahý!“, kdy jediný hráč poruší pravidla hry a odhalí jí tím jako hru, všechno se náhle jeví v jiném světle a celý příkrov působí dojmem, že je z papíru a že se začne nezadržitelně trhat a rozpadat.“
Moc bezmocných, říjen 1978
“Naše identita nespočívá přece v tom, že o ní mluvíme a neustále někde vykřikujeme My jsme Češi a kdo je víc, ale v tom, že jsme schopni něco originálního říci jiným, něco konkrétního vytvořit, co může zaujmout I jiné, ale co by stěží někde jinde vzniklo.”
Projev v Parlamentu České republiky 12.března 1996
„Dnešní nátlak má formy jemnější a vybranější. A i když i dnes existují politické procesy (jejichž mocenská zmanipulovanost je každému známá), reprezentují uý jen hrozbu krajní, zatímco hlavní váha je přenesena do oblasti nátlaku existenčního.“
Dopis Gustavu Husákovi, duben 1975
„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jak, … Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději.“
Dopisy Olze, srpen 1980
Myslím, že k duchovnímu, kulturnímu a mentálnímu fenoménu, kterým je střední Evropa – jak ho zformovaly a neustále formují určité specifické historické zkušenosti, včetně těch, které dnes dřímají už jen někde v našem kolektivním nevědomí –, neomyslitelně patří i zvláštní středoevropsk skepse. (…) Někdy to působí téměř tak, jako by tu byl člověk vybaven nějakým vnitřním radarem, schopným rozpoznat blížící se nebezpečí dávno předtím, než je ho možno vidět a jeho nebezpečnost rozpoznat.“
Anatomie jedné zdrženlivosti, duben 1985
„Každý z Evropanů, který se zlobí na Spojené státy za způsob podmaňování ekonomiky světa jejich globálními korporacemi, by si měl uvědomit, že celou kulturu zisku a ekonomické expanze vytvořila původně Evropa a dala jí
Americe do vínku.“
Konference „Transformace NATO“, Praha, 20.listopadu 2002
“Bránit svoji důstojnost lze kdykoli a kdekoli; není to věc nějakého jednorázového rozhodnutí, ale každodenní a dost náročná „existenciální praxe.“
Dopisy Olze, březen 1982
“Evropská unie je bezprecedentním pokusem vytvořit z Evropy jediný demokratický a solidární prostor.”
“Evropa jako úkol”, Cena Karla Velikého, Cáchy, 15.května 1996
“Člověk nemusí přimout lež. Stačí, že přijmul život s ní a v ní. Už tím totiž stvrzuje system, naplňuje ho, dělá ho, je jím.”
Moc bezmocných, říjen 1978
“Pravicový dogmatismus s jeho zapšklou netolerancí a fanatickou vírou v obecné poučky mi vadí stejně, jako levicové předsudky, bludy a utopie.”
Letní přemítání, 1991
“A tak jsme svědky prapodivného stavu; společnost se osvobodila, ale v lečsems si však počíná hůř, než když byla nesvobodná.“
Letní přemítání, 1991
“Lidská práva jsou univerzální a nedělitelná. Nedělitelná je I lidská svoboda: je-li upírána komukoli na světě je tím upírána člověku jako takovému, a tudíž nepřímo všem lidem. Proto nelze mlčet k žádnému zlu či násilí; mlčení k nim je jejich podporou.“
Letní přemítání, 1991
“Mám neblahé tušení, že premier bude chtít na radě pro zahraniční politiku či telefonem či jinak, abych mud al přečíst novoroční projev. Nemohu tvrdit, že ještě není, ale zároveň se mi nechce mu ho dávat. Prosím vymyslet nějakou vhodnou strategii jak to udělat, která by nebyla zbytečně konfrontační.”
Prosím stručně, 2006 (premier 2006 J.Paroubek, po něm M. Topolánek. Pozn. J.Š.)
“Káždá evropská země má něco natolik svého a vlastního, že jí stojí za to, aby si chránila - i v rámci integrující se Evropy – svou svébytnost; tato svébytnost pak obohacuje celé evropské prostředí; je to další hlas v onom pozoruhodném mnohohlasu, další nástroj v onom jedinečném orchestru.“
Letní přemítání, 1991
“Standardizovaný život vytváří standardizované občany bez osobité vůle. Plodí zestejněné lidi se zestejněnými příběhy. Je velkovýrobcem banality.”
Příběh a totalita, duben 1987
“Slušnost, rozum, odpovědnost, upřímnost, kulturu a tolerance lze prosazovat – má-li být aspoň malá naděje na úspěch – jediným způsobem: slušně, rozumně, odpovědně, upřímně , kulturně a tolerantně. Uznávám, že to není z hlediska každodenní politiky právě praktická cesta.”
Letní přemítání, 1991
“Suverenita obce, regionu, národa, státu, jakákoliv vyšší suverenita, má smysl jedině tehdy, je-li odvozena od jediné vskutku originální suverenity, totiž od suverenity lidské, nalézající svůj politický výraz v suverenitě občanské.”
Letní přemítání, 1991
“Východní Evropu obchází strašidlo, kterému na Západě žíkají “disidenství”.
Moc bezmocných, říjen 1978
“Trvalý mír a odzbrojení mohou být jen dílem svobodných lidí.”
Anatomie jedné zdrženlivosti, duben 1985
“Charta není novým anonymním aparátem, postaveným proti aparátům dosavadním. (…) Charta je vystoupením konkrétních lidí na obranu konkrétní lidské osobnosti a jejích práv proti anonymním aparátům odosobněné a tudíž neodpovědné moci.”
Dvě poznámky o Chratě 77, březen, 1986
“Pýcha je ale přesně tím, co vede svět do pekel. Navrhuji jinou alternativu: pokoru, odpovědnost za svět.”
Čestný doktorát Harwardské university, Cambridge, Massachusetts, 8.června 1995
* * *
Z rozhovoru: HOST BERTINÝCH LÁZNÍ: VĚRA ĆÁSLAVSKÁ
Rozhodla jsem se být lepší než ti nejlepší
Blíží se 17. listopad. Jak se díváte na uplynulých 25 let? Co se změnilo, nezměnilo, co by se mělo změnit?
Myslím, že jde o přirozený vývoj. Nejde jít hlavou proti zdi, nejde přeskočit nějaký časový úsek, vše musí pomalu vykrystalizovat, jako když se dítě učí chodit, jako když roste květina. Není možné z totality skočit rovnou do demokracie, do jiných lidských dimenzí. I Václav Havel říkal, že dvě generace potrvá, než se staneme rovnocenným partnerem vyspělých zemí. Těch 40 let se na nás ošklivě podepsalo.
Je pravdou, že s Václavem Havlem jste se prvně potkala až při proslovu na Melantrichu?
Ano, poprvé, ani Olgu jsem neznala. A to se říkalo, že jsme sestřenice. Pak jsem pro něj pracovala jako poradkyně, následně pak jako asistentka. Když jsem byla v jeho službách, tak za mnou chodili studenti, Martin Mejstřík, Šimon Pánek, a hodně jsme brojili proti komunistům, kteří utíkali z bitevního pole, pálili za sebou mosty a pakovali si kapsy. Ať si pálí za sebou mosty, ale mně šlo o to, ať zde nechají to, co nakradli. Jenomže mně se tam, v Kanceláři prezidenta, všichni smáli, téměř celý Hrad, že jsem majetkem komunistů až posedlá… Šlo mi o to, aby se jimi znárodněný majetek někam nezašantročil, aby si jej nenechali pro sebe. Pak později, téměř po patnácti létech, mi všichni dali za pravdu, ale bohužel, pozdě.
Už tehdy, krátce po revoluci, mi bylo jasné, že děti komunistů, kteří to tu rozkradli, budou mít na startovní čáře výhodu ekonomického zázemí. A kdo má peníze má moc a kdo má moc, tak kromě zdraví má všechno. Zase tak budou biti děti poctivců a poctivci zase budou muset pokorně klepat na dveře u těch nepoctivě mocných, aby dostali práci, aby dostali požehnání a zase, díky jejich finančním výhodám, budou ovládáni. Tak takhle jsem to tehdy, kdy se lámal chleba, viděla, takový stav jsem nechtěla dopustit. Proto jsem pořád chodila za všemi a chtěla ten zatracenej majetek KSČ řešit, ale tam, na Hradě, se musely jistit a řešit jiné věci. Bylo důležité všechno rychle podchytit – zahraniční politiku, sociální sféru, školství, zdravotnictví, ale především vnitřní politiku. Protože, všude se srocovali bývalé struktury a nechtěly se vzdát svých výhodných a lukrativních postů (pozic). To období služby vlasti na Hradě bylo pro mě horší než všechny moje olympiády dohromady, bylo to děsně vyčerpávající období. Chtěla jsem, aby mi bylo dopřáno slyšení a protokolárně se zajistilo třeba i předběžné opatření, zmrazit ten majetek, ale nikdo, ani pan prezident, na to neslyšel. Vlastně, ani slyšet nemohl, byla to tak hektická doba, stále se něco jistilo a zachraňovalo. Navíc, ti převlečení to dělali velmi chytře. Měli různé nadace se smysluplnými názvy, jako Purkyněho nadace či Komenského, a přes ně si různými vedlejšími cestami a kanály ulejvali peníze do ciziny – měli rozvětvené a bohaté kontakty, tolik se toho rozkradlo. Dopadlo to tak, jak jsem se obávala. Už jsou zase všude, v každé straně, všude rozhodují. Ale neplačme nad rozlitým mlékem, je to tak jak je, tak to musíme řešit. Ten převrat ke svobodě je velká věc a ještě větší šance, važme si toho a využijme ji.
Něco veselejšího… Neznáte nějaký vtip?
* * *
Jan Šinágl, 14.12.2014
Read more...