Nad demokracií jako způsobem vlády odvozené z vůle lidu a založeném na svobodě a lidských právech se stáhla mračna. Nevěstí ani tolik konec snu o globální demokracii, o němž Petr Robejšek psal v tomto listu ve své sobotní úvaze, jako spíše zásadní ohrožení západních demokracií. … Nic povzbudivého! Jen vzpomínky na srpnové dny 1968 by nám měly připomenout, že zavírat vrátka, když je pozdě, už nemá velký smysl. Kéž by nás ale osvítil svěží duch těch obyčejných, kteří tenkrát první nápor vojsk nenásilně paralyzovali a pozdější mírové rusifikaci dlouho vzdorovali!
Ty jsou už více než desítku let ze strany Putinovy vládnoucí partičky vystaveny nelineární či jinak řečeno hybridní válce. Z jejích kruhů také vyšel název i koncept této úskočné a krvavé velmocenské hry. Jejím cílem je dostat pod svůj vliv vybrané státy a jejich vlády, ovládnout jejich ekonomiku i jejich zdroje včetně lidských, a to pokud možno neponičené rozsáhlou frontální válkou. K tomu jim má napomoci propagandistické obelhávání obyvatelstva a jeho rozpolcení. Základem je lišácká taktika, která pružně využívá širokou škálu souběžných prostředků. Od těch klasických až po moderní informační a paralyzující kybernetické útoky. Přesně cílené násilné akce, a to i ty všelijak maskované armádní, k ní samozřejmě také patří. Jediné, čemu se snaží vyhnout, je vypuknutí kontinentální nebo nukleární války. Lživé obviňování demokratických států ze snahy takové osudové katastrofy vyvolat, je ovšem běžné. Vše ostatní je využíváno bez ohledu na lidské utrpení a životy, ztrátu důvěryhodnosti a cti.
Západní demokracie, vystavené dlouhodobé nelineární válce, mají řadu vážných slabin. Jsou sice materiálně a morálně silnější a tím pro inteligentní a svobodomyslné občany v represivních režimech silně přitažlivé avšak právě to, co je pro ně na demokratickém systému lákavé, lze snadno zneužít.
Svoboda pohybu obyvatel otevírá brány pro masový příliv agentů i dalších emisarů a usnadňuje jejich legalizaci. Příjemné a bezpečné prostředí podporuje také jejich nábor a stabilizaci. Svoboda slova zase umožňuje nepřátelskou a klamavou propagandu vůči obyvatelstvu. Možnost svobodně podnikat na území demokratických států a značná liberálnost zákonů týkajících se vlastnictví usnadňují zakupování strategicky důležitých, velkých i malých podniků a postupné ovládání celých lokalit. Když to nejde po dobrém a s uplácením, nastupuje vydírání a vynucená převzetí úspěšných firem. Právě o nich se u nás sice často mluví, ale většinou šeptem.
Vše popsat v tuto chvíli nelze. Připomeňme si už jen, že zneužívány bývají politické strany i svobodné a regulérní volby. Navíc v každé zemi je to trochu jiné. V těch postkomunistických je tato nelineární válka usnadněna vlivem domácích lidí, jimž vynucená přináležitost k sovětskému impériu tolik nevadila a přinesla jim i řadu výhod. Také je možné v nich navazovat na dřívější síť spolupracovníků různého stupně. Snadněji se v nich přiživuje antiamerikanismus, levicové iluze i hlavně nová ruská účelová ideologie - konzervatismus velmi pokleslého druhu. Kultura výkonné demokratické správy, férové a konstruktivní demokratické soutěže a efektivního řešení problémů je v nich slabá, korupčnost a mafiánství běžnější a těžkopádněji stíhatelné. Lidé jsou méně zvyklí na nevýhody jinak dlouhodobě efektivnějšího konkurenčního prostředí a jejich živobytí je více závislé na dodávkách plynu a nafty z Ruska i na obchodu s ním.
Proto i my, stejně jako další postkomunistické země, jsme jedním z ideálních objektů ruské nelineární hry. Byli jsme jím dlouho před ukrajinskou krizí a budeme jím i po jejím zklidnění. Jenže po ní svět západních demokracií už bude jiný. Nebude tak naivní a už se nenechá tak hloupě zaskočit. Mnohem důrazněji si bude hlídat svůj technologický náskok a rozhodněji bude překonávat svou energetickou i obchodní závislost na nespolehlivém Rusku. Ztráta důvěry v Rusko bude dlouhodobá, takže jeho věrchuška musí soutěžit o jiné trhy a pokoušet se o už jednou prohranou snahu o soběstačnost.
Čeká nás tedy doba složitá, bolestivá a dlouhá. Ruští plánovači nelineární války na nás jistě nezapomenou. Základny svého hospodářského, propagandistického i politického vlivu si u nás udržovat nepřestanou. Vždyť potenciál sociální i politické nespokojenosti by jim mohl otevírat nové možnosti pro jejich hazardní hry. Demokracie v Česku bude nadále obratně a se značným nasazením ohrožována nejméně tak silně, jako tomu je a bude v řadě okolních zemí. Proto její obrana a regenerace se musí stát právě pro českou, vlastenecky odpovědnou politickou reprezentaci i všechny občany prvořadou prioritou.
To je ovšem zatraceně těžká a odpovědná úloha, jež jako by neměla řešení. Jako by zde nebyl nikdo, kdo by byl schopen a chtěl se postavit do čela jejího zvládnutí. Chování prezidenta Zemna je v tomto ohledu dvojaké a má na hony daleko k tomu, co dokázal rumunský prezident Traian Basescu, když jednoznačně odsoudil postup Ruska na Ukrajině, který označil jako nepřijatelnou hybridní válku. Bohužel i předseda vlády Bohuslav Sobotka lavíruje a není schopen dát řešení této úlohy systémový a pro veřejnost přesvědčivý charakter. Ministři odpovědní za bezpečnost státu nedokáží vystoupit z jeho stínu a místopředseda vlády pro ekonomiku Andrej Babiš ještě nevyhlédl nad obzor podnikového byznysu. Všichni zato utápějí čas v hledání shody nad z povahy věci sporným zákonem o státní službě. Pravicové strany, jež by měly být jednoznačně prozápadní, vystupují nevýrazně a dosud nepochopily, že bez účinné sociální citlivosti balancuje demokracie a svoboda na chatrných základech. A hlavně nikdo si netroufá pustit se do soustavné revize právních a dalších děr, jimiž k nám proniká mráz z tentokráte pseudokonzervativního Východu.
Nic povzbudivého! Jen vzpomínky na srpnové dny 1968 by nám měly připomenout, že zavírat vrátka, když je pozdě, už nemá velký smysl. Kéž by nás ale osvítil svěží duch těch obyčejných, kteří tenkrát první nápor vojsk nenásilně paralyzovali a pozdější mírové rusifikaci dlouho vzdorovali!
25.8.2014
Ivan Fišera
Sociolog
Vyšlo v MFD 26. 8. 2014
Read more...