Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Zároveň takoví lidé fanaticky nesnášejí ty, kteří poukazují na to, že i sudetští Němci jsou lidé, kteří žijí lidské životy a že se někdo těžko proviní jen tím, jakým jazykem mluví. Tohle jsou zvyky patřící na Balkán, ne do střední Evropy a ne do národa, který se s pýchou často označuje za civilizovaný (často tvrdí, že je civilizovaný ve srovnání s Američany). Jenže Američan dokáže podat ruku svému bývalému nepříteli a dokáže s ním být opravdu srdečně zadobře. Běžný Čech tohle nedokáže, bohužel. Místo toho, aby vzal svoje ruce a začal něco dělat pro to, aby byl dobrý, bude vymýšlet tisíc důvodů, proč to nejde a jak celý svět ovládá židovský kapitál, nebo celou Českou republiku německá konspirace. …

Antisemitismus je v historii lidstva jeden z nejhnusnějších sentimentů, které kdy existovaly. Jeho úplný základ totiž tkví v závisti vůči úspěšnějším, bohatším, vzdělanějším - zkrátka v jistém smyslu slova vůči elitám. Existovalo mnoho způsobů, jak se antisemitismus projevoval, nejprve jako antijudaismus ("vy židé jste zabili Ježíše"), posléze jako rasismus ("vy Židé jste nižší rasa") a nakonec jako socialistický odpor vůči bohatým ("Žid je kapitalista, kulak a jako takový musí být zničen"). Všechny tyto tři druhy antisemitismu mají společné dvě věci - pokaždé jde jen o to, jak okecat, že dotyčný antisemita závidí a chtěl by se mít tak, jako ten Žid a pak - všechny druhy tohoto sentimentu jsou pudové, iracionální a velmi, velmi živelné.

Tragédie, jakou byl holocaust, však přes nezměrné utrpení lidí, kteří zahynuli v koncentračních a vyhlazovacích táborech, respektive je přežili, měla jednu výhodu - nežidovská společnost zažila šok z toho, kam její antisemitismus vedl a sama se začala stydět a omlouvat. Od holocaustu právě z pietních důvodů je velmi neslušné, projevuje-li se někdo jako antisemita, neboť je automaticky většinovou společností ostrakizován. To je naprosto v pořádku. Problém je jinde - společnost chrání potenciální cíle těchto nízkých pudů, ale neničí příčiny, neničí pohnutky samotné.

V západní Evropě, především ve Francii (ale i v Německu), se tento pudový antisemitismus začal realizovat na Američanech. To, jakým způsobem místní hovoří o Spojených státech a především o tom imaginárním "Američanovi", kterým částečně pohrdají a kterého se částečně bojí, je ve své podstatě založeno úplně na tomtéž, na čem do poloviny čtyřicátých let dvacátého století stavěl antisemitismus. Opět jde o odpor a závist vůči schopnějším, bohatším, méně zamindrákovaným - a evropská média se rozdmýchávání takových choutek velmi ráda účastní (zvyšuje jim to náklad).

V Čechách si ale pamatujeme, navzdory systematické antiamerické propagandě, že Amerika osvobodila západní Čechy, a také si pamatujeme na to, jak jsme skončili díky bratrské pomoci SSSR. I když nás obklopuje antiamerická propaganda, tak nějak podvědomě víme, že Amerika je náš spojenec a že Američané jsou slušní lidé. Nicméně i v Čechách existuje skupina, na které si lidé, za jiných okolností antisemitští, vybíjejí své pudy - na sudetských Němcích. Vsadil bych se, že i pan Václav Vlk starší, který mezi tyto pudové fanatické odpůrce všeho sudetoněmeckého patří, kdyby se setkal s Peterem Bartonem, ředitelem Sudetoněmecké kanceláře v Praze a nevěděl, kdo to je, byl by nejspíš milý, a možná že by si ani netroufl mu do očí říct, co o abstraktním "sudeťákovi" píše na Neviditelného Psa. Stejně jako v případě Židů před druhou světovou válkou, antisudetsky, nebo tehdy antisemitsky naladěným lidem nevadí konkrétní sudetský Němec nebo Žid, kterého mají před sebou, ale abstraktní sudetský Němec nebo Žid je prostě ztělesněním všeho zla, který číhá na příležitost, jak někomu sebrat dům, nebo mu otrávit studnu.

Pudová podstata odporu vůči sudetským Němcům je vidět z každého komentáře od takových lidí - jako kdyby nebyli schopni vidět za "těmi Němci" konkrétní lidi, s konkrétními osudy, kteří nějak žili a byli jako každý z nás. Měli rodiče, měli děti, měli nějaké jméno, někteří měli psa, jiní krávu, jako malí si někde v lese poblíž stavěli bunkr (každý, koho znám si jako malý v lese stavěl bunkr) - zkrátka je vidí jako masu, kterou je třeba pokud možno vylikvidovat (cit. Edvard Beneš). Zároveň takoví lidé fanaticky nesnášejí ty, kteří poukazují na to, že i sudetští Němci jsou lidé, kteří žijí lidské životy a že se někdo těžko proviní jen tím, jakým jazykem mluví. Tohle jsou zvyky patřící na Balkán, ne do střední Evropy a ne do národa, který se s pýchou často označuje za civilizovaný (často tvrdí, že je civilizovaný ve srovnání s Američany). Jenže Američan dokáže podat ruku svému bývalému nepříteli a dokáže s ním být opravdu srdečně zadobře. Běžný Čech tohle nedokáže, bohužel. Místo toho, aby vzal svoje ruce a začal něco dělat pro to, aby byl dobrý, bude vymýšlet tisíc důvodů, proč to nejde a jak celý svět ovládá židovský kapitál, nebo celou Českou republiku německá konspirace.

Mimochodem doporučuji kliknout si na fotografii u tohoto článku. Je ze serveru Sudetoněmecké kanceláře v Praze, je to v Jeruzalémě, kde se konal Den solidarity se sudetskými Němci. Ten, kdo byl solidární, byli Židé, na kterých je vidět, jak vypadá velkorysost a velikost národa.

http://www.nekorektne.com/2008/08/sudety-odpor-k-sudetskm-nmcm-legln.html

* * *

P.S.

Předseda židovské obce „Emnet Va Emuna“ v Jeruzalémě Gideon Mamroth (Zcela nalevo se sudetoněmeckou vlajkou) organizoval 1. května 2008 ve své domovském městě Den solidarity se sudetskými Němci přímo u hrobu zachránce polských židů sudetského Němce Oskara Schindlera.

Všechna čest panu Gideonu Mamrothovi. Obávám se, že pan Petr Barton, ředitel sudetoněmecké kanceláře by takovéhoto velkorysého činu nebyl v Praze schopen u hrobu Židů, tím méně na mnoha místech masakrů, spáchaných na českých Němcích na území bývalého Československa. Stejně toho nejsou ani 69 let po válce schopni nejvyšší čeští představitelé. Ti si „troufnou“ pouze na Židy. Čeští Němci jsou zřejmě „podlidé“. Najdou dost odvahy při 70.výročí této democidy v roce 2015, kdy jsme vyhnali, o vše okradli 1/3 obyvatelstva země a kdy jich, podle střízlivých odhadů nezávislých historiků, zahynulo při tzv. divokém odsunu 170.000, převážně starců, nemocných, žen, dětí a kojenců?! Žili u nás od 8.století, naučili nás práci, hudbě, řemeslům. Věru by toho zde mnoho k obdivu nebylo, kdyby zde byla jen práce českých hlav a rukou. Přesto nám nic nebrání považovat za největšího Čecha Karla IV. v jehož žilách mnoho české krve nekolovalo. Takoví jsme pokrytci.

NP by se měl také polepšit. V této problematice provádí prokazatelně cenzuru, kdy české Němce prezentuje jako nacisty, fašisty, napadá jejich zastánce, jejich oprávněné reakce neuveřejňuje a tvrdě cenzuruje. Takoví malí čeští „hajzlíci“, chtělo by se dodat. Řadím k této bezcharakterní sortě lidí jak Václava Vlka st., tak šéfredaktora Ondřeje Neffa. Nemohou nevědět, činí tak vědomě. O to více je neodejmutelný podíl jejich viny na popírání a umlčování pravdy. Chtělo by se dodat „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ O takové ochotné „zpěváky“ nebyla u nás nikdy nouze. Z řád českých Němců pocházelo 9 nositelů Nobelovy ceny. O tom jak si česká společnost sama vystačí, svědčí současný stav společnosti a jejích veřejnoprávních médií. Dokud budeme lhát o své vlastní minulosti, popírat pravdu, nemůžeme ani v budoucnosti žít v pravdě a budeme opakovat stejné chyby s patřičnými dopady na společnost a životy nás všech – zákonitě a zaslouženě. Pravdy se bojí jen malost a zbabělost. Tam nikdy nemůže být trvale hostem svoboda a demokracie! Je to osobní výzvou každému z nás v této zlomové době.

Jan Šinágl, 29.7.2014

* * *

Echt Bavoriš aneb Obraz Němce

* * *

Z myšlenek presidenta Václava Havla

„A zase jsme u toho: čecháčkovství. Starej se sám o sebe, nepleť se do cizích věcí, přikrč se a přihrb – jsme obklopeni horami, ty světové vichry se nám přeženou nad hlavami, a pak si budeme dál vrtat na svém dvorečku. Co moudrých statí či celých knih bylo o tomhle našem domácím sobectví napsáno.“

Zápis z 20.dubna 2005, otištěn v knize Prosím stručně 2006

* * *

„Po takových příhodách se pak objevuje zákonitě další volání po hegemonizaci společnosti: zbavme se Židů, pak Němců, pak buržoazie, pak disidentů, pak Slováků – a kdo bude na řadě příště? Romové, Homosexuálové? Cizinci vůbec? A kdo tu zbude? Čistokrevní čecháčkové se svým dvorečkem. Nejde jen o to, že takové postoje, nebo dokonce taková politika jsou nemravné, jde i o to, že jsou sebevražedné.“

Zápis z 20.dubna 2005, otištěn v knize Prosím stručně 2006

* * *

„Mnozí dnešní Evropané či Američané pociťují bolestivě fakt, že euroamerická civilizace zničila svébytnost mimoevropských kultur, zakoušejí to jako svou vinu a cítí potřebu tuto vinu odčiňovat jakýmsi vciťováním se do jiných, přizpůsobováním se jim, podbízením se, touhou jim tak či onak „pomáhat“. To je podle mne falešná cesta… obsahuje opět onen známý pocit nadřazenosti… je to kolonialismus naruby. Je to intelektuálská křeč. Myslím, že si všichni nejlépe navzájem porozumíme, když si nebudeme na nic hrát, zůstaneme prostě všichni sami sebou a budeme se jen navzájem ctít a respektovat.“

Řeč při předávání Ceny Indiry Gandhiové 8.února 1994

* * *

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)