Firma VEOLIA si nepochybně účtuje i oněch 40% vody, která se ve vodovodním potrubí ztrácí. Potrubí neopraví a Praha na to peníze nemá. Pražané vše zaplatí. Kdo je zde hlupákem?! J.Š.
Víte, o kolik se za posledních patnáct let v Praze zdražila voda? O 300 %! Myslíte, že ty peníze jdou alespoň na účet města, která z nich něco může zlepšit či opravit? Omyl! Miliardy za pražskou vodu jdou všechny do soukromých kapes. A komu za to vděčíme? Zeptejte se Jana Kasla. Může nám toho totiž o ukradené pražské vodě říci mnohem víc, než se zdá.
Trubky pod Prahou dál rezatí a zbytečně ztrácí se v nich více než 40 % veškeré vody - Veškerý účet pak platí občané Prahy a příroda, která je z toho také nadranc - Prodej PVK připravoval privatizační komise, do které Jana Kasla jmenoval tehdejší primátor Jan Kasl - Firma VEOLIA (dříve Vivendi) pak byla francouzským soudem přímo v rozsudku prohlášena za největšího a nejnebezpečnějšího korupčníka ve Francii za posledních sto let - Tehdejší generální ředitel Vivendi – Veolia, Jean-Marie Messier, byl v době privatizace PVK v USA odsouzen za korupci, podvody, vedení dvojího účetnictví a krácení daní. Přesto se okamžitě po skončení privatizace PVK objevil počátkem února 2001 v Praze. Důvod byl jediný – najít řešení, jak Vivendi – Veolia přijde co nejdříve zpět k penzům, které marnotratně za privatizaci PVK utratila - jak vyplývá z Messierovy soudní výpovědi, „pan Jan Kasl se následně stal klíčovým mužem pro spolupráci Vivendi s městem Praha. Vyřešil pro nás všechny problémy, které jsme měly.“ Což jinými slovy znamená, že Kasl zajistil Vivendi – Veolia způsob, jak na pražanech mohla rychle vydělat miliardy korun - Situace se následně komplikuje. Kasl neustál mocenský střet o primátorský řetěz s Pavlem Bémem a musí odejít z funkce. Obchod století s PVK však chce dokončit stůj co stůj. Proto se 15. srpna 2002, v době vrcholících povodní, na pražské radnici schází Jan Kasl, Pavel Bém a tehdejší ekonomický náměstek magistrátu Jiří Paroubek – společně s Philippe Guitard (šéf české pobočky Vivendi - Veolia) - Na schůzce všichni tři zmínění zástupci pražského vedení vyjádří zájem odprodat zbylý podíl Prahy v PVK (34%), a to bez jakéhokoli výběrového řízení. Přímo firmě Vivendi. Přestože tehdejší hodnota Pražských vodovodů a kanalizací byla kolem 8 miliard Kč, Kasl, Bém a Paroubek za podíl 34 procent požadují jen zlomek této částky: pouze 840 milionů korun, tedy asi jen 25 procent skutečné hodnoty PVK - V Česku sice policejní vyšetřování korupce privatizace Pražských vodovodů a kanalizací probíhalo, ale tehdejší česká policie byla tváří v tvář politikům zcela bezmocná a zbabělá. A dnes je již vzhledem k dlouhé době od privatizace PVK celý případ obří korupce asi už promlčený. Konec konců, proto se asi až právě teď Jan Kasl znovu vrací zpět do politiky. Kdo a jak se na celém tunelu obohatil, pomohlo rozkrýt až americké vyšetřování jiného skandálu firmy Vivendi. Ve Spojených státech vyšly v roce 2002 najevo v jedné z dceřiných společností Vivendi, závažné nesrovnalosti v účetnictví a hospodaření, které skončili až před soudem. Pan Michael Stump, manager americké divize Veolie totiž mj. tehdy vyúčtoval částku 400 tisíc dolarů. A to jako „náradu hotových výdajů spojených s dokončením jiné transakce Vivendi v Evropě, v České republice.“ Na otázku soudu po upřesnění odpovědi Michael Stump sdělil, že „dotčenou částku v České republice osobně předal vlivnému člověku z pražské radnice, kterému byla určena. Jeho jméno si však již nepamatuje. Protože se s ním setkal pouze dvakrát, při své jediné návštěvě Prahy, kdy řešily snížení kupní ceny za tamní projekt.“
* * *
Víte, o kolik se za posledních patnáct let v Praze zdražila voda? O 300 %! Myslíte, že ty peníze jdou alespoň na účet města, která z nich něco může zlepšit či opravit? Omyl! Miliardy za pražskou vodu jdou všechny do soukromých kapes. A komu za to vděčíme? Zeptejte se Jana Kasla. Může nám toho totiž o ukradené pražské vodě říci mnohem víc, než se zdá.
Jako každá druhá velká zlodějina v Česku, i příběh krádeže Pražských vodovodů a kanalizací je příběhem jejich privatizace, která nebyla ničím jiným, než tunelem na finance hlavního města Prahy a peněženky všech Pražanů. Její hlavní viník, který se po ní pro jistotu načas z politiky stáhl, je však dnes zpět. A rád by se letos opět stal pražským primátorem…
Vždyť kdo je tak čistý jako pan Kasl a jeho skutky, že? Alespoň tolik placená propagace Kaslových mediálních mágů. Jenže ve skutečnosti to okolo Kasla a jeho skutků v primátorském křesle pěkně zapáchá. Konec konců, legendární primátor „kolibřík“ Pavel Bém měl v Janu Kaslovi „důstojného“ učitele. Pohádka se špatným koncem začíná…
Základní podmínkou původního privatizačního projektu Pražských vodovodů a kanalizací (PVK), který ještě alespoň trochu myslel na obyčejné lidi a jejich účet za vodu, bylo, že město Praha vždy musí zůstat akcionářem PVK, které s pražskou vodou a splašky obchoduje. A zároveň vlastnit trubky knalizace a vodovodů, které pamatují ještě Rakousko-Uhersko. A protože tyto trubky jsou pro své stáří v dezolátním stavu, pomalu je ze zisků PVK opravit. Hlavním cílem však mělo být zabránit skokovému nárůstu ceny vodného a stočného v Praze.
Výsledek?
Trubky pod Prahou dál rezatí a zbytečně ztrácí se v nich více než 40 % veškeré vody, kterou do nich napumpujeme. Praha z trubek má jen málounko, protože obchodník patří nadnárodnímu koncernu, který má mimořádně špatnou pověst, a to v globální perspektivě. Veškerý účet pak platí občané Prahy a příroda, která je z toho také nadranc. A „dobrý primátor“ Jan Kasl? „Ve věci privatizace Pražských vodovodů a kanalizací jsem již novinářům řekl vše. A myslím, že také vše již bylo řečeno. Jejich privatizace byla bezproblémová, za vše může až následující špatné hospodaření na magistrátu, po mém odchodu z funkce primátora.“
Opravdu?
Prodej PVK připravoval privatizační komise, do které Jana Kasla jmenoval tehdejší primátor Jan Kasl. To není překlep. To je ukázka toho, jak ve věci PVK od samého počátku primátor Kasl obcházel zákon. Na místo, aby do privatizační komise byl za Prahu vyslán zástupce jmenovaný Radou hlavního města – poslal tam Kasl sám sebe. Proč asi? Praha tehdy prodávala 66 procent akcií PVK a Kasl chtěl být za každou cenu u toho.
Privatizace se tehdy účastnilo několik velkých, nadnárodních firem. Výsledek jejich soutěže pak byl velkým a pro pražskou pokladnu pozitivním překvapením. Očekávalo se, že privatizace přinese Praze za PVK něco přes dvě miliardy korun. Jenomže vítězné konsorcium Anglien Water a Vivendi udělalo chybu a své konkurenty v soutěži o PVK neúměrně přeplatilo. Za 66 % PVK nabídlo rovnou 6,2 miliardy Kč. Každý, skutečně dobrý primátor by z takové povedené privatizace měl radost. Nikoli ale Jan Kasl.
Management Vivendi, které ve vítězném konsorciu bylo vždy klíčovým tahounem, pochopil svoji chybu, kdy přeplatil skutečnou hodnotu PVK nejméně dvojnásobně, okamžitě po skončení výběrového řízení. V prohlášení pro idnes.cz generální ředitel Vivendi Water ČR Philippe Guitard ihned řekl. „Bude extrémně těžké dosáhnout návratnosti investice za pouhých dvanáct let, na které máme nyní potrubí od Prahy pronajatá. Snazší by to bylo za třicet,“ a naznačil tak směr, jak hodlá svůj problém vítězná Vivendi řešit. Na úkor Prahy a občanů…
Kdo je Vivendi
Francouzská společnost Vivendi měla v té době obrovské problémy. Ve Francii byla vyšetřována pro nelegální financování politických stran z černých fondů. Šlo o závratnou částku asi 80 milionů eur, tedy více než dvou miliard Kč, které měla Vivendi ve Francii zaplatit politikům do kapes. Do aféry byl zapleten i francouzský prezident Jacques Chirac, který z ní vyvázl jen díky prezidentské imunitě. Firma Vivendi pak byla francouzským soudem přímo v rozsudku prohlášena za největšího a nejnebezpečnějšího korupčníka ve Francii za posledních sto let.
To však nebylo všechno. Další obrovské korupční skandály měla v té době Vivendi v Itálii či Spojených státech. To právě kvůli nim se tehdy společnost Vivendi rozhodla přejmenovat. Nemám-li čistý štít, mohu jej zkusit natřít jinou barvou, řekli si asi u Vivendi – a přejmenovali se na Veolii. Zloději, zloději, ve dne v noci do Hiltonu chodějí …
Tehdejší generální ředitel Vivendi – Veolia, Jean-Marie Messier, byl v době privatizace PVK v USA odsouzen za korupci, podvody, vedení dvojího účetnictví a krácení daní. Přesto se okamžitě po skončení privatizace PVK objevil počátkem února 2001 v Praze. Důvod byl jediný – najít řešení, jak Vivendi – Veolia přijde co nejdříve zpět k penzům, které marnotratně za privatizaci PVK utratila.
Jak vyplývá z výpovědí, Jean-Marie Messiera, kterou učinil pod přísahou ve věci vyšetřování své trestné činnosti v USA v roce 2009, setkal se tehdy v roce 2001 v Praze, v apartmá hotelu Hilton s pražským primátorem Janem Kaslem. A jménem jím řízené soukromé firmy mu předložil tři žádosti:
1. aby se město Praha zřeklo po nějakou dobu dividend z PVK, na které mělo jako 34 % akcionář jinak právo. Vivendi přeci potřebuje teď pro sebe každou korunu!
2. aby Jan Kasl zajistil prodloužení nájemní smlouvy na užívání potrubí mezi PVK a Prahou, a to nejméně do roku 2025. A to za „rozumných“ podmínek. Tedy – téměř zadarmo.
3. zda by bylo možno změnit původní rozhodnutí privatizačního projektu a prodat minoritní podíl Prahy v PVK tak, aby ani v budoucnu se Vivendi nemusela dělit s Prahou o zisky PVK. A celé PVK tak skončilo v rukou soukromé firmy.
Zda Jan Kasl tehdy v soukromém apartmá v hotelu Hilton požadavky Jean-Marie Messiera akceptoval nebo ne nevíme. Ale jak vyplývá z Messierovy soudní výpovědi, „pan Jan Kasl se následně stal klíčovým mužem pro spolupráci Vivendi s městem Praha. Vyřešil pro nás všechny problémy, které jsme měly.“ Což jinými slovy znamená, že Kasl zajistil Vivendi – Veolia způsob, jak na pražanech mohla rychle vydělat miliardy korun.
Kasl zasahuje
Primátor Kasl nejdříve záměrně promeškal lhůtu pro vyžádání akcií PVK. Dík tomu město Praha přišlo o dividendy ve výši 25 milionů korun za rok 2001, ve prospěch soukromé firmy. To byl však stále ještě jen pakatel.
Následně na to, na zasedání pražského zastupitelstva dne 30. května 2002 předložil zastupitelstvu ke schválení smlouvy s Vivendi-Veolií, které byly později tehdejším zastupitelem Witzanym označeny za „Kaslovy trojské koně“. V těchto smlouvách nešlo o nic menšího, než okrást Prahu o miliardy.
V těchto smlouvách se totiž Praha zavázala, že pokud Vivendi-Veolia v budoucnu koupí od Prahy zbylých 34 procent akcií PVK, prodlouží hlavní město této soukromé společnosti ZDARMA pronájem vodohospodářské infrastruktury v Praze. A to až do roku 2028! Zní to komplikovaně? Ano. Protože k miliardám se chodí po křivých chodníčcích…
Kasl, Bém, Paroubek – ve třech se to krade líp
Situace se následně komplikuje. Kasl neustál mocenský střet o primátorský řetěz s Pavlem Bémem a musí odejít z funkce. Obchod století s PVK však chce dokončit stůj co stůj. Proto se 15. srpna 2002, v době vrcholících povodní, na pražské radnici schází Jan Kasl, Pavel Bém a tehdejší ekonomický náměstek magistrátu Jiří Paroubek – společně s Philippe Guitard (šéf české pobočky Vivendi - Veolia).
Na schůzce všichni tři zmínění zástupci pražského vedení vyjádří zájem odprodat zbylý podíl Prahy v PVK (34%), a to bez jakéhokoli výběrového řízení. Přímo firmě Vivendi. Přestože tehdejší hodnota Pražských vodovodů a kanalizací byla kolem 8 miliard Kč, Kasl, Bém a Paroubek za podíl 34 procent požadují jen zlomek této částky: pouze 840 milionů korun, tedy asi jen 25 procent skutečné hodnoty PVK.
Vivendi-Veolia tak od „tří šmejdů, kteří zašmelili pražskou vodu“, jak se o této schůzce vyjadřuje někdejší zastupitel Witzany, „miliardový povodňový dárek“. Proč? Jestliže původních 66 % v PVK bylo Vivendi - Veolia prodáno za 6,2 miliardy Kč, měl následní prodej 34 % akcií (který byl navíc v příkrém rozporu s privatizačním projektem i zájmy občanů města“ Praze vynést nejméně další 3 miliardy Kč.
Mnohem větší zlodějina však byla spáchána tak, že díky předchozím smlouvám „trojským koním“, které Kasl zastupitelstvu Prahy již dříve předložil, mohla Vivendi-Veolia nyní po Praze požadovat užívání pražských potrubí prakticky zadarmo, a to až do roku 2028. Přičemž jen na jejich nájemném by tak Praha přišla zhruba 5-8 miliard Kč!
EU si také přisadí, vždyť to Češi unesou…
Takto dohodnutá a napříč politickým spektrem následně v pražském zastupitelstvu protlačená akce Kasla, Béma a Paroubka je však jen obtížně spolknutelná pro Evropskou komisi. A ta celou transakci, jako nepovolenou podporu pro Vivendi – Veolia ze strany města Prahy napadne. Díky tomu se následně Praha rozloučí s dalšími 7 miliardami korun, o které přijde jako trest na evropských dotacích. To je však už Vivendi-Veolia zcela jedno. PVK jsou jejich, stejně jako pražské trubky. Mohou si dělat co chtějí. A tak Pražané platí, jako mourovatí… Pražské vodovody a kanalizace se tak konečně pro Veolii (jak se v roce 2005 Vivendi přejmenovala) stávají slípkou snášející zlatá vejce.
A co za to, pane Kasl?
Kdo a jak se na celém tunelu obohatil, pomohlo rozkrýt až americké vyšetřování jiného skandálu firmy Vivendi. Ve Spojených státech vyšly v roce 2002 najevo v jedné z dceřiných společností Vivendi, závažné nesrovnalosti v účetnictví a hospodaření, které skončili až před soudem. Pan Michael Stump, manager americké divize Veolie totiž mj. tehdy vyúčtoval částku 400 tisíc dolarů. A to jako „náradu hotových výdajů spojených s dokončením jiné transakce Vivendi v Evropě, v České republice.“ Na otázku soudu po upřesnění odpovědi Michael Stump sdělil, že „dotčenou částku v České republice osobně předal vlivnému člověku z pražské radnice, kterému byla určena. Jeho jméno si však již nepamatuje. Protože se s ním setkal pouze dvakrát, při své jediné návštěvě Prahy, kdy řešily snížení kupní ceny za tamní projekt.“
Kdo byl ten tajemný muž, který převzal od pana Stumpa 400 tisíc USD? Tedy dnešním kurzem asi 8 milionů Kč?
Vzhledem k již výše uvedenému soudnímu svědectví někdejšího šéfa Vivendi Jean-Marie Messiera, je osoba, která si vzala za své služby od Vivendy-Veolie 8 mil. Kč jasná: Je jím Jan Kasl. Což při vědomí toho, jak posléze Kasl vždy ve prospěch Vivendi-Veolie postupoval, je jen logické.
V Česku sice policejní vyšetřování korupce privatizace Pražských vodovodů a kanalizací probíhalo, ale tehdejší česká policie byla tváří v tvář politikům zcela bezmocná a zbabělá. A dnes je již vzhledem k dlouhé době od privatizace PVK celý případ obří korupce asi už promlčený. Konec konců, proto se asi až právě teď Jan Kasl znovu vrací zpět do politiky…
Možná by si právě proto měly české orgány činné v trestním řízení vyžádat od amerických soudů výpovědi obžalovaných manažerů Vivendi-Veolie. Konkrétně ty výpovědi, které se týkají úplatků pro české politiky z kauzy US Filter a Proffesional Services Group.
Ano, Kaslovi bude v politice líp
Pavel Bém a Jiří Paroubek, kteří se na okradení Prahy s Janem Kaslem podíleli, už v politice nejsou. Na rozdíl od Jana Kasla. Ten se v barvách hnutí ANO a s protikorupčními výkřiky opět snaží usednout na primátorskou židli.
Že by měla Praha stále ještě nějaký majetek „na prodej“? Anebo, že by Vivendi-Veolia potřebovala zase s něčím „pomoct“? Pozor, pan Kasl je už předem připraven vyhovět! Jen kolik miliard to zase bude stát Prahu a její občany…?
http://www.pravdaopolitice.cz/2014/05/ukradena-voda.html
P.S.
Firma VEOLIA si nepochybně účtuje i oněch 40% vody, která se ve vodovodním potrubí ztrácí. Potrubí neopraví a Praha na to peníze nemá. Pražané vše zaplatí. Kdo je zde hlupákem?! J.Š.
Read more...