Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Ve 20. století - a asi nikdy předtím – nikdo nepodnikl tak obsáhlou, komplexní a složitou cestu napříč staletími světových civilizací jako Sorokin - Co se týče poznávání světa, hmotně založená kultura se nestará o duchovní hodnoty a většinou je ani neuznává, zatímco duchovní kultura vnímá hmotné zákonitosti spirituálním zrakem a vlastně se s nimi míjí - Postupně však tato silná stará kul­tura římských ctností upadá nejprve do hédonistické polohy a později s dalším zhor­šováním poměrů do svého konečného cy­nického stadia. Konec kultury je vždy ve znamení válek a občanských nepokojů, protože stát přestá­vá fungovat. Iniciativy se tak postupně ujímá nová duchovní kultura přicházejícího křesťanství - Sorokin ukazuje, že báječná smyslová kultura (které za tolik vděčíme) prošla aktivní fází a směřuje ke svému cynickému závěru, i když se tak nestane hned zítra - Sorokin říká, že potřebujeme vnitřně integrované jedince a organizace, které nám mohou pomoci překonat bouřlivé me­zidobí přechodu.

Cituji z článku Václava Cílka „Minulý muž budoucnosti“ (LN ORIENTACE, 5.4.2014):

… Dospěl k názoru, že evropské období ji­nak úžasné smyslové kultury, které začalo koncem 15. století, se chýlí ke konci a bě­hem příštích dekád bude v éře rozkladných zmatků nahrazeno - a to nikoliv bezbolest­ným způsobem - nějakou novou, víc dov­nitř člověka zaměřenou kulturou. Nemusí­me souhlasit s jeho předpokladem budouc­nosti, ale s určitostí prokázal prohlubující se smyslovou orientaci v evropském umění posledních dvou staletí. Smyslovost v tomto případě znamená důraz na tělo, eko­nomiku, technologie a individualismus. … Paralelně se Sorokinem se vlivem „se­xuální revoluce“ na společnost zabýval psycholog J. D. Unwin v dobře dokumen­tované knize Sex a kultura. Oba dospíva­jí k závěru, že v historii lidstva neexistu­je kultura, která by si po uvolnění sexuál­ních svobod dokázala udržet svoji původ­ní ekonomickou a organizační úroveň. Sorokin to dokazuje na příkladech pozd­ních kultur starého Babylonu, Persie, Ma­kedonie či ptolemaiovského Egypta. …

… Dochází k devitalizaci společnosti. Svoji roli hraje i to, že tam, kde je hodně volných vztahů, je i mnoho rozchodů a rozvodů, tak­že lidé musí věnovat značnou část své vnitř­ní energie na řešení osobních problémů. Nové vztahy málokdy přinášejí klid mysli, časté jsou spíš vnitřní konflikty, pochybnos­tí a pocity sebeodcizení. V takové společ­nosti pak roste neurotický neklid a krimina­lita mladistvých. Lék vidí Pitirim v harmo­nickém smiřování vyššího a nižšího já. …

… Co se týče poznávání světa, hmotně založená kultura se nestará o duchovní hodnoty a většinou je ani neuznává, zatímco duchovní kultura vnímá hmotné zákonitosti spirituálním zrakem a vlastně se s nimi míjí. V obou kulturách tak je uloženo se­mínko rozkladu. I dobrý ekonom či politik potřebuje ke své práci tak duchovní prvky, jako jsou tvořivost a elán. Podobně nemo­hou fungovat náboženské světy, které igno­rují svět hmoty, protože fyzikální zákony (třeba zen o zachování energie), se nedají ošálit. Cílem je vytvořit nějaký typ integro­vané kultury, která se v Evropě přece jen čas od času vyskytne.

Celý cyklus proměny společnosti si mů­žeme představit například jako duchovní kulturu starého Řecka, které v archaických dobách věřilo v morálku, bohy a znamení, ale postupně se za Platona proměňovalo ve skvělou integrovanou kulturu, která v sobě obsahovala stále větší důraz na peníze a po­žitky, což o dvě či tři staletí později vedlo k jejímu rozkladu. Římané do Řecka při­cházejí sice jako lidé smyslové kultury, ale ta má velice aktivní a tvořivý počátek. Za­kládají se města, kopou se kanály a vytyču­jí silnice. Postupně však tato silná stará kul­tura římských ctností upadá nejprve do hédonistické polohy a později s dalším zhor­šováním poměrů do svého konečného cy­nického stadia. Konec kultury je vždy ve znamení válek a občanských nepokojů, protože stát přestá­vá fungovat. Iniciativy se tak postupně ujímá nová duchovní kultura přicházejícího křesťanství. …

Přezrálá kultura

Ve 20. století - a asi ani nikdy předtím - nikdo nepodnikl tak obsáhlou a složitou cestu napříč staletími světových civiliza­cí jako Sorokin. Jako člověk tíhnoucí k jednoduchému, celistvému a téměř as­ketickému pohledu na svět nebyl v mohutně se rozvíjející poválečné sféře smyslové kultury příliš čten. Vlastně se vytratil. Byl příliš normální a věřil v sebeukázňování. Přesto je s odstupem něja­kých sedmdesáti let (stěžejní díla psal ve 30. letech a zemřel v roce 1968) zjevné, že rozkladné procesy, kterých si tehdy všiml málokdo, narostly do takové míry, že ohrožují chod západní civilizace. Ne­máme vizi, a i kdybychom ji měli, nemá­me jednotu ani sílu na to, abychom ji uskutečnili.

Sorokin ukazuje, že báječná smyslová kultura (které za tolik vděčíme) prošla ak­tivní fází a směřuje ke svému cynickému závěru. Nestane se tak zítra. Historie měří buď v okamžicích sil, zvratů a revolucí, anebo v procesech trvajících celá desetile­tí. Nejspíš prožíváme něco jako pozdní ovoce osvícenství, ale důležitý dekadentní impulz nezvládnuté svobody vzešel i z jinak oslavovaných 60. let. Síla evrop­ské civilizace však spočívá v tom, že v těchto dejme tomu dvou či třech stale­tích nezažíváme její konec, ale řekněme závěr jedné její etapy. Tento proces se asi nedá zvrátit, ale určitě je možné jej zmír­nit. Sorokin říká, že potřebujeme vnitřně integrované jedince a organizace, které nám mohou pomoci překonat bouřlivé me­zidobí přechodu. Soudobé generace mají podle něj jen dva skutečně potřebné cíle - bezbolestný přechod a položení základů nového světa.

* * *

Do češtiny byla z obsáhlého Sorokinova díla přeložena Krize naší doby (1948). Dobrým úvodem do jeho četby je pak stostránkový přehled Russela Nieliho z Princetonské univerzity, nazvaný Critic of the Sensate Culture: Rediscovering the Genius of Pitirim Sorokin, který je volně dostupný na internetu.

* * *

P.S.

Bohužel tento článek není zatím dostupný na internetu. Pro jeho závažnost jsem si ve všeobecném zájmu dovolil učinit tento výtah podstatných myšlenek. Měly by se stát inspirativními pro změnu našich životních postojů a způsobů. Prosím o všemožné šíření.

Jan Šinágl, 7.4.2014

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)