Včera uplynulo přesně 110 let od narození nejvýznamnější české protinacistické odbojářky Ireny Bernáškové. I když jde bez nadsázky o učebnicovou hrdinku, na žádné velké oslavy nedošlo. Její jméno je dnes bohužel takřka neznámé - po statečné ženě, která organizovala vydávání ilegálního časopisu V BOJ a byla za to jako první Češka odsouzena nacisty k smrti, není dnes pojmenována jediná ulice ani veřejné prostranství.
Přitom už letmý pohled do Německa odhalí, že například tamní protinacistickou odbojářku Sophii Schollovou, která taktéž vyráběla a rozšiřovala protinacistické tiskoviny a byla za to popravena stejně brutálně jako Bemášková – gilotinou, zná každý Němec už od školních let. Po Sophii Schollové je v Německu pojmenována řada ulic, náměstí a vzdělávacích institucí. Vyšlo o ní mnoho knih a její životní příběh se stal námětem tří hraných filmů. Odbojová skupina Bílá růže, ve které Schollová působila, přitom vydala „jen“ pět letáků, zatímco Irena Bernášková se svými spolupracovníky připravila 37 čísel ilegálního časopisu. …
… Výsledkem tohoto statečného postoje byl fakt, že k berlínskému Lidovému soudu putovala Inka jako hlava odbojové skupiny, zatímco Preissig i Bemášek stanuli před soudem nižší instance v Drážďanech a jejich podíl na vydávání časopisu byl označen za okrajový. Inka Bernášková se s hrdostí na svoji odbojovou aktivitu nijak netajila, odmítala však obvinění z protiněmeckého nacionalismu. „Vzhledem k mé obhajobě chci uvést, že k mé činnosti mě přiměla obava a tehdejší zdání, že převratem 15.III.1939 ztratím svou vlast, že je ohrožen život mého národa. Bojovala jsem tím ovšem proti Německu, protože obsadili naši domovinu vojáci němečtí. Ale podnikla bych bývala totéž například proti Anglii, kdyby to byli bývali Angličané,“ napsala česky německému státnímu návladnímu.
Není tudíž příliš překvapivé, že byla 5. března 1942 odsouzena k nejvyššímu trestu. Svým příbuzným to oznámila v dopise prodchnutém těžko uvěřitelnou ironií;
„Jak se máte všichni? Sedíte pevně? Odhodlávám se vám totiž konečně oznámit, co jsem se minule odvážila sotva nadhodit: jsem zasnoubená od 5.3. se smrtí. Sice nedobrovolně, ale když jsem s ní tolik koketovala při své činnosti venku, není divu, dělá-li si na mne nárok, že? Konečně neshledávám to nic strašného očekávati o něco dříve tuto .svatbu, která přece nakonec žádného nemine - stejně poraženého i vítěze.“
Inka zároveň zakázala své advokátce, aby žádala o milost. Rozsudek tak byl vykonán 26. srpna 1942 v berlínské věznici Plotzensee.
Inka Bernášková zde byla popravena jako první Češka, její poslední slova údajně zněla „A Československá republika přece bude!“ Tato exekuce musela být značně neobvyklá i pro samotné katy - formuláře k dokumentaci popravy byly totiž předtištěny pouze v mužském rodě. Válku nepřežili ani Vojtěch Preissig s Eduardem Bemáškem. Byli sice odsouzeni k trestům v řádu několika měsíců, po jejich odpykání je ale čekal transport do koncentračního tábora.
Hrdinka z jiné doby
Při uvažování nad životem Inky Bernáškové se nabízí otázka, proč stále zůstává zapomenuta. Počátkem 90. let sice vyšla kritická edice ilegálního časopisu V boj, ale bohužel v dosti nízkém nákladu. V roce 1998 byla Inka vyznamenána Václavem Havlem medailí Za hrdinství, režisérka Alena Hynková o ní v rámci cyklu Zapomenutí hrdinové natočila dokument, na její první knižní životopis ale stále čekáme .
A to žijeme v době, kdy stát vydává nemalé finanční prostředky na mapování příběhů obětí totalitních režimů. Odpověď na otázku, proč životní příběh Inky Bernáškové vyvolává dnes nezájem jak u lidí odpovědných za zkoumání historie, tak u veřejnosti, bude patrně složitější. Osoba, která naprosto nezištně dokázala obětovat svůj život za vyšší ideály a počínat si přitom neuvěřitelně statečně, se zkrátka do dnešní doby nehodí.
Petr Koura, historik, LN 8.2.2014
* * *
Wikipedie: Irena Bernášková. Z pořadu Neznámí hrdinové veřejnoprávní ČT, není video k dispozici, jen text?! Země, která zapomíná a nectí své hrdiny nemůže očekávat, že hodnoty, za které bojovali a obětovali své životy, budou šířeny, ctěny, uznávány, udržovány a nezapomínány – s patřičným dopady na společnost, hospodářství, kulturu a mravní úroveň země.
Jan Šinágl, 10.2.2014
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.