Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Řešíme vyřešené a neřešíme co se má řešit – Svědectví české lékařky pracující ve SRN

Před­seda ČSSD Bohuslav Sobotka z restituovaného Lidového domu vyzývá k omezení restitucí a církve nabádá ke skromnosti. Jako kdyby on sám a další členové elity sociální demokracie žili v chudobě a odříká­ní. Vyjádřil také obavu, aby se získa­né prostředky neprohospodařily. Po­někud nemístné rady od exministra financí, který i v době pětiprocentní­ho hospodářského růstu dokázal vy­tvořit stomiliardové deficity ve stát­ním rozpočtu.

… Přijíž­díme na tzv. státní hrady a zámky, kde průvodci bez uzardění popisují jejich konfiskaci, a ještě přidají pár lidových pohádek o zlé šlechtě. Město Brno považuje za svoji vý­kladní skříň vilu Tugendhat. Místo aby ji vrátilo potomkům rodiny nebo alespoň židovské obci, bez ostychu se pyšní tímto nacisty arizovaným majetkem. Jak ubohé a mož­ná pro Česko signifikantní. … Potom zde máme nezanedbatel­nou část spoluobčanů, kteří dávají do souvislosti církevní restituce se sudetskými Němci a píší na všemož­ná internetová fóra výhrůžky věše­ním na pouliční lampy. Možná to ale bylo jenom špatné svědomí dané původem jejich vlastního majetku, co vzedmulo tyto vlny nenávisti. … Vrácení majetku církvím umožní, aby se více než dnes věnovaly chari­tativní a pečovatelské službě. V pří­padě státu stavba jednoho hospice v ceně 100 milionů korun „vyžadu­je“ rozkradení dalších zhruba 30 mi­lionů korun. Církve jsou při správě svého majetku i v sociálních služ­bách daleko efektivnější a odpor pro­ti restitucím zřejmě souvisí se zmen­šováním prostoru pro korupci. Proto i kdyby se jednalo nikoliv o restitu­ce, ale tak, jak tvrdí jejich odpůrci, o dar církvím, pro společnost by šlo o nanejvýš blahodárný počin. Státní majetek ať se rozdá nejen církvím, ale třeba čertům nebo ještě lépe ob­čanům, budou se o něj starat nesku­tečně lépe než politici a byrokrati. … Takže nikoliv politi­ci, ale církve jsou jediná organizova­ná skupina, která z podstaty věci, z ryze principiálních důvodů, bude bránit západní hodnoty, protože to jsou hodnoty křesťanské. Za to si za­slouží restituce, ale i další všestran­nou podporu nejen věncích, nýbrž i ateistů. …

Sněmovna přehlasováváním Senátu schválila zákon o ma­jetkovém vyrovnání s církve­mi a náboženskými společnostmi. Ústavní soud jej přezkoumal a ne­shledal v rozporu s ústavou, byly podepsány navazující smlouvy mezi státem a církvemi. Pacta sunt servanda, tedy smlouvy se mají dodržo­vat. Zvláště pokud má být „stát ří­zen jako firma“.

Zdálo by se, že všechny argumen­ty pro a proti byly vyřčeny, ale v rámci povolebního vyjednávání se opět hraje restituční kartou. Před­seda ČSSD Bohuslav Sobotka z restituovaného Lidového domu vyzývá k omezení restitucí a církve nabádá ke skromnosti. Jako kdyby on sám a další členové elity sociální demokracie žili v chudobě a odříká­ní. Vyjádřil také obavu, aby se získa­né prostředky neprohospodařily. Po­někud nemístné rady od exministra financí, který i v době pětiprocentní­ho hospodářského růstu dokázal vy­tvořit stomiliardové deficity ve stát­ním rozpočtu.

Tvrzení, že stát se nachází v eko­nomických problémech, a tudíž nemá na výplatu náhrad, zní stejně, jako kdyby zloděj řekl, že nemůže vrátit ukradené peníze, protože je v dluzích. Přitom předmětem ne­chutných diskusí je 59 miliard se splatností 30 let, přičemž částka 1,97 miliardy představuje jen 0,17 % rozpočtových výdajů roku 2011. Stát si ročně občanům na daních se­bere, následně promrhá a nechá roz­krást hodně přes bilion korun. A po­kud někomu z politiků nastupují­cích k moci vadí inflační doložka, ať se postará o co nejnižší inflaci. Třeba legislativním zásahem proti centrální bance. Zlevní státu restitu­ce a zároveň zachrání lidem úspory.

Obrovský mravní rozměr mělo naplnění slov „co bylo ukradeno, musí být vráceno“. Naše země, naše pravidla, a tak se stát, města i sami občané nestydí využívat a vystavo­vat na odiv ukradený majetek. Přijíž­díme na tzv. státní hrady a zámky, kde průvodci bez uzardění popisují jejich konfiskaci, a ještě přidají pár lidových pohádek o zlé šlechtě. Město Brno považuje za svoji vý­kladní skříň vilu Tugendhat. Místo aby ji vrátilo potomkům rodiny nebo alespoň židovské obci, bez ostychu se pyšní tímto nacisty arizovaným majetkem. Jak ubohé a mož­ná pro Česko signifikantní.

Potom zde máme nezanedbatel­nou část spoluobčanů, kteří dávají do souvislosti církevní restituce se sudetskými Němci a píší na všemož­ná internetová fóra výhrůžky věše­ním na pouliční lampy. Možná to ale bylo jenom špatné svědomí dané původem jejich vlastního majetku, co vzedmulo tyto vlny nenávisti. Nejhorší lidská zloba, jinak skrytá pod pláštíkem civilizovanosti, je ve sporech o církevní restituce vidět v plné nahotě. Nedělejme si iluze, že minimálně část lidí vyhrožují­cích svým názorovým oponentům nejhorším násilím by je za pohod­ných podmínek nerealizovala.

I čert by se staral lépe než stát

Lesy, pole, fary, kostely a jiné budo­vy si nikdo do Vatikánu neodnese, tam pouze na Zelený čtvrtek před Velikonoci odlétají kostelní zvony, ale na Bílou sobotu jsou zase zpět. Vrácení majetku církvím umožní, aby se více než dnes věnovaly chari­tativní a pečovatelské službě. V pří­padě státu stavba jednoho hospice v ceně 100 milionů korun „vyžadu­je“ rozkradení dalších zhruba 30 mi­lionů korun. Církve jsou při správě svého majetku i v sociálních služ­bách daleko efektivnější a odpor pro­ti restitucím zřejmě souvisí se zmen­šováním prostoru pro korupci. Proto i kdyby se jednalo nikoliv o restitu­ce, ale tak, jak tvrdí jejich odpůrci, o dar církvím, pro společnost by šlo o    nanejvýš blahodárný počin. Státní majetek ať se rozdá nejen církvím, ale třeba čertům nebo ještě lépe ob­čanům, budou se o něj starat nesku­tečně lépe než politici a byrokrati.

Uvědomme si, že majetkovou odlukou církve od státu za 30 let zmi­zí ze státního rozpočtu položka vý­platy mezd duchovním. Na druhou stranu při zachování stávajícího mo­delu financování církví bychom se brzy dočkali stejné situace jako v Anglii, Francii a Belgii, kdy jsou ze státní kasy financováni radikální imámové. Jen na okraj, v Bruselu loni nesvítil tradiční vánoční strom, prý by mohl urazit početnou muslim­skou komunitu. Slovensko mělo pro­blém s EU ohledně vzhledu dvoueurové pamětní mince připravované k 1150. výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Mora­vu. Svatozář nad jejich hlavami prý porušovala náboženskou neutralitu.

Z hlediska budoucnosti mají cír­kevní restituce nejen výše popsaný očistný účinek pro společnost, ale i velký význam pro obranu euroratlantické civilizace. Církve jsou konzervativní, nepodléhají módním politickým vlnám a vytvářejí opo­nenturu světské moci, o čemž se pře­svědčili ve své době Adolf Hitler i komunisté. Dnes západní státy roz­leptává multikulturalismus a agresiv­ní politická korektnost. Stačí dosta­tečně velká, tzv. demokratická větši­na a parlament schválí zavedení tře­ba práva šaría. Takže nikoliv politi­ci, ale církve jsou jediná organizova­ná skupina, která z podstaty věci, z ryze principiálních důvodů, bude bránit západní hodnoty, protože to jsou hodnoty křesťanské. Za to si za­slouží restituce, ale i další všestran­nou podporu nejen věncích, nýbrž i ateistů.

Vilém Barák, publicista, LN, DISKUSE, 21.11.2013

P.S.

Dnes ráno na ČT 24 rozhovor s mladou českou lékařkou – gynekoložkou: Práci si našla na internetu. Na vyřízení formalit potřebovala 2 měsíce. Podmínka přijetí do zaměstnání bylo absolvování zkoušky z německého jazyka typ B2 na Goetheho institutu. Stačila si už udělat atestaci. Je uznaná i v ČR v rámci EU. Kvalitnější než v ČR, kde jsou zbytečně komplikované a nepřehledné. Pracuje méně hodin než v ČR, má více času na pacienty, méně administrativy a plat 4-5x vyšší než v ČR. Životní náklady jsou srovnatelné a jen mírně vyšší ve SRN. Letos už jen do SRN odešlo přes 200 mladých lékařů! Mimochodem platí pacient ve SRN jen prvních 10 dnů 10 Euro za den. Může si samozřejmě připlatit za nadstandarní péči. Malé okresní či sesterské nemocnice velkých, se neruší.

Budou politici stále „řešit“ nepodstatné?! Hrozí nám snad opět pokračování vlády mluvků a diletantů, plnících přání mocných v pozadí? Zatím nás o opaku mnoho nepřesvědčují – ani stále více odcházející lékaře a jiné schopné odborníky. Odcházejí do zemí, kde si jejich práce váží. Bude-li v Parlamentu trvale převažovat většina občanů zákonodárců, kteří nikdy pořádně nepracovali a žádné hodnoty společnosti nepřinesli, nebudou mít ti neschopnější žádný důvod v naší zemi zůstat.

Jan Šinágl, 22.11.2013

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)