Ve 26. čísle Reflexu vyšel článek šéfredaktora Pavla Šafra, nazvaný "Milý pane Babiši". Bez nadsázky se dá označit za letošní největší skandál v českých médiích - Díky google, který dokáže po několik dní „podržet“ odstraněný článek, si jej níže můžete přečíst.
… Věc je ale nebezpečnější o to, co víme o Šafrově profesní minulosti. Podle obchodního rejstříku byl od listopadu 1994 tři roky jednatelem public-relation agentury Penguin, která se zabývala zákulisním ovlivňováním politiky. Ve volbách 1996 patřila k jejím klientům ODA, kde se spindoktoři z Penguinu podíleli na vnitrostranickém boji (pamatujete na špínu z roku 1988, která tehdy "záhadně vyplavala" na Romana Češku?). … Na obálku 24. čísla Reflexu zařadil staronový šéfredaktor Šafr koláž zesměšňující Babiše, kterého v úvodníku nazval "falešným prorokem". Babiš kontroval, že Šafr "trpí až chorobnou vášní ovlivňovat masy". V tom má miliardář nejspíš pravdu, ale mýlí se, když tvrdí, že tak Šafr činí "nepřímo skrze noviny". O šéfredaktorově účasti v "přímém" politickém PR nejspíš zatím neví. …
MÉDIA: Šafr k zemi předkloněný
3.července 2013 0:00
V 26. čísle Reflexu vyšel článek šéfredaktora Pavla Šafra, nazvaný "Milý pane Babiši". Bez nadsázky se dá označit za letošní největší skandál v českých médiích.
Jak čtenář asi ví, na mediálním trhu v minulých dnech došlo k bizarní situaci. Miliardář Andrej Babiš se chystal koupit nějaké velké české vydavatelství, ale nevědělo se které. Spekulovalo se, že to bude Ringier Axel Springer, vydavatel Blesku a Reflexu. Kdyby k tomu došlo, Pavel Šafr by na hodinu letěl, protože v obou médiích Babišovi systematicky "mydlil schody". Za jeho šéfredaktorování v Blesku probíhala rozsáhlá protibabišovská kampaň, v jejímž rámci vyšla série článků obsahujících nepravdy a nesmysly.
Jistě, na lhaní o celebritách a politicích je celý koncept Blesku založen. Za Šafrovy éry byl Blesk jen namátkou soudně usvědčen ze lhaní o Tomáši Töpferovi a z narušení prezidentské volby zveřejněním lží o Karlu Schwarzenbergovi. Věc je ale nebezpečnější o to, co víme o Šafrově profesní minulosti. Podle obchodního rejstříku byl od listopadu 1994 tři roky jednatelem public-relation agentury Penguin, která se zabývala zákulisním ovlivňováním politiky. Ve volbách 1996 patřila k jejím klientům ODA, kde se spindoktoři z Penguinu podíleli na vnitrostranickém boji (pamatujete na špínu z roku 1988, která tehdy "záhadně vyplavala" na Romana Češku?). "Bývalý píárista" je přitom stejný protimluv, jako "bývalý černoch". Po Penguinu už Šafr z principu nikdy nemůže být "nezávislým novinářem", protože vždy bude existovat podezření, že svým psaním sleduje zájem nějakého klienta.
Bude zas chodit na ryb
Toto podezření přitom Šafr zdatně posiloval svým chováním na pozdějších postech šéfredaktora Lidových novin a Mladé fronty Dnes. Jan Macháček teď třeba v Respektu v článku O strachu z Babiše popisuje, jak ho Šafr z MfD vyhodil, protože "psal proti Klausovi, což Šafra děsně s..e". Už jen tyhle indicie naznačují, že za Šafrovým mydlením schodů Babišovi je jeho dlouhodobá snaha ovlivňovat českou politiku. Dělá to i nadále v zájmu klientů, nebo "jen tak"? Netušíme, ale každopádně víme, že to dělá. A hlavně víme, že novináři nic takového nepřísluší.
Na obálku 24. čísla Reflexu zařadil staronový šéfredaktor Šafr koláž zesměšňující Babiše, kterého v úvodníku nazval "falešným prorokem". Babiš kontroval, že Šafr "trpí až chorobnou vášní ovlivňovat masy". V tom má miliardář nejspíš pravdu, ale mýlí se, když tvrdí, že tak Šafr činí "nepřímo skrze noviny". O šéfredaktorově účasti v "přímém" politickém PR nejspíš zatím neví.
Těsně poté, co Reflex s protibabišovskou obálkou vyšel, se objevily spekulace o novém majiteli vydavatelství. Malér jako Brno! Šafr podle svých kolegů propadl depresi a záhadně "onemocněl". Na facebooku 24. června naznačil, že s vyhazovam počítá: "Zítra prý Andrej Babiš něco koupí. Nic nebude, jak bývalo. Znovu si budeme hledat pravé místo. Pokvete zahrádkářství a včelaření, budeme zas chodit na ryby. A těšíme se už na knihy, které jsme nestihli dvacet let číst. Naše domácí koníčky se rozvinou díky vládě odborníků a nových vydavatelů…"
Jenže rýpat se v zahrádce a sedět na rybách se Šafrovi nechtělo. V článku "Milý pane Babiši" se proto na poslední chvíli pokusil situaci zachránit a u všemi očekávaného nového vlastníka si to aspoň trochu vyžehlit. Patolízalským tónem píše, že Babiš "mívá pravdu", že se "v mnoha případech zachoval sympaticky". On sám prý "souhlasí s jeho východisky" a je "osobně přesvědčen o upřímnosti jeho snah". Na závěr Šafr Babiše ujišťuje, že on sám o něm vlastně nikdy nic špatného nenapsal. "Nejsem autorem ani jednoho z titulků, jež označujete za projev mé duševní choroby," tvrdí. Takže Šafr nic, to všechno jeho podřízení.
Vrchol podlézavosti
U některých pasáží toho neuvěřitelného článku se člověk neubrání hořkému úsměvu. "Všude jsem usiloval o profesionální práci novinářů, profesionální postupy ve vydavatelstvích," píše Šafr. "Vždycky jsem měl cíl posilovat kritickou nezávislou žurnalistiku." Už jen z toho, co víme o Šafrově účinkování v politickém PR a o aférách během jeho působení v Blesku, je zřejmé, že to je jen "cynismus, předstírání, kýč" (řečeno slovy samotného Šafra). Kdyby to totiž opravdu byla profesionální novinařina, neprohrával by Ringier Axel Springer kvůli Blesku jeden soudní spor za druhým. A kdyby to opravdu bylo kritické a nezávislé, Šafr by Babišovi nepodlézal, ale sám od sebe by si v Reflexu začal balit kufry.
O pár dnů později se k překvapení všech ukázalo, že Babiš nekoupil Ringier Axel Springer, ale Mafru (vydavatele Lidových novin a MF Dnes). Šafr se prý rázem uzdravil a zvesela přiběhl do práce. Náhle bylo totiž jisté, že o post šéfredaktora Reflexu nepřijde. Jenže: je to ještě vůbec Reflex? Neměl by ho teď Ringier Axel Springer přejmenovat na Reblesk nebo Bleskex? Šafrovým neuvěřitelně servilním článkem přece ten časopis zcela ztratil jakékoli renomé. Jak máme věřit médiu, jehož šéfredaktor podle své osobního zájmu otáčí tam a zase zpátky jako korouhvička? Šafr Babišovi nejdřív mydlil schody a pak mu zase umetal chodníček, klaněl se až k zemi a ještě přitom v ruce poníženě žmoulal čepici. Anebo (řečeno jadrným, ale pravdivým hospodským jazykem) lezl miliardáři do zadku.
Ivan Brezina, Neviditelný pes