Část obžalovaných v čarodějnickém procesu odmítla nabídku soudu - Dvě nebo tři ze sedmi obžalovaných se budou, nejspíš plačtivě a s předstíranou lítostí, doznávat k trestnému činu, který nespáchaly, kdežto čtyři další budou trvat na tom, že jejich jednání trestným činem nebylo.
… Období, které je událostmi kolem Jany Nagyové definitivně zahájeno, bych nazval policejní demokracií, a i když jsem na jednu stranu škodolibý, jestliže vidím, jak se politici stávají obětí nekvalitní a zkorumpované policie, kterou na své poddané doposud bez větších potíží pouštěli, moje uspokojení je značně mírněno představou, kdo jsou ti, kteří se tímto způsobem nově dostali k moci a před nimiž je díky odposlechům už nyní premier, normálně nejmocnější úředník v zemi, jen trapnou, blekotající figurkou. …
Když před třinácti měsíci zavřeli Davida Ratha, nejásal jsem, k údivu mnohých, a jen velmi málo jásám nyní, když byla dopadena skupina zločinných politiků ODS a šéfů zpravodajské služby. Mám k tomu dva důvody.
Prvním je ten, že ke stíhání, resp. vůbec k vyšetřování, bylo v obou případech nutné porušit právními předpisy stanovenou místní příslušnost dozorového státního zastupitelství. Kdo si myslí, jak je báječné, že takto smí politiky a další vlivné osoby stíhat každý, kdo si to s Pavlem Zemanem domluví, je poněkud naivní, protože v právním státě nesmí být možnost vést trestní stíhání podmíněna libovůlí kteréhokoli státního úředníka, a mají-li na některém státním zastupitelství Grygárka, případně Mečla na prameni, je třeba takovou osobu zákonem předvídaným způsobem odstranit, ne ji v dosud nezjištěném, avšak patrně velkém, počtu případů obcházet.
Ještě horší bude, pokud se podaří skutečně prosadit zrušení vrchních státních zastupitelství a jejich nahrazení specialisovaným dozorovým útvarem: z obsazení posice jeho šéfa se stane nejdůležitější politikum v zemi – kdo bude mít pod kontrolou tento úřad, získá fakticky feudální pravomoc nad celou společností.
Druhý problém spočívá v tom, s jakou lehkostí získaly OČTŘ povolení k odposlechům a prohlídkám. Soudci v této zemi nejsou za své rozhodováni odpovědni a za neoprávněně nařízený odposlech není po státu reálně možné získat ani přiměřenou satisfakci: není-li zásahem do osobnostního práva neoprávněně vedená exekuce, tím méně jím jistě bude neoprávněný odposlech. Státní zastupitelství a policie žádají a žádají a soudy povolují a povolují (a prodlužují), aniž by někdo následně kontroloval, zda byl odposlech skutečně nutný a zda se při domovní prohlídce opravdu našlo to, co se policie dušovala.
Logika trestního řádu se obrací, a místo aby policie prověřovala konkrétní podezření a k němu získala potvrzení z odposlechu, odposlouchává, často se smyšlenou záminkou, tak dlouho, až nějaký trestný čin odhalí.
Úvaha kdo jedná poctivě, nemá se čeho bát, sama o sobě naivní a ústavně-právně perversní, přestává definitivně fungovat v situaci, kdy se jako trestné začne posuzovat jednání pokládané dosud za přípustné, jak se to stalo v případě exposlanců Fuksy, Šnajdra a Tluchoře. Politických sinekur se v minulosti rozdalo tolik, že by nebylo problémem pozavírat tímto způsobem polovinu poslanecké sněmovny.
Soud rozhodující o vazbě selhal, protože místo aby obviněné propustil s tím, že právní otázka trestnosti jejich skutku je nanejvýš sporná a před jejím vyřešením nelze obviněné trestat vazbou, návrhu státního zástupce vyhověl, a to patrně s gustem: nezapomínejme, že se místní příslušnost podařilo přenést do Ostravy, města, kde je averse ku Praze a jejím parafernáliím, tři uplacené exposlance v to jistě čítaje, zřejmě z celé země nejsilnější.
Období, které je událostmi kolem Jany Nagyové definitivně zahájeno, bych nazval policejní demokracií, a i když jsem na jednu stranu škodolibý, jestliže vidím, jak se politici stávají obětí nekvalitní a zkorumpované policie, kterou na své poddané doposud bez větších potíží pouštěli, moje uspokojení je značně mírněno představou, kdo jsou ti, kteří se tímto způsobem nově dostali k moci a před nimiž je díky odposlechům už nyní premier, normálně nejmocnější úředník v zemi, jen trapnou, blekotající figurkou.
http://paragraphos.pecina.cz/2013/06/kausa-nagyova-neboli-rath-20.html
* * *
Část obžalovaných v čarodějnickém procesu odmítla nabídku soudu
V kause Velkého čarodějnického procesu, neboli Lid v. RWU, o němž jsme naposledy referovali před dvěma týdny, rozdělil soud patnáct obviněných na dvě skupiny. U sedmi extremistek rekvalifikoval skutky žalované podle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) TrZ/1961 pouze podle prvního odstavce – ačkoli to vůbec neodpovídá popisu skutků v obžalobě – a nabídl jim možnost podmíněného zastavení jejich stíhání, pokud se doznají a projeví nad svými činy lítost.
Čtyři obžalované z této lehčí zločinecké skupiny, obhajované Robertem Cholenským, však nabídku odmítly a trvají na své nevině. V srpnu, kdy by mělo pokračovat předběžné projednání obžaloby, tak lze na Francouzské čekat zajímavé divadlo: dvě nebo tři ze sedmi obžalovaných se budou, nejspíš plačtivě a s předstíranou lítostí, doznávat k trestnému činu, který nespáchaly, kdežto čtyři další budou trvat na tom, že jejich jednání trestným činem nebylo. Pro samosoudkyni Danielu Reifovou to nebude úplně snadná situace, protože uzná-li, že námitky obhajoby jsou opodstatněné (a minimálně argument, že nikoho nelze – nota bene s několikaletým odstupem – stíhat za pořádání serie veřejných shromáždění, která byla řádně ohlášena a nikdy nebyla zakázána ani rozpuštěna, má své ratio), nemůže splnit svůj slib a stíhání kajícnic podmíněně zastavit, a neuzná-li to, vysloví tím ještě před začátkem dokazování v hlavním líčení právní názor, jímž se v dalším řízení bude cítit vázána.
http://paragraphos.pecina.cz/2013/06/cast-obzalovanych-v-carodejnickem.html
Read more...