Včera o půlnoci po deseti letech Václav Klaus skončil, kdyby se uložil k politickému spánku,  popřel by sám sebe… - „Já Vám ještě ukáži holoubci“ Václav Klaus na adresu senátorů v rozhovoru pro ČT! - Postřehy právě zemřelého psychologa Bohuslava Hubálka, který dosluhujícího prezidenta sleduje po celou jeho politickou dráhu

„Nezralá společ­nost vytlačí do svého čela ex­trémní typy osobnosti a přiřadí jim jakési charismatické vlast­nosti, které podle mého soudu tito vůdcové často ani nemají.“ – „Společnost složená z nezralých infantilních jedinců vytváří prostředí, v němž se velmi dobře daří narcistickým, egocentrickým a po moci bažícím jedin­cům.“ - „Lidé typu Klaus se jen pta­jí, přinese-li jim to či ono úspěch a prospěch. Mohou být chytří, ale nejsou moud­ří - k tomu jim chybí právě ten odstup od sebe sama, vnitřní svoboda a humor."

Václav Klaus neuznával občanskou společnost, paradoxně ji semknul a posílil, jedna z jeho mála zásluh.

Z jeho projevu 7.3.2013 na ČT: „…dát druhým šanci…“ Ano zlodějům miliard ji dal, tisícům poškozených nedal žádnou a vzal jim tu jedinou kterou měli a ve kterou ještě doufali! Opravdu prezident všech občanů, zvláště některých! Kdosi ho označil pojmem „státoborec“, bořitel státu, normalizátor abnormálního. Odsouzení za velezradu by si nepochybně zasloužil. Je neštěstím, že Ústava ČR ji konkrétně nedefinuje. Chceme-li žalovat prezidenta za jakýkoliv zločin, zbývá nám jen možnost žaloby pro velezradu. O duchovní a morální velezradu spáchanou na občanech a zemi se nepochybně jedná - abolicí a devastujícím účinkem jím prosazované politiky od 90. let na ekonomiku a morálku země, za kterou nese plnou, neodejmutelnou odpovědnost ze značné části.

Pro ilustraci připomínám mé dvě demonstrace z mnoha na Hradčanském náměstí – první se slovního střetu s PČR a úředníky Magistrátu u pomníku TGM ze dne 7.3.2008 a můj projev ze dne 20.4.2011. Neškodí si připomenout v čem jsme žili a stále žijeme.

V rubrice Václav Klaus v archivu mého starého webu můžete naleznout mnoho důkazů a svědectví ve formě článků a zvukových záznamů o skutečné povaze a zločinném jednání Václava Klause, včetně trestního oznámení ze dne 28.1.2008, které skončilo „v šuplíku“ VSZ v Praze!

Ukázka z článku Josefa Malindy charakteristiku Václava Klause vystihuje dokonale.

Jan Šinágl, 8.3.2013

Josef Malinda: Cesta do hlubin Klausovy duše (DNES Magazín 7.3.2013)

Postřehy psychologa, který dosluhujícího prezidenta sleduje po celou jeho politickou dráhu

Na úvod historka z prvních pře­vratových dní listopadu 1989: Psycholog Slavomil Hubálek přináší do Laterny Magiky pe­níze od kanadských emigran­tů pro Občanské fórum a chce obnos předat svému známému, disidentu Ladislavu Lisovi. Ten však peníze odmítá s odůvod­něním, že ve finančních darech pro OF byl strašný nepořádek, proto je dostal do péče „nějaký účetní z banky“, a přivolá muže v lyžařském svetru, kterého sem prý přivedla Rita Klímová (rov­něž disidentka). „Inženýr Václav Klaus,“ uklání se Hubálkovi při představení muž, dokonce psychologa po­hladí, obejme jej kolem ramen a se slovy „penízky se vždycky hoděj“ od něj obnos proti pod­pisu převezme. „Hele, dej si na něj bacha,“ varuje pak v ústraní psycholog Lise, když je „účetní z banky“ mimo doslech. A do háje! zarazí se Hubálek 10. prosince 1989 - v televiz­ních zprávách vidí, že muž, kte­rý v něm vyvolal tak nepříjemný dojem, se stává místopředse­dou federální Vlády národního porozumění.

Zjara 1990 se opět potkává s přítelem Lisem, který se mu svěří: „Člověče, často na tebe myslím - tys ho odhad už na začátku. Jak jsi na to přišel?“ „To je psychologická poučka,“ řekne mu psycholog. „Když se někdo při představování takhle hrbí a uklání, něco zakrývá, nejčastěji agresi.“

Třiadvacet let nato, při zrodu tohoto článku, sedíme s dokto­rem Hubálkem v jeho kanceláři. „Vůbec nezastírám, že z mé strany je vztah k Václavu Klau­sovi emočně obsazený,“ říká. „Těžce jsem nesl, když později urážel Václava Havla. Nejsem objektivní, a právě proto se od­volávám na to, co jsem řekl už před dvaceti lety, a nehodlám na tom nic měnit.“

Má na mysli článek pro Mla­dý svět, v němž zkraje devade­sátých let rysy Klausovy osob­nosti načrtl ve vztahu k české společnosti. „Nezralá společ­nost vytlačí do svého čela ex­trémní typy osobnosti a přiřadí jim jakési charismatické vlast­nosti, které podle mého soudu tito vůdcové často ani nemají,“ napsal tehdy.

Vzpomíná na jednoho ze svých zákazníků, jenž tvrdil, že mu Klaus pomáhá zvednout vlastní sebevědomí. Říkal, jak mu imponuje jeho zevnějšek, jeho.košile, saka, kravaty...

„Člověk bez vlastní identity, bez osobnosti potřebuje něko­ho, kdo jej ovládá a znásilňuje. Společnost složená z nezralých infantilních jedinců vytváří prostředí, v němž se velmi dobře daří narcistickým, egocentrickým a po moci bažícím jedin­cům,“ zní jeho výklad.

… Přesto se ho musím zeptat: Jak moc jsou vaše úsudky vůči Václavu Klausovi zkreslené, pro­tože ho nemáte v lásce?“ Hubálek se vážné-nevážně zamyslí: „Kdybyste byl můj psycho­analytik, asi budeme mluvit pro změnu o mém narcis­mu. Je tu ale jeden rozdíl. Jak říká Tomáš Halík - když o nás narcisech někdo pro­hlásí, že jsme narcistní, tak nás to samozřejmě naštve. My to ale o sobě víme, Klaus ne.“

* * *

TOMÁŠ HALÍK teolog, psycholog: „Lidé typu Klaus se jen pta­jí, přinese-li jim to či ono úspěch a prospěch. Mohou být chytří, ale nejsou moud­ří - k tomu jim chybí právě ten odstup od sebe sama, vnitřní svoboda a humor."

* * *

Pavel Vondrouš pachatel „atentátu“ na Václava Klause

Klausovo loučení