Chrastavský střelec Pavel Vondrouš má být obžalován…?!
… Je-li primárním účelem stíhání pro velezradu zbavit zemi neloyalního presidenta – a nikoli zbavit neloyalního presidenta jeho doživotních prebend – jeví se málo smysluplným stíhat presidenta funkce zbaveného, a když už to ústavodárce přesto dovolil, musí nastoupit uplatnění pravidla, že žádná změna trestněprávní legislativy nesmí působit retroaktivně ke zhoršení postavení obviněného, a rozšíření možnosti vést trestní stíhání i po skončení funkčního období takovým zhoršením určitě je. Domnívám se proto, že, ač je to teleologicky prima facie nepatřičné a dává to presidentovi v posledních dnech mandátu volnost k velezrádným rejdům, Václava Klause skutečně nelze počínaje pátkem stíhat a Ústavní soud by měl řízení o obžalobě zastavit.
Je obecnou lidskou vlastností, že konfrontováni s absurdní situací nejprve nevěříme, poté si namlouváme, že to přeci není možný, tohleto a někdo tu blbost musí zastavit, a když se ukáže, že je to možné a nenajde se nikdo, kdo by dokázal učinit valícímu se nesmyslu přítrž, jen nevěřícně kroutíme hlavou a snažíme se pochopit, jak k tomu došlo, což ovšem obvykle nelze, neboť definující vlastností iracionality je právě to, že ji nepodkládá žádný rozumem seznatelný racionální řetěz příčin a následků. Baže, jednou bude pro historiky těžkým oříškem vysvětlit, jak se mohlo stát, že tehdy, v roce 2013, byl v posledním týdnu svého funkčního období obžalován dosluhující president Klaus z velezrady.
A může být i hůř, protože arogantní vystupování, řeči o třetích komorách a soudcokracii a neustálé peskování mohou způsobit, že bohyně Νεμεσις vezme vrch i u Ústavního soudu a odplata, byť jen ve formě odebrání luxusní pense, bude nakonec na Joštově sladká. Shora zmíněným historiografům poté nezbude, než krčit rameny a událost v dějepravných spisech popsat vzletnými, leč nejasnými slovy, k nimž jsou právě oni profesně výtečně vybaveni, jako kolektivní přechodnou ztrátu soudnosti a smyslu pro míru věcí.
Nicméně toto je právnický blog a věnujme se události po právní stránce:
Nemá pravdu Pavel Hasenkopf, že hlasování o ústavní obžalobě bylo neplatné pro formální vadu spočívající v tom, že mu nemohla být přítomna veřejnost. Veřejnost hlasování ve smyslu ustanovení § 139 jednacího řádu Senátu je třeba vykládat a contrario, tedy jako opak hlasování tajného, nikoli tak, že by hlasování nemohlo proběhnout za zavřenými dveřmi, nota bene je-li celá schůze neveřejná. Podobně je tomu při zasedání výborů, která, jsou-li neveřejná, se také kvůli každému netajnému hlasování neotevírají a po něm není jednací místnost znovu na několik minut, do dalšího hlasování, vyklizena. Na druhou stranu mi není proti mysli představa, že by Ústavní soud prohlásil právě z tohoto důvodu obžalobu za neplatně přijatou a tudíž věcně neprojednatelnou. V zemi ovládnuté emocemi šílenců stačí člověku k vděčnosti věru málo!
Půvabná je subsidiarita použití trestního řádu. Z té mimo jiné vyplývá, že hned v pátek o půlnoci může být Václav Klaus, pronese-li další ze svých obvyklých průpovídek o emigraci, vzat Ústavním soudem do vazby, neboť je zjevné, že ústavně obžalovaný má jak možnost, tak úmysl vyhýbat se trestnímu stíhání, a stačí už jen málo k tomu, aby se naplnila jedna z exempčních podmínek § 68 odst. 3 TrŘ a Václav Klaus vyměnil Hradčany za Ruzyň, porušiv tím tradici a stávaje se tak po Háchovi druhým českým presidentem, který byl uvězněn nikoli před zvolením, ale až po skončení mandátu. Ústava nic ohledně nemožnosti uplatnit tento zajišťovací prostředek nepraví, a mezi ústavními soudci by se jistě našel nejeden, jemuž by tato modalita řízení byla libou.
Dále je tu potenciální milost, kterou si zřejmě nemůže Václav Klaus udělit sám (taková možnost by byla popřením smyslu stíhání pro velezradu), ale mohl by mu ji udělit jeho nástupce, právě na základě subsidiarity použití trestního řádu. Že má na velezrádnou affairu podobný názor jako my, Miloš Zeman už ostatně avisoval.
Další otázkou je časová působnost Ústavy ve znění před a po novele. Z hlediska hmotného práva je jasné, že aplikováno musí být znění stávající, avšak kterou použít procesní úpravu, není zdaleka tak jednoznačné. Nejvýrazněji by tento problém vystoupil na povrch, kdyby Klaus abdikoval, a nebylo by tak už vůbec možné vycházet z these Jana Kudrny o tom, co se z hlediska intertemporálních účinků uděje o půlnoci ze čtvrtka na pátek (jeho argumentaci mám arci i tak za spornou, o čemž podrobněji níže). Nevím, za možnost zachránit si výsluhu možná presidentovi, který např. neměl zábrany říkat si za soukromé přednášky v zahraničí o honorář, takové gesto stojí.
Je-li primárním účelem stíhání pro velezradu zbavit zemi neloyalního presidenta – a nikoli zbavit neloyalního presidenta jeho doživotních prebend – jeví se málo smysluplným stíhat presidenta funkce zbaveného, a když už to ústavodárce přesto dovolil, musí nastoupit uplatnění pravidla, že žádná změna trestněprávní legislativy nesmí působit retroaktivně ke zhoršení postavení obviněného, a rozšíření možnosti vést trestní stíhání i po skončení funkčního období takovým zhoršením určitě je. Domnívám se proto, že, ač je to teleologicky prima facie nepatřičné a dává to presidentovi v posledních dnech mandátu volnost k velezrádným rejdům, Václava Klause skutečně nelze počínaje pátkem stíhat a Ústavní soud by měl řízení o obžalobě zastavit.
http://paragraphos.pecina.cz/2013/03/velezrada-aneb-kdyz-hloupost-rozkvete.html
* * *
Chrastavský střelec má být obžalován
Policie splnila další politickou objednávku a navrhla obžalovat chrastavského atentáníka Pavla Vondrouše z výtržnictví. Jeho skutek byl bezesporu protiprávním jednáním, ale nešlo o trestný čin, nýbrž o přestupek podle § 49 odst. 1 písm. c) PřZ. Ostatně soudím, že gumové paragrafy jako výtržnictví by měly z právního řádu co nejrychleji zmizet.
* * *
Hovoří pachatel atentátu na prezidenta Václava Klause Pavel Vondrouš
J.Š. 5.3.2013
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.