Vytisknout
Kategorie: Postřehy a komentáře

Cesky_hokejMartin Maškarinec vysvětluje, co jsou to tabulkové hodnoty, které klub platí za hráče z ČR.

… mám velikou korespondenci od rodičů, kteří mají šestileté děti, narazili na náš systém už informováni také z těchto stránek o tom, co znamená podepsat registrační lístek, a tito rodiče připravují vystěhování celých rodin do zahraničí, protože naprosto správně nechtějí akceptovat ponižující, nezákonné a nepřijatelné podmínky, které vládnou v českém hokeji. Současně milují hokej a chtějí jej dopřát svým dětem v prostředí vlídném, naprosto nevyčůraném a férovém. Ale tohle už není žádná legrace. Pokud určitý nesmyslný a podceňovaný teror určitého uskupení vyhání celé rodiny ze své vlasti, začíná to být vážná věc. …

 

Během přestupového období dorazilo do klubu hodně dotazů na téma, proč se vedení soustředilo hlavně na hráče ze zahraničí. Jak už dříve objasnil GM Normunds Sejejs, za české hráče musí klub platit tzv. tabulkové hodnoty, kvůli kterým se přestup výrazně prodraží. Co přesně to v praxi znamená vysvětluje ředitel LVA Martin Maškarinec.

Každý hráč, jenž chce hrát hokej v ČR, musí být už od úplného začátku registrován v nějakém klubu. V případě, že chce hráč přestoupit do jiného českého klubu a není pod smlouvou, musí za něj nový klub uhradit tabulkové odstupné (pokud je hráč pod smlouvou, je k přestupu nutné, aby došlo k dohodě klubů). I když hrajeme zahraniční soutěž, LEV je zaregistrován pod ČSLH. Proto pro nás platí přestupní řád jako pro jiné české kluby. A ten obsahuje i tabulkové hodnoty. LEV má tedy povinnost zaplatit za každého českého hráče danou finanční kompenzaci, kterou určují řády ČSLH. To platí pouze pro české hokejisty, za hráče z jiných zemí takové poplatky náš klub platit nemusí. Jakmile jde o českého hráče, tak automaticky někomu platíme tabulkové odstupné. Je jedno, kde předtím hrál, vždy je nutné někomu platit odstupné, vždy je někde registrovaný. Když např. hrál český hráč 10 let v NHL a my chceme, aby za nás hrál, musíme zaplatit českému klubu odstupné (tomu klubu, ze kterého hráč odcházel do zámoří). Stejná situace nastává, když chceme angažovat českého hráče z jiného klubu KHL.

Pro ilustraci několik příkladů tabulkové hodnoty hráče:

- do 20 let  802 000,- Kč

- 22 let, 937 650,- Kč

- 23 - 27 let, 1 016 400,- Kč

Daná hodnota se dále navyšuje o koeficienty, jako je počet odehraných sezón v extralize, počet startů, umístění v bodování v rámci týmu a celé soutěže, počet startů za seniorskou reprezentaci, draft, juniorská reprezentace, zdravotní stav. Hodnota může být maximálně navýšena o 140% (tzn. že LEV může za kvalitního hráče zaplatit i 2,5 mil. Kč). I když hráč už s klubem nemá smlouvu, ten klub ho nechce, a vy ho chcete, tak i v tomto případě musíte klubu zaplatit onu tabulkovou hodnotu. K nám do LVA chodí kvalitní čeští hráči, takže většinou se tato tabulka pohybuje kolem 1,6 až 2 mil. Kč. Celkově tak LEV během sezóny utratil za české hráče kolem 25 mil. korun. Asi nejkurióznější příklad je útočník Michal Birner, který odehrál jediné utkání za Slavii Praha a tak klub rovněž musel za tohoto hráče zaplatit vysoké odstupné.

* * *

Po příkladech malého Adama, Matěje a dalších dětí svědčí tento rozhovor výkonného ředitele Lva Praha o jediném. Tabulková hodnota pronásleduje každého českého hráče od prvních dětských krůčků na ledě po poslední zápas jeho kariéry v dospělém věku. Zvýhodňuje české kluby a znevýhodňuje českého hráče na trhu práce. V případě LVA znevýhodňuje všechny české hráče oproti všem ostatním hráčům z celého světa. Je to jednoznačně diskriminační opatření.

Manažeři se pochechtávají, jak se jim sypou penízky za nic do klína. A český hráč je nejméně výhodným zbožím pro jediný český klub v KHL. Je to jako nevyléčitelná nemoc, jako veš v kožichu. Je smutným vyústěním pověstné české chytrosti, která se jaksi vytratila z ledu a převtělila se do vychytralosti a vyčůranosti manažerů klubů, kteří si ji ošetřují udržováním svého vlivu na ČSLH.

Zastavme se u několika věcí. České kluby v tomto systému ždímají peníze z rodičů. Nestarají se o rozvoj dětí a ty jim utíkají. Ale paradoxně, čím hůře s dětmi pracují a čím méně se jim věnují, čím hůře se k nim chovají, o to větší pěníze inkasují při jejich odchodech jinam. Tento systém je naprosto zcestný, protože vůbec nemotivuje k dobré práci.

Když chce malé dítě odejít z jednoho klubu do druhého, původní klub trvá na tabulkové hodnotě a nový klub se až na výjimky tváří, že hráče chce ale nemá peníze. Proto zaplatí většinou rodiče, sponzor a další osoby. V klubech si každý rok vedou statistiky o tom, kolik takto přinesli peněz do své pokladny z kapes rodičů navíc.

Příklad: Do klubu v sezóně přišli hráči v hodnotě 4 mil. Kč a odešli hráči ve stejné hodnotě. Za hráče, kteří odešli, vyinkasoval klub 4 mil. Kč. Za hráče, kteří přišli, zaplatil klub ze své kasy pouze 1,2 mil. Kč, zbytek zaplatili rodiče. Zisk pro klub z této politiky při přestupech hráčů činí 2,8 mil. Kč. V českém překladu to znamená, že jenom v tomto klubu zaplatili rodiče navíc ke všemu, co do svých dětí musí vložit, takovou částku. Ta ale nikde není vidět, protože v řádech se praví, že za hráče platí nový klub. A tak rodiče musí onu částku dodat klubu a ten ji jakoby ze svého zaplatí. Tyto peníze nejsou všechno. Je třeba zajistit bydlení, výchovu a dohled nad mladým hokejistou. Jenom přesun sám o sobě si může vyžádat statisíce, k tomu peníze za přestup.

To vše musí rodiče, kterým na sportovním osudu dítěte záleží, podstoupit a zaplatit. Z důvodu špatné práce, špatného chování původního klubu. A musí za to viníkům ještě platit. Už jenom tahle okolnost, kterou musel vymyslet jenom idiot, popouzí rodiče vykašlat se na hokej. Pokud,... pokud by ovšem už tolik času a úsilí i peněz do hokeje svých dětí neinvestovali. Český systém je založen na vydírání a donucování.

Často se divíme, jak je možné, že jsou hráči otrávení, jakoby nechtěli hrát. Ale cožpak by normální člověk mohl být v tomto systému nadšený. Je to všechno postavené na hlavu, na nesportovním základě.

Je prostě pravdou, že pokud by původní klub vytvářel výborné podmínky, nebylo by většinou nutné přestupovat. Takže břemeno důvodu přestupu leží na klubu, klub je ale tím, který ale vždy inkasuje peníze. Český systém přímo motivuje ke špatné práci.

Většinou se shodujeme na tom, že český hokej pozbyl schopnost produkovat hráče světové úrovně. Osobně se domnívám, že k tomu výraznou měrou přispěl český systém s tabulkovými hodnotami. Dnes každý rodič ví, že pokud své dítě svěří klubu a nebude dělat 200% navíc, jeho dítě nemá šanci hrát jednou kvalitní zahraniční ligu. Pokud toho chce dosáhnout, musí rodiče nebo hráčský agent investovat velké peníze do jeho rozvoje. Ale zatímco dítě může zanevřít na své rodiče a přestat se s nimi stýkat, tak vši v kožichu v podobě tabulek neuteče. Pokud se vrátí domů, nějaký klub si jej vždy přitáhne a bude chtít peníze - Bůh ví za co po takových deseti letech?

Je jasné, že uvedené cifry, které musel LEV vyplatit za české hráče, ujistily manažery klubů v tom, jak jim ten systém skvěle funguje. Co na tom, že nad námi celý svět kroutí hlavou a má nás za arogantní vyčurané pitomce. Jenom těch 25 miliónů, které vydal LEV do českých klubů je možné prezentovat jako důkaz toho, jak jsme chytří a jak se to vyplácí.

Je to ale jenom další důkaz o tom, jak je český hokej jednostranný. Slouží klubům a je proti hráčům a rodičům. Ti na něj tvrdě doplácejí. A když se někdo chová podobně, ztrácí respekt, podporu, vyznívá odpudivě.

Jak už jsem několikrát zmiňoval, Jirka Holík by klidně odehrál několik sezón navíc, kdyby se mohl hnout z Jihlavy do Brna. Když to zamítli, raději skončil. Kvanta českých hráčů otráveně končí, než by dál snášelo to dohadování a vydírání. Dříve se bránilo v odchodech hráčům v produktivním věku do zahraničí, ale s dětmi problémy nebyly. Po revoluci jsme měli získat svobodu, ale v hokeji to nějak vzalo "obrácené sání."

Netrpí pouze hráči před hokejovým důchodem. Před pěti roky jsme psali o tom, že mnoho hráčů odchází "předčasně" do zámoří v juniorském věku. Potom jsem prezentoval celou řadu článků o tom, že neodcházejí už pouze hráči ve věku osmnáct nebo sedmnáct let, ale už ve třinácti nebo čtrnácti letech. Že věk odchodů se snižuje. A dnes mám velikou korespondenci od rodičů, kteří mají šestileté děti, narazili na náš systém už informováni také z těchto stránek o tom, co znamená podepsat registrační lístek, a tito rodiče připravují vystěhování celých rodin do zahraničí, protože naprosto správně nechtějí akceptovat ponižující, nezákonné a nepřijatelné podmínky, které vládnou v českém hokeji. Současně milují hokej a chtějí jej dopřát svým dětem v prostředí vlídném, naprosto nevyčůraném a férovém. Ale tohle už není žádná legrace. Pokud určitý nesmyslný a podceňovaný teror určitého uskupení vyhání celé rodiny ze své vlasti, začíná to být vážná věc.

Vidím určitý posun. Ještě před nedávnem se všichni báli. Nemyslím ty, kteří na internetu nadávají, všechno a všechny kritizují a přitom se bojí podepsat. Slýchal jsem úžasné, neuvěřitelné až strašné příběhy, o kterých by se dalo krásně psát, ale zaznívalo při nich jako přes kopírák - ale prosím Vás, nic nepiště a nikoho nejmenujte, kdyby nás někdo poznal, tak kluk může rovnou skončit s hokejem. Strach rodičů, jejichž děti hrají hokej obchází jako stín české zimáky. Kluby mají děti i rodiče v hrsti, stačí špitnout a krutě se mstí. Nezastaví se před ničím. A často to jsou persony, které vládnou českému  hokeji. Jejich arogance už přetéká z hrnce na plotnu.

Dnes se zdá, že je situace jiná. Rodiče, alespoň někteří, se značně radikalizují. Často rodiče s velkými možnostmi. Jsou nesmírně rozzuřeni situací a bezprávím, se kterým se setkali a které ponížilo a poškodilo je a především jejich děti. A chtějí vrátit úder. A musím uznat, že začínají představovat určitou sílu. Každý jde trochu jiným směrem, má jiné možnosti, má jiné myšlenky a nápady. Připravují akce, které mají zapojit instituce v České republice do souboje s hokejovým bezprávím, ale daleko více stížností, žalob a žádostí o pomoc směřuje do zahraničí.

Našemu hokeji to velkou reklamu nepřinese. Tito lidé opouštějí vlast, nemají co ztratit. Změna musí přijít!!! Celé roky jsem přemýšlel o jedné věci. Kdykoliv nějaký "malý - velký" hokejista utekl do zahraničí, tak s největším nadšením hovořil o tom, jak jsou tam "venku" dobří lidé. Jak jsou na něj hodní. Úplně jedno, jestli odešel do Rakouska nebo Švédska, Ameriky nebo do Kanady. Stále ta stejná odpověď. Říkám si, přece není možné, aby tam venku byli všichni lidi dobří, a tady všichni zlí. Když se zeptáte hráčů, kteří odešli do Švédska, USA, Finska, Norska, Švýcarska, Kanady... jestli by se chtěli vrátit, tak by nikdo nechtěl, pokud z nějakého důvodu nemusí.

Včera mi jeden liberečák vypráví, jak hraje hokej v hale Red Wings, jaké to tam je a jaké má plány. Návrat v těcho plánech ale nezaslechnete. Naši kluci z Liberecké hokejové akademie se vrátili s Lillehammeru, kde týden trénovali, hráli a chodili do školy. Popisují, jak jsou tam úžasní lidi. Pokud by přišla nabídka, šli by tam hned. Když se zeptáte proč, říkají: Tam Vás berou jako osobnost, mají respekt, jsou opravdu přátelští. Neberou Vás jako kus "materiálu." Něco podobného v Česku nepoznáte.

Stále dokola se můžeme ptát, proč to tak je. A stále víc jsem si jistý tím, že je to právě tím naším slavným přestupním řádem, hráčskými smlouvami  a tabulkami. Když se zruší, přinutí to kluby začít pořádně pracovat. Začnou se dobře chovat k hráčům i k rodičům, začnou jim vytvářet podmínky, začnou se starat o to, aby hráči chtěli v klubu zůstat. V dnešním systému se starají tak maximálně o to, aby se sami měli dobře.

Jeden táta mladého hráče se v tomto smyslu vyslovil velmi výmluvně. Tam venku si to musíš zaplatit, ale chovají se ti k děcku s respektem a způsobem, který tady je snad úplně nemožný. Během čtrnácti dnů tam změní vystresovanýho kluka bez sebedůvěry ve vyrovnaného mladého muže. Tady se "ti sráči v klubech chovají tak arogantně a vůbec si neuvědomují, že kdyby neměli nás, blbý rodiče a těch pár děcek, museli by si sbalit kufry a začít se živit rukama. A oni se chovají tak, že tak nějak podobně za chvíli dopadnou.

Pokud nezlikvidujeme tabulky, můžeme si být jistí jednou věcí. Zlikvidujeme český hokej. Vím, že to bude těžký boj. Možná ho dobojují až ti po nás. Ale jednoho dne se ten idiotský systém zhroutí a české děti se budou opět beze strachu prohánět po kluzištích bez toho, že by je Satan proháněl a nutil vlastní krví podepsat si vlastní hokejový pohřeb.

Českému hokeji nemohou vládnout hokejové kluby. Když si vzpomenete, co předváděla APK, že i snad jeden z posledních slušných lidí českého hokeje Ctibor Jech raději odstoupil z jejího vedení, aby to diletantství a ostudu nemusel zdůvodňovat, tak sami rozeznáte, že tohle není síla, která by měla nadhled, odpovědnost za vývoj na roky dopředu a nějakou myšlenku. Nelze na ně spoléhat a vedení svazu proti těm mocným zdá se také rezolutně nepůjde.

Ale, když mohu komunikovat s některými rodiči, tak už nemám obavu, že se ten problém nevyřeší. Někteří z nich mají potenciál, který dříve nebo později smete český současný systém. A bude to dobré dílo.

převzato z www.levpraha.cz

 

J.Š.15.2.2013

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1