Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Nejnovější komentáře

  • 16.11.2017 18:19
    Leider nicht. Eigentlich sollte dafür sorgen SDL mit Hr.

    Číst dále...

     
  • 16.11.2017 17:33
    Gibt es den Film auch mit deutschen Untertiteln oder deutsch ...

    Číst dále...

     
  • 16.11.2017 11:43
    Jeden druhého pouze kritizujeme. Nedokážeme se shodnou skoro ...

    Číst dále...

     
  • 15.11.2017 12:44
    Hlavně nezapomeňme na anonymní se lživými údaji, podporovaný ...

    Číst dále...

     
  • 15.11.2017 11:35
    Ano, pořad Putinova propagační válka v Praze je k vidění v ...

    Číst dále...

     
  • 15.11.2017 11:26
    Právě včera 14.11.2017, 22.50 vysílal německo-francou zský ...

    Číst dále...

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“ Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

KLAUS - IPB - H-SYSTÉM - ZAHLAZENÍ STOP VEDOUCÍ K TZV. PREZIDENTOVI

Klaus_VclavVšechno  se vším souvisí...

IPB vznikla roce 1993 sloučením Investiční banky (je zajímavé, že vznik Investiční banky v roce 1990 byl předem již za komunismu plánován, jak vyplývá z interních dokumentů Státní banky Československé z února 1989) a Poštovní banky. IPB se brzo dostala mezi tři nejsilnější banky v zemi. Postupně docházelo k navyšování základního kapitálu, tzv. „nafukování bubliny“ a důkladnému pumpování ve formě úvěrů a vyvádění aktiv na dceřinné společnosti. Významnou destinací peněz pumpovaných z IPB byly firmy Václava Junka, agenta StB a člena posledního předlistopadového ÚV KSČ, zejm. Chemapol Group a společnosti, ve kterých figuroval jako statutární orgán či většinový vlastník Antonín Charouz.

Miliardy končily také v impériu Lubomíra Soudka, agenta StB, evidenční číslo 24939, krycí jméno GORDON, ovládajícího mj. Škodu Plzeň. Václav Junek, Antonín Charouz a Lubomír Soudek Prostřednictvím IPB byla financována i ODS, první půjčku ve výši 55 milionů v roce 1992 brzo následovaly další, bezpočet večírků, konferencí a „Žofínů“ ani nepočítaje. IPB financovala i vydání knihy Václava Klause „Dopočítávání do jedné“. První ohrožení nerušeného pumpování znamenal rok 1995, kdy se do IPB vypravili kontroloři NKÚ, aby prověřili, proč banka neplatí daně.  Dluh banky tehdy činil cca 173 milionů korun. Z banky byli nekompromisně vyhozeni a premiér Klaus tehdy osobně a v doprovodu tehdejšího vicepremiéra Kalvody navštívili NKÚ, aby jeho vedení náležitě „umravnili“ a odkázali do patřičných mezí.

Tento daňový dluh IPB později ministerstvo financí v čele s Kočárníkem odpustilo. Menší problém nastal i v roce 1997, kdy auditorská společnost Coopers & Lybrand odmítla vydat pozitivní auditorskou zprávu s odkazem na neprůhledné účetnictví a nestabilitu banky. Pumpování proto kryla nějakou dobu auditorská společnost Ernst & Young, který vydávala bance výroky „bez výhrad“, a to často v rekordní době.

Na jaře 1997 odmítlo vedení IPB poskytnout úvěry zjevně krachujícím firmám, zřejmě s ohledem na blížící se politické změny (pád Klausovy vlády v roce 1997) a hrozící odpovědnost. 30.4. 1997 jsou Tesař s Procházkou zatčeni a putují do vazby. Brzo zřejmě dostanou rozum, jsou propuštěni a zůstávají ve funkcích. V roce 1998 se v IPB objevuje strategický partner Nomura, zřejmě na objednávku, aby maskoval skutečnost, že banka je na pokraji pádu. Nomura brzo převádí svůj podíl na společnost Saluka Investments, s heslem „čím neprůhlednější, tím lépe“. Konec se však blížil. Stomiliardové manko už nešlo krýt a bylo nutno poslat banku do nucené správy.

Stalo se tak v červnu 2000 a pro mediální efekt „zakročujeme tvrdě a nikdo neunikne potrestání“ obsadilo centrálu IPB po zuby ozbrojená zásahová jednotka URNA. Banku během dvou dnů koupila ČSOB a stát jí zaručil veškeré ztráty. Ještě před uvalením nucené správy se podařilo managementu banky vyvést veškerá likvidní aktiva do tzv. off-shore fondů na Kajmanské ostrovy (přičemž společným portfoliem byly fondy Triton), na který se nucený správce ani český stát „nedostane“. Šlo o řadu fondů, které využívají legální nedobytnosti právního prostředí Kajmanských ostrovů. Celkovou výši aktiv vyvedených na Kajmany lze odvodit z rozhodnutí vlády ČR, která 21.7. 2003 rozhodla, že Konsolidační agentura zaplatí ČSOB v rámci státních garancí celkem 49,3 miliardy korun jako náhradu za majetky ukradené do fondů Triton. Podle státních odhadů by krize IPB a související státní záruky měly přijít daňové poplatníky až na 160 miliard korun.

 

PERSONÁLNÍ POZADÍ VYPUMPOVÁNÍ IPB:

Miroslav Tuček, agent StB, ev. č. 1864001, krycí jméno „KRÁL - národohospodář“. Komunistický ekonom a dlouhodobý prorektor VŠE Praha za bolševismu, v 70. letech dokonce ekonomický poradce prezidenta. Před rokem 1989 zakotvil v Prognostickém ústavu, líhni kádrů, které připravovaly předání moci. V letech 1992 - 2000, tj. až do pádu banky působil ve funkci člena dozorčí rady banky. Měl zásadní vliv na všechny „pumpařské operace“.

Jiří Weigl, jeden z mozků vykrádání IPB, prodloužená ruka Klause v bance, který dohlížel, aby bylo pumpováno správným směrem a výhradně se souhlasem mocných. Člen dozorčí rady banky 1993 - 1998. V současné době působí ve funkci vedoucího Kanceláře prezidenta republiky.

Libuše Benešová, místopředsedkyně ODS a předsedkyně Senátu zastávala v letech 1996 - 1998 funkci člena dozorčí rady.  Jejím úkolem bylo hájit zájmy ODS v bance, zejména úvěrování společností spojených s ODS.

Libor Procházka, několikrát byl trestně stíhán, tři týdny dokonce i vazebně, vždy bylo však trestní stíhání zastaveno. V představenstvu banky působil v letech 1992 - 2000 Aladár Blaas, pravá ruka Libora Procházky a náměstek v IPB. Trestně stíhán, na intervenci ministra vnitra obvinění staženo.

Jan Klacek, místopředseda stínové vlády ČSSD 1996 - 1998, ve stejném období i člen představenstva IPB. Od roku 1998 až do pádu banky generálním ředitelem IPB.

Jiří Tesař, autor ekonomického programu ČSSD, generální ředitel, předseda představenstva IPB 1992 - 1998 a člen dozorčí rady 1997 - 2000 (Jiří Weigl, Libuše Benešová, Libor Procházka, Aladár Blaas, Jan Klacek a Jiří Tesař)

IPB nebyla klasicky vypumpována, jako ostatní banky, ale doslova „přepumpována“, což způsobilo trochu jiný scénář, než bylo obvyklé sanování a státní pomoc. Bylo nutno jí převést na jinou banku, spolu s absolutními státními garancemi, které znamenají, že státní výdaje budou ještě vyšší. Výše ukradených peněz se může pohybovat v řádech okolo 300 - 400 miliard korun, Konsolidační agentura odkoupila nejhůře klasifikované dluhy za 170 miliard, záruky státu vůči ČSOB jsou neomezené (odhady státu se zatím pohybují okolo 100 miliard), takže konečný účet může být ještě vyšší.

 

KOMERČNÍ BANKA.

Komerční banka vznikla vyčleněním z bývalé státní SBČS a v roce 1992 se transformovala v akciovou společnost. Ve stejnou dobu se zde objevuje klíčová osoba vykrádání banky, Richard Salzmann.

Kam peníze z Komerční banky nejvíce mizely?

Mezi největší společnosti, kam byly pumpovány finance z Komerční banky, patří firmy (skupina ČS/Satrapa) okolo agenta StB, svazek č. 25447, Františka Chvalovského. Celková suma se pohybuje kolem tří miliard. Více než jednu miliardu vypumpoval z banky Petr Smetka, přes svou společnost H-SYSTEM. Jedno z největších rozkrádání banky bylo realizováno přes společnosti izraelského státního občana Alon Barac, nar. 11.8.1960 (v českých médiích většinou nepřesně uváděný jako Barak Alon, pod tímto jménem také občas vystupoval) a jeho holding B.C.L. Trading. Vykrádání banky zahájené v roce 1996 ve formě dokumentárních akreditivů nebylo však Baracovou první operací v Komerční bance, počátkem 90. let ji připravil přes svou firmu Tessos Praha o asi dvě miliardy korun. V průběhu let 1996 - 1999 poskytla Komerční banka Baracovi úvěry ve výši přes osm miliard korun. I přes trestní oznámení na něj z roku 1999 nebyl Barac nikdy v Čechách stíhán a státní zastupitelství v Praze si na něj netrouflo vydat ani zatykač. Podobné podvody jako v Čechách měl Barac na svědomí i v Maďarsku, kde pumpoval státní banku Postabank. Maďarské úřady Baraca dokonce na krátkou dobu zadržely, poté byl propuštěn. Žalobě čelil pouze ve Vídni v Rakousku, ale i tam spravedlnosti unikl vzhledem k náhlé nemoci soudce.

16. února 2000 schválila Zemanova vláda pomoc Komerční bance pohybující se na pokraji krachu. V rámci sanace stát převzal její špatné úvěry ve výši asi 65 miliard Kč, které byly později podle zaběhnutého scénáře převedeny do Konsolidační agentury. Komerční banku poté převzala francouzská Societé Generale. Dne 20. 7. 2001 potom Miloš Zeman, tehdejší premiér ČR publikoval článek, ve kterém uvedl „Myslím si, že privatizací Komerční banky končí tunelování velkých bank v Čechách.“

PERSONÁLNÍ POZADÍ:

Na prvním místě nelze neuvést Richarda Salzmanna, generálního ředitele banky od roku 1992 - 1998. Do roku 2000 byl senátorem za ODS. Osobní přítel Václava Klause, Ivana Kočárníka, Tomáše Ježka, Dušana Třísky atd. Je ironíí, že celá 90. léta byl Salzmann prezentován jako vzor bankéře a byl o něm dokonce natočen díl cyklu GEN (Galerie Elity Národa). Osobně schvaloval největší pumpařské operace.

Jan Klak, člen dozorčí rady banky 1995 - 1997.

Karel Dyba, člen dozorčí rady banky 1997 - 1998, tj. v době největšího pumpování do Alonovy BCL Trading. Bývalý ministr hospodářství za ODS. Člen KSČ od 22 let, za komunismu kariéra v ČSAV, zakotvil v Prognostickém ústavu.

Josef Kotrba, člen dozorčí rady 1995 - 1997, více o něm viz. výše kauzu České spořitelny

Jan Stráský, v dozorčí radě 1998 - 1999, jeho úkolem bylo krýt předchozí velké vykrádání banky, bývalý předseda federální vlády v roce 1992, pozdější ministr zdravotnictví a dopravy (ODS). Bývalý vysoký funkcionář KSČ, vstoupil do ní ve svých 18 letech.

Miloslav Ponkrác, Anonym, 4.1.2013 10:33:47

* * *

Klausova amnestie dává velkou logiku.

Před zhruba rokem jsem psal, že centrum moci se pomalu přesouvá od vlády k mocným a velmi bohatým šedým eminencím v pozadí. Dá se říci, že vláda už nemá téměř moc v ruce. Její moc vyplývala s tím, že disponovala mnoha věcmi, které mohla „prodat“ – a za to byla respektována i mafiemi v pozadí.

-*- Zhruba poslední rok až dva je ovšem stát vykraden, a vláda posloužila mocným. Změnila zákony v jejich prospěch (fikce doručení, nebývalá volnost exekutorů, faktická nevymahatelnost práva a spravedlnosti pro prosté občany, církevní restituce, …) a vláda už operuje jen s několika posledními kartami:

-*- Komu předá celé zdravotnictví: Chrenek, zbývá jenom uměle zkrachovat Všeobecnou zdravotní pojišťovna a pak podle zákona spadne Chrenkovi celé zdravotnictví do klína, zbytek už si zařídí sám. Schválili mu nestandardně mnoho věcí, které byly za hranou zákona různými kličkami. Aby mu lidé neutekli poté co VZP spadne do klína podle zákona jeho pojišťovně, omezili možnost změny lékařů, stejně jako další. A jako dárek mu přidali poplatky, které mírně zvýšili.

-*- Pak je tu ČEZ, kde jsem slyšel, že se nenápadně rozprodávají akcie. Zde zřejmě dojde k předání tajně a nenápadně tichou cestou.

-*- Máme tu důchodový systém, který je zlatou slepicí. Pokusy předat vše k vytunelování do soukromých penzijních fondů byla řada a stále se snaží. Tak by se dalo pokračovat. Podstatné je, že poslední dva roky se těžiště moci silně přesunuje do šedých eminencí mimo vládu (ne že by tam nebylo, ale moc vlády zřetelně slábne a moc lidí vzadu roste). Nepohodlní z vlády jsou zavíráni. Viz Rath apod. Lid měl/má radost z toho, že na politiky je metr, ale na skutečné zločince metr není. Ovládnutí policie a částečně soudů je nyní využíváno jako nástroj pro likvidace těch, které šedým eminencím vstoupí do cesty. A zároveň dají falešnou naději lidu, že začíná spravedlnost i na mocné – stejně falešnou jako Havel dal naději na demokracii a lepší život. Kalousek to pochopil. Přepsal svůj veškerý majetek na manželku a rozvedl se. Nebojí se, že by ho manželka o majetek připravila, v minulosti dokázal mít metody i hodně drsné (záhadná úmrtí?), takže manželka si to určitě nedovolí. Klaus nyní amnestií zrušil vyšetřování, které vadilo mnoha lidem v pozadí. A také ochránil sebe. Tedy odstranil hrozbu skutečné moci mimo vládu v pozadí.

-*-Ostatně Klaus milosti dával převážně podvodníkům a defraudantům. Klaus pouze pomáhá dokončit proces. Ochránil skutečné šedé eminence, kteří se těžko mohli stát mocnými poctivou cestou. Tím je přikryl a zakryl k nim cestu. Jistě nezůstane bez odměny.

-*- Pouze probíhá proces – předání majetku a moci mocným mimo vládu. Jejich ochrana mnoha novými zákony, které zaručují jejich klidné spaní i nerušené tunelování, kradení a vykonávání moci. Tento proces je na pozadí mnoha tisíců událostí ve vládě. Mnoha podivných zákonů. Mnoha podivných akcí. Je to válka mnoha drobnými bitvami a tahy. Klausova amnestie byla jenom jedním tahem na celé šachovnici. Každým tahem je předán kousek moci šedým eminencím v pozadí, nebo kousek majetku, nebo nějaký penězovod, nebo zákonem zrušena další možnost, jak je potrestat či na ně dosáhnout.

-*- Občas to ruší zbytečně aktivní zahraničí, například Švýcarsko se začalo nechutně montovat do MUS. Nebo Pítr. Alespoň tam se dalo zdržovat a nakonec prošvihnout lhůty. Ale je to nepříjemné a vyvolává to zbytečné otázky mezi lidmi.

-*- Záměrným pokračováním tohoto procesu je také dostat lidi do stavu, kdy budou na hranici uživení se. Budou mít spousty starostí jen o holý život. Zadlužování státu, neschopnost dosáhnout spravedlnosti, exekuční orgie, podporování kriminálních živlů jednak pozitivní diskriminací, jednak pořádnou tahanicí po soudech každého, kdo se opovážil bránit obviněním z překročení nutné obrany, rasismu či neonacismu. Dále rozbíjením co jde.

-*- Dále rozeštváváním lidí proti sobě. Mladých vůči starým. Podnikatelů vůči zaměstnancům. Antikomunismem a bojem proti komunismu v době, kdy žádné osobní riziko nehrozí, ale je to hezká póza. Rozeštvávají se muži proti ženám co to jde. Atd.

-*- Nicméně toto už přesahuje rámec jediného tahu na šachovnici – Klausovy amnestie, mimochodem geniálního tahu, pokud bychom to četli v detektivce.

-*- Klausova amnestie nedává téměř žádný smysl, pokud se posuzuje jako ojedinělý krok. Nebo srovnává s osobou Klause – zde dokonce vypadá amnestie jako totální zmatení, kdy Klaus dělá něco jiného, než poslední roky dělal. Nicméně v celém kontextu celého procesu předávní moci do šedých eminencí a přeměny vlády pouze na pimrlové divadélko bez významu pouze aby si občané užili hry s tím, že stále považují vládu za centrum moci – to dává velký smysl. Klaus není osamocený člověk, sólista, Klaus hraje s velkým orchestrem. A tam to smysl dává.

Zdenek, 4.1.2013 0:25:16

* * *

Byl jsem svědkem krádeţe století... 2. DÍL

Harvardské fondy mají na rozdíl od jiných fondů několik specifik. Představovaly marketingový motor kupónové privatizace, který nahnal k registračním místům pod dojmem slibu "zisku desetinásobku" miliony lidí, způsobily jedny z největších škod z tunelování národního majetku a jsou symbolem podvodu kupónové privatizace. V jejich čele po celou dobu stála jediná výrazná osoba, Viktor Kožený, avšak vzhledem k obsáhlosti operací prováděných "harvardskou skupinou" je vysoce nepravděpodobné, že by sám Kožený byl opravdu jediným řídícím mozkem. Jeho umístění do čela byl spíše jen chytrý marketingový tah, neboť na osobu bezúhonného podnikatele západního střihu a se západním vzděláním se nachytá nejvíce důvěřivých lidí. Mnohem pravděpodobnější se jeví teorie, kterou vyslovil mj. i Karel Staňek, představitel Ochranného sdružení malých akcionářů Harvardských fondů, že Viktor Kožený byl jen "bílým koněm agentů StB a KGB". Personální obsazení okolo Koženého to výslovně potvrzuje.

VIKTOR

Tunel se uzavřel. Celkové škody spáchané harvardskou skupinou jdou bezpochyby nad sto miliard korun, přičemž tuto sumu lze považovat ještě za velmi střízlivý odhad.

V první polovině 90. let vzniklo přes 50 bank, z toho 18 z nich skončilo v konkurzu či v likvidaci. Z dalších pěti zůstaly jen akciové společnosti bez bankovní licence.

JOSEF TOŠOVSKÝ

Na přelomu let 1997/1998 krátce předsedou vlády ČR, poté až do roku 2000 znovu guvernér ČNB. Tošovský představuje klíčovou postavu, která z titulu své funkce kryla nerušené pumpování bank.

Celková suma, kterou bylo třeba naplnit vypumpované a rozkradené banky, se odhaduje až k JEDNOMU BILIONU KORUN!!!

Cena zlata na světových trzích nepřetržitě roste už skoro jedenáct let. Kdyby Česká národní banka pod vedením Josefa Tošovského neprodala bezmála 56 tun žlutého kovu v letech 1997 a 1998, ale až v roce 2010, mohla Česká republika na této transakci při zohlednění vývoje kurzu koruny vůči dolaru vydělat o 27 miliard korun víc.

Začneme velmi zajímavou a trefnou citací detektiva Úřadu finanční kriminality a ochrany státu, který se v roce 2003 nechal slyšet v novinách, že: "Vyšetřovat třeba tunelování České spořitelny je o hubu. Dotýká se příbuzných nejvyšších politických špiček. A tak litujeme každého, kdo to dostane na stůl."


DŮLEŽITÉ OSOBY:

Livia Klausová, manželka Václava Klause. Členka dozorčí rady České spořitelny, která schvalovala všechny významné operace v letech 1993 - 2000.

Na jaře 1997 odmítlo vedení IPB poskytnout úvěry zjevně krachujícím firmám, zřejmě s ohledem na blížící se politické změny (pád Klausovy vlády v roce 1997) a hrozící odpovědnost. 30.4.1997 jsou Tesař s Procházkou zatčeni a putují do vazby. Brzo zřejmě dostanou rozum, jsou propuštěni a zůstávají ve funkcích.

Miroslav Tuček, agent StB, ev. č. 1864001, krycí jméno "KRÁL - národohospodář". Komunistický ekonom a dlouhodobý prorektor VŠE Praha za bolševismu, v 70. letech dokonce ekonomický poradce prezidenta. Před rokem 1989 zakotvil v Prognostickém ústavu, líhni kádrů, které připravovaly předání moci. V letech 1992 - 2000, tj. až do pádu banky působil ve funkci člena dozorčí rady banky. Měl zásadní vliv na všechny "pumpařské operace". Jeden z mozků vykrádání IPB.

Jiří Weigl, prodloužená ruka Klause v bance, který dohlížel, aby bylo pumpováno správným směrem a výhradně se souhlasem mocných. Člen dozorčí rady banky 1993 - 1998. V současné době působí ve funkci vedoucího Kanceláře prezidenta republiky.

Libuše Benešová, místopředsedkyně ODS a předsedkyně Senátu zastávala v letech 1996 - 1998 funkci člena dozorčí rady. Jejím úkolem bylo hájit zájmy ODS v bance, zejména úvěrování společností spojených s ODS (Nyní pracuje také na Hradě J.Š.).

Výše ukradených peněz se může pohybovat v řádech okolo 300 - 400 miliard korun, Konsolidační agentura odkoupila nejhůře klasifikované dluhy za 170 miliard, záruky státu vůči ČSOB jsou neomezené (odhady státu se zatím pohybují okolo 100 miliard), takže konečný účet může být ještě vyšší.

 

KOMERČNÍ BANKA

PERSONÁLNÍ POZADÍ:

Na prvním místě nelze neuvést Richarda Salzmanna, generálního ředitele banky od roku 1992 - 1998. Do roku 2000 byl senátorem za ODS. Osobní přítel Václava Klause, Ivana Kočárníka, Tomáše Jeţka, Dušana Třísky atd. Je ironíí, ţe celá 90. léta byl Salzmann prezentován jako vzor bankéře a byl o něm dokonce natočen díl cyklu GEN (Galerie Elity Národa). Osobně schvaloval největší pumpařské operace.

HLAVNÍ POSTAVY VYKRADENÍ BANKY BOHEMIA:

Jiří Čadek, podplukovník StB působící v rozvědce a poté v odboru ochrany stranických a vládních činitelů. Vzhledem k nepokrytému vykrádání banky do jeho firem byl formálně stíhán, policie mu však dala dostatek času, aby po zahájení stíhání odjel na Floridu. Kriminalista, který měl přístup k jeho spisu na policii, řekl k jeho nerušenému odjezdu do zahraničí: "Vyšetřovatelé dokonce ani nenahlásili na hranice blokaci jeho jména, což se běžně dělá." Během jeho pobytu na Floridě zrušil parlament paragraf trestního zákona, podle kterého byl stíhán, mohl se tedy bezstarostně vrátit z příjemné floridské dovolené. Dnes Čadek dále podniká a vlastní několik firem. O pádu banky řekl pro tisk 7.7. 2004 s příslovečnou bolševickou drzostí: "Neudělal jsem nic nezákonného. Úřady proti Bance Bohemia postupovaly nesprávně a tím zavinily její pád."

Ladislav Adamec, syn posledního bolševického premiéra Ladislava Adamce. Bývalý člen dozorčí rady banky Bohemia, dnes nerušeně podniká a vlastní desítky firem. Jeden z neznámých českých miliardářů.

 

ÚSTAVNÍ SOUD ČR

Ústavní soud "smázl" důkazy 80 procent hospodářských kauz. Několika nálezy totiž prý znemožnil, aby se u soudu použily důkazy, jež zabavili policisté při prohlídkách kanceláří a firemních sídel. U pražského vrchního státního zastupitelství, které se specializuje na nejzávaznější hospodářské delikty v zemi, se to týká 80 procent všech případů, které řeší. Předsedou Ústavního soudu v r. 1993 - 2003 byl JUDr. Zdeněk Kessler, od roku 2003 tuto funkci zastává JUDr. Pavel Rychetský.

Na závěr článek Petra Havlíka ze 3.3.2011:

"…Nelze si nechat "kálet na hlavu". To české "ono to nějak dopadne" nebývá tím nejlepším životním postojem. Pasivita může být i forma spoluviny. Psát o dílčích každodenních excesech současné party Dolce vita (sladký život) skoro nemá smysl. Jim je totiž už úplně jedno, co si o nich myslíme. Pro ně je důležitý každý další den navíc u koryta. A platí to v různé míře pro všechny současné parlamentní strany. Jen se ukřičte, upište, uprotestujte,… Hlavně, že karavana táhne dále. O víkendu v Dubaji na golfu..."

* * *

Příliš logiky a faktů, než aby se jednalo o pouhou neschopnost. Stále je dění v naší zemi určováno všehoschopnými díky občanské pasivitě, tedy absenci občanské společnosti, kterou Václav Klaus tak často a rád kritizuje, jak jinak. Dokud občané nepochopí, že předáním vlastní odpovědnosti za své životy státu se vzdávají skutečné svobody a spravedlnosti, nebude naděje na změnu situace. Komu bída a bezpráví vyhovovala a vyhovuje jsme snad ještě nezapomněli. Svoboda a demokracie není zboží, které se nechá koupít v supermarketu. Dobře to ví občané v zemích, kde si ji po generace každodenním úsilím chrání, udržují a pěstují. Je to především o plnění vlastních povinností, dobrých mravech a každodenní ochotě postavit se jakékoliv formě zla a špatnosti – i té sebemenší. K.H.Borovský: „Na světě jsou jen dvě politické strany – slušných a neslušných občanů. Poznáte je podle jejich vztahu ke školství.“ Tzn. výchova, vzdělání, kultura – a osobní příklad!

 

Jan Šinágl, 14.2.2013

 

Quo vadis, pane prezidente?

… Buďme tedy velkorysí, zaplaťme škodu způsobenou okradeným a zamávejme přátelsky bývalým zlodějům, až se nám budou smát z oken svých rezidencí. A vzpomeňme si přitom na americké přísloví: "Justice is what we get when the decision is in our favor" (spravedlnosti se nám dostane, jestliže je rozhodnutí v náš prospěch).

 

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 5.00 (1 Vote)
Share

Comments are now closed for this entry


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Strojový překlad webu

Czech English French German

Reklama