Aneb o nás a naší národní povaze…
PÁN: Ryšánková, koukněte už zas ňákej, věnec mu nese, vůl jeden. Já se na to nemůžu…
RYŠÁNKOVÁ: No jo no…
(Kroky mužských bot, na chvíli se zastaví, položí věnec, odejdou.)
PÁN: Jéžiš, co to je za dobu, tohleto! Já se na to můžu… A další! Koukněte!
(Slyšíme mužské hlasy, pár ruských slov, položí věnec, odejdou.)
PÁN: Já jim to du říct, to přece…, já se na to… Proč k tý soše nedaj cedulku, sakra? … To je katastrofa mezinárodního toho…
RYŠÁNKOVÁ: No jo no…
PÁN: Stojí tady za to, že byl… pravda zvítězí…, prší na něj… serou na něj ty… a teď ještě si ho pletou s tim… jak se on to… Takovej plešatej, taky s čepičkou… pravda nezvítězí. A další!
(Opět to samé: kroky, hlasy.)
PÁN: Já bych brečel, tuhle tyč ze zábradlí bych na ně vzal.
RYŠÁNKOVÁ: Tak jim to děte říct.
PÁN: Co?
RYŠÁNKOVÁ: No, děte jim říct, že to není Lenin, ale Masaryk.
PÁN: A co bych z toho… Proč já? … Já se na to můžu… Přes hubu by mně ještě dali… Ale je to smutný. Smutný… (Na hlavu mu serou...)
http://www.rozhlas.cz/minutovehry/hry/_zprava/pomnik--1137610
J.Š. 9.2.2013
Komentáře
Já prosil o pomoc při rozklíčování odkazu onoho uměleckého díla, nikoli o odpověď ve stylu krajských tajemníků strany, když na něco neznali odpověď. Pomozte.