Skutečná moc ve státě je přímo úměrná kvalitě občanské společnosti, resp. je obrazem stavu společnosti. U nás se skutečná občanská společnost teprve začíná tvořit. Proto ani nemohou být na odpovědných místech takoví, jaké si přeje většina slušných. Níže připomínám projekt StB KLÍN: … byl formulován v první polovině roku 1987 na tehdejší X. správě StB ... Cílem projektu bylo rozdrobit opozici do skupinek, které se budou vyčerpávat odstraňováním vzájemných sporů, dále pak diskreditovat významné představitele opozice před domácí i zahraniční veřejností a narušit, případně znemožnit spojení jednotlivých opozičních skupin do zahraničí. Dlouhodobý výsledek akce KLÍN spočíval pak v tom, že se StB podařilo zabránit vypracování minimálního jednotného politického programu a vytvoření jednotného řídícího orgánu pro okamžik společenské krize. … Neméně důležitý aspekt akce KLÍN byla infiltrace agentů StB do nově se formujících politických a mocenských struktur společnosti a státu: Tato infiltrace měla v budoucnu usnadnit přechod bývalých příslušníků StB do veřejného a ekonomického života a minimalizovat případné problémy, které s tímto přechodem mohly vzniknout. Vývoj po roce 1990 ukázal, že tento cíl se podařil.
Akce KLÍN:
Krycí název celostátního projektu StB, který měl zamezit programovému sjednocení politické opozice v Československu. Projekt byl formulován v první polovině roku 1987 na tehdejší X. správě StB (vnitřní nepřítel - později splynula s II. správou StB) a schválil jej 1. náměstek federálního ministra vnitra Alojz Lorenc. Cílem projektu bylo rozdrobit opozici do skupinek, které se budou vyčerpávat odstraňováním vzájemných sporů, dále pak diskreditovat významné představitele opozice před domácí i zahraniční veřejností a narušit, případně znemožnit spojení jednotlivých opozičních skupin do zahraničí. Dlouhodobý výsledek akce KLÍN spočíval pak v tom, že se StB podařilo zabránit vypracování minimálního jednotného politického programu a vytvoření jednotného řídícího orgánu pro okamžik společenské krize. Proto de facto po 17. listopadu 1989 jednal s poraženou komunistickou mocí jen ten proud opozice, který jasný politický cíl neměl a jehož významnými členy byli bývalí komunisté.Neméně důležitý aspekt akce KLÍN byla infiltrace agentů StB do nově se formujících politických a mocenských struktur společnosti a státu: Tato infiltrace měla v budoucnu usnadnit přechod bývalých příslušníků StB do veřejného a ekonomického života a minimalizovat případné problémy, které s tímto přechodem mohly vzniknout. Vývoj po roce 1990 ukázal, že tento cíl se podařil. Např. do vedení Občanského fóra pronikl bývalý vysoký důstojník I. správy StB a několik agentů StB, agenti StB se rovněž etablovali jako poslanci v ČNR a Federálním shromáždění, agenti se dostali v roce 1990 do vedení nově vzniklých stran jako Zelení, sociální demokracie, Občanské hnutí, obsadili některá ministerská křesla ve federální a české vládě aj.
Důvěrník:
D, v terminologii StB její spolupracovník, který se však ke spolupráci nezavazoval, nepřijímal krycí jméno (krycí jméno, pod kterým byl veden jeho svazek, neznal) a plnil především úkoly informační (např. poskytování údajů z personálních spisů), umožňoval získání konspiračních bytů, upozorňoval na podezřelé jevy a pod. V drtivé většině případů věděl, že se stýká s příslušníky StB, a zpravidla to byl styk utajovaný, zejména v těch případech, kdy útvar StB plánoval získat jej za tajného spolupracovníka. Možný však byl i opačný případ, že rezidenti či agenti StB byli převedeni do kategorie důvěrník, když se stali vyššími stranickými nebo státními funkcionáři (viz Oskar Krejčí alias KALÁB, který působil jako poradce komunistického premiéra Ladislava Adamce).
Evidenční resp. registrační číslo:
U svazků označení pořadových čísel, pod nimiž jsou evidovány v registru svazků. Jde o číselné řady, začínající jedničkou a zvyšující se u každého dalšího svazku o jedničku. V závěru existence StB byla registrační čísla už pětimístná, ale na různých centrálních a krajských správách StB byla nejvyšší čísla různě vysoká. Nejvyšší čísla měla StB v Praze a středočeském kraji (přes 47.000), dále v Brně (přes 39.000) a centrála kontrarozvědky (více než 37.000). Protože registry si vedly různé centrální a krajské správy, mohou se stejná registrační čísla vyskytovat několikrát. Podle výše čísla lze odhadnout, kdy byl svazek zaveden, čím nižší číslo, tím je svazek starší.
Lustrace:
V termínu československých bezpečnostních orgánů před rokem 1990 zjišťování, zda lustrovaná osoba má záznam v evidencích VB a StB. Výsledkem pozitivní lustrace byly zápisy na zadní straně předepsaného lustračního tiskopisu, odkazujícího na číslo svazku či spisu, na útvar, který jej zavedl, případně na číslo, pod nímž je evidován. Termín lustrace je dnes chápán především jako zjištění, zda konkretní osoba byla příslušníkem II. správy StB, vědomým spolupracovníkem StB v určité vymezené kategorii (agent, rezident, držitel propůjčeného bytu, netýká se naopak kategorie kandidát tajného spolupracovníka a důvěrník), resp. zda "lustrovaná osoba studovala na vybraných dlouhodobých kursech či školách v SSSR, které byly pod patronací KGB, resp. byla členem Lidových milicí případně nomenklaturním kádrem KSČ (od tajemníků a členů OVKSČ výše) což by podle zákona mělo vyloučit, aby zaujímala na určenou dobu (pět let od přijetí zákona, později prodlouženo do konce roku 2000) taxativně vymezená významná místa ve státním aparátu včetně bezpečnostních složek. Vzdor pozdnímu přijetí a značně kompromisnímu a vágnímu znění "lustračního zákona" je jeho aplikace v praxi ve většině případů ještě benevolentnější. Markantně se to mimo jiné projevuje v případě zpravodajských služeb, ministerstva vnitra i armády, kdy byly desítkám , resp. u resertu vnitra a armády minimálně stovkám příslušníků uděleny výjimky ze zákona.
I. správa StB:
Specializovaná správa StB, tzv. zpravodajská služba, resp. rozvědka, která vykonávala v zahraničí politickou, hospodářskou a vědeckotechnickou špionáž a rovněž desinformační resp. diskreditační činnost zejména proti demokratickým zemím Západu. Relativní samostatnost I. správy StB byla po roce 1969 silně omezena a I. správa StB se ve většině případů stala pouhým vykonavatelem vůle KGB. I. správa StB se organizačně členila na odbory, z nichž nejdůležitějšími např. byly odbor 42 - NATO, odbor 37 - problematika emigrantských center v zahraničí, odbor 69 - technická rozvědka, odbor 37 - Evropa, odbor 36 - vlivová opatření (odbor přímo řídil oblast německy mluvících zemí, jež byla teritoriálně rozčleněna na 3 části, Spolková republika Německo, Rakousko a Švýcarsko), odbor 17 - informační služba atd. Vlastní centrála I. správy StB sídlila v Praze, odkud pak řídila jednotlivé rezidentury.
Zpravodajsko-technické úkony:
ZTÚ, souhrnný pojem StB pro používání růz ných technických prostředků pro potřeby rozvědky (I. správa StB), kontrarozvědky (II. správa StB), vyšetřovatelů StB a zpravodajskou správu Generálního štábu ČSLA. Zavádění ZTÚ bylo přísně konspirováno, nesmělo být realizováno vůči osobám v nomenklatuře ÚV KSČ a ÚV KSS. Pomocí ZTÚ se plnily zejména tyto úkoly: Prověrky zájmových osob a tajných spolupracovníků, získávání státobezpečnostních informací, operativní dokumentace nepřátelské činnosti, technická ochrana chráněných objektů. Výsledky ZTÚ musely být v dokumentech operativy StB formulovány tak, aby se nedalo zjistit způsob jejich získávání. Mimo resort Federálního ministerstva vnitra mohly být předávány pouze se souhlasem ministra. V dokumentech StB se se pro jednotlivá ZTÚ používaly následující krycí názvy: DIAGRAM (dlouhodobý odposlech), STATISTIKA (krátkodobý odposlech), PŘESTAVBA (telefonní odposlech), VYŠEHRAD (telefonní odposlech telefonátů v zahraničí), ANALÝZA (tajná prohlídka bytu nebo pracoviště), LUCERNA ("obranná" technická prohlídka), APARÁT (skryté pozorování a fotografování - filmování), NÁKUP, DOVOZ, KRYSTAL, VÁZA, RŮŽE (různé druhy cenzury korespondence), ZVUK, VÝBOJKA (prověrka tajného radiopříjmu nebo radiovysílání), ODRAZ, OCEÁN (instalace signalizačních a zabezpečovacích zařízení). Zpravodajsko-technické úkony patřily k činnostem, kterou neschvalovali prokurátoři, jak předepisoval zákon, ale náčelníci správ StB a v některých případech federální ministr vnitra resp. jeho náměstci.
http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0400/obsah/01.htm
* * *
Jenom velmi naivní člověk bude věřit, že minulé a současné dění na politické scéně neprobíhá podle vůle mocných, kdy občané tvoří jen potřebnou „stafáž“ této „potěmkinovské demokracii“. Bude tomu tak i nadále, pokud občané budou schopni jen kritizovat, nadávat a čekat, že se to udělá samo či někdo za nás. Zlo se rozhodně samo nevzdá. Nepotrestáním jsme mu umožnili vyrůst do nekontrolovaných rozměrů. Můžeme jen doufat, že ztratí postupně či náhle kontrolu nás sebou a začne se samo navzájem ničit. Potom bude rozhodující síla a kvalita občanské společnosti. Že není bez nadějí ukázaly presidentské volby!
Jan Šinágl, 29.1.2013
Read more...