„… Nejméně milion kritiků společnosti se po takovém dni ptá sama sebe, jak je možné, že se systém, který vrší hloupost, neschopnost a nezodpovědnost do pyramidy, dávno nezhroutil, a že naopak projevuje všechny obecně uznané známky politické stability. Milion nebo i více kritiků společnosti zapomíná na to, že systém odporuje sice denně ve svých životních projevech zdravému rozumu, ale že zdravý rozum je to poslední, co hýbe světem. Ani tuto masu kritiků, kterou tvoří devadesát procent mužů a žen v Československu, nevyprovokuje dennodenní urážení zdravého rozumu k žádnému politickému činu, ale jen a jen k reptání a soukromému rozčilení. Motivace jejich základního postoje ke společnosti je skryta hlouběji a má málo společného se zdravým rozumem.
Je dána jejich existenčním včleněním do systému, jejich ekonomickou a vlastně i komplexně lidskou závislostí na totální všemocnosti státu reálného socialismu. Zdravý rozum se může bránit a provokovat vědomí tisícem výhrad, je však slabý proti věčné závislosti naprosté většiny lidských bytostí na materiální determinaci. A ta přichází v našem případě jen z dobré vůle státu, u jeho funkce jediného rozdělovatele základních podmínek k životu. A těmi nejsou v moderní civilizaci jen chléb, cár kolem beder a střecha nad hlavou, ale komplikované ukájení zbytnělých konzumních potřeb člověka 20. století. Nevím, jestli je tohle všechno tak přesně známo politikům reálného socialismu, nikdy o tom nemluví, ale jisté je, že se chovají tak, jako by tuhle pravdu znali. Pohrdání zdravým rozumem, kterého jste v obnoveném pořádku dennodenně svědky, toto tušení potvrzuje. ...“
Text Milana Šimečky st. z února 1989. Úryvek z knihy Konec nehybnosti, která vyšla v r. 1990. Podobnost s dnešní dobou čistě náhodná...
J.Š. 24.1.2013
Read more...