Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Nikdy jsem pana Okamuru veřejně nekritizoval mimo obor cestovního ruchu, až do okamžiku kdy skočil šipku do vod politiky a začalo hrozit, že by mohl uspět a mít tak mnohem větší vliv na můj život a na život mé rodiny a mých blízkých. Když vidím to bláhové nadšení mnoha spoluobčanů ze zjevení „pana Čistého“, spasitele národa, nemohu jinak, než v rámci svých možností bránit takovému kopanci.  Proč se ze všech politiků a politiků čekatelů věnuji právě panu Okamurovi? Náhodou se vyskytuje tak blízko, že vidím skulinkami pod jeho masku a velikost jeho pokrytectví, vyčuranosti a nebezpečnosti pokládám za tak rozměrnou, že mi stojí za to se angažovat.

… Od roku 2006 jeho podnikání ve čtyřech dohledatelných společnostech vygenerovalo ztrátu – 52.425,-- . V tabulce nenajdete společnost Miki Travel, ve které působí jako jednatel. Společnost mu nepatří a nikdy nepatřila. Ačkoliv je znám tím, že veškeré rozhovory s ním musí autorizovat, nikdy se neohradil proti tomu, že je často označován za jejího majitele. Na svých vlastních webových stránkách o Miki Travel píše tak, aby přímo nelhal, ale zároveň snadno nabyl čtenář dojem, že majitelem je:

… A i společnost Miki Travel, která pana Okamuru zaměstnává, jako jednatele vykazuje podle dostupných zdrojů nepřesvědčivé výsledky – v roce 2006 ztrátu 67 tis. Kč, v roce 2007 profit 946 tis. Kč a v roce 2008 ztrátu 5 milionů Kč – další roky nejsou k dispozici.

V této souvislosti tedy prohlášení pana Okamury z 31. 7. 2011 vypadá trochu falešně:

„Okamura: Do politiky se mi nechce. 65 tisíc mi za to nestojí

NA HRANĚ S XAVEREM Tomio Okamura o politické kariéře neuvažuje, platově by si totiž výrazně pohoršil. A v podobném postupu nevidí ani další pozitiva. Rád se totiž pohybuje mezi "normálními lidmi."

… Pokud o sobě pan Okamura píše, že se rád pohybuje mezi normálními lidmi a myslí tím všechny, kteří nepatří k politikům, tunelářům a všem těm, kteří se nějak „ušmudlali“ během let minulých. Pak bych rád připomněl jen pár kapiček z moře jeho spolupráce právě s těmi, které si vybavujeme jako viníky za všechno co tak rád kritizuje.

„Jiří Paroubek pokřtil knihu Tomia Okamury

… Jak ukazuje fotografie z křtin, dalším kmotrem byl pan Alexandr Vondra. Sešlost pana Paroubka, pana Martínka, pana Jana Kalouska a pana Vondry na jednom podiu v roli sudiček by mohla být úsměvná, ale je spíš absurdní.

… Pan Okamura si s politiky zahrává velmi rád. Rád jim pomáhá (snad nezištněJ). Zajímavé je jeho rozpětí od leva do prava. Vždy se ohrazuje tím, že se nemotá do politiky, ale podporuje kamaráda, dobrého člověka.

… I když Tomio Okamura vehementně popírá to, že by plánoval v nejbližší době vstup do politiky, pokřtil včera svoji v pořadí již druhou knihu s názvem Umění vládnout. Kmotrou knihy se stala předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, požehnal jí i pražský arcibiskup Dominik Duka.

… Poslední kousek je už přímým a tvrdým útokem na pozici senátora, po které pan Okamura touží. Tvrdí, že se na prezidenta ještě necítí a potřeboval by to vše vyzkoušet jako senátor. Že by mu znělo lépe v prezidentské kampani pojmenování kandidáta: „pan senátor Okamura kandiduje na post prezidenta“? Ale jak se stát senátorem? Zavedené politické strany mají svých kandidátů dost a kandidáti si museli svou kandidaturu stranicky odpracovat. Tam by asi pšenka „panu Čistému“ nekvetla. Ale je tu jedna strana, která je na hraně volitelnosti a ta si populárního „pana Čistého“ bude jistě hýčkat a „pan Čistý“ může straně pomoci v „očistném“ procesu návratu na scénu. KDU-ČSL pana Čunka! Rázem se z pana Okamury stává křesťan a jistě se dočkáme veřejného křtu v některé významné katedrále.

Proto se můžeme v blogu pana Okamury dočíst:

„Samozřejmě jsou tu i klesající volební preference, jejichž pokles se rozhodně v budoucnu nezastaví. (myslí tím velké strany) Naopak se do hry vrací KDU-ČSL, očištěná od největších prospěchářů a ostudných figur.“ (zdroj blog pana Okamury ze 14. 11. 2011)

Pokud jsem na v titulku položil otázku:  Tomio Rocky Okamura : chráněnec kmotrů nebo užitečný pitomec?, je pro mne odpověď jasná. Pan Okamura je chráněnec svých kmotrů, kteří doufají, že na sebe strhne pozornost občanů, kteří nejsou spokojeni s prací velkých stran a zabrání tím posílení některých menších a poctivějších stran, nebo dokonce zabrání vzniku nějakého nového subjektu, který by tuto pozornost na sebe mohl strhnout. Být odměněn za tuto černou práci křeslem senátora nebo dokonce kandidaturou na prezidenta je pro velké strany cena přiměřená a pro pana Okamuru cena úžasná. Jeho ego by tím dosáhlo sebeuspokojení a navíc by se z toho dalo docela hezky a dlouho žít. Navíc pozice senátora neznamená vůbec žádnou odpovědnost, není třeba nic dokazovat, něco umět, něco vykonat.

Na závěr jedna anketní otázka pro všechny milovníky pana Tomia Okamury. Který ze zobrazených svatých mužů je pan Tomio ?

http://janpapez.blog.idnes.cz/c/239013/Tomio-Rocky-Okamura-chranenec-kmotru-nebo-uzitecny-pitomec.html

Poznámka editora

Ještě než vyneseme konečný rozsudek, nezapomeňte si kliknout na pořad České televize z cyklu Reportéři z 20.2.2012 s titulkem Podnikatel Tomio Okamura. Nepřeskočte ten krok, je to důležitý kamínek do mozaiky.

Napsal jsem ve svém předchozím článku o Okamurovi:

Pojďme udělat tu srandu, pojďme grázlům, Voldemortovi a páté koloně vypálit rybník. Zvolme ho. Budeme mít na Hradě Japonce. No a? Milejší je mi Japonec hájící naše zájmy než našinec ve službách jiných mocností. Horší už to nebude.

Poté, co jsem v diskuzi za článkem přidal odkaz na pořad ČT, odpověděl čtenář podepisující se jako jansmith :

Kolegové Fruniku a Vladimíre, co se týče Okamury, ... (ve svých soudech) brzděte.

Vyčkejme, co se bude dít dál a jak se bude Okamura chovat v reálné politice. Zatím je senátorem a ohledně kandidatury na prezidenta se uvidí... Je jasné, že pokud by se mohl začít proti modré kosher mafii vymezovat, tak věrchuška nasadí do boje své investigativce ve sračkometech, aby jej nějak před voliči spláchla..... když už kurňa musi byť ta přima volba, ni?

Nenechme (konspiracemi za každou cenu) cloumat svým majestátem a raději se zaměřme na reálný průser madame, bojovnice proti korupci, Peak, která nepřiznala v čestném prohlášení pár jistně čestně nabytých melounů a briskně přehodila zodpovědnost na svou účetní...

Brzdit ve svých soudech? To tak úplně nejde. Nejde totiž o to, čekat, jak se vyvrbí, on se může zpočátku chovat úplně normálně. Jde o to, že Okamura je možná někým nastrčen. A pak ovšem bychom se dostali z deště pod okap. Ve své výzvě jsem zmiňoval podmínku, že prezident musí být sám sebou a za sebe. Nechci prezidenta ve službách kohosi. Připomeňme, jak vypadá naše politická scéna. Několik čelních politiků (a prezidentských kandidátů) pracuje v tajných službách cizích mocností a hají cizí zájmy. To jsou tzv. velcí hráči, na které nikdo nemůže. Ti ostatní jsou kmotři, mafiáni a mají vazby na podsvětí. Je Okamura jediný sám za sebe?

To není konspirace za každou cenu. To je zdravý rozum, který říká, že tady něco nehraje. U každé tzv. konspirace se pokouším použit Occamovou břitvu – vzpomínáte? (Výklad čehokoliv má být proveden nejmenším počtem známých prvků. Soupeří-li dva nebo větší počet výkladů nějaké skutečnosti, má přednost ten, který užívá menší počet prvků. Teprve tehdy, nedaří-li se jimi jev vyložit, lze užít k výkladu neznámého jevu prvky další.)

Takže tady máme Okamuru a jeho záhadné bohatství. Ty příjmy opravdu nehrají. Jak vyplývá z článku výše, Okamura není ani vlastníkem Miki Travel, pouze jejím zaměstnancem. Zdůvodnění pana Okamury neprojde Occamovou břitvou. Kolik asi stojí pohádkové auto Jamese Bonda a kde na něj vzal? A odkud získává další desítky milionů? Ze svého obchůdku? Viděli jste záběry, jak to tam vypadá? To není styl obchodu, do kterého by se Češi (a Pražané zvlášť) hrnuli. Osobně bych si tam nekoupil ani rohlík. Z jeho Talk Show, kterými objíždí republiku? Ty mu generují 20-60 tisíc za akci. Kolik by musel těch akcí pořádat do roka, aby měl miliony? Ze svých knížek? Ty mu vydělaly hodně, ale stále ne dost.

Jistěže autor článku, pan Papež, není objektivním soudcem. Je majitelem cestovní kanceláře Marco Polo na trhu, který je malý a je v něm tlačenice. Ale klikněte si na stránky Marco Polo Inc a porovnejte je se stránkami Miki Travel. A tyhle chudičké stránky že jsou internetovou bránou do úspěšné firmy Tomia Okamury přinášející mu desítky milionů? Vždyť takové stránky zbastlí student za hodinu práce.

Nevím, jak porota čtenářů rozhodne, ale já svou výzvu o podpoře Okamury z prvního článku beru zpět. Dokud nebude zřejmé, odkud a z čeho pan Okamura zbohatl, vám radím opatrnost, než ho podpoříte.

http://www.zvedavec.org/komentare/2012/10/5174-tomio-rocky-okamura-chranenec-kmotru-nebo-uzitecny-pitomec.htm?PHPSESSID=2hu3n4501hn2jta2kbhc53bnm2

P.S.

Před časem jsem zcela náhodně stál vedle pana Okamury před jeho vystoupením na Staroměstském náměstí při demonstraci knihkupců. Do té doby jsem si ho vážil. Šokovaly mne jeho společenské způsoby a vulgarita. Kdybych nebyl nechtěně této scény svědkem, nadšeně bych jeho následnému vystoupení aplaudoval. Můj soud? Populista, prospěchář, pokrytec, myslící především na sebe. Co chce slušný občan ještě více vědět o jeho naprosté bezcharakternosti, kdy krátce po vítězství v senátních volbách kašle na své voliče a už chce být zvolen presidentem.

Jan Šinágl, 27.10.2012

Prezidentský byznys

Na vlně negativních emocí se veze i Okamura

Tomio Okamura ohlásil kandidaturu na prezidenta. Ne že by si myslel, že bychom ho mohli hlavou státu opravdu zvolit, ale zvi­ditelnění se hodí. Svou politickou kariéru ostatně pojímá jako pokračování byznysu jinými prostředky. Není první, Vít Bárta či An­drej Babiš dělají totéž. Hlásá, že zemi by měli vést manažeři se zkuše­nostmi, a nikoli straníci. Tak trochu zapomíná svým voličům připome­nout, kolik manažerů už zkrachoyalo nebo přímo okrádalo svou firmu. Co můžeme politicky od pana Okamury čekat? Nic. Jak napsal kole­ga Holec z Reflexu: „Intelektuálnější je i Petra Paroubková.“ Způso­bem projevu a politologickou erudicí by se spíš mohl srovnávat s Rad­kem Johnem. V míře nevkusu a rasistického populismu jej dokonce překonává. Je tedy takový člověk jen ornamentálním ozvláštněním pří­mé volby? Je a není, protože sice nezvítězí, ale zůstane po něm smrad, stejně jako po Vítu Bártovi a jeho parodii politické strany. Populární a laciné kopání do politiků a politických stran opravdu pouze poškozuje demo­kracii, protože pokud není kritika konkrétní, je k ničemu. A jinou žel pan Okamura neprovozuje. Prosazuje-li odvolatelnost soudců, můžeme si myslet, že je to zejména proto, že prohrál. Rozšiřováním lží, napří­klad že ministr nemá zákonem stanovenou povinnost řádně spravovat majetek, tento pán jen ještě víc frustruje občany, a to je jeho jediný poli­tický program, pokud tedy nebereme vážně, že nás chce vést „vpřed“. Stálo by za to slyšet, jak pan Okamura jako čerstvý prezident vysvět­luje voličům na Zlínsku, kteří ho zvolili senátorem, proč je použil jen jako stupínek k vyšším patrům politiky. Jen pramálo solitérů se dokáza­lo v politice prosadit, troufáme si odhadovat, že pan Okamura se odebe­re za senátorem Václavem Fischerem.

Martin Zvěřina, LN, 26.10.2012

P.S.

V hodnocení pana Babiše se s panem Zvěřinou neshodneme. Sledovat svůj zájem je legitimní, tím spíše když se jím sleduje zlepšení podnikatelské prostředí pro všechny podnikatele. Slabí nemohou docílit tolik jako silní. Vyčkejme výsledků a potom hodnoťme. Předem odsuzovat jednotlivce na základě „kolektivní zkušenosti“ není férové. Je to o důvěře a naději. Víme jak to vždy dopadne, když chceme „jistoty“, ale sami bojovat nechceme a víme vždy předem vše nejlépe. J.Š.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)