Máme za sebou osmadvacáté září, den české státnosti. Návštěvníkovi z dalekých krajů by se těžko vysvětlovalo, jaký je význam a smysl tohoto svátku. Snadno by pochopil, že podobně jako lidé mají i státy svoje svátky. „Chápu,“ řekl by návštěvník z daleké ciziny. „Máte svátek státnosti, protože váš stát osmadvacátého září vznikl.“ „Ne tak docela,“ vysvětlujete. „Osmadvacátého sice vznikl, ale nikoli v září, ale v říjnu.“ „Aha! To je důsledek nějakého posunu v kalendáři, že? Slyšel jsem, že i v Rusku začala říjnová revoluce v listopadu.“
„Mýlíte se. Osmadvacáté září se vzniku státu vůbec netýká. Datum je spojeno s knížetem Václavem, naším velkým panovníkem.“ „No ovšem, vím! Viděl jsem v Praze v dvoraně před kasou kina Lucerna jeho sochu, jak sedí na břiše mrtvého koně uvázaného za nohy!“ „Máte pravdu, socha znázorňuje právě tohoto knížete Václava. Máme ale i důstojnější provedení, kousek od vašeho kina Lucerna, na Václavském náměstí. Tam sedí kníže správně, tedy na hřbetě, a náměstí se jmenuje po něm.“
„Už si vzpomínám. Krásná socha, před vaším Národním muzeem. Viděl jsem tam lidi klást květiny. Mají ho v úctě, viďte?“ „Ano, už přes tisíc let.“ „Úžasné! Takže ten svátek připomíná jeho narození, že?“ „Ne. Je to výročí dne, kdy knížete Václava zabili.“ „U všech všudy!“ zhrozí se návštěvník z ciziny. „No ovšem, desáté století, to u vás byla krutá doba! Však také je kníže na té soše na náměstí zobrazen s kopím v ruce.“ „Ano, krutá doba. Měli jsme ustavičné spory se sousedy. Tehdy to bylo složité, ale dnes je na naší západní hranici Německo.“
„On tedy válčil s těmi Němci?“ „Právě tak.“ „Chrabrý to muž a právem ho oslavujete! Vydobýt státnost na tak velkém, početném a mocném sousedovi, to je úctyhodné dílo.“ „Víte,“ odpovídáte nikoli bez určitých rozpaků, „ono to bylo přece jenom trochu složitější. Války samozřejmě byly. No a nakonec to dopadlo tak, že Sasové a Bavoři vtrhli do Čech a Václav se jim podrobil.“ „Podrobil?“ diví se návštěvník. „Ono není přesně známé, jak to bylo, ale náš velký historik Palacký uvádí, že se zavázal platit do Německa 500 hřiven stříbra a posílat tam 120 volů. Jisté je, že od té doby i Němci náš český stát uznávali.“
„Už tomu začínám rozumět. Jenom to nechápu, proč ti Němci vašeho knížete zabíjeli, když jim šel na ruku a platil jim?“ „Knížete zabil jeho mladší bratr Boleslav. Však taky se mu říkalo Boleslav Ukrutný.“ „Jejda! Pak ovšem byl ten váš stát zničený!“
„Kdepak, Boleslav převzal po Václavovi vládu a postavil se do čela vojsk a porazil' na západě Němce a na východě Maďary a zmocnil se Slezska a Krakovsko a Moravy.“
Návštěvník hluboce přemýšlí. „Byla to krutá doba,“ řekne po chvíli, „ale proč neoslavujete úspěšného výbojného panovníka a dáváte přednost jeho slabému bratrovi?“ „Protože jsme v Čechách,“ zní jediná možná odpověď.
POSLEDNÍ SLOVO, LN 1.10.2012, Ondřej Neff
Komentáře