Nevezmeš jméno Hospodina Boha nadarmo, neboť nenechá Hospodin bez pomsty toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo. (II. Kniha Mojžíšova, 20:7)
… Vše v celek shrnuto, byla původním úmyslem ochrana památky obětí nacistické zvůle před hloupými žvásty a koncem je všestranně použitelný bič na každého, kdo se odváží slůvka kritiky, byť i oprávněné. Halt! Nesmí se! Zakazuje se! Co jsi řekl, napsal, nad pivem ukecl, bídníče, jest hanobením národa, rasy či náboženství, i budiž ztrestán vězením!
Pakli by ten výčet nestačil, dá se dle potřeby rozšířit například o hanobení fotbalového klubu, což by jistě bylo v určitých kruzích uvítáno s povděkem, ale to už trochu blbnu. V každém případě je rozplizlost těch pojmů zárukou, že jich lze užít kdykoli a na každého, například na pana Šinágla, co jej obvinila jistá přiodkvetlá pěvkyně, cituji, že hrubým způsobem zpochybňoval zločiny nacistů spáchané proti českému národu - trochu klopotná formulace, řekl bych, ale není holt každý poeta laureatus. Čeho se dopustil ten zlý muž: srovnal počty obětí lidického masakru s počty těch, kdož přišli k zabití během národní pomsty roku 1945, a došel k přebytku na české straně bilance. Ne že by byl páně Šináglův propočet zcela bez podstaty, ale nesmí se. Zakazuje se. Jest přece známo a zákonem potvrzeno, že české přestupky proti lidskosti jsou mnohem fajnovější než německé.
No, když je tomu tak, nechť i já si tedy vysloužím žalář a okovy. Nejlíp v terezínské pevnosti, do níž, jedva ji opustili poslední přeživší židé, obratem navezli vykonavatelé národní odplaty Němce, ať se něčím provinili nebo ne. Nakládali s nimi stejně jako nacisté, ba ještě o něco hůř, inu, smlsli si, mstitelé. Vzpomínám si, jak se svého času senátor Zdeněk Bárta dotkl tohoto vysoce háklivého tématu, a… ne, na hrdle ztrestán nebyl, jen tak obyčejně ostrakizován až k definitivnímu vystrnadění z politiky. Ostatně nebyl Terezín jediný, když už jsem se takhle rozjel; byly tou dobou v zemích českých zřízeny 104 internační (kdyby někomu nevonělo slovo koncentrační) tábory, každý s kapacitou 1200 osob, další rezervní v blízkosti hranic. Němcům bylo nařízeno nosit na rukávě bílou pásku, když už ty žluté hvězdy vyšly z módy, a takových žertů více. Co se počtů obětí odsunu divokého i krotkého týče, údaje se rozcházejí: tím pověřená československá komise došla v roce 1949 k číslu 12 600, z toho 6000 sebevražd. Na německé straně mluví studie Spolkového ministerstva pro vyhance a uprchlíky z roku 1957 o 225 600 Němcích, jejichž osud nebyl vyjasněn. Musí být bohužel počítáno s tím, že se tito lidé z největší části stali oběťmi vyhnání, zavlečení (do SSSR) nebo jiných násilností, dodává. …
Hannover, 14. srpna 2012
* * *
Nejvyšší správní soud nevyhověl ani druhé kasační stížnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení
Tímto rozsudkem nevyhověl Nejvyšší správní soud ani druhé kasační stížnost týkající se sporu o registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a správní žalobu odmítl. Proti nečinnosti ministerstva se tak nyní konečně můžeme bránit ústavní stížností.
Pokud uspějeme, bude to znamenat nejen registraci našeho spolku, o niž již tři roky marně usilujeme, ale ministerstvo vnitra ztratí možnost bránit spolkům v činnosti prakticky ad infinitum vydáváním serie nepřezkoumatelných rozhodnutí o odmítnutí registrace.
Tento problém, který se týká nejen sdružování, ale veřejné správy obecně, by byl daleko méně palčivý, jestliže by soudy nebyly tak liknavé a správní žaloby projednávaly během několika měsíců, nikoli let, jak je zejména u Městského soudu v Praze pravidlem. Případy, kdy jsou správní rozhodnutí rušena opakovaně, buď po nepřezkoumatelnost nebo proto, že se správní orgán neřídil závazným právním názorem soudu, nejsou výjimkou, a takto postižený žadatel nemá, jak se bránit: k průtahům v řízení formálně nedochází, ale svého práva se přesto – často i po mnoho let – nijak domoci nemůže.
http://paragraphos.pecina.cz/2012/08/nejvyssi-spravni-soud-nevyhovel-ani.html
Read more...