Když jsem tuto neděli před třináctou hodinou usedal k počítači, zrovna se blížil závěr televizního Televarieté Vladimíra Dvořáka a Jiřiny Bohdalové z roku 1992 a po letech se z televize ozvala „Ta naše písnička česká“ a zamrazila mně slova věštby: „Až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít, všechno s ní pomine, všechno s ní zahyne, potom už nebudem žít“.
Jak nečekaně moudrá to byla předpověď. Když si po dvaceti letech pustíme rozhlas nebo televizi, málokdy zazní česká píseň, převážně jen cizí rytmus a cizí řeč. V televizi, zejména na Primě a Nově, se každý týden promítá víc amerických, pro kulturního Evropana cizích, vraždami a loupežemi nabitých filmů, než za celý rok těch českých. V našich zprávách se denně dovídáme co se už a zase rozkradlo a co ještě zbylo o to usiluje církev co si říká Svatá a chová se jak akciová společnost, jejímž náboženstvím je bankovní konto a pro nepřátele nová, modernější hranice než v době Mistra Jana Husa.
Podniky a tisk už patří cizincům, zbytek zemědělské půdy skupují díky novodobému zákonu další cizinci, takže už se plní slova písně že už nic nebudem mít a k dovršení předpovědi, lépe řečeno kletby, nás čeká už jen to „potom už nebudem žít“ a z naší hymny nám zůstane jen její úvodní otázka. Ani prezident není v poslední době tak často slyšet v rozhlase a vidět v televizi jak kardinál Dominik Duka, který nám připravuje nová a nová (docela se to rýmuje) muka a zdůrazňuje, jak milá je mu koruna česká. Jediné, na co si netroufá jsou vynálezy a patenty našich vědců - zvláště léků, z nichž většina putuje do USA, kde se pak vyrábějí a prodávají do celého světa.
Myslím, že bychom si tu naši písničku českou měli pro její aktuálnost v zájmu o přežití častěji připomenout. Se vší pokorou
Jiří Šrámek, 3.8.2012
Komentáře