Týdeník Respekt zveřejnil zatím nejobsáhlejší materiál týkající se případu popírače Jana Šinágla, článek Silvie Lauder nazvaný Zlehčil naše utrpení (článek je přístupný pro předplatitele, jednorázově za 15 Kč). … Před 10 lety se tento boj vedl o Skružného, nyní se vede o Šinágla – jste si tak jisti, milí mí čtenáři, notabilně pánové Sobku a Šimíčku, že za dalších 10 let nebudete stát pro své názory před soudem vy?
Text článku vyžaduje několik faktických korekcí:
- Článek o Heydrichovi Šinágl nenapsal, pouze – ve zkrácené podobě – převzal. Jeho autorem jsem já. Je mi hloupé žárlivě se domáhat svého stíhání a připadám si jako onen propuštěný vrah ve filmu Lidice, který jde na kladenské gestapo a (marně) se dožaduje, aby ho zastřelili, protože je z Lidic, ale takhle se musím cítit jako protekční dítě režimu a ze svého nestíhání mám velmi špatný pocit. Prosím, stíhejte mě, ne Šinágla, to já jsem problémový článek napsal!
- V článku se nepíše nic o tom, že by za heydrichiády zemřelo méně lidí než v 50. letech, pouze že teror za Heydrichova působení v úřadě se nedá srovnávat s komunistickým terorem ve stalinském období. A to je pravda, za heydrichiády byl teror směřován proti lidem, kteří buď proti režimu otevřeně bojovali, nebo kteří porušovali předpisy upravující válečné hospodářství. V 50. letech byl teror všeobecný, komunisté zcela rozvrátili dosavadní společnost a části svých občanů vyhlásili občanskou válku, již nazývali třídním bojem a k jejímuž vedení využívali aparát státu, který si podmanili. Násilí proti tzv. buržoasii, kulakům nebo proti katholickému kleru je intensitou s Heydrichovými represemi zcela srovnatelné, a rozsahem je několikanásobně předčí.
- Co mne skutečně nadzvedlo ze židle, je vyjádření Vojtěcha Šimíčka, že před úvahou nad kriminalizací podobného projevu by mělo být bráno v potaz, že tu máme ústavou chráněnou svobodu projevu. Nebyl to V. Šimíček, kdo represi odlišného názoru posvětil svým rozsudkem Dělnická strana II? Právě on má teď nejmenší právo pokrytecky se dovolávat té svobody, kterou sám aktivně pomohl pošlapat!
- Roman Skružný nebyl pravomocně odsouzen, za svou nahrávku Pravda o lži (dosud je ke slyšení např. zde; příležitostně si ji rozebereme podrobněji) tehdy dostal u soudu I. stupně tříletý nepodmíněný trest, avšak ještě před rozhodnutím odvolacího soudu v r. 2004 zemřel.
- Značně přehnané je i tvrzení, že vězení nemine Vladimíra Stworu; jeho trest je podmíněný a protože Stwora mezitím začal s českými státními orgány spolupracovat (a např. udal policii dva své diskutéry – čímž se, mimochodem, u řady svých dosavadních příznivců trvale diskreditoval), je téměř vyloučeno, že by trest někdy vykonal.
Potíž není v tom, co znamená zákaz zpochybňování (s právním výkladem tohoto pojmu není zásadních potíží, jak vyložil i Nejvyšší soud ve Stworově kause), ale jak se vyhnout problému úřední fixace dějin, určení referenčních, diskusi vylučujících a silou samotného práva pravdivých tvrzení, vůči nimž se bude popírání poměřovat.
Adrian von Arburg v článku připouští, že čistě číselně mám pravdu. To ale znamená, že represe se může vztahovat nejen na nepravdivá tvrzení typu celý holokaust je hoax, židovský oportunistický výmysl, ale i na tvrzení, která jsou pravdivá, jen se nám jaksi nehodí do krámu, protože, Arburgovými slovy, nepomáhají uklidnit debatu.
Nedivím se příliš pracovníkům ÚSTRu, že se ke Čvančarovu propagandistickému dílku nehlásí a odvolávají se na svého ředitele Hermana, který se pod ně podepsal, ani že se mimo dosah civilisace odebrali detektiv Klika a státní zástupce Šebek, naopak překvapen jsem z totalitním myšlením zavánějícího, kategorického soudu Tomáše Sobka, renomovaného ústavního právníka, že kriminalisace schvalovačů je správná.
Nesvoboda je svou podstatou rozpínavá. Kdykoli jí dáváme průchod, tak jako v případě rozsudku o rozpuštění Dělnické strany, říkáme si, že se tak děje s ohledem na zvláštní, jedinečné okolnosti, že Skružný je opravdu nebezpečný neonacistický demagog a Vandas tak protivný chlap, že mu prostě nemůžeme vyhovět a vládní návrh zamítnout. Jenomže každá taková indulgence, úlitba vlastní pohodlnosti, zúží prostor svobody a rozšíří doménu represe, a příště budeme stát před precedentem, který jsme vytvořili a který nepřátelé svobody jistojistě využijí ve svůj prospěch.
Před 10 lety se tento boj vedl o Skružného, nyní se vede o Šinágla – jste si tak jisti, milí mí čtenáři, notabilně pánové Sobku a Šimíčku, že za dalších 10 let nebudete stát pro své názory před soudem vy?
http://paragraphos.pecina.cz/2012/07/respekt-ke-kause-sinagl.html
* * *
Česká média k tématu:
http://respekt.ihned.cz/c1-56669600-zlehcil-nase-utrpeni
http://www.svedomi.cz/aktuality/a2012/rof_soudne_nestihat_obcansky_odporovat_120716.htm
http://www.reflex.cz/clanek/nazory/47142/patri-sinagl-pred-soud.html
http://respekt.ihned.cz/v-poklusu/c1-56518550-zidovska-nenavist-jako-pouhy-nevkus
http://zpravy.idnes.cz/aktivista-sinagl-je-stihan-policii-dt4-/krimi.aspx?c=A120711_144120_krimi_klm
http://www.novakoviny.eu/archiv/komentare/737-helena-vondrackova-sinagl
http://www.reflex.cz/clanek/nazory/47083/helena-vondrackova-roduverna-vlastenka.html
Komentáře