Pravicová politika to bude mít v naší zemi v dohledné době těžké. V Česku jde i přes dvě desítky let po sametu především o to, aby byla pohoda a hlavně sranda. A v tomto směru je pravice nepříliš veselá, protože je ve své podstatě nudná, a to všude na světě. Pravicový pohled je pohled ne úplně oblíbeného otce, který říká: "Pracuj, choď brzo spát, neflámuj, nekuř, sportuj, dbej o své zdraví, vzdělávej se, nespoléhej na nikoho jiného než na sebe, spoř si na stáří a hlavně šetři, šetři a šetři." Levice je naproti tomu ohromně veselá. Útočí na tu větší a sliby snadno získatelnou polovinu člověka, když říká: "Žij na dluh, vezmi si půjčku, auto na leasing, jeď na dovolenou k moři, užívej si, my se o tebe postaráme, však to nějak dopadne." Tato levicová verze poskytuje na první pohled o hodně příjemnější perspektivu všude na světě. O to víc zabírá v Čechách, kde "dvacetikoruna není tak veliká, aby rozházela žižkovskýho pepíka". V refrénu této typicky české písně pak dokonce zpívá celý sbor: "Nám je to jedno, na nás to neplatí, my si dáme zahrát, von to někdo zaplatí." Žití na dluh zaplatí naši potomci, pokud se nezačne šetřit a pokud se nepřestane spoléhat na peněžní toky z Evropské unie.
Ta pravicová rada, spoléhat pouze na sebe, je tedy jediná možnost. Kdo hledá pomocnou ruku, najde ji vždy jen na konci svého ramene. Nevím, kde se vzala ta pověra o zlatých českých ručičkách. Vždyť i ve známé písni o peci, co nám spadla, se ptá český pěvec, kdopak NÁM ji postaví? Jako bychom na to potřebovali nějakého zahraničního experta jenom proto, že starej pecák není doma a mladej to neumí, protože se to zatím nestačil naučit. Řekl si, že to nějak dopadne a odcestoval s celou rodinou na dluh na Mallorku a tam, věřte nebo nevěřte, široko daleko ani jedna pec!
Jiný český song popisuje, jak šestého července na strahovských hradbách stáli sokolíci v dlouhých hustých řadách. Líčí, jak tito cvičenci pozorují matku Slávu, která vyorává jejich práva, a zpívají sborem: "Orej, matko, orej naše svatá práva, až nebudeš moci,sokola zavolej." Spousta chlapů se kouká na jednu udřenou ženskou. Že by ten pluh vzali za ni, nebo jí aspoň pomohli, to je vůbec nenapadne, protože od práce bolí celé tělo.
A proč pracovat, když si můžeš peníze půjčit? Každý den čtu v novinách inzeráty, jak si vypůjčit peníze. V televizní reklamě jedná bankovní úředník o půjčce rovnou s malou holčičkou, která ještě neumí psát, a tak smlouvu nakonec podepíše maminka. Ale ta malá pionýrka, naděje národa, už bude do smrti vědět, že peníze´se nemusí odpracovat, ale že se dají pohodlně půjčit. Od takového zjištění je už jen krůček k tomu, aby dívenka začala časem zpívat ve sboru se svými kamarády další song našich předků: "Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete..."
Na pravicový program "krev, pot a slzy" se teď neslyší skoro nikde v Evropské unii, natož v Čechách. V naší vlasti jde přece hlavně o to, aby byla sranda. Ale každá sranda něco stojí, a tak už teď má každé české novorozeně stopadesátitisícový dluh.
Michal Palata, LN
Komentáře
Cituji Jan Herna,Th.Dipl.:
Když vezmu v úvahu, kolik asi je dětí, tak na každého 10 občana republiky je jeden "výherní" automat.
Místa, kde jsou umístěny herny jsou však místy se zvýšenou majetkovou trestnou činností - snad si nemyslíte, že peníze o které se hraje jsou "čisté" a vždyť velký vzor všech členů ODS VK říkal, že nepozná špinavé peníze. Takže je tu otázka, kdo to zaplatí? Ti hráči asi ne, vždyť z něčeho musí žít a oni asi příliš nevydělají, takže v okolí se asi dost krade. Hrou si totiž těžko někdo vydělá. Elektronika těchto zařízení je nastavena na výdělek majitele stroje a nikoliv na výdělek hráče.