Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Gauck_JoachimV novinách města New-York konstatuje dne 8. září 1946 Friedrich Stampfer pod nápisem "Sudetská tragédie":  "Co se v tomto období odehrává v německy mluvící oblasti Československa, je tragédie nejen německého, ale i českého národa. Vidíme jak je tři a půl milionu Němců zbavováno všech svých lidských práv, jsou vystaveni jednání, které musí vzbudit u každého člověka s lidsky cítícím srdcem  mrazení a hrůzu ... " Victor Gollancz, židovský nakladatel napsal, když poznal bídu lidí v Německu: "Pokud svědomí lidstva, bude ještě někdy citlivé, zůstanou tyto zločiny jako nesmrtelná hanba v paměti všech těch, kteří je nařídili nebo se s nimi smířili. Němci byli vyhnáni, ale ne jednoduše s nedostatkem přehnaných ohledů, ale s nejvyšší možnou a myslitelnou úrovni brutality. Lidi, které jsem viděl v Německu, připomínali živé kostry, správněji, vypadali jako umírající kostry."

 

 

 

Ulla Lang

Im Niederried 4 a w 63486 Bruchköbel

 

11.červen 2012

Spolkový president

Joachim Gauck                                                                  Otevřený dopis

Spreeweg 1

10557 Berlin

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

 

Věc: Váš dopis prezidentu České republiky Václavu Klausovi  k 70.výročí likvidace obce Lidice a Ležáky.

 

 

Vážený pane Gaucku,

 

zase jednou se utápíte v hlubokém smutku a studu, připomínáte cizí oběti a německou vinu. Také Váš výše zmíněný dopis svědčí o Vaší neuvěřitelné ignoranci německých dějin, a zřejmě nejste ani ochoten, pravdu o zločinech spáchaných na Němcích, pokud se ukázaly jako historicky prokázané, vzít na vědomí.

Je zvláštní, Vaše zřejmé a viditelné upřednostňování bývalých socialistických zemí Polska a Česka. Oba státy, které vyháněly své obyvatele, přiživovaly dlouho před Hitlerem nenávist vůči Němcům.. Prezident Masaryk dne 10.1.1919: "Ostatně jsem přesvědčen, že tyto oblasti musí být rychle odněmčeny." Edvard Beneš to vše říká ještě ostřeji v "Českém Slově" dne 29.10.1920 "... že Němcům žádné sebeurčení nesmí být uznáno, že pro ně by bylo lepší, když se sami oběsili na kandelábrech ... " Také jiné státní orgány a média otiskují beztrestně dle příkladu svých vůdců: „Němci musejí být vyhnáni bičem až za hranice.“ Toto prohlášení bylo otisknuto ve "Zlaté Praze" v roce 1919, při oslavách "Sokola". (Daniela Horáková "Historická pravda", český měsíčník „Svědomí".

Na rozdíl od české vlády z roku 1919, za nichž práva německých a jiných menšin byla stále více omezována, zvýšila se za Hitlera životní úroveň v Československu. Hitlerem nebyli Češi povoláváni do vojenské služby.. Jejich národní autonomie byla téměř nedotčena. Čeští učitelé vyučovali nadále na českých školách, čeští umělci tvořili českou hudbu a literaturu. Po celé zemi vlály české prapory i přes porušení mezinárodního práva Hitlerem. Česká policie zajišťovala klid a pořádek, ačkoli to byla země obsazená Hitlerem.

Teprve atentát na Reinharda Heydricha, který stál skoro osamocen jako odbojový čin, spustil krvavé německé reakce v Lidicích a narušil dosavadní klid. Nicméně, ne natolik, aby ohrozil  válečnou výrobu.

Britský labouristický poslanec Ronald T. Paget prohlásil po válce: "Často patřilo k taktice partyzánské války, vyprovokovat represe za účelem zvýšení nenávisti vůči okupantům a získat více lidí pro odboj. To byl důvod, proč jsme poslali letecké komando zavraždit Heydricha v Československu ... " (citováno z Grosser Wendig, svazek 4, str. 432). Atentátníci a jejich zadavatelé chtěli represe, záměrně provokovali, bez ohledu na vlastní obyvatelstvo. Vy, pane Gaucku, to nazýváte odvážným činem a věřite, že si pachatelé a jejich pomocníci zaslouží trvalou vzpomínku a chcete je  dávat světu jako vzor (o to zde nejde).

Píšete: "Za smrt Reinharda Heydricha se nacistický režim krutě pomstil, bezpočet lidí mu padlo za oběť ....  Zavraždění jejich žen a dětí. "

Mužští obyvatelé obce (173-184 mužů) byli zastřeleni na německý rozkaz pražskou pořádkovou policií. Na 200 žen bylo odvezeno do koncentračního tábora v Osvětimi a Ravensbrücku, asi 100 dětí rozděleno do dětských domovů. Do zničení budov, byly zapojeny pracovní služby. Čísla jsou známa, o bezpočtu proto nelze mluvit a ženy a děti nebyly zavražděni.

Dále píšete: "Brutální masakr v Lidicích a Ležákách se trvale vypálil do kolektivní paměti lidstva. Nikdy nezapomeneme na nemilosrdné zločiny a nevýslovné utrpení, které němečtí muži spáchali na mužích, ženách a dětech z Lidic a Ležáků."

Kdo jsou to "my"? Kde jsou Vaše vzpomínky a Vaše lítost nad "jinými Lidicemi“? Bilance  hrůzných zločinů Vašich českých přátel: 3000.000 Němců zbaveno veškerých práv, degradováno do posice nižší než mají zvířata, okradeni, vydrancováni, mučeni až do šílenství, a nakonec stovky tisíc zavražděno a zbytek přeživších bez majetku vyhnán do ciziny. Tyto brutální masakry byly následkem nenávisti, vyvolané proti všem Němcům českými politickými vůdci od roku 1919. Přečtěte si alespoň jednou stále platné Benešovy dekrety!

Nekonečné masakry na německých, mužích, ženách a dětech se udály  na veřejných místech, na ulicích, za bílého dne a za posměšného potlesku všeho obyvatelstva. Když se ojediněle objevil Čech s lidským srdcem a soucitem, nikdy se neodvážil udělat ani to nejmenší pro oběti, jinak byl hned prohlášen za kolaboranta a postaven ke zdi.

Následuje několik ukázek, místa a jména jsou známa (Erich Kern, Jiné Lidice, 1950)

Ehrenhart Adam: "(...) Dne 8.května 1946 byly na náchodském náměstí, v pět hodin odpoledne těžce zneužiti, pod spojeneckými vlajkami, všichni němečtí civilisté. Němci byli asi 500 metrů daleko, českou skupinou civilistů jednotlivě honěni a přitom - muži a ženy a děti – českými obyvateli mláceni holemi. Mnohým byli při úprku podráženy  nohy, když upadli, byli pošlapáni. K týrání byli vyvoláváni jmenovitě. Česká policie byla svědkem této „podívané“, bez toho, že by zasáhla ... "

Maria Benatzky: "(...) Ke 30 a 40 lidí se vrhalo vždy na jednu oběť, svrhli ji na zem, kopali a šlapali po ní až zůstala ležet. Hlava a obličej pak byly jen krvavá, beztvará hmota. Já sám jsem viděl nejméně 12 Němců v takovémto stavu. Mezi oběťmi byly také ženy a dívky. Sám jsem slyšel smrtelné výkřiky dívky, a viděl, jak byla ušlapána. .... Na Mosteckém náměstí bylo vhozeno do jámy asi 30-50 německých dělníků a zastřeleno kulomety českými vojáky a poté dodatečně do jámy stříleno, pokud se ještě někdo hýbal. Mnoho Němců, vážně zraněných, bylo vhozeno do Labe a hned po nich stříleno, když se vynořili z vody. Lidé, kteří unikli masakru, byli náhodně hnáni do tábora Lerchenfeld. Odhaduje se, že tohoto dne přišlo o život v Ústí nad Labem  600 Němců ...“

Franz Kaupil: "Dne 13.května 1945 začala hrůzovláda Čechů v Jihlavě. (...) Dne 8.června byli zcela  okradeni cestující z Helenentalu a druhý den byli odvedeni pochodem přes Telsch do Stangernu, 33 km.... Tito lidé byli popoháněni biči. Starší lidé, když se zhroutili, byli odváženi autem. Tento pochod stál život 350 lidí, včetně vyčerpání a hladu… Tělesné tresty pro muže a ženy byly na denním pořádku ... 10.června 1945, bylo 16 lidí z jihlavské věznice přivezeno z cel a na kraji lesa postříleno. Mezi nimi starý farář Honsik, Howorka, Augustin, Biskons, Brunner, Laschka, Martel, Kästler a další. V soudní budově byly ještě v květnu 1945 bez jakéhokoliv jednání zastřeleni: Krautschneider, Kaliwoda, Mueller a Ruffa. Jistý pan Hoffman byl ubit k smrti. Nejobávanější byl dozorce Rychetzky. Továrník Krebs byl skalpován. Stavitel Lang zemřel na následky týrání. 70-letý plukovník Zobel se oběsil ve své cele ...

Robert Rief: "Byl jsem až do 10.října 1945 v Žatci a měl příležitost vše zažít, co se od převratu stalo v mém rodném městě ... 3.června převzali vedení města Češi, zatkli celou mužskou populaci, bez ohledu na stranickou příslušnost, a převedli je do tábora v Postoloprtech ... Dne 13.června, když už všichni muži byli odvezeni, byly všechny německé ženy ze Žatce převedeny do areálu bývalých kasáren SS v Žatci. Vládly tam brutální podmínky. Čeští strážníci kopali do žen, i těhotných,  a bez rozdílu vyžadovali ponižující služby. Ve večerních hodinách se otevíraly brány tábora ruským vojákům, kteří se vrhali jako divoká zvířata na ženy a znásilňovali je. Nebrali přitom žádný ohled na své okolí, a prováděli násilí na svých obětech naprosto veřejně. Češi tomu přihlíželi s potěšením. Mezi jinými byla dcera obchodníka Picherta znásilněna v přítomnosti své matky, která musela zůstat v posteli ležet vedle ní. Na konci června se všechny ženy musely svléci do naha. Záminkou bylo najít schované šperky. Toto se dělo v přítomnosti dětí ...“

Karl Schöner: "(...) V období mezi 8. až 13.květnem byly téměř neustále slyšeny výkřiky zneužívaných, řev stráží a prosby mladých lidí, zejména to těžce odnášeli 15  a 16-letí chlapci, kteří byli ubytováni v táboře Hitlerjugend u Prahy a kteří byli zvláště silně mláceni. Jeden výše postavený  česká policista, který byl antikomunista, musel utírat kaluže krve a pak sám pít krev. Jména zadržených jsou mi známa. Mezi nimi byli tři právníci, ředitel okresní soudu, německý generál ve výslužbě, a tak dále. ... Člen německé filharmonie v Praze, který viděl, jak německé ženy, když se zhroutily při návratu z těžké práce vyčerpáním na silnici, byly strážemi svléknuty do naha a položeni na lavičky za posměchu české mládeže. Jiné se musely postavit do řady, mladší lidé jim plivali do úst a oni byli přinuceni polykat. Univerzitní profesor, Dr. Michl, byl zbit do bezvědomí a ležel v tratolišti krve.“

Maďar Sandor Kovac, který byl krátce před skončením války v koncentračním táboře, uvedl do protokolu při cestě pěšky do Budapešti přes Prahu:

"Hitlerovských koncentračních táborech jsem viděl věci, o kterých bych si nikdy nemyslel, že jsou možné, že budou dělány lidmi jiným lidem. Když jsem ale v květnu 1945 při mém návratu domů, byl v Praze překvapen vypuknutím českého šílenství, prožil jsem peklo lidské bídy a morálního úpadku, proti kterému byl můj pobyt v koncentračním táboře skoro zotavením. Ženy a děti byly za živa politi petrolejem a zapáleni, muži vražděni za nepředstavitelných muk. Přitom jsem musel konstatovat s naprostou jistotou, že se veškeré obyvatelstvo těchto zločinů zúčastnilo, a to nejen obvyklá chátra a lůza. Viděl jsem velmi elegantní mladé české dámy, které snad před krátkou dobou ještě flirtovaly s německými důstojníky, které nyní s revolvery a biči běhaly po ulicích a mučili a vraždily lidi. Viděl jsem jasně vyšší české úředníky spolu s českou pouliční chátrou jak posměvačně vykřikují při znásilňování žen a bolestivém zabíjení. Bál jsem se, a obávám se opětovného německého probuzení, ale to co se stalo Němcům je nepopsatelné!"

V novinách města New-York konstatuje dne 8. září 1946 Friedrich Stampfer pod nápisem "Sudetská tragédie":

"Co se v tomto období odehrává v německy mluvící oblasti Československa, je tragédie nejen německého, ale i českého národa. Vidíme jak je tři a půl milionu Němců zbavováno všech svých lidských práv, jsou vystaveni jednání, které musí vzbudit u každého člověka s lidsky cítícím srdcem  mrazení a hrůzu ... "

Victor Gollancz, židovský nakladatel napsal, když poznal bídu lidí v Německu:

"Pokud svědomí lidstva, bude ještě někdy citlivé, zůstanou tyto zločiny jako nesmrtelná hanba v paměti všech těch, kteří je nařídili nebo se s nimi smířili. Němci byli vyhnáni, ale ne jednoduše s nedostatkem přehnaných ohledů, ale s nejvyšší možnou a myslitelnou úrovni brutality. Lidi, které jsem viděl v Německu, připomínali živé kostry, správněji, vypadali jako umírající kostry."

Pane Gaucku, píšete: "Z Německa pocházející hrůzy druhé světové války, zanechaly hluboké rány. My také věříme, neboť Němci a Češi jsou nyní partneři a přátelé ve svobodné a sjednocené Evropě, která se cítí být zavázána lidským právům a svobodě. Za to jsme hluboce vděčni. Já chovám naději, že nás kolektivní paměť na událostí před 70 lety dále bude spojovat."

Pane prezidente, s ohledem na zločiny spáchané na Němcích jejich přáteli, jsou Vaše slova jen čirým výsměchem a opovržením. Máte všechny důvody se za svůj antiněmecký, hanlivý, postoj vůči německým obětem a který zesměšňuje dějiny, stydět.

 

Poroučím se

Ulla Lang

Z němčiny přeložil Jan Šinágl

 

P.S.

I známá herečka a zpěvačka Ljuba Hermanová, si ve „svatém nadšení“ také zavraždila svého Němce, jak jsem mohli kdysi slyšet v jednom televizním doumentu, byť nebyla jmenována. Pokud si dobře vzpomínám, zúčastnil se i prací na filmu Hotel Modrá hvězda z roku 1941. J.Š.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentáře

-3 #3 Jan Šinagl 2012-07-13 13:31
Povšimněte si až chorobnou, vytrvalou snahu pana Adlera neustále zdůrazňovat zločiny nacistů ve válce na nevinných Češích, bagatelizovat a omlouvat zločiny Čechů v době míru na nevinných českých Němcích, schvalovat je jako „spravedlivou pomstu“, a „házet do stejného pytle“ s nacisty a fašisty? Pročpak asi hned po zabrání Československa poslal Adolf Hitler do koncentráků 15.000 sudetských Němců a žádného jiného majitele čs. pasu, pokud nebyl Žid či Rom? Pan Adler nám to jistě brzy vysvětlí, jako jediný majitel pravdy a správného názoru. Nikdy nepochybuje. Závidím mu. Historickými dokumenty podložený teror první republiky proti sudetským Němcům je nezpochybniteln ý, nutně pak vítali Hitlera, kdy jeho skutečnou podstatu nemohli ještě znát. Nehráli si na „lepší“, prostě měli své kvality a přednosti, které opět projevili po vyhnání při vybudování průmyslu Rakouska a Bavorska. Požadovali slíbená práva a stejné zacházení a práva, jaká měli ve státě Češi, kteří netvořili ani polovinu obyvatelstva a kteří se ostatních národnostních skupin vůbec neptali, včetně Slováků, zda si přejí Československo? My jsme byli schopni je vyhnat po několika staletích během pár hodin, v době míru, desetitisíce jich přitom připravit o život a ještě okrást o vše – a z kdysi kvetoucí krajiny a měst nadělat opět zkázu a spoušť, včetně mravní a kulturní, jež trvá dodnes. Měli smůlu, hovořili i německy. Naštěstí pan Adler nepovažuje za vrahy, násilníky a zločince všechny Čechoslováky, kteří volili komunisty a mluvili česky jako oni. S touto „logikou“ u českých Němců ovšem žádný problém nemá. A to ještě jeho další „komentáře“ jsou pro používání vulgarit, osobních urážel a napadání odstraňovány pro porušování etického kodexu tohoto webu, přestože je opakovaně na to upozorňován. „Demokrat“, z jakého mají současní i bývalí komunisté, protifašističtí bojovníci a současná postkomunistick á vláda a společnost radost a pro kterého mají plné pochopení. Možná bude mezi vyznamenanými letos na 28.října, jako kdysi jeho soukmenovkyně Anděla Dvořáková. J.Š.
+3 #2 Karel Adler 2012-07-13 11:11
Dnes, 13. července, je to 69 let, kdy Němci vyvraždili, vydrancovali a vypálili osadu volyňských Čechů na Ukrajině, Český Malín. (www.valka.cz/clanek_11445.html)
Zavražděno bylo 374 Čechů, z toho 104 mužů, 161 žen, 65 chlapců mladších 14 let a 40 dívek mladších 14 let, dále 26 Poláků a v sousedním Ukrajinském Malíně pak dalších 132 lidí. Dne 3. dubna 1944 masakr vyšetřovala 1. Čs. samostatná brigáda pod velením generála Ludvíka Svobody.
Němci na názorném příkladu předvedli, jak si přejí, aby se později zacházelo s jejich civilisty, byť vyjma Rusů na důsledné provádění tohoto neměl nikdo žaludek.
***
Sudetští Němci se dožadovali kolektivního práva na němectví. Kolektivního práva se jim nakonec i dostalo, když se jimi tak obdivovaná Třetí Říše chopila správy nad územím, kde bydleli. Kolektivní právo vede logicky ke kolektivní odpovědnosti a ta pak logicky ke kolektivní vině...
+1 #1 Oldřich 2012-06-16 13:31
Mohlo by se jednat o pomstu. Jenže z vyprávění několika očitých svědků vyplývá, že se "mstili" ponejvíce ti, kteří za protektorátu žádné újmy nedošli a přečkali v závětří. Na Královských Vinohradech nedaleko Náměstí míru byl davem velmi surově k smrti utýrán krejčí, nositel německého příjmení. Němec to nebyl.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)