Paní Mrázová se vyjádřila: „S radostí jsem podpořila reprezentaci České republiky ve světě a následkem ztráty jsem ztratila důvěru a úctu k jejím reprezentantům na těch nejvyšších místech.“
Jan Drábek ve své knize “Po uši v postkomunismu“ otiskuje svůj dopis ministrovi, ve kterém mj. píše: „Přijměte prosím mou rezignaci na funkci velvyslance v Albánii. Poté, co jsem sám navrhl, že budu nouzový záchranný let z Tirany pro mou manželku hradit z vlastních prostředků, jste si ještě o tom vyžádal písemné prohlášení. Tím jste mi, pane ministře, nejen zcela jasně vyjádřil Vaši osobní nedůvěru, ale také jste mne osobně urazil…“. Teprve když ministrovi navrhl, že převoz zaplatí MZV poslalo letadlo, které do Prahy doletělo podle lékařů „za minutu dvanáct“. … „Žena, která měla na starost zaplacení přeletu z Tirany mne vyhledala na chodbě, když se dozvěděla, že jsem v budově, a tam mi zcela arogantně podala účet na 108 000 Kč. Chtěla vědět, kdy hodlám dluh splatit.“ …
Zkušenost z jednání s představiteli Ministerstva zahraničních věcí České republiky (MZV) vůči krajanské komunitě v Kanadě není zdaleka ideální. Není to až na výjimky vinou velvyslanců a pracovníků zastupitelských úřadů, kteří se zde od sametové revoluce vystřídali, protože ti podléhají na MZV Odboru pro Severní Ameriku, v případě generálních konzulátů pak Odboru konzulárních věcí MZV, a tak jejich pravomoc je omezená. Chtěl bych chování MZV demonstrovat na několika případech.
Ztráta obrazů vinou MZV
Jedním z nejkřiklavějších případů chování MZV je ztráta obrazů torontské výtvarnici Haně Mrázové. V roce 1996 byl manžel paní Mrázové vyslán z Kanady v rámci kontraktu na Kubu. České velvyslanectví požádalo paní Mrázovou o umožnění výstavy jejích obrazů na Kubě, protože se jim její obrazy velmi líbily. Tři výstavy byly velmi úspěšné a byly oceněny nejen kubánskou veřejností, českým diplomatickým zástupcem a kanadským velvyslancem, vedle dalších pozvaných velvyslanců. Argentinská velvyslankyně chtěla některé obrazy koupit, ale Hana Mrázová odmítla cokoliv ze sbírky 79 obrazů prodat. Byla to výtečná propagace české i kanadské kultury a velvyslanectví požádalo Hanu Mrázovou o možnost zapůjčení výstavy do Jižní Ameriky, kterou v té době navštívil prezident Václav Havel. Po písemném ujištění velvyslanectví, že obrazy budou pojištěny a dobře zabaleny, Hana Mrázová souhlasila.
Obrazy se ztratily mimo 14 obrazů, které přišly v zničeném stavu, takže nešly zrestaurovat. A tak nastalo pro Hanu Mrázovou dlouholeté vymáhání náhrady za ztracené či odcizené obrazy. …
… Na celé této záležitosti mně vadí, že ministr buď o věci neví a pak je to tím horší provinění úředníků na MZV, kteří ovšem vystupují protichůdně a zamlženě, nebo ministr o věci ví a pak nechápu proč se tak chová. Je to přece člověk, který musí ocenit hodnotu majetku, kterému osobně byl v restitucích navrácen nemalý majetek, a který je kandidátem na prezidenta republiky a tím více by měl komunikovat s občany.
Ztráta či odcizení obrazů paní Mrázové vinou MZV je nepopiratelný fakt. MZV se zachovalo velmi neseriozně, finančně značně poškodilo paní Mrázovou a řadí se tak na stejnou úroveň s občany kritizoovanou politickou a správní situací v České republice.
Co horšího, poslední můj dopis ministrovi MZV z 2.1.2012 odmítly uveřejnit v Kanadě krajanské noviny Nový domov a Satellite. Že by se bály MZV, a tak raději dávají přednost cenzuře?
Zkušenost Jana Drábka s MZV
Jan Drábek je bývalý spolužák Václava Havla a bratří Mašínů, kanadský spisovatel, který po sametové revoluci nabídl své služby MZV, nejprve ve vyučování angličtiny a diplomatické etiky, pak byl jmenován velvyslancem v Keni, stal se šéfem diplomatického protokolu a nakonec vykonával v roce 1997 funkci velvyslance v Albánii. Zde mu vážně onemocněla manželka, která vzhledem k nedostatečné lékařské péči v Albánii potřebovala okamžitý převoz do dobře vybavené nemocnice.
Jan Drábek několikráte korespondoval s ministrem Josefem Zielenicem o nutnosti zařízení převozu manželky do Prahy. Teprve když ministrovi navrhl, že převoz zaplatí MZV poslalo letadlo, které do Prahy doletělo podle lékařů „za minutu dvanáct“.
Jan Drábek ve své knize “Po uši v postkomunismu“ otiskuje svůj dopis ministrovi, ve kterém mj. píše: „Přijměte prosím mou rezignaci na funkci velvyslance v Albánii. Poté, co jsem sám navrhl, že budu nouzový záchranný let z Tirany pro mou manželku hradit z vlastních prostředků, jste si ještě o tom vyžádal písemné prohlášení. Tím jste mi, pane ministře, nejen zcela jasně vyjádřil Vaši osobní nedůvěru, ale také jste mne osobně urazil…“.
„Žena, která měla na starost zaplacení přeletu z Tirany mne vyhledala na chodbě, když se dozvěděla, že jsem v budově, a tam mi zcela arogantně podala účet na 108 000 Kč. Chtěla vědět, kdy hodlám dluh splatit.“
Jak vidno, pokud se placení týče vůči MZV, je velmi rychlé. Horší je to s jejich placením za vinu, kterou způsobí.
Čestní konzulové
S těmi máme v Kanadě také své zkušenosti. V roce 2002 byl do funkce čestného konzula ve Vancouveru jmenován pan Kevin Newman aka Kevin Hefzi, který se vydával za právníka firmy „Newman and Associates“. Vedení naší organizace ve Vancouveru zjistilo, že pan Newman žádným právníkem není, ale naopak, že je předmětem několika soudních řízení.
Přestože vedení MZV bylo na tuto zkušenost z Vancouveru upozorněno s doloženými fakty, MZV trvalo přes rok než podvodného čestného konzula odvolalo, hlavně po uveřejnění článku Jana Drábka v Prague Post. Já sám jsem s náměstkem ministra MZV v Praze o případu hovořil, ten mně v té době řekl, že si fakta musí ověřit. Trvalo jim to předlouhou dobu, místo aby uveřili informacím krajanů z Vancouveru, kteří se zúčastnili soudních řízení. MZV si mohlo mnohem dříve ušetřit ostudu.
Vancouverští krajané navrhli před 15 měsíci MZV přes velvyslance kandidátku na čestného konzula, která má jak české, tak i kanadské právní vzdělání, má právní kancelář a již úspěšně pracovala pro posledního čestného konzula. Zatím toto doporučení je ignorováno a vedení krajanů odpověď nedostalo.
Zastupitelské úřady čas od času žádají krajanskou veřejnost o poskytnutí jmen vhodných kandidátů na funkce čestných konzulů. Jedním takovým doporučením ve Winnipegu byl Bill Randa, syn sochaře, který vytvořil sochu „Památník obětem komunismu“, která je umístěna na krajanském pozemku Masaryktown v Torontě.
Na doporučení winnipežské komunity byl Bill Randa jmenován do funkce, podle sdělení krajanů vykonával funkci velmi uspokojivě, přestože má povolání architekta a musel si jako čestný konzul všechny náklady platit. Jaké bylo ale překvapení když jeho žádosti o prodloužení funkce čestného konzula nebylo vyhověno.
Winnipežské vedení organizací ČSSK a Česko-Slovenské podpůrné asociace poslalo dopisy na MZV se žádostí o vysvětlení. Po jisté době přišla málo vysvětlující odpověď od vrchní ředitelky Sekce právní a konsulární Jany Reinišové, kde v podstatě říká, že neprodloužení mandátu je důvěrná informace, přestože krajané doporučili Billa Randu a ten funkci dobře vykonával a bude téměř nemožné získat náhradu. To také k dobrému vztahu mezi krajany a MZV neprospívá. …
Paní Mrázová se vyjádřila: „S radostí jsem podpořila reprezentaci České republiky ve světě a následkem ztráty jsem ztratila důvěru a úctu k jejím reprezentantům na těch nejvyšších místech.“ Nelze než souhlasit.
Celý článek: http://czechfolks.com/plus/2012/06/13/milos-suchma-nedustojna-jednani-mzv/
P.S.
Potom se nedivme, že špičkoví diplomaté jako byl Jan Drábek končí ve funkci velvyslance v Keni, nebo Albánii a korupční politici jako např. Petr Gandalovič v USA! Před jeho jmenováním jsem varoval i ministra Schwarzenberga, výhrady měli i Američané, přesto byl jmenován do funkce! Pan Edvard Stolba, okradený norský majitel továrny RYBENOR a pan Aleš Vébr z kauzy GOLF JEŠTĚD by mohli vyprávět o mafiánských poměrech v severních Čechách a jak se choval tehdejší ministr zemědělství a nynější velvyslanec v USA! J.Š.
Komentáře
Srdečně zdraví a mnoho úspěchů přeje Láďa K.