Postřehy a komentáře
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
V zájmu vlastním, v zájmu svého zdraví a života, v zájmu svých blízkých, i celého národa a světa:
Opište níže připojený psaný text (tučně) a pošlete na uvedené tam adresy. Kdokoliv z lidí může onemocnět. Nepropadejte panice. Pro devitalizaci je rakovina jen lehké onemocnění a každý i dnes má ústavní právo žádat léčení devitalizací bez chemoterapie či radioterapie. Je jen třeba, aby lékaři neměli obavy.
K tomu musí být, i když je právně neplatný, formálně zrušen zákaz devitalizace. To je vše. Ale je tu sveřepý odpor farmaceutické lobby a ze známých důvodů i ministerstva. Dá se ještě někdy tento národ do boje za svá práva? Zde má šanci zvítězit i bez příslovečné defenestrace. Bez každého z nás to ovšem možné není. Jednejme každý sám za sebe; spoléhání na jiné u sklenice piva, to je osvědčený způsob prohry. Sklidíme jen posměch a smrt. Je velká oběť dát desetikorunu za poštovní známku?
Tyto, jednotlivé i hromadné, souhlasy odešlete písemně na tyto adresy poštou, faxem, nebo e-mailem:
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
…Ještě podstatnějším než výsledek je však samotná délka řízení o žalobě (ano, zásahové žaloby mají být podle § 56 odst. 3 SŘS projednávány přednostně, takže na běžný nápad se dostane někdy po r. 2030), která signalisuje podstatnou míru dysfunkce správního soudnictví. Ta se promítá i do odlišného pohledu na postavení toho, kdo je s nezákonným postupem policie konfrontován: jde tu o svého druhu částečnou invokaci čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Soudy jsou, arci nikoli vinou jakéhosi usurpátora, nýbrž leností vlastních, k práci nemotivovaných, soudců, prakticky paralysovány a každý, kdo se policii postaví s použitím násilí, může následně argumentovat, že jinak činit nemohl, protože účinné soudní ochrany, jež by měla dle dikce zákona přijít za několik málo měsíců, nikoli za pět let, by se od státu stejně nedomohl.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Vládnou nám a ovládají nás tisíce nesmyslných zákonů, předpisů, nařízení, vyhlášek a společná, organizovaná, hromadná nezodpovědnost odpovědných. Svoji neschopnost a odpovědnost na ně delegují. „Papírový rozum“ je nejvyšším pánem. Za jeho zločiny ho zavřít nemůžeme, zato on nás. Zdravý rozum už nemá prostor.
Probíhá ztráta veřejné kontroly nad společesnkým děním, postupná likvidace demokracie, svobody a základů společnosti. Stále méně lidí tvoří skutečné hodnoty. Přibývá těch, kteří na práci druhých parazitují a navíc je ohrožují, včetně sebe sama. Stav sociálně, finančně a společensky nadále neudržitelný. Někdo také musí vyrábět „chleba“. Netvořící nemohou žít věčně lépe na účet tvořících. Budou vše řešit opět neměnné zákony přírody, nebo se s její pomocí prosadí konečně zdravý rozum?! J.Š.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
MFD 23.11.2001 - Společnost dnes - Autor: KAREL STEIGERWALD str. 8
Uplynulých dvanáct let očima spisovatele, novináře a publicisty Pavla Tigrida. Pavel Tigrid dvakrát emigroval - v roce 1939 a 1948. Do republiky se vrátil až po listopadové revoluci. Vývojem posledních let není překvapen ani znechucen. „Těch dvanáct let nebylo zdaleka promarněných“ říká a věří, že všechno může dobře dopadnout. "Ale znám jedno nebezpečí, že to pokazíme sami," dodává.
Uplynulo dvanáct let - po tom všem, pane Tigride, jsme už normální?
Ano. Filozof by ovšem řekl: Co je to normální? Nic velikého jsem nečekal, spíše právě toto, co dnes máme. Někde mě to zaskočilo. Nejsme normální v tom, že jsme nejednou příliš závistiví, že jsme rovnostáři, ale to všechno je známo. Právě proto jsem do budoucnosti dosti velký optimista. Věřím na šťastné náhody. Člověk i společnost musí mít trochu štěstí. Já ho měl. Dvakrát jsem utekl hrobníkovi z lopaty. Jednou před nacisty coby člověk židovského původu a podruhé před komunisty coby jeden z demokratů, kteří všechno podstatné spolu s panem prezidentem Benešem prohráli. Dvaačtyřicet let jsem tu nežil, ale když jsem se na pozvání Václava Havla před dvanácti lety vracel, tak jsem o té zemi dost věděl, sledoval jsem ji. Časopis Svědectví jsem dělal sice na koleně, ale třicet pět let. Takže jsem domácí situaci znal. A samozřejmě, jako mnozí, jsem psal o tom, jací my Češi jsme. Nedělal jsem si velké iluze. Ale protože jsem žil jak v USA, tak v Německu a ve Francii, tak jsem neměl přehnané iluze ani o těch druhých. Všude je to prosté nějaké. A mně se zdá dosud, že Češi mají ohromnou šanci z toho vylézt vcelku dobře. Za jednoho předpokladu, že nebudou vyskakovat, nebudou říkat: My jsme pupek světa, jsme lepší. Ale bohužel se tak často dělo, moc jsme vyskakovali, a to se nám nevyplácí.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Otevřel téma našeho podílu na holocaustu českých Romů a Židů. Na tento válečný holocaust navázal poválečný - vyhnání a genocidum českých Němců. Paul Polansky nepsal historii, psal o dějinách,
které se děly.
O knize BOUŘE (15.4.2011) - Knihu jsem si přečetl, šokován jejím neuvěřitelným obsahem. K textu níže jen dodávám, že obsah knihy je ještě mnohem drsnější, mnohdy překonávající sadismus nacistů! Odhaluje nemilosrdně pravdu o naší zamlčované minulosti, povaze našeho národa, naší povahy. Současně dokazuje, jak naše myšlení a názory byly a jsou značně deformovány totalitním výkladem naší nedávné minulosti, kdy v zamlčování pravdy bylo pokračováno i po listopadu 89. V zamlčování je pokračováno dodnes.
Válečný zločinec Štefan Miština 10.2.2013), otec Livie Klausové:
Troufnou se ozvat alespoň židovské organizace, vždy v podobných záležitostech velmi aktivní? Představa, že manželka prezidenta České republiky je dcerou válečného zločince, který podporoval prokazatelně zločinný fašistický režim na Slovensku, pomáhal likvidovat Židy, tedy podporoval holocaust, následně vstoupil do stejně zločinecké KSČ, které stejně věrně sloužil, naplňuje slušného člověka děsem a hrůzou a ještě větším mlčení odpovědných a všech organizací, zabývajícími se lidskými právy, které najednou jakoby zázrakem, ztichly…
Václav Klaus ml. Radiožurnál 17.1.2013: „Je poměrně známým faktem, že otec budoucí první dámy Johann Hardegg byl poměrně aktivní nacista, dokonce účastník puče nacistického, kdy byl zavražděn rakouský kancléř Dolfuss. A já to samozřejmě chápu, že lidé za svoje tchány nemohou, nebo rodiče případně, ale na druhou stranu prostě, myslím si, že by to mělo být prostě téma v této zemi.“ Má-li být v této zemi tématem minulost tchána prezidentského kandidáta, pak jím logicky musí být i minulost tchána úřadujícího prezidenta. Přestože o tom možná Václav Klaus mladší nic netušil, jeho dědeček Štefan Miština, má minulost podobně temnou jako Johann Hardegg. S tím rozdílem, že Hardeggerova minulost je „poměrně známým faktem“, kdežto o Mištinově minulosti doposud nikdo nic nevěděl.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
České zdravotnictví před kolapsem? Kdo se ujme jeho „léčby“?!
***
Profesor Václav Hořejší, imunolog z AV ČR, polemizuje s výroky svého kolegy z praxe profesora Vojtěcha Thona, imunologa z brněnské Masarykovy univerzity.
Imunolog Thon upřímně o očkování i o svých kolezích – věcná, vědecká, srozumitelná argumentace prof. Vojtěcha Thona, kde se hodnotí problém, nikoliv autor jiných názorů. O den později reaguje prof. Václav Hořejší v článku Omyly prof. Thona, kdy si neodpustí male a povýšeně hodnotit autora jiného názoru. Jsou to „perly“ jaké pamatujeme z dob totality, kdy také „vědci“ hodnotili podobně své „ideologické“ vědecké nepřátele. Dnes alespoň dostanou slovo. Ukázky z „vědecké argumentace“ prof. Hořejšího:
Výroky prof. Thona, že jen on a několik málo dalších v této zemi rozumí imunologii („takové odborníky byste spočítala na prstech jedné ruky a možná byste je ani nepotřebovala všechny“), jsou v této souvislosti poněkud trapné. …
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Konfucius umíral se slovy: „Velká hora se musí zhroutit, velký trám se musí zlomit, a moudrý muž uvadne jako rostlina.“
***
Německé vydavatelství stáhlo dětskou knížku, která se nelíbila Číně. To je skutečný „covid“, který nás všechny ohrožuje!
Prvními ústupky často začíná konečné ovládání - bez jedinného výstřelu. Čína sofistikovaně realizuje vojenskou strategii svého slavného vojevůdce Sun-c´em, kterou popsal v Umění války. Spočívá v nadčasovosti uváděných taktik a strategií, s celospolečenskou působností a přenosem do civilního života. I tento útok je nepochybně součástí této dávné a osvědčené vojenské strategie. Hedvábné stezka je jedním z jejích základních pilířů. Čína dávala vždy přednost nepřímému přístupu. Že tuto strategii podporuje i současná pandemie je také nepochybné a logické.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Většině médií jde víc o podporu ideologie a politického postoje než o informování veřejnosti. Google a Facebook zničily klasický mediální trh. Dnes už média neinformují, ale říkají lidem jen to, co si mají myslet (v podstatě je programují a činí závislými. Prohraje-li svoboda slova, prohraje i svoboda! J.Š.).
***
V Brně se upálil člověk kvůli covidu. Nesl těžce současný stav i „šikanu“ ministerstva práce
Média rezignovala na své poslání a místo informacemi krmí lidi žvásty a propagandou
„Je to zcela jasné - to, co zažíváme, je protiústavní“
***
Minulý týden vyšla tragická zpráva, podle které se před budovou ministerstva zdravotnictví na Palackého náměstí v Praze zastřelil muž. Čekal jsem, že po zprávě to začne ve společnosti teprve vřít. Že ti, kteří už nemohou všechny zákazy a příkazy vydržet, vyjdou do ulic a odmítnou lockdowny a restrikce. Jenže – nic.
Média mlčí, vláda mlčí. A všichni se tváří, jako že to byl snad nějaký ojedinělý případ pomatence, který se jen omylem zastřelil zrovna před ministerstvem zdravotnictví. O případu nejsou známy podrobnosti. Možná, že šel pán jenom kolem. Možná to byla náhoda. A možná, že i v roce 1969 tvrdili o Palachovi, že zrovna náhodně šel po Václavském náměstí, když mu přeskočilo. Nějak moc náhod.
O to víc alarmující je případ z Brna. Tam počátkem tohoto týdne zemřel čtyřiatřicetiletý absolvent Právnické fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Polil se hořlavinou a zapálil. Stejně jako Palach. To už není náhoda. Tady navíc už informace máme a víme, že v pozadí stojí krom jiného i covid.
Kolik lidí ještě musí zemřít, aby se něco změnilo? Ve společnosti to vře. Lidé jsou neskutečně naštvaní a politici a mnozí lobbisté se tváří, že zvažují, zda ještě mohou přitvrdit. Co byste chtěli víc přitvrzovat? Už víme, že jste zvažovali vypnutí průmyslu, budete zvažovat i povinný respirátor v posteli?
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Kojetínska eulogie a podíl vlastní viny
***
Josef Bryks: „Zklamání jsem se zažil v přílišném přeceňování české duše.“
Když po infarktu odváželi mrtvého Brykse, všichni vězni stáli v pozoru! - Pro Trudi Bryksovou požadováno odškodné 1.200.000,-Kč, MsP nabídlo 200,-Kč. Major Bryks byl povýšen a současně zamítnut výmaz jeho zběhnutí! Komunistické zákony a jimi zavedené zločinné struktury zůstaly. Ostuda českého soudnictví a nás všech!
***
Angličané o něm natočili film, u nás nesměl být ani pohřben. Unikátní příběh dlouho zapomenutého letce, který dostal Řád britského impéria a v komunistickém lágru ho umučili k smrti (2007). Dokumentární film L. Navary, L. Polákové a J. Nováka - doporučuji!
Připomínáme, že Josef Bryks byl rehabilitován posmrtně až v květnu 2006. Do té doby platil stále tzv. zbytkový trest za zběhnutí. Byl vyznamenán Řádem britského impéria, in memoriam mu byla udělena Cena města Olomouce a byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Osud svého muže zpracovala Trudie Bryksová v knize naděje a beznaděje, kterou v roce 2003 vydalo nakladatelství Votobia. Centrum publicistiky a dokumentu televizního studia Ostrava jej připomnělo poprvé v rámci cyklu Příběhy železné opony (2006).
***
Brigádní generál Josef Bryks, stále živé svědomí naší země – i nás!
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Buďme optimisté, blbost a hloupost jsou věčné, ale věčně naše životy ovládat nemohou. Bylo by to popření přírodních zákonů.
Příběh první: Jdu si koupit knihu. „Máme, ale musíte si ji objednat“. Opustím na pár metrů prodejnu, telefonicky si jí objednám, vrátím se do prodejny, zaplatím hotově a knihu si mohu osobně odnést. Prodavač se mi omluvil.
Příběh druhý: Přijelo auto s uzeninami. Objednat je nutno den předem a vyzvednout u „okénka“. Kdo si neobjednal, na místě už nemůže, jen se koukat na zboží, které nelze objednat v přítomné, ale pouze v době minulé, na rozdíl od restaurací. Kdy budeme hlásit předem supermarketům, co si a kdy přijdeme koupit?
Příběh třetí: Potřebuji nascanovat knihy. Nemohu je osobně odevzdat, pouze poštou nebo přes kurýra, ale vyzvednout si knihy a jejich scany už mohu.
Read more...