Bulletin č. 37/2017

Hodně o něm i o nás vypovídají tyto dva články z dnešních LN:  Jsem uprchlík, který měl štěstí a Měl být vymazán.  - „Karel Kryl a Jan Tříska. Dva umělci velké odvahy a charakteru. Dokázali odejít z totalitního komunistického režimu a svým statečným postojem a celoživotní pracovitostí dáli příklad nám ostatním Čechům. S úctou k jejich památce.“ Karel Mrzílek   

LN Půl života jste prožil v Če­chách a půl v Americe. Čím se ty dva světy nejvíc liší?

Já vám to řeknu aforisticky. Kdykoliv pracuju v Evropě, neje­nom v Čechách, bydlím v hotelu. Zkrátka producent mi zaplatí ho­tel. A v hotelu se používají výta­hy. Evropana, speciálně Čecha, poznáte ve výtahu hned. Když do něj vstoupí, nikdy se vám nepodí­vá do očí. Začne si takhle rejpat nehet (předvádí to) nebo si prohlí­žet své boty (předvádí to) nebo ho zrovna něco strašně zajímá na stro­pě. Když vstoupí do výtahu Ame­ričan, víte okamžitě, že je Ameri­čan, protože se vám podívá do očí a zařve „Good morning!“. Zkrát­ka má s vámi přímý lidský kon­takt. A v tom je ten základní roz­díl. V Americe s vámi každý vždycky jedná z oka do oka.

Diskutujte: 100. výročí od zjevení Panny Marie ve Fatimě 1917 - 2017

Oldřich Musil - 2017-09-24 15:29

K:Michal Krátký

Co svět světem stojí vždy platilo, že pokud některý národ rozpoutá válku a prohraje ji, musí potom počítat s tvrdými následky. Dobrodružství které rozpoutali čeští stavové (Ještě bych pochopil, kdyby něco takového provedla lůza, ale nejvyšší političtí představitelé země? Ukažte mi jiný národ v Evropě, kde se něco podobného stalo) byl politický puč proti panovníkovi, kterého si předtím sami zvolili. Kdo si pozorně prostuduje historii let 1618-20 ten zjistí, že tehdejší stavovská vláda rozkradla do svých kapes co mohla, stejně jako v devadesátých letech minulého století. Stejně tak docházelo k excesům jako např. umučení Jana Sarkandra, vyvlastňování majetku jezuitského řádu a jeho vyhánění ze země, podobně jako ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století. Jestliže! se tedy pobělohorští vítězové chovali k poraženým tvrdě a nevybíravě, dali jim k tomu oni sami předtím nejeden pádný argument.

Otřesný pořad o krvavých letech v době nacismu a likvidaci nejlepších lidí. Nabízí se i otázka, kolik lidí vypátralo Gestapo samo a kolik s pomocí českých udavačů? Archivy Gestapa zmizely a sami okupanti se divili kolik lidí bylo ochotno udávat - i za peníze. Kolik z umučených a popravených vlastenců máme na svědomí my sami? Po Pečkově paláci a Postoloprtech by měl pan Padevět navštívit také Švédské šance u Přerova a místa komunistických mučíren. Komunistická okupace trvala sedmkrát déle - a její zločiny. Vepřín u památníku Lety bude státem vykoupen, zato k likvidaci Postoloprtských kasáren celá země mlčí. Nedivme se, že na pamětní desce na hřbitově v Postoloprtech chybí počet obětí a že nebyla odvaha ani napsat, že se jednalo o české Němce – pouze "nevinné oběti". Ani po 65 letech po masakru nemáme odvahu nazvat věci pravým jménem…

Vasilij Blochin je nejstrašnější kat v lidské historii. Vlastní rukou zabil na 50 tisíc lidí a ve stalinistickém systému to dotáhl až do hodnosti generálmajora. Od mládí byl fanatický člen Komunistické strany. Pro stranu byl ochoten udělat cokoliv, čehož si jeho nadřízení zřejmě brzy všimli a brzy se rozhodli jeho zálibu ve vraždění využít.

Není jasné, kdo byl jeho první obětí, ví se jen, že to bylo v roce 1924, to bylo Blochinovi 29 let. To už pracoval pro Čeku, tehdejší tajnou službu, která si ho vyhlédla pro jeho bezskrupulóznost. Jak uvedli jeho nadřízení, zabíjení mu nečinilo naprosto žádné problémy.Od první popravy ve sklepeních Lubjanky zabíjel prakticky denně po dobu neuvěřitelných 29 let. Nezabíjel ranou do týla, protože jak sám řekl, je kolem toho spousta krve, ale snažil se střílet své oběti do krku, aby přetnul míchu. Jeho další specialitou byla pistole Walther PP, kterou používal místo běžných, ale nespolehlivých ruských Nagantů vz. 1895. Walthery si s sebou k popravám nosil vždy v osobním kufříku.

ČRo šíří lež, resp. důvěřuje nedůvěryhodným zdrojům. Jaká je situace a jaké scénáře lze očekávat následují níže v komentáři.

* * *

Radiožurnál: ČSSD nabídla Altnerovým dědicům mimosoudní vyrovnání

ČSSD nabídla dědicům zesnulého právníka Zdeňka Altnera 180 milionů korun. Strana se tak chce mimosoudně vyrovnat před tím, než o pohledávce rozhodne Nejvyšší soud. Radiožurnálu to potvrdily tři důvěryhodné zdroje. Soud má definitivně rozhodnout, jestli strana zaplatí Altnerovým 338 milionů korun za to, že jí právník pomohl v roce 2000 získat Lidový dům. Ekonomický ředitel ČSSD Martin Starec věc nechtěl komentovat. Nejstarší syn Altnera Zdeněk mladší odmítl nejen vyrovnání, ale i svůj podíl na celém dědictví, uvedl Radiožurnál. Advokát měl tři děti. Pokud se Altnerovy děti s ČSSD nedohodnou, bude o stamilionech rozhodovat Nejvyšší soud. ČRo, 21.9.2017

Úplným zproštěním obžalovaných skončil dnes u Městského soudu v Praze největší polistopadový proces s levicovými extremisty, resp. teroristy, nazývaný podle eponymní policejní operace Fénix - Jediné, co může prevalenci justičních omylů podobné dimense předejít, je hrozba reálné a citelné represe. Fungující inspekční orgán, momentálně parodovaný GIBSem, je tak jediným mechanismem, který může být protivahou schopnou zabránit dalším případům, kdy bude policie posílat před soud lidi, o kterých sama dobře ví, že jsou nevinní. Tedy: zrušení současné Inspekce a její nahrazení zcela novým orgánem, v co největší míře na policii nezávislým a nejlépe podřízeným přímo Sněmovně – to je jediný způsob, který by mohl vést k úspěchu.

Deník Bild přinesl ve své internetové verzi zprávu, že sociální sítě německých uživatelů jsou zaplaveny protimerkelovskou kampaní z účtů, které jsou vesměs falešné nebo které se již dříve vyznačovaly šířením proruské propagandy.

„Od soboty jsou v činnosti stovky robotů, neboli automatizovaných účtů pro sociální síť Twitter. Zasahují do kampaně na podporu Alternativy pro Německo (AfD). Mnoho z nich pochází z Ruska,“ píše nejpopulárnější německý zpravodajský server. V sobotu odpoledne kupříkladu zveřejnil účet s názvem „@RenateBiller“ zprávu s obsahem: „Pokud zůstanou u moci, pak za pět let bude občanská válka.“

Na první pohled by to nebyl žádný velký problém. Ale: Účet otevřený před několika dny má jen šestnáct followerů, avšak za dvanáct hodin získal pro svou zprávu 641 retweetů a 643 lajků. Podle odborníků je to u neznámého účtu nepřirozeně vysoká odezva. Stovky účtů, které tyto zprávy šíří, přitom pocházejí z Ruska, mají ruské nominální názvy a skládají se z náhodně se objevující kombinace písmen a čísel.

Vždycky když narazíte na reálné činy dnešních komunistů, hned se člo­věku udělá doslova blujno. Blujno píšu proto, že řeč bude o cho­vání komunistů v Uherském Brodě, a to za zbabělé součin­nosti radnice. Komunistka Krejsová se stala dočasnou ředitel­kou Domu kultury. Hned se pro­slavila pokusem zlikvidovat úspěšný projekt letního artového kina vedle kavárny Ulité Kafé. Prý na základě stížnosti občanů na hluk.

Propojení kina a kavárny bylo mezi mladými lidmi po­jmem. Kafé je přirozeným cen­trem kritického života ve městě, konají se tam besedy, autorská čtení, výstavy, koncerty. Kafé si však dovolilo uspořádat besedu s odvolaným ředitelem Domu kultury. Takže přišly ukázky ko­munistické praxe. Pomsta a zákaz. V zápětí prasklo, že stě­žovatel byl jeden, zastupitel za ODS Karásek, nestěžoval si na hluk, ale na neoprávněný zábor prostranství. Ředitelka kina Len­ka Slívová doložila povolení k záboru od začátku července do začátku září. Radní pro kultu­ru Vrána (Nezávislí) pět let fun­gující letní kino a zábor označil za soukromou iniciativu ředitel­ky kina. Na záchranu vznikla pe­tice stovek lidí, sám jsem ji podepsal. Lidovecký starosta Kunčar pod tlakem, věren starému dobrému heslu lidoveckých sta­rostů („Aj tak sa može... Aj tak sa može...“), povolil hrdinsky dvě projekce. A konec.

Dnes v obci Úherce na plzeňsku proběhla druhá návštěva zástupce exekutorského úřadu. V domku od 3 let vyrůstal. Při první mu nebyl jeho dcerou Ivetou Irvingovou vstup zástupci umožněn. Tentokrát si se zájemci o domek prohlédl dvorek a obývací pokoj, kde je zdokumentován život genmjr. Jana Romana Irvinga. Jeden se zájemců na místě spontánně zrušil svůj zájem o koupi. Sháněl domek na venkově a netušil komu patří - sám je leteckým „fandou“. Na místě už natáčeli Reportéři ČT, pro dnešek se omluvili. Předal jsem dceří pilota RAF dosavadní výtěžek finanční sbírky od čtyřech osob 2350,-Kč (doplnil jsem na 2500,-Kč – sbírka pokračuje!). Bude moci zaplatit alespoň aktuální pojistku na domek…

Natočil jsem dvě videa – první z průběhu návštěvy zástupce exekutorského úřadu a druhé vyjádření přátel Ivety Irvingové. Pořídil jsem i  fotogalerii na Google.

Iveta neměla dluhy, nezaviněná dopravní nehoda jí nepřidala, pobírá invalidní důchod. „Sociálka“ jí nedala příspěvek na bydlení ani na potřebnou péči. Při veřejném tajemství kolik zdravých lidí pobírá různé sociální dávky, resp. je zneužívá, je to dost smutné konstatování i o stavu naší společnosti. Za takovou určitě piloti RAF nebojovali a neumírali.

Symbolické občerstvení i v podobě letadla, zajistila sousedka, kterou můžete vidět na obou videích s jejími dvěma hošíky. Iveta dala všem hostům při odchodu „vejslužku“ z obou obložených míst darovaných její skvělou sousedkou. Nepochybně budou mít obě děti stejně skvělou výchovu. Dnes se ten starší něco naučil o demokracii.       

Nepěkně jsem se spletl mi­nulý týden při psaní Slo­va. Ve vedlejší větě, která neměla s podstatou článku nic společného, jsem přisoudil Michalu Horáčkovi peníze Michaela Kocá­ba (byl to omyl - řeklo by se - vel­ký jako MOST) a kohout byl na střeše. Kandidát Horáček označil tento překlep za politickou kam­paň, mě za Babišova slouhu, který dostal za úkol spojit Horáčka s ne­chvalně známým investičním fon­dem Trend (peníze z operací na fi­nančních trzích zřejmě smrdí hůř než peníze z hazardu), a pak se pár hodin koupal v účastných komentá­řích svých podporovatelů. Lidové noviny se mu už omluvily, já se omlouvám taky. Byl to omyl, jak musel každý - i kandidát - jistě po­chopit. Kampaně vypadají jinak.

„Štěstí je jako ze skla, jak se leskne, tak se i láme.“ Publilius Syrus

Naposledy jsme se setkali před dvěma roky v jeho sklárně v Nižboru, kam jsem zavítal s turisty ze Žebráku. Vážil jsem si, že mne hned poznal, znal a oceňoval moji práci. Bylo o čem hovořit, kdy ho banky nepodržely nutným kreditem po havárii pece. Tak  začal postupný pád firmy Rückl Crystal do insolvence. Držel jsem mu palce, ale to nestačilo…

Je smutné, že si rodinou firmu, neprávem zkonfiskovanou, musel v demokratickém zřízení opět koupit. Člověk musí takové lidi práce obdivovat, podobně jako Jana Antonína Baťu, který také neprávem přišel o svoji firmu (největší v ČSR a sedmá největší firma světa) a kdy začal od nuly opět budovat novou firmu Baťa v Brazílii. To jsou ti velcí synové země, kterých nebude nikdy dost a kteří umožňují svými schopnostmi prosperitu země, protože dávali a tvořili jako skuteční podnikatelé, ne jako nemálo těch dnešních, kteří mnohdy ne vytvoří vůbec nic a přesto mají vysoké zisky. I podnikatel a vlastenec Jiří Rückl patří k těm, které si naše země nezasloužila. Čest jeho památce…

Somálka bez dokladů, která neumí číst a psát a je fakticky negramotná. Nedodá dokumenty ani k tomu, aby řádně byla podle českých zákonů přijata na studium. Ale největší problém je údajný hidžáb a neziskovky rozjíždí monstrproces zvíci poloviny vesmíru s cigánskou férovkou. Ne, toto skutečně není o svobodě náboženství, ani o svobodě a lidských právech. A není to ani o tom, co neoliberální pomatenci představují - tedy není to o (ne)nošení dlouhých vlasů či košil US Army. Tady nikomu ze žalobců nevznikla újma, toto je akce typu "zapálení říšského sněmu".

Rozsudek byl vynesen 19.9.2017 u MS Praha ve Spálené. Výstižně ho ohodnotil ve svém komentáři Tomáš Pecina, cituji: „… Souhlasit lze s tím, že řešení problému přijde pravděpodobně legislativní cestou, protože to už takový český národní zvyk: místo, aby zákony stanovily základní principy a ty byly judikaturou vykládány, rozváděny a aplikovány, máme zákonem, nebo minimálně resortní vyhláškou, stanovenu pomalu i minimální a maximální přípustnou tloušťku knedlíku, aniž by někoho znepokojilo, že orgány státu ve svých esenciálních funkcích selhávají a je zde již téměř třicet let udržováno to, co jsem kdysi nazval imitativní demokracií. …“

Zde je celý zvukový záznam jednání a níže videozáznam rozsudku. Připomínám, že původně to vůbec nebylo o šátku. Ředitelka dr. Kohoutová jednala tak jak jí ukládal zákon a předpisy. Byly a jsou uplatňovány na všechny studenty stejně, resp. jednala ještě mnohem vstřícněji s pochopením pro situaci Somálky. Vstřícnost ředitelky byla zneužita s podporou ombudsmanky Anny Šabatové. Na tu je už podáno trestní oznámení. Ta dr. Kohoutové dokonce vyhrožovala - mj. jí vyslovila zákaz o kauze mluvit, přitom sama vystupovala v této kauze v médiích, kde veřejně v ČT lhala. Není divu, že ředitelka odmítla poskytnout samostatný rozhovor ČT pro jejich tendenčnost v informování veřejnosti o této kauze. ČŠI (Česká školní inspekce) původně stála na straně ředitelky školy, po nátlaku ombudsmanky stanovisko změnila? Bude zase odvolávat co odvolala…?!

Šátek u městského soudu: … Souhlasit lze s tím, že řešení problému přijde pravděpodobně legislativní cestou, protože to už takový český národní zvyk: místo, aby zákony stanovily základní principy a ty byly judikaturou vykládány, rozváděny a aplikovány, máme zákonem, nebo minimálně resortní vyhláškou, stanovenu pomalu i minimální a maximální přípustnou tloušťku knedlíku, aniž by někoho znepokojilo, že orgány státu ve svých esenciálních funkcích selhávají a je zde již téměř třicet let udržováno to, co jsem kdysi nazval imitativní demokracií. Lunch: … Zakazovat komukoliv přístup k soudu nebo jej proto, že podal žalobu, zastrašovat, je přímou cestou od demokracie k diktatuře a od ochrany našich evropských a křesťanských hodnot k jejich frapantnímu popření.  Uber: … Schopnost širší sebereflexe u popsané skupiny nebude o mnoho vyšší než u Exekutorské komory, která v minulých dnech podala trestní oznámení na skupinu 20 internetových debaterů za schvalování útoku na dva exekutorské zaměstnance v Plzni – tedy naprosto žádná. DATOS: … soud Ústavní je schopen napsat traktát odmítající ústavní stížnost na třinácti stranách – máme sami takový případ – a stále se při tom tvářit, jako že jde o podání zjevně nedůvodné: zjevné je v dané věci ovšem cosi úplně jiného. Počin: … Domnívám se, že cyklus demaskoval ani ne tak nedůstojné poměry, ve kterých jsou nuceni pracovat ti, kteří nedokázali získat žádnou kvalifikaci – a přesto je jejich práce pro společnost potřebná a užitečná – ale v prvé řadě nesmírnou naivitu toho segmentu společnosti, který osobně nazývám sentimentalisty (zatímco jiní, např. Guy Peters, hovoří s využitím prvorepublikové terminologie o progresivistech), jenž je tím nebezpečnější, čím je vlivnější.

… Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že řadě osob v obdobném právním postavení náhrada nemateriální újmy byla soudními rozsudky pravomocně přiznána a byla vyplacena. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Městského soudu v Praze pro rozpor s jeho právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právem na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a právem na odškodnění podle článku 36 odst. 3 Listiny a podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy. …

Tuto spornou otázku bude muset v případě Vladimíra Waise, nar. 1933, z Ústí nad Labem znovu posoudit Ústavní soud ČR. Ten tak učinil již v roce 2012, ale nyní se mu věc vrátila znovu na stůl. Podrobnosti k případu přinášejí webové stránky Ústavního soudu ČR www.usoud.cz:

„V červnu 1945 bylo 3000 německých obyvatel Krnova – žen, dětí a starců – donuceno k hladovému pochodu do Králík. Asi 300 z nich přišlo o život.“ Tento text v češtině a němčině je společně s názvy obcí a měst, přes které pochod vedl, vytesán do žulové desky, která byla v pondělí 11. září slavnostně odhalena v zahradě spolkového domu v sousedství synagogy.

Výrobu a instalaci pamětní desky financovali němečtí rodáci, pozemek jim poskytl Jesenický horský spolek. O připomínku hladového pochodu, který se odehrál v době divokého odsunu, krajané usilovali od doby vzniku tradice Česko-německého týdne v Krnově, intenzivněji pak od roku 2011, kdy byly poprvé v místním tisku zveřejněny vzpomínky jedné z účastnic pochodu, Marii André, které přeložila Květoslava Kukelková. „Jako představitel spolku jsem často slyšel vzpomínky přeživších, ale doba ještě nebyla zralá, aby se o tom otevřeně mluvilo. Také předsudky vůči nám byly na počátku naší spolupráce s městem Krnovem v roce 1995 tak velké, že mě ani ve snu nenapadlo, že by mohlo k této události dojít. Situace se nyní změnila a zamlčovaná fakta se dostávají ve známost. Památníkem chceme dosáhnout, aby se na tuto událost nezapomnělo. Není to žádné obvinění, jen si přejeme, aby se takové věci už nikdy neopakovaly. A jsem velmi rád, že po dvaasedmdesáti letech můžeme zažít to, co jsme dlouho chtěli. Naši mrtví nebudou zapomenuti, přeživším bude dovoleno tento památník odhalit a dostane se mu požehnání,“ uvedl u slavnostního odhalení pamětní desky Kurt Schmidt ze spolku Heimatkreis Jägerndorf.

KÚSK vydal rozhodnutí ve věci dne 12.9.2017. Na okraj doplňuji - pachatel dal mezitím výpověď a na MÚ Žebrák už není od srpna 2017 zaměstnán. Stejně tak jeho manželka Mgr. Renata Wachtlová odstoupila z funkce radní MÚ Hořovice. Ta nemá také zřejmě čisté svědomí, kdy její kamarádka, lékařka, napsala velmi nestandardní diagnózu úředníkovi. Moji stížnost přijala revizní komise ČLK, stejně jako úřad pro kontrolu vyplácení sociálních dávek, pokud ovšem vůbec vypláceny byly? Mgr. Wachtlová je stále právničkou města Žebrák. Otázkou je jak dlouho ještě? Zábrany na ochranu občanů před nebezpečným úředníkem (pořízené po jeho útoku) za cca 40.000,-Kč, odmítá starosta Mgr. Daniel Havlík odstranit. Úředníci nuceni pracovat v tomto „vězení“ mu jistě nepoděkují, stejně jako návštěvníci MÚ…  Více v diskusi na posledním veřejném zasedání zastupitelstva, konaném dne 22.9.2017 v Kulturním domě za účasti cca 15 občanů z cca dvoutisícového města… Opět jsem měl „hlavní“ slovo z řad občanů. O tématech o kterých jsem hovořil, se ve Zpravodaji města Žebráku těžko dočtete…