Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Kdyby se naši předci probudili, asi by se nestačili divit, jak se změnilo naše město, jeho okolí, prostředí a jeho atmosféra.

Tyto fotografie jsem pořídil 5.2.2018. Nepotkal jsem občana Žebráku, který by byl masivním rozvojem průmyslové zóny nadšen. Ze Stroupinského potoka, kdysi plného života, se stalo odpudivé betonové koryto. Flora a fauna takřka vymizely. „Kočičáky“ na náměstí nahradil asfalt a dvě staré lípy před kostelem, kterým jsme nedostatečnou péčí zkrátili život, nahradily nové. Odhalili tak nehezký vzhled kostela, který snad bude letos napraven. Průmyslová zóna spolu s fotofoltaikami má mít už větší plochu, než samotné město?!

Na místě je otázka co to městu přineslo, přináší a přinese. Kvalitu životního prostředí a života těžko. Až spustí nová továrna na zkoušení plynových turbín plný provoz, neumím si představit, že hluk a emise zůstanou zcela za stěnami obřích hal…

Občany by jistě zajímalo co Průmyslová zóna městu a jeho občanům pozitivního dosud přinesla? Např. kolik peněz plyne do obecní pokladny ročně? Jak podporují firmy z průmyslové zóny žebrácký sport, kulturu a spolky? Kolika žebráckým občanům zajistila práci? Kolik občanů z jiných měst a ze zahraničí pracuje v žebrácké průmyslové zóně? Jak narostla kriminalita ve městě a čím je způsobena? Kdo uklízí odpad v příkopech, kteří zanechávají řidiči kamionů v průmyslové zóně? Jak bude řešena stále hustější doprava ve městě a mimo ně, kdy zpoždění jsou stále častější?

Co by asi řekli dřívější majitelé půdy dnešním halám na pozemcích jejich předků? Za jakou cenu je prodávali a co jim bylo asi řečeno? Těžko by své pozemky prodávali, kdyby věděli za jakou cenu budou později prodávány? Kdo všechno profitoval z jejich koupě a prodeje?

Půda je to nejcennější, co jsme zdědili po předcích. Zacházíme s ní nezodpovědně, přímo hazardně, jakoby jsme si mysleli, že nás „nasytí“ jen „beton a haly“. Bude-li město v této strategii pokračovat, bude ohrožovat samo sebe, svoji existenci a občany.

Není divu, že už se v jiných městech ČR občané bouří a organizují protestní akce proto průmyslovým zónám, které doslova ničí jejich životy materiálně i duchovně a jak nám ukázala veřejnoprávní ČT. Protesty se množí – hluk projíždějících kamionů.

Pořídil jsem dnes pár doplňujících fotografií, které dokládají stav budov, neestetičnost různých úprav a stav krajiny. Měl jsem přitom zajímavý zážitek, kdy se na mne najednou přiřítilo auto a dost neurvale mi bylo sděleno, proč jsem si fotografoval nákladní auto? Mladý muž nechtěl pochopit, že mne auto nezajímá a bylo jen součástí záběru. Zřejmě měl problém s demokracií a svobodou tisku, když mu vadilo, že si někdo fotografuje cizí auto na veřejném prostoru kde není žádný zákaz parkování. Možná bude muset být, pokud nebude zřízeno další parkoviště - na další orné půdě.... Spíše mne zaráží, jak rychle se to dozvěděl ačkoliv v blízkosti auta nebydlí. Podobně mne loni navštívila jedna členka zastupitelstva a vítězoslavně mi mávala před obličejem fotografií, jak pálím suchou trávu na své zahradě. Od koho ji získala mi neřekla. Za bezvětří jsem neporušil žádný zákaz obce a sousedy neobtěžoval. Jako bych se dnes do Žebráka navrátila totalita a její praktiky, resp. jako by ho neopustila, kdy anonymní udávání kdekoho a kdečeho bylo národním „sportem“. Zdá se, že jeho příznivci ještě nevymřeli a obávám se ani jen tak nevymřou. Tradice anonymního udávání za každého režimu je v naší zemi hluboce zakořeněná, bohužel…  

Pokud nemají občané zájem o veřejný život, nemohou očekávat, že jejich přání budou naplněna podle jejich představ. Stav města a jeho životního prostředí bude vždy odpovědností nejen vedení města, ale i občanů, které neangažovanost ve věcech veřejných odpovědnosti nezbavuje. To by nám všem mělo být výzvou k aktivním postojům v roce 100.výročí vzniku samostatného státu.

Tuto fotografii s „osvíceným“ hradem Točník jsem pořídil na Štědrý den 24.prosince 2017. Docela symbolická. Jako by nám připomínala dědictví předků a připomínala vládu ještě zdravého rozumu. V dnešní konzumní a uspěchané době je přebíjen mamonem a ziskem za každou cenu. Potom se nedivme, že se to projevuje i na kvalitě mezilidských vztahů, které jsou základem každé společnosti a jejichž úroveň určuje i její stav.

Jan Šinágl, 11.2.2018  

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)