Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Nejnovější komentáře

  • 26.02.2018 02:49
    Qual ip certo colocar no host, da camera ou do PC?

    Číst dále...

     
  • 26.02.2018 01:35
    Pai patroa mundo e desse modo almeja salvar.

    Číst dále...

     
  • 25.02.2018 22:19
    Пользователь, находясь дома в уютной обстановке может дать ...

    Číst dále...

     
  • 25.02.2018 21:56
    E também vou mandar bala no redirecionament o, ok?

    Číst dále...

     
  • 24.02.2018 19:12
    Dokud nám naše mentalita stále kritizovat, být nesourodí ...

    Číst dále...

     
  • 24.02.2018 17:19
    Vázený pane Sinágl, po hodne dlouhé dobe jsem pristál zase ...

    Číst dále...

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“ Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

BOUŘE a LETY: Tomio Okamura popírá své proklamované zásady jen pokud se jedná o něho samého

Lety aversAktualizováno 13.2.2018: Reportéři ČT: 46 milionů z hnutí Úsvit měl podle smlouvy dostat Okamura - Den obětí holocaustu je Významný den od roku 2003, Okamura lichvarOkamura ho chce navrhnout?! Škoda, že ČT nevyčkala jeho reakce a rozhovor ukončila – také gesto! Tak to dopadá, když se moc mluví, nemyslí a málo ví, resp. neví. Okamura veřejně přiznává, že od roku 2003 Den obětí holocaustu nikdy neuctíval…

 Václav Moravec v rozhovoru s Renatou Kalenskou: „Když člověk vypadne z této země na deset patnáct dnů, tak si uvědomí, že to není normální co se tady děje a že v Rakousku, Německu, ve Velké Británii by se toto nedělo.“

Tomio Okamura propaguje odvolatelnost politiků. Nyní se sám chytil do vlastní pasti. Samozřejmě, že neodstoupí jak by učinil každý západní politik a že jich už bylo! Nebylo třeba Lety planekje odvolávat – odstoupili sami, dobrovolně a okamžitě. Např. švédská ministryně, která zaplatila vládní kartou protože neměla drobné (v příších volbách byla opět zvolena).

U nás se odměňuje zpronevěra peněz pod vedením poslance Okamury znovuzvolením! Jistí lidé pocit odpovědnosti, studu a hanby nepociťují, resp. neznají. Jedinou „normou“ jejich „hodnot“ jsou peníze. Čím více jich mají, tím se cití „hodnotnější“. Proto se jejich výrokům nedivme. Otázkou je, jak dlouho jim to budou Obcan zvraciobčané dovolovat, pokud pod vedením takových zlotřilců nechtějí skončit v bídě a bezpráví?!

Tábor lety začal svůj provoz se 640 českými vězni, poté začal přijímat slovenské židy (jejich majetek pomáhal zabavovat otec Livie Klausové), kteří poté končili v Osvětimi jako Romové, kteří přišli do tábora Lety po nich. Před 7 lety jsem zveřejnil článek Případ nepovšimnuté knihy Bouře, přinese další bouři…?! jehož obsah stojí za to stále připomínat. Knihu Bouře už neseženete... Těžko se dočkáme druhého vydání... Níže si můžete přečíst ukázky:

... „Přišel za mnou jen tak z ulice a ukázal mi, co zatím nashromáždil," vzpomíná Fedor Gál, majitel vydavatelství G plus G. "Ohromilo mě to a dlouho jsem nad tím textem váhal. Dával jsem ho číst svým přátelům, aby mi poradili, jestli to mám vydat. Většina z nich byla na rozpacích." Jejich pocity nejspíš nejlépe vystihl slovenský profesor Peter Zajac, který na zadní obálce knihy napsal, že "Polansky (…) před námi otevírá tušený, avšak úzkostlivě skrývaný svět našeho studu za to, co nechceme vidět."

… Paul Polansky sbíral materiály ke knize pět let a pomáhala mu v tom mimo jiné i Romka, jejíž matka protrpěla pobyt v Letech na vlastní kůži. "Polansky mi přinesl kila xeroxových kopií dobových dokumentů," konstatuje Fedor Gál. "Přesto mi údaje o Havlových a Schwarzenbergovi, které zveřejnil ve svém textu, připadaly tak neuvěřitelné, že jsem pro jistotu vyslal svého právníka, aby je ještě jednou ověřil, pro klid svědomí. Výpisy z katastrů a místní kroniky nabízejí hodně prostoru pro spekulace. Třeba když právník našel v archivu v knize katastrů mezi dobovými stránkami psanými rukou vlepený čerstvý strojopis, který dokládal Havlovo vlastnictví Barrandova. Neměl jsem ale kapacitu, ani motivaci hrabat se v tom vážněji."

Mlčeti zlato

… Krátce před vydáním knihy se s Polanským v jedné pražské literární kavárně sešel Karel Schwarzenberg, potomek hlavních "hrdinů" knihy Bouře a někdejší kancléř prezidenta Havla. O předmětu jejich hovoru máme jen svědectví Paula Polanského, a i to jen z druhé ruky. Schwarzenberg Polanskému navrhl, že věnuje nějaké peníze pro pietní místo v Letech.

"Když jsme při příležitosti vydání knihy v roce 1999 uspořádali tiskovou konferenci, z mnoha pozvaných novinářů na ni přišel jen jediný, a ani ten pak o ní nenapsal ani řádku. Knihkupci ji nechtěli, nikdo o ni neměl zájem, prostě se rozhostilo naprosté ticho. Bylo to zvláštní ale o důvodech toho stavu nechci spekulovat, i když názor samozřejmě mám. Máme zřejmě ve zvyku problémy řešit tak, že je zameteme pod koberec," říká Fedor Gál.

Krátce nato praskla v patře nad skladem nakladatelství voda a celý náklad Bouře zničila. Pojišťovna škodu zaplatila a příběh pozoruhodné knihy se uzavřel. Zůstalo jen pár výtisků a Paul Polansky odjel z České republiky do Kosova, kde se začal starat o romský uprchlický tábor.

…A zajímalo by mě také, proč si té knihy tak ostentativně nikdo nevšiml. My, Češi, se rádi stavíme do pozice nevinných a bezmocných obětí, nejprve nacismu, pak komunismu, ale Bouře otevřeně vypovídá o našem, českém, nenacistickém a nekomunistickém, čistě lidském podílu na tom všem.

Rádi vykreslujeme masarykovské Československo jako oázu demokracie, ale přitom jsme - v rámci udržení tohoto ideálu - nuceni důsledně zamlčovat jeho stinné stránky. Byl to snad ten důvod, proč o knihu nikdo neměl zájem? Je snad tohle důvod, proč první tři oslovení překladatelé odmítli Polanského text převést z angličtiny do češtiny? Nebo vadilo, že nám do minulosti vrtal nějaký cizák? Nebo si snad někdo nepřál, aby se o této knize vůbec vědělo?

Odpovědi na tyto otázky neznám a nejspíš se jich asi nikdy ani nedopátrám, protože si je každý z nás nese sám v sobě. Vím ale, že čím déle si budeme sami před sebou zastírat své dějiny, tím déle nám bude trvat, než pochopíme, kdo vlastně jsme, než poznáme svou národní identitu.

"Říkal jsem Polanskému, že po přečtení jeho knihy mám dojem, že nemá Čechy rád. On se jen usmál a řekl, že je to právě naopak," vzpomíná Fedor Gál. Tomu rozumím.

… Místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) k nynějšímu opětovnému vydání Bouře týdeníku The Prague Post řekl, že obvinění, která Polansky vznesl, je nutné vzít vážně: "Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí."

* * *

Pokud hovoříme o památníku Lety, tak je nutno hovořit nejen o Romech, ale i o českých vězních a slovenských židech. Pokud bude hovořeno jen o romských obětech, zneuctíme památku ostatních obětí v táboře Lety a budeme pokračovat ve svém pokrytectví jako máme dodnes problém otevřeně hovořit o genocidě 1/3 vlastního obyvatelstva – českých Němců, či masakru na Švédských šancích po válce. Je s Lidicemi nesrovnatelný - vojáci čs. armády vraždili (v noci) muže, ženy, děti, batolata a kojence.

 

Jan Šinágl, 10.2.2018

* * *

Masakr na Švédských šancích připomene nad Přerovem velký kříž

Poválečný masakr karpatských Němců u Přerova bude od jara lidem připomínat čtyřmetrový kovaný kříž. Memento z dílny uměleckého kováře Jiřího Jurdy bude vztyčeno na kopci zvaném Švédské šance, kde bylo v červnu 1945 zabito 267 lidí. Kříž bude symbolicky prostřílený, zdobit ho bude trnová koruna. Radnice za dílo zaplatí 300.000 korun, řekla ČTK její mluvčí Lenka Chalupová. Historici řadí masakr mezi nejhorší případy msty na německy mluvícím obyvatelstvu v poválečném Československu. Širší veřejnost se o masakru dozvěděla až po roce 1989. Tragédii po celou dobu na místě nic nepřipomínalo, až v roce 2015 vznikla u polní cesty na Švédských šancích pamětní deska. Masakr se na návrší Švédské šance odehrál v noci z 18. na 19. června 1945. Českoslovenští vojáci zde zavraždili 120 žen, 72 mužů a 75 dětí včetně kojenců. Šlo o karpatské Němce ze Slovenska, slovenské Maďary a Slováky, kteří se vraceli z války domů. Masakr zorganizoval důstojník Karol Pazúr, který nakonec skončil před soudem. Nejprve byl potrestán 7,5 lety vězení, Nejvyšší vojenský soud v Praze mu v roce 1949 zvýšil trest na 20 let. Ve vězení strávil zhruba rok, poté mu prezident Klement Gottwald udělil amnestii, v pozadí byly Pazúrovy vazby na komunistické představitele. ČRo, 9.2.2018

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.67 (6 Votes)
Share

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Strojový překlad webu

Czech English French German

Reklama