Na významný den ČR dne 10.června jsem se přijel do Lidic poklonit památce nevinných obětí. Protože si stále mnohem více připomínáme zločiny druhých a ne své vlastní,
připomněli jsem společně s pane Čermákem tichým protestem i jiné tragédie, zločiny a nevinné, které máme my na svědomí a které jen neradi uznáváme a připomínáme a už vůbec ne celostátně, jako Lidice, ačkoliv jde o ještě děsivější tragédie. Při zádušní mši plzeňského biskupa a u pomníku lidických dětí, jsme oběma „mementy mori“ mlčky připoměli nevinné oběti vyhnání českých Němců a nadcházející výročí 72. let od tragédie na Švédských šancích u Přerova. Žádného z kandidátů na presidenta České republiky jsem nezahlédl, ale předpokládám, že tam byli všichni…
Návštěvníci si četli a fotografovali naše informace s velkým zájmem, mnozí se i ptali na další podrobnosti, zvláště ženy byly v šoku, čeho byli schopni vojáci čs.
armády v době míru. Agresivně a primitivně se chovali pouze bývalí či dnešní komunisté, neschopni věcné, slušné výměny názorů s respektem k druhé straně. Nenávist a nesmiřitelnost je stále jejich programem, jako by bez ní nemohli vůbec žít... Dostavilo se množství žen s červenými šátky, zástupkyně Českého svazu žen z Plzně, pokračovatelky Československého svazu žen. Jedna z nich mi plná nenávisti vyhrožovala, že by mne zastřelila… Určitě měly radost, pokud navštívily Muzeum moderního umění v Lidicích, ke šlápnete na pedál a ozve se vám komunistická Internacionála v různých jazycích… Šéf „bojovníků za svobodu“ Jaroslav Vodička, dvojnásobný člen KSČ a agent VB se také patřičně projevil svým projevem. Takovéto morálně zcela pokleslé osoby jen urážejí, už jen svoji přítomností a zjevem, památku nevinných obětí. Neslyšel jsem ho, ale ti co tohoto bezcharakterního komunistického a novodobého „demokratického“ papaláše slyšeli, byli zděšeni. Co ale jiného můžete očekávat od tohoto „produktu“ totality, když byl schopen doslova vtrhnout do kanceláře ředitelky lidického muzea bez ohlášení v recepci…
Potkal jsem a hovořil s mnoha zajímavými lidmi, zcela náhodně, od jedné Američanky, německých historiků, ředitele Muzea SNP, mladých právníků z ČR, skupiny mladých lidí ze Slovenska až po školní třídy. Jednu z nich jsem potkal u památníku lidických dětí. Byl to pro mne zážitek dne.
Stál jsem několik minut mlčky s „mementem mori“. Poté, co mne děti zahlédly, přečetly si se zájmem text. Začal jsem k nim hovořit, naslouchaly s plným zaujetím, včetně paní učitelky až do doby, než přišel „narušitel“ a zcela vulgárně mne začal napadat. V klidu jsem ho nechal vymluvit a poté řekl dětem: „Učte se demokracii a posuďte sami, kdo se zde chová slušně a kdo neslušně?“ Samozřejmě, že některé děti byly zaskočeny vystoupením primitiva. Už byly na odchodu, když se jeden školák otočil a skoro omluvně mi řekl: „Mně se to líbilo.“ To jsou ty zárodky budoucích elit, které tolik potřebujeme, chceme-li uspět v souboji s nejvyspělejšími a patřit mezi ně.
Jan Šinágl, 11.6.2017
75.výročí masakru
LIDICE 10.6.1942
Nacisty popraveno – v době války, ve dne:
173 mužů. Nejstaršímu muži bylo 84 let.
!!! Nejmladšímu chlapci 14 let. !!!
* * *
72.výročí masakru
ŠVÉDSKÉ ŠANCE 19.6.1945
Vojáky čs. armády popraveno – v době míru, v noci:
72 mužů, 120 žen, 75 dětí do 14 let. Celkem 267 lidí.
!!! Nejmladší byla batolata ve „věku“ 6, 7 a 8 měsíců !!!
!!! Největší a nejhrůznější, bleskový vražedný akt na území Československa začal hodinu po půlnoci !!!
LN, 16.6.2017 -
Celý nezkrácený článek Vladimíra Justa - Čo som mal s nimi robiť?
