K podání vysvětlení jsem byl předvolán na PČR v Berouně ve věci Oznámení na Jana Šinágla pro šíření pomlouvačných, diskreditačních a hanlivých informaci. Oznámení podala Libuše Rudinská, autorka pomlouvačného dokumentu – zvěrstva - Pavel Wonka se zavazuje. Má celých 6 stran. Bylo podáno na SZ dne 28.12.2016 a předáno PČR dne 2.1.2017. Že by SZ pracovalo tak rychle? Věřme, že to má na svědomí jen konec roku? Na mé podání vysvětlení jsem potřeboval 5 stran a 2 ½ hod. Sbírka trestních oznámení na moji osobu se pomalu rozrůstá – po Martinu Michalovi, Heleně Vondráčkové, Agentuře MM, Bohuslavu Hubálkovi (oceněný příslušník III.odboje), tak toto „trestní společenství“ doplňuje Libuše Rudinská. Nepochybuji, že by si s některými z nich dobře rozuměla…

Dne 30.3.2017 uspěl Jiří Wonka v dalším soudním sporu a pomluvě svého bratra. Dne 6.2.2017 neuspěl se svoji žalobou na pojišťovnu za poškozený hrob Pavla Wonky. Bylo mu upřeno právo na spravedlivý proces odmítnutím korunního svědka, který by podvodné praktiky pojišťovny odhalil. Svědek je ochoten vypovídat a popsat nekalé praktiky pojišťovny – odvolání bylo podáno.

Jak se seznámil pan Vítek s Pavlem Wonkou, aneb takový byl Pavel Wonka - vlevo svědectví ze dne 26.4.1991, tedy 3 roky po zabití Pavla Wonky. Něco o předcích bratrů Wonkových - Lovecký salonek v hotelu Krkonoš a zájezdní hospoda Johanna Wonky z roku 1895.

Bylo toho opravdu hodně, co „dokumentaristka“ Rudinská, resp. sběratelka drbů, pomluv a úplatkářka, nezdokumentovala ve svém „díle“ Pavel Wonka se zavazuje. Každý poctivý dokumentarista by tyto fakta a skutečnosti nemohl nepoužít v zájmu odhalení pravdy. Není divu, že i ČT, ač sponzor, se zalekla a odmítla tyto lži a pomluvy na nevinném člověku, který se už nemůže bránit, odvysílat a šířit mezi statisíci televizními diváky. Věřme, že také nikdy vysílat nebude a když, tak jen s návaznou besedou historiků a pamětníků, jako odstrašující  a současně varující příklad flagrantní manipulace s fakty a vědomého uvádění veřejnosti v omyl, šířením lží a pomluv o statečném člověku.

Jan Šinágl, 3.4.2017