Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Nejnovější komentáře

  • 16.11.2017 18:19
    Leider nicht. Eigentlich sollte dafür sorgen SDL mit Hr.

    Číst dále...

     
  • 16.11.2017 17:33
    Gibt es den Film auch mit deutschen Untertiteln oder deutsch ...

    Číst dále...

     
  • 16.11.2017 11:43
    Jeden druhého pouze kritizujeme. Nedokážeme se shodnou skoro ...

    Číst dále...

     
  • 15.11.2017 12:44
    Hlavně nezapomeňme na anonymní se lživými údaji, podporovaný ...

    Číst dále...

     
  • 15.11.2017 11:35
    Ano, pořad Putinova propagační válka v Praze je k vidění v ...

    Číst dále...

     
  • 15.11.2017 11:26
    Právě včera 14.11.2017, 22.50 vysílal německo-francou zský ...

    Číst dále...

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“ Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Dnes uplynulo 69 let od násilného převzetí moci komunisty 25.února 1948

JANUV ZAKONZ dokumentů CIABenešův politický vývoj (15.ledna 1948) – Komunisté se obávají čestných vlastenců (23.září 1948) - RFE Fulton Lewis jr. přepis vysílání (27.prosinec 1957) !!!

Následovalo 227 rozsudků smrti, 205 486 rozsudků odnětí svobody z politických důvodů, přes 300 zavražděných na hranicích střelbou, minami, psi, nebo elektrickým proudem, zemi opustili statisíce nejlepších a nejschopnějších…

… Počkejte až bude zaveden socialismus, dospěje se k nádherným věcem. Za vlády rovnosti, a blíží se, sedřou za živa kůži ze všeho, co nebude pokryté bradavicemi. Co záleží davu na umění, básnictví, slohu? On toho vše­ho nepotřebuje. Skládejte mu odrhovačky, pojednáni o práci ve vězeních, o dělnických městech a hmotných zájmech okamžiku. Proti tomu, co je původní, je ustavič­né spiknutí, hle, co je třeba vbíti si do hlavy. Není podle socialistů ideálem státu jakási obrovská nestvůra, která pohltí každou osobní činnost, každou osobitost, každou myšlenku a která bude řídit vše­chno a dělat všechno? …

Vrchní velitel armády president Edvard Beneš v roce 1939 nevydal rozkaz bránit zemi, ačkoliv se bránit chtěla. Tady se mravní páteř národa zlomila a už nenarovnala. Nezavelel ani v roce 1948. Komunisté se tak bez odporu dostali k moci a začali mravní a materiální devastaci země. S následky se potýkáme dodnes. V podzimních volbách máme velkou šanci demokratickými volbami odstranit tyto zástupce zločinné, komunistické ideologie z Parlamentu. Byl by to ten nejlepší vstup a gesto naší vyspělosti, vyslané ke 100. výročí založení Československa v roce 2018. Proto má smysl jít k volbám. Jsme to dlužni všem obětím komunistického režimu. DOBROU VOLBU!

* * *  

Gustave  Flaubert /1821-1880/: Rozhovory o umění, bohu, životě a lidstvu

Každý člověk (podle mne), ať je sebenepatrnější, má právo na jeden hlas, ale není roven svému sousedu, který může mít stokrát větší cenu. V průmyslovém podniku (v akcio­vé společnosti) hlasuje každý akcionář v poměru ke své­mu přínosu. Tak by tomu mělo být také ve vládě národa.

Nevěřím v rozdíly společenských tříd, kasty jsou archeologický pojem, ale věřím, že chudí nenávidí bohatých a že bohatí se bojí chudých. Bude tomu tak věčně. Nemá smyslu kázat lásku ani jedněm, ani druhým. Nejdůležitější věcí je vzdělávat bohaté, kteří jsou konec konců nejsilnější. Vzdělejte především měšťáka, on neví nic, naprosto nic. Snem demokracie není nic jiného než povznést proletáře na úroveň měšťákovy k hlouposti. Sen se částečně splnil. Čte tytéž noviny a má tytéž vášně.

Je nutno uzavřít se a pokračovat jako krtek se sklo­něnou hlavou ve svém díle. Nezmění-li se nic do několika let, utvoří se mezi svobodomyslnými inteligencemi užší společenství než mezi tajnými sdruženími; stra­nou davu zmohutní nový mysticismus, vysoké myšlenky rostou ve stínu a na okraji propastí jako jedle, ale jedna pravda, zdá se mi vyplývá z toho všeho; že totiž člověk nemá ani trochu zapotřebí obecného lidu, početného živlu většin, schvalování, posvěcování; rok 1789 zničil královskou moc a šlechtu, rok 1748 měšťáctvo a rok 1751 lid. Není nic než ničemný a pitomý dav. Vězíme všichni stejně hluboko ve sprosté všednosti. Sociální rovnost zakotvila v mysli, dělají se knihy pro všechny, umění pro všechny, věda pro všechny, jako se stavějí dráhy a veřejné ohřívárny. Lidstvo má zuřivou snahu snižovat ducha a hněvám se na ně, že k němu náležím.

Počkejte až bude zaveden socialismus, dospěje se k nádherným věcem. Za vlády rovnosti, a blíží se, sedřou za živa kůži ze všeho, co nebude pokryté bradavicemi. Co záleží davu na umění, básnictví, slohu? On toho vše­ho nepotřebuje. Skládejte mu odrhovačky, pojednáni o práci ve vězeních, o dělnických městech a hmotných zájmech okamžiku. Proti tomu, co je původní, je ustavič­né spiknutí, hle, co je třeba vbíti si do hlavy. Není podle socialistů ideálem státu jakási obrovská nestvůra, která pohltí každou osobní činnost, každou osobitost, každou myšlenku a která bude řídit vše­chno a dělat všechno?

Jakési kněžské tyranství je v hloubi těch omezených srdcí: „Nutno vše upravit, předělat a zbudovat zno­vu na jiných základech," atd. Zdá se mi, ze člověk je nyní fanatičtější než kdy jindy, ale sebou neopěvuje nic jiného a v té myšlence, která přeskakuje hvě­zdy, pádí prostorem a houká na nekonečno, jak by řekl Montaigne, nenalézá nic většího než právě tu bídu života, od níž se myšlenka snaží ustavičně odprostit.

* * *

Charles Morgan: Pramen

Svět tak zchudl, že potřebuje zase své staré duševní poklady. Zvykl si myslet ve skupinách, třídách a masách a civilisace se tímto omylem hroutí. Je to omyl, neboť masy jsou nepřirozené. Nerodí se, neumírají, nemají nesmrtelnost, poesie všech lidských zážitků nemá pro ně platnosti.

Narození a smrt jsou osamělé. Myšlení a růst jsou osa­mělé. Každá definitivní skutečnost v životě člověka je jedinečná a bezprostřední. Když přestane být sám, pak se vzdálí skutečnosti, čím víc se ztotožňuje s ji­nými,  tím více je vzdálen pravdy. Lenin je si toho vědom. Ví, že tomu, co považuje za pravdu mas, nejvíce škodí přiblížení lidského společenství duševní osa­mělosti. Proto je láska člověka k Bohu, nebo muže k ženě protirevoluční a proto ji chce vymýtit. Lidé se mohou dělit o svůj majetek, ale ne o sebe samy.

* * *

Ukázky z myšlenek moudrých, které jsem nedávno našel zcela náhodou v pozůstalosti mého táty – v jeho pracovním stole. Pan Flaubert i pan Morgan znali dobře člověka. Jeho Svatost Papež František nedávno prohlásil, že doba si žádá osobního příkladu, který nejvíce osloví a změní, ne počet návštěvníků na internetu. Moudrý člověk.

 

Jan Šinágl, 25.únor 2017

* * *

Hnutí ANO má našlápnuto k jasnému vítězství v podzimních volbách!

* * *

Únor 1948: Zatýkání, vraždy, teror. Komunistický puč neměl s ústavností nic společného

… Bylo převzetí moci komunisty v únoru 1948 legální, ústavní, jak tvrdí představitelé dnešní KSČM? Lze ale za ústavní považovat zatýkání, obsazování sekretariátů nekomunistických stran, čistky v redakcích či nasazení ozbrojených složek v době vládní krize?

… Profesor Holzer upozorňuje, že v knize vydané v roce 2007 s názvem Politický systém českých zemí 1848-1989 společně se spoluautory (Stanislav Balík, Vít Hloušek, Jakub Šedo) nazývá poválečný předúnorový režim v Československu pretotalitním. Dodává, že česká levice systematicky pracovala na tom, aby takzvaně potrestala českou pravici. A za co měla být pravice vlastně potrestána? „Za leccos. Za nevěru vůči Masarykově pojetí československého státu, za údajné spolčení se s Němci před válkou, za Mnichov, za druhou republiku. V únoru osmačtyřicátého se to její radikální části definitivně povedlo,“ zdůrazňuje politolog Holzer.

… Existuje řada argumentů o tom, že se vedoucí činitelé nekomunistických politických stran v období let 1945-1948 dopustili přehršle osudových chyb. „Některé z nich byly vynucené tlakem komunistů. Mnohé vyplynuly z politické naivity zdánlivě zkušených vůdců nekomunistických politických stran, kteří se desetiletí pohybovali ve vrcholné politice. Za jednu z těchto chyb lze považovat přijetí zákona o SNB v létě roku 1947 v podobě, která neumožňovala demokratickou kontrolu tajných služeb, především vojenského obranného zpravodajství a Státní bezpečnosti,“ říká profesor František Hanzlík z Univerzity obrany v Brně. Dodává, že také pro zákon o SNB hlasovala většina poslanců nekomunistických politických stran. Tyto složky se pak staly hlavním nástrojem na cestě KSČ k moci od léta 1947. Zpravodajské služby dostaly v létě roku 1947 rozkaz zničit veškeré kompromitující materiály na představitele politických stran Národní fronty, které pečlivě shromažďovaly od roku 1945. Vedení komunistické strany mělo vážné obavy z toho, že v případě přijetí zákona o SNB, který by umožňoval demokratickou kontrolu bezpečnostních složek zástupci všech politických stran zastoupených v parlamentu, budou zveřejněny kompromitující materiály o jejich nezákonné činnosti ve prospěch KSČ. „To by mohlo mít katastrofální důsledky včetně ztráty hlasů v případných volbách. V momentě, kdy toto nebezpečí pro KSČ pominulo, byl zahájen rozhodující nástup k uchopení politické moci právě s využitím Státní bezpečnosti,“ uvádí profesor Hanzlík.

… Hanzlík připomíná, že o jednom z faktorů, který sehrál důležitou úlohu v poválečném vývoji, se zmiňuje ve svých pamětech i Prokop Drtina. Vedoucí představitelé nekomunistických politických stran nedokázali reálně analyzovat a odhalit skutečné cíle komunistické strany. Postup Klementa Gottwalda ve funkci předsedy vlády po květnových parlamentních volbách v roce 1946 vedl k jejich mylné představě, že KSČ bude ochotna spolupracovat s ostatními stranami na budování demokratické společnosti.

… Vývoj po únoru 1948 měl velmi rychlý spád a nenechal nikoho na pochybách, kam směřuje. V průběhu března 1948 převzaly otěže rozhodujících perzekucí nelegální akční výbory Národní fronty všech stupňů. Vznikaly bez jakéhokoliv právního podkladu a plnily úkoly, které evidentně odporovaly Ústavě a platným zákonům. To vše s plným vědomím a za podpory těch kdo se podíleli na jejich vzniku. Rozsáhlé perzekuce bez „požehnání“ zákonem probíhaly až do léta 1948. Do 26. března 1948 muselo opustit svoje zaměstnání 7013 osob. Do konce května to již bylo 10 012 osob a jejich počet každým dnem narůstal. V létě 1948 bylo perzekvovaných asi 60 tisíc osob. To byl ale jen začátek teroru.

… Zárodek Lidových milicí vznikl již v květnu 1945, kdy spolu s jinými tlupami dostaly zbraně od Rudé armády. Jak dále uvádějí Vilém Hejl a Karel Kaplan v knize Zpráva o organizovaném násilí (Sixty-eight Publishers, Toronto 1985), tehdejší závodní stráže před odzbrojením ochránila intervence Josefa Smrkovského v České národní radě. Jinde si komunisté zbraně ukryli ilegálně. Vlastní vznik Lidových milicí se datuje od 21. února 1948 a počet jejich příslušníků dosáhl v té době přibližně 40 tisíc. V době svého odzbrojení a rozpuštění koncem 80. let měla tato soukromá armáda KSČ téměř 90 tisíc mužů a také žen ve zbrani.

… Milice sehrály v únoru 1948 podle Karla Kaplana a Viléma Hejla úlohu krojovaného komparsu, obstaraly ornamentální doplněk obrazu. „Pro úspěch komunistického spiknutí byly nesrovnatelně důležitější zpravodajsky pracující skupiny, spolehlivě informující o situaci mezi protivníky a dobře vycvičené oddíly SNB. Politicky byly milice samozřejmě nepostradatelné, někdo musel imitovat Rudé gardy před Zimním palácem,“ píší na str. 54 autoři ve své knize Zpráva o organizovaném násilí. Shodují se tak s dalšími historiky a publicisty v názoru, že bojová hodnota Lidových milicí byla tehdy nízká či spíše nepatrná. Lidové milice mohly úspěšně terorizovat, ale ne bojovat.

První Gottwaldův mrtvý

Jednou z prvních obětí komunistického teroru z doby před 69 lety se stal lidovecký poslanec Rostislav Sochorec, který byl Státní bezpečností zatčen pod vykonstruovanou záminkou již 23. února. Tedy dva dny před tím, než prezident Edvard Beneš podepsal demisi „reakčních“ ministrů a jmenoval Gottwaldovu vládu obrozené Národní fronty. O tři měsíce později zemřel za nevyjasněných okolností ve vězeňském oddělení psychiatrické léčebny v Brně. Oficiálně se oběsil na mokrém ručníku. Stal se tak prvním Gottwaldovým mrtvým. Jeho rodina nesměla však zapečetěnou rakev otevřít. V roce 1991 obdržel Sochorec in memoriam od prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigue Masaryka. Násilnický režim, který připravil zemědělského odborníka Sochorce v nedožitých osmačtyřiceti letech o život, byl ale již naštěstí rovněž po smrti.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.33 (3 Votes)
Share

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Strojový překlad webu

Czech English French German

Reklama