Včera nezemřela předsedkyně KPV, ale už 14 měsíců jen řadová členka KPV! 
„Je nesporné, že za 20 let udělala pro členy obrovskou práci. Hlavně na rehabilitacích a odškodnění. A ke komunistům měla vždy
neměnné a zásadní a nekompromisní postoje. Za to jí patří vděk.“ ČRo Luděk Navara.
Dovolím si doplnit pana Navaru, že to byla samozřejmost a dokázalo by to každé vedení KPV ČR. Její manžel JUDr. Karel Kavalír pracoval na ministerstvu spravedlnosti v 50. letech. Po předčasném propuštění pracovala roky na komunistickém ministerstvu, byla členkou SČSP (Svaz čs. sovětského přátelství), čímž porušila stanovy KPV ČR a neměla se nikdy stát jeho členkou. Nechala v KPV vládnout železnou rukou dceru Blanku Matějíčkovou, která není mukl. Kvůli ní odešlo spousta členů KPV. Např. jim vyhrožovala, že „všechno má za 20 let v počítači a kdykoliv KPV položí“. Zůstala, protože měla moc ututlat kolaboraci své mámy za normalizace v komunistických organizacích. Měla klid a nějakou tu kariéru, nic víc. Byla kariéristkou jako celý život.
Za rozbitím spolupráce se sdružením Političtí vězni stála zřejmě také její dcera, kdy jejich práci měla dělat KPV ČR. I jejich kamarád advokát KPV Bc. Mgr. Josef V. Martínek, který občas odvedl potřebnou „práci“. Teď je v KPV soudně vytvořeno bezvládí a v ústředí už 2 měsíce nejsou žádní volení zástupci. Zbyla jen sekretářka Matějíčková…
Opozice uvnitř KPV dne 26.2.2016 zažalovala současné vedení za jejich neplatné zvolení na sněmu KPV konaném v prosinci 2015. Volby byly v rozporu se stanovami. Soud jim dal 1.11.2016 v celém rozsahu za pravdu a předsednictvo KPV je povinno zaplatit 170.409,20 - Kč na nákladech. V případě neúspěšného odvolání budou náklady navýšeny. Za rok 2015 činily náklady za právní zastoupení Bc. Mgr. J.V. Martínka cca 1,000.000,00 Kč. Za rok 2016 jsou pro členy KPV ČR zatím utajené…
Navíc jsou funkce členů vedení neplatné a už není předsednictvem, protože jejich mandáty na sněmu vypršely. KPV je tak absolutně bez vedení. Čeká se, kdo se ho ujme a obnoví nefunkční organizaci. Včera nezemřela předsedkyně KPV, ale už jen 14 měsíců řadová členka KPV. Web o průběhu soudu.
Připomínám Stanislava Stránského, který také na protest proti praktikám a osobě Kavalírové odešel z KPV ČR a založil s přáteli SBPV (Svaz bývalých politických vězňů). Pořádal každoročně uctění památky dr. Milady Horákové na Pankráci a vybudoval Ďáblický hřbitov, včetně Dětského hřbitova, kde je s dětmi vězeňkyň, často ve „věku“ jen několika hodin či dnů, s nimi pochována i manželka gen. Josefa Mašína Zdena Mašínová a maminka sourozenců Mašínových – Zdeny, Ctirada a Josefa. Komunisté ji nechali bestiálně zemřít bez lékařské pomoci ve vězení - jako pomstu za hrdinství svých statečných dětí.
V roce 2008 odmítla Zdena Mašínová v přítomnosti Kavalírové převzít vyznamenání na ministerstvu obrany. Neznám nikoho, koho by komunisté odsoudili za špionáž, vlastizradu a velezradu jen na pár let, po 3 letech ho podmínečně propustili a nechali špióna, velezrádce a vlastizrádce pracovat 16 let na vlastním ministerstvu?!
Soudní spis Kavalírové je v archivu KS Praha. Před lety jsem si ho chtěl prostudovat, ale byl požadován její souhlas. Nebyl mi udělen. Měli jsme asi jedinou „politickou“ vězeňkyni, která měla zájem na utajení svého soudního spisu?! Za jaké „zásluhy“ jí Václav Klaus udělil Řád TGM I. stupně, ví jen on sám?! V podstatě byla, díky Kavalírové, KPV ČR pod kontrolou, aby „nezlobila“ a postupně zanikla tak, jak vyhovuje pohrobkům komunistického režimu. V zápisech KPV ČR mi nemohla přijít na jméno - byl jsem „titulován“, jako „ši“.
Plk. letectva v.v. Josef Hejtmánek na to vše upozorňoval, nedávno zemřel a nedočkal se ani ocenění účastníka III. Odboje. Také on zažaloval KPV ČR, pravomocně vyhrál. „Demokratické“ vedení KPV ČR pravomocný rozsudek ignorovalo a pokračovalo v šikaně plk. Hejtmánka, včetně pobočky Česká Lípa, kde byl předsedou. Vedení KPV ČR v čele s Kavalírovou je urážkou všech skutečných politických vězňů a pošlapání jejich odkazu mravní lůzou. Při bezcharakternosti Kavalírové a její všehoschopnosti, nelze vůbec vyloučit i možnost, že se zákulisně o nevyznamenání plk. Hejtmánka, zasadila a dala tak prostor své mstivosti. Odpovědnosti to proto nezbavuje ani Františka Šedivého, místopředsedu KPV ČR a bývalého pokladníka. Je předsedou Klubu dr. Milady Horákové a čestným občanem města Řevnice. Měl by také co vyprávět o Emingerově fondu (milion dolarů věnoval kanadský krajan) a který byl přejmenován na Zdravotní a sociální fond - už bez uvedení jména dárce?!
Plk. Josef Hejtmánek (16:58 min.): „Já mám právo se hájit“. … „Drž hubu, drž hubu! Nikdo Ti nedal slovo abys vystoupil, nemáš tady co dělat. Vypadni a hotovo. Ty hajzle co si ty myslíš že jsi, posranej důstojník. Ty nebudeš mluvit. Tady nemáš co dělat.“ …
Tak to bylo většinou v našich dějinách – hrdinové umírají v boji. Pokud přežijí, tak jsou v menšině a najednou máme množství hrdinů, které nikdo neznal, pyšnící se medailemi, řády, vyprávějící o svých „hrdinných“ činech na školách, při vší úctě k těm, co hrdiny skutečně byli. Hrdinové nemají potřebu vyprávět o svém hrdinství – to je povinností země, za kterou žili, bojovali a umírali, pokud je vyspělá a ctí své hrdiny…
Toto vše ví i redaktor Luděk Navara. Ano době poplatné postoje zachovávat umíme, ale skutečně stát za poznanou pravdou, jen málokteří…
Toto vše nepochybně ví i všichni, kteří se zúčastní pátečního pohřbu této „všerežimní kolaborantky“. Je to typ lidí, kteří šli na pohřeb Gottwalda, odhalení Stalinova pomníku apod. Věděli, ale nepopudit bylo jejich prvním přikázáním…
Vyjádřil se i místopředseda pobočky KPV Přerov Vladimír Hučín, oceněný příslušník III.odboje se statusem válečného veterána. Nezpochybňuji jeho činy za totality (měl údajně zlikvidovat i dva ruské vojáky v roce 1974?), ale jeho chování po listopadu 89 je pro mne zklamáním. Jen řeči, žádné konkrétní důkazy, činy, občanské aktivity, které by vedly k nápravě, jen rafinovaná, mediální sebechvála. Stále dokola oznamuje a opakuje co všechno ví, jaké „má esa v rukávě“, ale „skutek utek“. Paní Zdena Mašínová odmítla převzít ocenění v přítomnosti Naděždy Kavalírové na MO. Vladimír Hučín v její přítomnosti s tím neměl vůbec žádný problém. To vypovídá nemálo o jeho skutečném charakteru. Stejně jako to, že místo aby kandidoval na předsedu KPV ČR, jako nejmladší člen, jen pohodlně a zbaběle KPV roky kritizuje a končí vždy: „Vidíte, já vám to říkal“. On sám má velký podíl na likvidaci KPV ČR svoji vlastní nečinností. Od starých lidí nad hrobem, při vší úctě, nelze mnoho očekávat a jsou-li i ve vedení, je konec dříve či později, neodvratný.
Mravně nemocná země vždy diagnostikuje sebe sama nemravným chováním, vydávané za mravní, nemůže jinak. Morálně ochromená společnost demokracii zneužívá, tím více, čím je nemocnější – nemůžeme proto očekávat rozumná jednání a rozhodnutí, dokud se mravně neuzdraví, pokud hranice možného návratu k morálce a mravním hodnotám nebude nevratně uzavřena. Především o tom budou příští volby – rozhodnou o naší cestě zpět na východ, poslušnosti a následné konečně hospodářské a mravní zkáze, nebo na západ a osobní odpovědnosti každého z nás za uchování demokratických hodnot a osudu naší země!
Jan Šinágl, 21.1.2017
* * *
Zemřela šéfka Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová
… V roce 2008 odmítla sestra bratrů Mašínových Zdena převzít vyznamenání od ministryně obrany kvůli tomu, že Kavalírová seděla v téže místnosti. Kavalírová za normalizace pracovala pro komunistické úřady a údajně byla členkou Svazu československo-sovětského přátelství. Přímý důkaz ale k dispozici není, Kavalírová to popírala.
P.S.
Přímý důkaz přikládám výše. Našel jej náhodně v archivu před lety jeden předseda pražského bytového družstva a zaslal mi jej. Zveřejnil jsem ho obratem. Začal putovat po médiích bez uvedení původního zdroje. Mj. byla i členkou Ústředního výboru Československého svazu žen, členkou Úsekového výboru a Provozní komise ROH. Dokument o jejím členství v KSČ se dosud neobjevil. Zřejmě členkou „na papíře“ nikdy nebyla, ale svoji činností byla de facto vzornou, příkladnou členkou. Svoji aktivní činností za dob totality by mohla být vzorem mnoha stranic a straníků, kteří byli jen členy „na papíře“. J.Š.
* * *
Karel Mrzílek: „Kdo sedí na dvou židlích, nepotřebuje účast druhých.“
* * *
Kam vlastně patříme?
To, že hrubým způsobem vypoklonkovali pana Hejtmánka, nic nového. Jsou to lidé jdoucí ve šlépějích těch co degradovali a pomluvili naše spojenecké vojáky, když se neprozřetelně po válce vraceli domů. Tady už byla připravená komunistická pohotovost, aby je pomluvila, zbavila práv a dodělané raději pouštěla zemřít domů. Lítá zlost, která některé Čechy provází při vyhnání českých Němců, čsl. vojáků, kteří bojovali za jejich svobodu, aby na ně po osvobození mohli řvát a likvidovat jejich lidskou důstojnost, důstojnost, těch nemnohých českých hrdinů. Legionáři byli zabedněni do zapomnění, současníci do vězení. My asi patříme na východ.
K. Mrzílek, 22.1.2017
* * *
Od milostivé paní doktorové k soudružce.
Jistě! I soudružka Marta Gottwaldová si nechala říkat „milostivápaní*'. Ale uznáte, že to byla výjimka.
V našem případě jde o jistou Naďu Morávkovou. Ta, po provdání za jistého JUDr. Kavalíra, komunistu si vehementně vyžadovala, aby byla titulována „milostivápaní doktorová". Uznáte, že se tím jaksi zařadila ve společnosti. Ale protože se, někdy během času, jindy skokem společnost mění, tak se dá na změně něco vyzískat. A tak se stalo i v tomto případě. Milostivá paní doktorová Kavalírova i v novém (?) režimu pracovala pro tento režim na exponovaném místě. Jako vrchní sestra v nemocnici Uranových dolů. Protože se v uranových dolech porušovala lidská práva, nemůže z tohoto důvodu být členem Konfederace politických vězňů. Později se uchytila na MPSV. Tam vydržela pracovat 18 roků. 1 to je další překážka, pro kterou nemůže být členkou KPV.
Přesto, že o tom ví celé předsednictvo, ví o tom i její pobočka a věděli o tom všichni volitelé na Sněmu v Olomouci, byla znovu zvolena předsedkyní KPV. Sama předsedkyně i její předsednictvo pořádali potom hon na ty, kterým se to nelíbilo. Značná část Rady jim v tom pomáhala. Nebylo potom divu, že se stalo, že to nevydržel jeden člen předsednictva a raději odešel do „věčných lovišť". Nedávno tato chorobná komunistická nenávist postihla bratry Hejtmánka, Zahrádku a Přesličku. Ze předsednictvo nemá žádné právo komukoliv „pozastavit činnost' ani nikoho vyloučit, to jim vůbec nebrání v tom, aby to učinili.
Ale, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se utrhne ucho! Protože paní Kavalírova sloužila 18 roků na Ministerstvu práce a sociálních věcí, pročež nemůže být také ani členkou KPV a protože každá činnost zanechá stopu (třeba badatelskou), byly nalezeny velmi cenné doklady. Soudružka MUDr. Naďa Kavalírova nechala po sobě tolik zajímavých dokladů, že se to nedá v rychlosti vyhodnotit Tato soudružka, vyznamenaná Řádem TGM I. třídy byla na onom MPSV členkou SČSP, ČČK, byla zdravotnice CO, byla členkou ČSPV, členkou úsekového výboru a provozní komise ROH a byla členkou ČSŽ a hlavně členkou výboru ÚV ČSŽ. To znamená, že úzce spolupracovala s komunistkou Kabrhelovou! A to všechno stihla bezprostředně po okupaci. V dokumentaci kterou po sobě zanechala je titulována „Vážená soudružko" a soudružka Kavalírova odpovídá „Vážení soudruzi''.
Skutečně si zasloužila Rád TGM nejvyšší třídy? Vždyť tento řád se dává za mimořádné příspěvky k demokracii. Co je demokratického v likvidaci lidí, muklů, kteří mají demokracii v krvi a jediným proviněním je to, že nesouhlasí se soudružkou Kavalírovou, když porušuje Stanovy? Takové předsednictvo není hodnověrné a z toho důvodu ani volitelné a na jejich místa by měli přijít lidé s čistým štítem. Bez výjimky by to měli být lidé kteří budou při své práci striktně dodržovat vlastní Stanovy. A nebudou nám dělat ostudu a navrhovat na vyznamenání agenty StB a využívat je k likvidaci zasloužilých muklů.
To by ale příští volby nesměl připravovat nejméně věrohodný místopředseda, pan Málek, ale musela by je připravovat nezávislá komise, složená z muklů s čistým štítem!
3. 8. 2009.
Josef Hejtmánek
Předseda KPV-8
Česká Lípa
P.S.
U KS Praha jsem chtěl v roce 2008 nahlédnout do do spisu sp.zn. 3T 8/57 MUDr. Naděždy Kavalírové a pořídit si kopie. Paní Kavalírová mi odmítla dát souhlas. Včera jsem opět navštívil KS Praha. Nikdo mi nebyl schopen říci, zda je spis ještě ve spisovně, nebo už v archivu na Praze 4. Přikládám odpověď tehdejší předsedkyně soudu ze dne 31.7.2008 JUDr. Věry Miřacké. Naděje prostudovat si celý soudní spis jsou mizivé. Soudní spis nositelky Řádu TGM I.třídy tak zůstane utajen pro veřejnost zřejmě z dobrých důvodů. Ti, co se nemají za co stydět už své spisy a podrobné životopisy dali dávno k dispozici veřejnosti, pravda, málokterý z nich, pokud vůbec, Řád TGM I.třídy obdržel. Existují dvě pravdy – historická a politická. Vládne-li ta druhá příliš dlouho, hrozí, že zaujme místo té první. Ta první je vyjádřena na presidentské standardě „Pravda vítězí“, ale dá to fušku, jak kdosi řekl. Zasaďme se o to, aby nebylo nahrazeno heslem „Pravda vítězi“!
J.Š.24.1.2017
* * *
MUDr. Naděžda Kavalírová: Řád TGM I.stupně veřejně, rozloučení neveřejně…
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.