Dne 20.10.2016 proběhla zajímavá debata na téma média a diskuse v AC v Praze na Tržišti. Vystoupil jsem několikrát v diskusi a připomněl špatný stav justice, policie a médií na konkrétních příkladech. Připomněl jsem moji úspěšnou žalobu na ministra Jana Mládka o které média mlčí, kauzu největšího daňového podvodu Antonína Michala a spol., a mé odložené TO ve věci Paláce FENIX, kde jsou zmiňována i jména zavřeného miliardáře Romana Janouška a bývalého primátora Prahy Pavla Béma a kde jmenovci dr. Bradáčové, obhájci dr. Bradáčovi hrozilo zlámání rukou, nohou či invalidní vozík. Oproti původnímu programu se zúčastnil mimo dr. Lenky Bradáčové a senátora Václava Lásky i redaktor týdeníku RESPEKT Jaroslav Spurný. ZDE si můžete poslechnout zvukový záznam celé diskuse. Moderoval David Smoljak.

Před lety jsem se setkal náhodně na jednom ministerstvu s jedním člověkem z policejního presidia a nedávno opět zcela náhodně s jedním bývalým vysokým představitelem tajných služeb. Oba mi potvrdili, že určití lidé jsou tzv.“zaháčkováni“, tzn. policií a justicí chráněni a že existuje profesní solidarita, která upřednostňuje stavovskou čest. Jaké dopady to má na společnost nemusím rozvádět. Kdo má dostatek finančních prostředků, koupí si „právo i beztrestnost“.

Těžko proto uvěřit, že David Rath je výjimka. Chtěl být jedním z velkých a ti mu ukázali, kdo jsou. Scénář, že se soud potáhne roky, soud skončí pro nepřiměřenou délku a Rath bude požadovat nakonec vysoké odškodné od státu, není zdaleka tak nepravděpodobný. Jiní za srovnatelný čin skončili za pár měsíců v kriminále na dlouhé roky. Rath si v klidu užívá svobody a ošetřuje své pacienty… 

Parlamentní vyšetřovací komise ještě nikdy nic nevyšetřila a není důvod si to myslet i dnes, kdy pod vedením Pavla Blažka „vyšetřuje“ policii. Obávám se, že jejím skutečným smyslem je tento skandál „demokraticky“ postupně uklidit „do šuplíku“.

Je to logické dědictví devastace tradic a zavedených struktur komunisty, kdy na odpovědná místa nastoupila lůza. Vše hodnotné, co se budovalo a tvořilo po generace, postupně zlikvidovala. Bude třeba opět práce generací, než tento mravní „svinčík“ po totalitním režimu uklidíme – pokud přestaneme být pasivními občany. Jinak bude „svinčík“ stále větší s patřičným dopadem na nás všechny, zaslouženým.  

Jan Šinágl, 23.10.2016