Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

CM 9 pozvanka 250616Své devadesáté narozeniny oslavil ve Slabcích. Táhlo ho to domů, nedokázal si pomoci. „MaminkaCM 7 CZ CV Croy 250616 se vracet nechtěla“, vzpomíná Maximilian Croy. Nemohla zapomenout, že jí tam chtěli zastřelit děti, ale tatínek Slab­ce a tamní lidi i přes všechno, co se stalo, miloval. Až do smrti ho to trápilo. Jenže ne kvůli majetku, jak si lidi většinou myslí, ale kvůli domovu. Chtěl žít tam, kde měl kořeny, ale nemohl.“ Šlechetný a statečný člověk Alexis princ z Croÿ, čestný rytíř Řádu maltézských rytířů, zemřel 21. srpna 2002 ve věku 92 let. Veřejného očištění svého pošpiněného jména se nedočkal.

 

Slabce udavac Jiri Kratochvil 010845… Přestože dekret č. 12/1945 stanovil, že ministerstvo zemědělství má ve sporných případech konfiskace rozhodnout po dohodě s mini­sterstvem vnitra, ještě téhož dne, tj. 8. 8. 1945 ministr zemědělství návrh podepsal, čímž uvolnil cestu k předání velkostatku Slabce no­vým vlastníkům.

8. 8. 1945 ministerstvo zemědělství také na žádost „zástupců nabyvatelů půdy z velkostatku Slabce u Rakovníka, [...] aby bylo upraveno [rozuměj omezeno] prozatímní užívání části zámku ve Slabcích princem Croÿem, rozhodlo, že rodina Alexise Croÿe smí užívat jen druhé poschodí zámku, kuchyň a kůlnu (omezení počtu místností, které rodina prince Croÿe může užívat, souviselo s úmys­lem MNV pronajmout část zámku soukromým osobám jako byty). Alexis Croÿ obdržel opis rozhodnutí 13. 8. a ještě tentýž den požádal ONV v Rakovníku, aby místnosti, které musel uvolnit, byly úředně zapečetěny, protože obsahují cenný nábytek, který je majetkem státu, a existuje reálná hrozba jeho odcizení.

13. 8. 1945 se MNV Slabce zabýval na své schůzi otázkou, „aby Němci žijící ve Slabcích byli řádně označeni“, tj. bílou páskou na rukávu, která se v poválečném Československu používala k odlišení a identifikaci Němců. Jaké stanovisko MNV k věci zaujal, není známo.

18. 8. 1945 MNV Slabce odeslal ministerstvu vnitra rozhořčené prohlášení, že „nemá naprosto nic společného s tím, co vydal prv­ní [tj. revoluční] místní národní výbor o německé šlechtické rodině Croÿ-Dülmen, a žádá, aby příslušníci této rodiny, [...] kteří se dopo­sud zdržují ve Slabcích, byli ihned zatčeni [!] a internováni.

20. 8. 1945 informovalo okresní vedení KSČ MNV ve Slabcích: „Soudruzi! [...] Potřebné kroky k tomu, aby bylo zrušeno potvrzení prvního [tj. revolučního] národního výboru, jež bylo vydáno neo­právněně, byly již učiněny a podle našich informací, jež jsme obdrželi z nadřízených úřadů, státní občanství Croÿ-ovi přiznáno nebude.“

Životní podmínky Alexise Croÿe a jeho rodiny, internovaných v zámku, se mezitím výrazně zhoršily. Nedostatek jídla a psychické vypětí se začaly projevovat na zdravotním stavu členů rodiny, pře­devším dvouleté dcery Anny, která nakonec „byla tak slabá, že ani nemohla chodit. Byla jako miminko. Museli ji nosit. Skoro umřela hlady.“ Onemocněla i Elizabeth.

Ještě za přítomnosti Croÿů začalo na zámku rabování. Do ložnice, kde odpočívala nemocná Elizabeth, se vetřel učitel, kterého znala, a před jejíma očima zotvíral skříně a zásuvky a ukradl z nich, co se mu zlíbilo. Později rabování nabylo živelných rozměrů, došlo i na bezuzdné vyhazování zámeckého zařízení okny.

Prvního září byly novým majitelům předány vlastnické dekrety k rozparcelovanému velkostatku.

Druhého září MNV Slabce přijal oznámení, že „všechny forma­lity pro repatriaci zdejších Němců jsou vyřízené a že záleží jenom na rozhodnutí národního výboru, kdy budou ze Slabec odvezeni. Národní výbor rozhodl, že se tak stane 10. 9. 1945 v 8 hodin ráno.

„To byly nejhorší chvíle, když přijela nákladní auta, my jsme na ně museli vylézt a pak nás odvezli. Bylo to strašné. Odjížděli jsme, díval jsem se na zámek a věděl, že ho vidím naposledy.“ Maximilian Croÿ, tehdy třináctiletý, který miloval jízdu na kole a technické vynálezy, se vrátí do svého dětského pokoje na zámku ve Slabcích až v roce 2010. Po pětašedesáti letech. Zůstane stát na prahu svého dávného dětského království, ze kterého nezbylo nic než čtyři holé steny, jeho mohutné ruce tolik podobné chlapským rukám jeho ta­tínka, se budou chvět a dlouho nebude schopný vypravit ze sebe jedi­né slovo. A když konečně najde řeč, budou slova přicházet z obrovské dálky: „Dostali jsme se do Křimic k příbuzným. Vzpomínám si, jak jsem ležel na posteli, ale nespal. Venku se svítilo. V tom se otevřely dveře, vstoupil můj tatínek. Já jsem předstíral, že spím a čekal jsem, co se stane. Tatínek šel k oknu a začal strašně plakat. Bylo to hrozné, vidět toho muže, toho silného muže, jak brečí. On v tom okamžiku věděl, že ztratil všechno, že už se domů nevrátí.“

Osmadvacátého října 1945 tři tisíce lidí vzdaly ve Slabcích hold statečnému mlynáři Josefu Čechovi, který za okupace nezištně záso­boval obyvatele zdejšího kraje moukou, kterou načerno mlel ve svém mlýně ve Slabcích. Při okázalé slavnosti na dvoře mlýna partyzáni dekorovali mlynáře Čecha záslužnou medailí a místní národní výbor mu z vděčnosti věnoval na mlýn pamětní desku.

Alexis Croÿ, který měl při slavnosti stát po Čechově boku a přijímat stejné pocty, neboť to byl on, kdo obilí pro zmíněný účel do Čechova mlýna tajně a za neméně riskantních okolností dodával, tou dobou se svou rodinou potupně opouštěl Československo v dobytčím vagonu vlaku, který z republiky odvážel vyhnané sudetské Němce.  

V parlamentních volbách 26. května 1946 zvítězila s téměř 40 % hlasů komunistická strana. „Komunisté vedoucí silou náro­da“, spokojeně hlásalo po oznámení výsledků Rudé právo. Na Čes­koslovensko padal rudý soumrak.

Žádost Alexise Croÿe o vyjmutí čtvrtiny velkostatku Slabce z konfiskace, podaná v červenci 1945 u Okresního národního výboru v Rakovníku, se projednávala ještě v roce 1947.

Ministerstvo zemědělství, kam se mezitím žádost dostala, ji v květnu 1947 předalo k rozhodnutí zpět Okresnímu národnímu výboru v Rakovníku. ONV na doporučení své okresní rolnické ko­mise, sestavené ze zástupců místních rolnických komisí a ovládané komunisty (5 z 9 členů; komunistickou stranu zastupoval také L., předseda rolnické komise ve Slabcích) žádost zamítl. Alexis Croÿ se prostřednictvím svého strýce a právního zástupce JUDr. Jaroslava Lobkowicze proti rozhodnutí odvolal.

ONV si proto znovu vyžádal stanovisko okresní rolnické komise.

Třiadvacátého února 1948 tak okresní rolnická komise posoudi­la žádost Alexise Croye o vyjmutí 1/4 velkostatku Slabce z konfiska­ce znovu, načež sdělila ONV, že „z dokladů přiložených k odvolání [tj. z již několikrát zmíněných dobrozdání z konce května 1945] vy­svítá lidské stanovisko, ne však aktivní odboj proti říši, který by mohl býti podmínkou pro zrušení konfiskace“.

Dalo se čekat něco jiného?

Dva dny nato, 25. 2. 1948, předstoupil vůdce československých komunistů Klement Gottwald před stotisícový dav dělníků a rolníků shromážděný na pražském Václavském náměstí a pomalu, důrazně odkrajovanými slovy pronesl do mikrofonu: „Pan prezident všechny mé návrhy přijal.“ Stotisícový dav zaburácel nadšením. Komunisté úspěšně dovršili své úsilí o úplné převzetí moci v zemi.

Potrvá 41 let, než se Československo z rudých okovů osvobodí.

Navzdory prožitému příkoří nepřestal Alexis Croÿ usilovat o získání československého občanství. Z bavorského Isarecku, kde po vysídlení našla jeho rodina azyl u příbuzných, napsal do Československa, že „se vzdálil jen přechodně, ježto jeho život nebyl v bezpečí a neměl být z čeho živ, na své žádosti však trvá“. Vyřízení své opakované žádosti se dočkal teprve po osmačtyřiceti letech, v roce 1993, kdy se stal státním občanem České republiky.

       Své devadesáté narozeniny oslavil ve Slabcích.

       Táhlo ho to domů, nedokázal si pomoci.

„Maminka se vracet nechtěla“, vzpomíná Maximilian Croÿ. Nemohla zapomenout, že jí tam chtěli zastřelit děti, ale tatínek Slab­ce a tamní lidi i přes všechno, co se stalo, miloval. Až do smrti ho to trápilo. Jenže ne kvůli majetku, jak si lidi většinou myslí, ale kvůli domovu. Chtěl žít tam, kde měl kořeny, ale nemohl.“

Šlechetný a statečný člověk Alexis princ z Croÿ, čestný rytíř Řádu maltézských rytířů, zemřel 21. srpna 2002 ve věku 92 let.

       Veřejného očištění svého pošpiněného jména se nedočkal.

1) Pamětní kniha kostela a farnosti slabecké. 1836-1991, s. 88. Archiv Farního úřadu Rakovník.

2) V roce 1935 se Franz Croÿ stal aktérem odvážné záchrany čtyř lidí před utonutím. 26. 7.1935 se Franz Croÿ, Amálie Poláková, Marie Umová, Karel Bernas, Vladimír Švehla, učitel Pohorský a jeho žena vypravili k řece Berounce vykoupat se. Franz Croÿ, Karel Bernas a Vladimír Švehla zůstali na břehu, ostatní šli do vody. Všechny čtyři, z nichž pouze učitel Pohorský uměl plavat, zachytil prudký spodní proud a začali se topit. Franz Croÿ „zpozoroval nebezpečí, a proto s nasazením vlastního života plaval k tonoucím a snažil se dostati na břeh Amálii Polákovou, která jej ale uchopila za ruce a strhla s sebou pod vodu. Teprve po delší době podařilo se mu vyprostit se, uchopit Amálii Polákovou za vlasy a doplaval s ní po velké námaze ke břehu." I ostatní tonoucí se podařilo zachránit. (Šest lidí v nebezpečí utonuti - Německý princ mezi zachránci. Národní listy, večer­ník, 29. 7.1935, s. 1).

3) Pamětní kniha obce Slabce II. (1919-1945), s. 34. Archiv Městyse Slabce.

4) Dobrozdání Dr. Theodora Matouška, vychovatele A. Croye v letech 1921-28, z 28. 5.1945. SOkA Rakovník, fond ONV Rakovník, k. 338/669.

5) Tamtéž.

6) Jana Bělohlávková-Croy, druhá manželka Alexise Croÿe (byli oddáni 12. 10.1996 ve staroměstském kostele sv. Jiljí v Praze), v rozhovoru s Markétou Hartlovou, 2011. Archiv M. H.

7) „Vždy jsem cítil lásku k Českým dějinám a ke svému rodnému kraji, kterou jsem v dobách po německé okupaci [...] skutečně prokázal," napíše Alexis Croÿ v roce 1945, až bude žádat o československé občanství.

Roman Hartl: Král pěvců Karel Burian a dalších historických osobností městysů a obcí mikroregionu Balkán. (str. 92-95). Grafická úprava a sazba: Rakovnicko, o. p. s., Rakovník. Tisk: Tigris, spol. s. r. o., Zlín, www.TiskovyExpres.cz. Vydání první, 2013. Náklad 500 výtisků.

* * *

MNV Slabce požadoval, aby místní ruská posádka celou rodinu Croÿ postřílela. Ruský velitel to odmítl. Vystudoval universitu a chodil hrát na zámek na klavír společně s paní Croÿ. Kdysi před lety se konala výstava starých věcí obyvatel Slabce. Byla to v podstatě výstava věcí, které z velké části pocházely ze zámku… Syn Alexise Albert mi řekl, abych to o MNV raději neříkal. Neskutečná noblesa, kultivovanost a pochopení pro stav naší země, která nikdy nepřestala být jeho pravým domovem. Generace platíme a generace budeme ještě platit za zločinné vyhnání 1/3 vlastního obyvatelstva.

 

Jan Šinágl, 27.6.2016

* * *

Pamětní deska ve Stonařově připomíná Němce zemřelé po válce

Ve Stonařově dnes byla odhalena pamětní deska připomínající německé obyvatele, kteří zemřeli těsně po druhé světové válce v tamním sběrném táboře. Podle zápisů ve farní knize jich nepřežilo 201. Na špatné hygienické podmínky a nedostatek jídla nejvíc doplácely děti a staří lidé. Památník s nově zřízeným symbolickým hrobem je umístěn poblíž jejich hromadného hrobu na stonařovském hřbitově. Slavnosti se zúčastnilo přes sto lidí. Přibližně polovina jich přijela z Německa, byli mezi nimi i potomci vysídlených rodin. U desky zasazené do kamenné hřbitovní zdi zaznívala z české i německé strany slova o smíření. Stonařovský místostarosta Ivan Šulc řekl, že vytvořením pietního místa dostávají pozůstalí i veřejnost možnost důstojné vzpomínky na zemřelé. U hřbitova také postávala skupina deseti převážně mladších lidí odjinud, kteří před začátkem pietního aktu mluvili o tom, že se vzpomínáním na Němce nesouhlasí. Zřejmě i díky přítomnosti policie ale slavnost nerušili. Sběrným táborem fungujícím do února 1946 zřejmě prošly tři tisícovky lidí. Zemřelí byli zapisováni, zachoval se i doklad o špatných hygienických podmínkách v táboře. Ve Stonařově do konce války němečtí obyvatelé převažovali. V táboře ale byli internováni Němci z Jihlavy a okolí, zatímco stonařovští čekali na odsun v jihlavských táborech. Badatel Jiří Vybíhal ve své knize Jihlava pod hákovým křížem uvedl, že v Jihlavě a kolem ní bylo sedm táborů, v nichž byli po ukončení války shromažďováni jihlavští Němci, ale i Němci, kteří utíkali před postupující frontou. Těmito tábory prošlo podle jeho údajů kolem 10.000 lidí. ČRo, 24.6.2016

* * *

Hotel Sudety nabídne pokoje pojmenované po zaniklých obcích

Připomenout si historii severozápadního českého pohraničí budou moci návštěvníci hotelu Sudety v Chomutově. Vzniká přeměnou současného hotelu nedaleko Kamencového jezera. Pokoje budou pojmenovány po zaniklých obcích. V areálu je zároveň bod smíření, který odhalí organizátoři na slavnosti v sobotu. Místnosti ponesou nejen názvy obcí, ale budou obsahovat i dokumenty k nim, které se týkají historie, významu, důvodu bourání či zmizení. V rekonstruovaných prostorách bude i dobový nábytek.Obce na severu Čech zanikaly po druhé světové válce v souvislosti s vysídlením původního obyvatelstva, na Mostecku ustupovaly těžbě uhlí. Fláje nad Litvínovem zase zůstaly pod velkou vodní nádrží. ČRo, 24.6.2016

* * *

Přehlížená historie se věčně nedá utajit

* * *

CM 1 napis Mlyn 250616CM 3 Mlyn Slabce 250616CM 4 Kdo byval ve Mlyne 250616CM 5 popis Mlyna 250616CM 6 napis Croy 250616CM 2 napis tabule Cech 250616

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.00 (4 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)