V neděli, 27.prosince 2015, tento dokument z roku 1924 vysílala ČT 24 ve večerních hodinách. O tom, že byl Jan Masaryk zavražděn nikdo soudný a informovaný dnes nepochybuje. Zatím nejlepší kniha k tématu byla od Jana Havla (bývalý zaměstnanec ÚDV, jediný s policejní praxí kriminalisty mezi zaměstnanci) SMRT JANA MASARYKA (Vizovice 1998, edice otisky). Dokument ČT Ostrava z roku 2012 to také dokazuje. Nicméně není přesvědčivý jak by mohl být. Zejména znalec se skupinou mladých lidí působí nevěrohodně, kdy si odporuje – jednou tvrdí, že byl Masaryk vstrčen z okna, jednou, že vylezl, aby se schoval na římse?! Komentářem doprovází historik Jaroslav Šedivý, který v 50-tých letech psal pajány na Stalina (mezi krajany jinak oblíbeným velvyslancem ve Francii a ve Švýcarsku). Novináři Luďku Navarovi jsem v roce 2012 posílal závažné dokumenty o smrti Jana Masaryka z archivu Jana Papánka v New Yorku, zejména svědectví MUDr. Josefa Teplého, který prováděl pitvu Jana Masaryka. Zahynul krátce po jeho smrti, kdy ji očekával. V dokumentu ani slovo, ale možná byl dokument již hotov? Níže připomínám závažné informace, které v dokumentu nezazněly a zaznít měly!
… Podle některých zahraničních zpráv, především podle studie bývalého pracovníka britské tajné služby Cookridge, měl Teplý nadiktovat před svou smrtí třem svým důvěrným přátelům závěť, která říká: „Agent Bezpečnosti stáhl pokrývku a já jsem ohromen rozpoznal v onom muži, oblečeném do pyžama, Jana Masaryka. Nařídil jsem rozepnout horní část pyžama a všiml jsem si, že všude po těle jsou podlitiny a šrámy, které se zdály známkami násilí. Viděl jsem v zátylku známku střelné rány.“ Na to měl Nosek, který byl na místě přítomen, přikázat MUDr. Teplému, aby podepsal úmrtní list s hotovým závěrem: „sebevražda“. …“
Připomínám zajímavý článek plk. Josefa Hejtmánka z června 1995: Jak zemřel Jan Masaryk. Za pozornost stojí i zmínka MUDr. Josefa Teplého o ráně, způsobené projektilem ráže 7.65 mm. Odpovídá ruské pistoli zn. MAKAROV. Tato pistole byla vybrána v roce 1948 pro použití v sovětských ozbrojených silách, ale až po 3 letech, v roce 1951 zavedena do ruské armády. Text z odkazu nevylučuje, že pistole typu MAKAROV, byla použita při vraždě Jana Masaryka. Otázkou zůstává zda byla použita už v pokoji, na římse, nebo jako „rána z milosti“ poté, co tělo Jana Masaryka dopadlo na zem, pokud vůbec dopadlo…? Odpověď by mohla přinést exhumace hrobu v Lánech, ale ta je za stávaného stavu společnosti nemožná…
https://www.sinagl.cz/domaci-zpravodajstvi/2346-tak-byl-zavrazden-jan-masaryk.html
Faktem je, že místo údajné střely není na žádné fotografii vidět, je vždy zakryto – např. v rakvi kyticí. V knize Jana Havla, zasahuje svislice od mrtvého těla Jana Masaryka mimo okno. Těžko byl vyhozen z okna šikmo, tedy musel se po římse pohybovat, než se zřítil. Můžeme jen spekulovat, zda byl sestřelen, nebo dostřelen po pádu? Tajemství jistě ukrývají ruské archivy. Jak jsou tajné dokazuje v dokumentu dotaz na členku KGB, která údajně věděla, kdo vraždil. Československé vyšetřovací orgány čekaly půl roku na odpověď – přišla s tím, že dotyčná osoba mezitím zemřela. Co dělala ochranka a další bezpečnostní služby Hradu, jak se jmenovali všichni tehdy sloužící a jak skončili, dokument neuvádí?! Přitom by měla být jejich jména a osudy dohledatelné v českých archivech?! Jan Masaryk byl zavražděn, ale podrobností se těžko dožijeme…
* * *
Z knihy Ladislava Feierabenda KONEC ČESKOSLOVENSKÉ DEMOKRACIE (člen Háchovy protektorátní vlády i exilové Beneše)
Intermezzo o Janu Masarykovi
Str. 189
… V Londýně jsme se rychle spřátelili. Masaryk nezakrýval, že úřad ministerstva zahraničních věcí přijal teprve po dlouhém zdráhání a jenom na Benešovo výslovné přání. Od Ripky jsem věděl, že mezi prezidentem a Janem Masarykem bylo vyměněno několik telegramů, než Jan konečně k tomu svolil. Když jsme se s Janem sblížili, řekl mi, že ho nebaví být ministrem a poslouchat různé hádanice v ministerských radách, ale že úřad ministra zahraničních věcí přijal, poněvadž otec mu před smrtí řekl: „Nikdy neopouštěj Beneše.“ Jan ten příkaz přijal a otrocky věrně ho vykonával. Přesvědčil jsem se mnohokráte — a patrně také moji kolegové v londýnské vládě —, že Masaryk svůj úřad vykonával bez nadšení. V zahraniční politice byl poslušným nástrojem prezidenta Beneše a byl rád, že nemusí dělat žádná vážná rozhodnutí. Když se v ministerských radách jednalo o kontroverzních věcech a stanoviska se ostře rozcházela, Masaryk se většinou neúčastnil debat, a když mělo dojít k bojovnému hlasování, odešel ze schůze s omluvou, že má nějakou důležitou věc. Jan Masaryk byl výborný propagátor. Nepřeženu, že v tom směru měl rys geniálnosti. V každé situaci věděl, co má říci, aby to chytlo posluchače. Jeho rozhlasové projevy z Londýna za války ho udělaly doma známým a populárním, a každý se těšil na „Honzovy řeči“. V druhém odboji se svou propagační činností ohromně zasloužil o naši věc, zejména ve Spojených státech. Všichni, kdo s ním přišli do styku, měli ho rádi, poněvadž hýřil humorem a rád pomáhal lidem. Hlavně malým lidem. Masaryk byl v tom směru jedním z nejušlechtilejších lidí, které jsem v životě potkal.
Str. 233
… Když ministr Masaryk byl redaktorem „Čechoslováka“ 8. května 1942 interviewován o strachu v Americe z bolševizace Evropy, odpověděl: „Strach z bolševizace Evropy je dosud značný, ale spíše v kruzích, které nejsou dobře informovány a které se spíše řídí pocity než fakty. Já osobně z bolševizace Evropy strach nemám...“ Masarykův výrok ukolébával v bezstarostnost i ty, kteří v Sovětech cítili nebezpečí. …
* * *
Známý je výrok Jana Masaryka po návratu z Mosky: „Odjel jsem jako ministr a vrátil se jako pacholek Stalina.“ To že se tak zachoval a že to řekl, vystihuje jeho povahu. Silná, charakterově pevná osobnost by se tak nikdy nezachovala. Využila by situace, kdy si Rusové nemohli dovolit zavraždit ministra v Moskvě, řekla veřejně pravdu o SSSR a zkusila ještě zachránit situaci při velké důvěře národa, nebo by na protest odstoupila a tak učinila poslední pokus o zvrat. Jan Masaryk nemohl nevědět pravdu o SSSR, tedy vědomě klamal národ ve svých rozhlasových projevech, kde o něm pozitivně hovořil.
V dnešním úvodníku LN píše Zbyněk Petráček mj.: „Největším problémem okolo Jana Masaryka není jeho smrt, ale fakt, že zůstal ministrem zahraničí i po 25.únoru 1948. že patřil k těm, kteří hladké převzetí moci komunisty nejenom umožnili, ale svou osobou i zaštítili a legitimizovali.“ Nemůže ho omlouvat ani to, že plnil slib svému otci - za každých okolností sloužit Benešovi. Úvodní titulka dnešních LN „Nová hypotéza: Masaryka zavraždili britští agenti“, připomíná spíše bulvár, ale od redaktora Petra Zídka to nepřekvapuje. Naštěstí konec článku tento nesmysl značně zpochybňuje. Nemyslím si, že LN mají takovýchto článků a redaktorů dnes zapotřebí. Zídek mne občas kritizuje, ale nikdy mé (často exklusivní informace) nepoužije, natož aby na ně reagoval či jejich příjem potvrdil.
To, že v dokumentu znalec tvrdí, že si Jan Masaryk v posteli četl oblíbeného Švejka, kdy odevzdaně čekal na smrt, místo aby aktivně konal, je dalším svědectvím o jeho slabošském charakteru a že nebyl člověkem na správném místě. Je to, bohužel, i ukázka českého „postoje“ vlastní nemalé části obyvatelstva i dnes. Nedivme se proto, že si pořád „nabíháme“ a zmůžeme se jenom na kritiku a divení se proč nám nikdo nejde na pomoc. Dopadneme tak vždy, pokud nás budou reprezentovat neschopní či všehoschopní.
Jsme schopni se s dějin poučit, nebo už jsme ztratili i schopnost se poučit a umíme jen naříkat a čekat jen na pomoc druhých či Godota…?! Kdo by také druhým pomáhal, když sami nemáme vůli pomoci si sami?! Tato výzva je trvalá. Věřme, že bude i v naší zemi jednou naplněna, ale jenom samotná víra nestačí! Hodnotné nemůže nikdy být darováno, ale vždy získáno jen trvalým úsilím, bojem, oběťmi a poctivou prací. Každý den dává každému šanci sám začít!
Jan Šinágl, 29.12.2015
* * *
Aktualizováno 2.1.2016
P.S.
Zemřel redaktor Svobodné Evropy Belcredi. Pašoval zakázanou literaturu do ČR
V prostějovské nemocnici před Vánoci zemřel bývalý redaktor Rádia Svobodná Evropa Richard Belcredi. Bylo mu 89 let. Potomek starého šlechtického rodu žil v Brodku u Prostějova, kde restituoval zámek. V poslední době měl zdravotní potíže. Informaci o úmrtí potvrdil ČTK jeho synovec Ludvík Belcredi. …
Znal jsem pana Belcrediho osobně z jeho působení jako velvyslance ČR ve Švýcarsku. Zkraje měli po roce 1989 ještě osobnosti ze zahraničí možnost vstoupit do politiky. Dnes už je to mnohem těžší, ba nemožné... J.Š.
Zemřel Richard Belcredi: bývalý redaktor RFE, velvyslanec ve Švýcarsku a zámecký pán
Komentáře
tam píši o JM, jak ruští hoši s českými partyzány vyhazovali JM z okna. Na tom už jim dnes nemůže záležet, vraždy pžes 20.000 polských důstojníkův v Katyňi byly mnohem horší a přece si dalo duo Putin-Medvěděv říc, vot charašo!
sinagl.cz/.../...
kde za zřícením britského Libratora do moře, při níž přišel o život generál Sikorski s dcerou, i dalších 16 cestujících. Zachránil se jen český zkušený pilot Eduard Prchala. Po válce čelil obviněním, Na Gilbraltaru měl být přítomen sovětský agent Kim Philby a havárii měl zosnovat Winston Churchill, bál se o spojenectví Stalina,
přes důkazy vraždy v Katyni.
Proč by měla paní Jandečková /ne Janečková/stejn ě jako v předchozích publikacích bránit nalezení pravdy, nechápu.
Není zase tak stará ani bolševická a co se týče dokumentů včetně mnoha fotografií důkladná.
A navíc podivné vyšetřování StB 1950-1951 v kauze tzv.doznání a pozdějšího odvolání údajného vraha JM Jana Bydžovského je víceméně pro zájemce o dějiny novum.
viz i komunistický pokus s krabičkovým atentátem i na JM /také ukrajinská krize začala nátlakem Putina na Janukoviče odmítnout přístup k EU/.
se převleče do následovně pokáleného pyžama a skočí z okna?Právě vyšla v Domažlicích publikace Václavy Jandečkové Kauza Jan Masaryk. Nový pohled.Doznání k vraždě a tajný přešetřovací proces StB z let 1950-1951.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.