Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Duka DominikPraha 18.prosince 2015: Kostel sv. Anny - Pražská křižovatka

Vážení přítomní, drazí přátelé,

Scházíme se a cítíme, určitým způsobem, jistou prázdnotu. Prázdnotu, která nebyla zaplněna. Havel 2 mse 181215Zcela jistě pro vás nejbližší je to i trochu jiný obsah pojmu prázdnoty. Pro nás ostatní záleželo to na tom, v jak blízkém vztahu a přátelství jsme se zesnulým Václavem Havlem byli. Ale já bych chtěl říci, že mi pociťujeme prázdnotu v celém prostoru této země, protože chybí slovo. Chybí slovo, které by bylo výzvou, chybí slovo, které by dávalo naději i když by to mohlo být i slovo kritické, i když by to mohlo být někdy i slovo, které vyjadřovalo určité tázání i konstatování, že není dobře, to nebylo jenom v tom prvním Novoročním projevu.

Když jsem byl dotázán, abych vybral texty, není to tak docela snadné, ale vybral jsem texty, které patří k velkému pokladu knihy knih, žalozpěvu, či Pláče Jeremiášova. Pravděpodobně je to spíš uctivé připsání, nemusí být autorem tohoto žalozpěvu nad pádem, dobytím Jeruzaléma vojsky Novobabylonské říše, které vedl sám panovník Nabukadzar. Ale protože prorok Jeremiáš patří mezi světové básníky světové literatury, také víme, že tento žalozpěv patří do onoho velikého pokladu literatury, který lidstvo, jednotliví autoři které neznáme, kdy vyzpívali bolest nad zkázou hlavního města, které vždy bylo symbolem země. Města, které vždy bylo centrem nejenom politické moci, ale i centrem duchovní síly. Tak zpustošení jeruzalémského chrámu byla hluboká rána.

Ne, nechci říci a nevstoupím do té vlny určitých apokalyptiků dnešní doby, že opravdu Praha je městem v rozvalinách a že Praha je městem, kde zbyl jen pláč. Ale přiznejme si, že zde jistý symptom je. Hlavní město jakoby vlastně ztratilo perspektivu určité vize, určité odvahy. My se můžeme ptát co je příčinou. Jeden z velvyslanců z těch zemí, které patřili s námi do jednoho bloku – on byl ještě více spoután, tedy jeho země, protože to byla země součástí Sovětského svazu, říká mi. „Prosím Vás, co se to u vás děje? Proč takový odklon? Proč taková neúcta a Václava Havla?“ Vy si neuvědomujete, že to je nejenom rodinné stříbro České republiky či bývalého Československa, ale že to je určitý hlas, určitý signál pro všechny naše země, které neztratily naději, jako ji neztratil ani autor žalozpěvu o rozpadlém Jeruzalémě.

Poměte, jak končily tyto verše – Hledám Hospodina. A pokud si dobře pamatujete na celou řadu literární tvorby zesnulého Václava Havla, tak víte, že to je ono hledání, onoho horizontu, oné transcendentály. Není to hledání, které bychom mohli nazvat něčeho. Vždyť přece stál tam v Heřmanicích pod tím stromem, u toho stromu, který byl na horizontu, tu pocítil úder jakoby lásky. Proto se rodí jeho heslo Pravda a Láska. Ano, zcela jisté to některým u nás doma připadá jako naivita. Je to jakoby až příliš pohádková vize, že by na světě mohla někdy zvítězit pravda, že by někdy opravdu mohlo někdy na světě být pravé přátelství. Ne, přiznejme si, že žijeme v situaci, která natrvalo změní tvář světa, že žijeme v situaci, kdy právě potřebujeme hledat, ale být si vědomi toho, co vlastně nám náš Vánoční strom ukázal. Je to ono nalézání toho který je ve tváři člověka, který je můj bližní. To není jen otázka soucitu s uprchlíky.

Je pro mne až neuvěřitelné, jak mnozí hlasatelé tohoto soucitu, proti kterému nemůže nikdo vůbec nic jako spokojený člověk namítat, nemají ale soucit s ostatními. Je to onen veliký problém filantropie, která dokáže milovat lidstvo, ale nedokáže milovat svého souseda, někdy také nedokáže milovat svého vlastního bratra, nebo někoho jiného z vlastní rodiny. Kdo nás přivedl na Kalvárii, nás také přivedl do Jeruzalémského chrámu. Roztrhne se opona, opona ve Velesvatyni a my víme, že po návratu za touto oponou nebyla Archa úmluvy, jen prázdný prostor, jak to nádherně vylíčil pražský rodák, syn izraelské národa jako Ježíš, Franz Werfel ve svém románu Jeremiáš. A tady si i my musíme uvědomit, jestliže nebudeme vidět tvář bližního, onen absolutní horizont, jestliže nebudeme vidět v této tváři bližního onu vertikálu, která nás vede, abychom nemuseli podléhat úzkosti, že vlastně můj život nemá žádný cíl.

Život v naší zemi se vlastně pohybuje v nicotě a naší jedinou nadějí je nahonem krátkodobě vymýšlet. Vidíme, jak se nám to nedaří, protože všechny ony projekty na pět, na deset, na patnáct let, jsou tak dýchavičné, ne žeby je doženeme a znovu stojíme před onou prázdnotou. Tato prázdnota, o které mluvil úryvek evangelia (četla Dagmar Havlová J.Š.) je jediná výzva, která nás má vést k poctivému a opravdovému hledání smyslu života, nejenom ve smyslu filosoficko - teologickém, ale každé naší praktické činnosti, protože zem nemůže být vedena jenom odstraňováním následků. Pro byla zapotřebí ona podstatná změna po listopadu, která pro mnohé byla bolestná, která pro mnohé byla velkou neznámou, s obavami, se strachem, s velikou nejistotou.

Ale víme, že Pravda a Láska dokázala oslovit všechny ty zástupy v celé naší vlasti ve chvíli, kdy náš přítel Václav opouštěl tento svět. Tady myslím je zapotřebí si uvědomit, jakou hodnotu má lidský život. Jeho úsilí o občanskou společnost, jeho úsilí dát určitým formám zlidšťující či civilnější podobu nás právě přivádí k tomu, abychom si uvědomili co znamená ona roztržená opona chrámu. Posvátná není někde za, ale to sacrum, které člověka stále fascinuje, ale někdy i naplňuje určitou bázní, určitým chvěním, nalezneme tehdá, když začneme hledat a naše oči spočinou na tváři druhého, protože tak Bůh stvořil člověka.

My mnoho mluvíme o kořenech naší civilizace, zdůrazňujeme, že má židovsko-křesťansko-antické kořeny, ale vůbec nevíme co jsou tyto kořeny. Mluvíme o evropských hodnotách a zjednodušeně řekneme - no ty hodnoty znamenají toleranci - ale milý Václave kde je tolerance. V našich médiích když čtu, tak si vlastně stále připomínám, že to je to Rudé právo, které bylo na nástěnce obráběcích strojů, protože jsem ho nikdy nevzal do ruky, ale tam jsem se na něho šel podívat. Nadávky, neúcta, místo argumentů okamžité označení, označení, za které se slušný člověk musí stydět a u nás se tomu říká dialog, diskuze a pozvání k hledání. Tak nemůže nikdo nic nalézt. Kde je tedy ona úcta k člověku?

Jestliže hovoříme často o otázce Bůh, člověk, ateismus, teismus, není zde ten základní problém, o kterém mluví kniha knih, která skutečně je společnou hodnotou jak židovské tak křesťanské civilizace, ale také vyrůstala i z antické civilizace. Velký Aristoteles napsal, že bez lásky, filia, bez přátelské lásky, nemůže existovat polis – obec. A my se smějeme tomu - no mluvit o lásce, mluvit vůbec o pravdě, vždyť přece celá řecká kultura není ničím jiným než stálým hledáním pravdy, ale kde je? Vždyť konec konců ten nepatrný hebrejský slovník, která jsme si všichni osvojili, není to jenom Aleluja, je to častější Amen, přece říká tak to je! Snad s určitým úžasem, s určitým poznáním. Myslím že toto je odkaz, je to také jeho odkaz nad kterým bysme se měli zamýšlet všichni bez ohledu na to, zda považujeme tu, nebo onu politickou stranu za lepší, nebo za horší, bez ohledu na to, k jaké se hlásíme konfesi. Nebo říkáme něco musí být, nebo poctivě říkáme já jsem za tou roztrženou oponou ještě nic nenahlédl. Ale chceme-l v situaci, v té nové situaci, do které vstupujeme obstát, chceme-li být skutečně pány toho, abychom se hlásili k našemu presidentu Václavu Havlovi, pak musíme být lidmi, kteří vždycky budou vidět v té tváři druhého člověka něco víc. To byla jeho pokora.

Není snad v dnešní době řečník, který by se neodvolával na pokoru. Ale tak, jak hovoří s druhými a o druhých ho usvědčují, že vlastně vůbec neví, co pokora je – pravdivé poznání sebe.  

Vzpomeňte, kdo jste měli tu čest s ním být, pobýt, pohovořit a víte, v čem spočívala jeho pokora, v čem spočívá pokora, která patří do toho pokladu evropských hodnot. To jsou ty kořeny, protože postoj, se kterým se vlastně denně setkáváme já, já, jen já, to je postoj, který je zcela cizí naší kultuře a naší civilizaci. Proto je naše civilizace nemocná. Jak bychom z tohoto našeho shromáždění odešli tím hlubokým vědomím co pro nás znamenal a my můžeme říci co pro nás znamená? Ano, je zde prázdnota. Možná ta prázdnota ve které pociťujeme jeho nepřítomnost je právě v tom, jak přistupujeme ke druhému člověku. AMEN

* * *

Ze zvukového záznamu přepsal

Jan Šinágl, 19.12.215

* * *

P.S.

Za vládu se zúčastnil ministr kultury Daniel Herman. Přítomna byla mecenáška Meda Mládková, poslanec Karel Schwarzenberg, europoslanec Jiří Pospíšil a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Zeman i Klaus svoji nepřítomností potvrdili svoji malost. Mizivá přítomnost členů Parlamentu je také vypovídající o stavu naší politické scény. ČT 24 byla jen před vchodem… Oznamujeme co se kde konalo, ale ne co se tam skutečně dělo, či odehrálo! Připomíná to informace komunistů o Chartě 77. Také o ni psali, ale nikdy ji nezveřejnili! Ve vyspělých zemích přenášejí podobné významné akty veřejnoprávní TV přímo.

Mimochodem o Chartě 77 stále ještě veřejnost neví vše. U jejího zrodu stáli „zkrachovalí“ komunisté ze 60-tých let z Ústavu marxismu-leninismu. Byli dobře informováni z Moskvy Jiřím Pelikánem co se děje a jak je systém neudržitelný. Ten byl v 50-tých letech gen. tajemníkem Mezinárodního svazu studentstva a odpovědný za vyloučení 10.000 studentů z čs. vysokých škol! Jeho manželku letos prezident Zeman vyznamenal ke dni 28.října. Tématu Charty 77 se budu věnovat podrobněji. J.Š.

* * *

Vojtěch Jasný 1991: Proč Havel?

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.75 (12 Votes)
Share

Komentáře   

0 #4 Jan Šinagl 2016-04-05 09:41
Pavel
IP: 37.48.58.120
Kázání kardinála Dominika Duky při mši svaté za Václava Havla
2015-12-23 21:23:17

Mám prosbu: nemohl by příště kázání jeho Eminence přepsat někdo s dokončeným základním vzděláním? Někdo, kdo např. ví, že Lamentationes není Jeremiášův spáč (sic!!!), nýbrž Jeremiášův Pláč, tedy zná aspoň seznam biblických knih. Někdo, kdo ví, že apokalyptici jsou vždy s ypsilonem (i v řeckém originále), pomněte se píše s "n", stejně i ve slově transcendentála jsou tři "n", ne jen dvě... "nežeby" není jedno slovo, legitimní variantou příjmení Franze Werfela není přepis Verzel, dá se s úspěchem pochybovat, že Dagmar Havlová nejsouc jáhnem, četla evangelium - a ne jiné čtení, sacrum jen naprostý tupec napíše s "k", o přepisu hebrejského Halleluia či Aleluja, který je výsměchem náboženství, o surrealistické interpunkci se raději nezmiňuji. Tento přepis by snad odpovídal mentalitě a jazykovým schopnostem bolševického superpododníka a sprostého zloděje Andreje Babiše, ale pro Václava Havla i Dominika Jaroslava Duku, OP, je to vulgární urážka ze strany negramoty!
+2 #3 trapný Pavel část.2. 2015-12-24 00:23
Mimochodem, to že vaše náboženství je stejně jako ta ostatní vlastně výplachem mozků pro 70% naivků lidstva, jako všechna náboženství se svými různými bohy (Který z nich je ten pravý? Víte to Pavle?), vám asi nevadí. Ve své podstatě je to tedy demagogie. I když občas užitečná. Ale pořád demagogie, nyní i vaše. Slabost pana Duky k bolševickému lháři a gaunerovi Zemanovi vám taky moc nevadí co pane moralisto :-)

A nejlepší je váš závěr považující překlepy za "vulgární urážku Duky". Takové hodnocení už zavání psychickou poruchou. Přitom napíšete slovo pláč s velkým P namísto malým. Nebo nevíte, že latinské sacrum skutečně má českou variantu sakrum. Nebo napíšete superpododník místo superpodvodník :-) Příště svou agresivitu trochu kroťte Pavle. Třeba nějakým práškem :-) Valová.
+2 #2 trapný anonym Pavel 2015-12-24 00:18
Komentář toho anonyma Pavla je ubohý. Zasmála jsem se. Když máte tolik náboženských znalostí, můžete je k té opravě sdělit autorovi normálně. Ne posměšně. Přitom jste se totiž sám zesměšnil k trapnosti.

Např. tvrzením, že do základního vzdělání patří Lamentationes, Jeremiášův pláč, seznam biblických knih atd. Nic takového se na základní ani střední ani vysoké škole neučí. Možná kromě filozofie a teologie na VŠ. Plácáte tedy se základkou hloupé nesmysly a ještě chcete svojí směšnou hloupostí druhé napadat.

Podobné je to i s chybnou gramatikou u náboženských a jiných pojmů v článku. Když někdo žil dlouhá léta v cizině, má jistě víc právo na občasný překlep. Mimochodem drtivá většina národa je dělá taky a ty pojmy ani nezná. Tak nebuďte úzkoprsý.
+1 #1 Jan Šinagl 2015-12-23 22:26
Děkuji panu Pavlu "Xaveriusovi" za upozornění na chyby. Jsem jediný, kdo kázání zveřejnil, bohužel zvukový záznam nebyl vždy přesně slyšitelný. Vzdělaný nejsem, času je málo, práce mnoho. Neměl jsem čas ověřovat správnost výrazů. Proto jsem psal s vědomím pravděpodobnách chyb. Doufal jsem v empatii čtenářů a rychlou pomoc. Dostavila se, byť ve formě, která mne mrzí a která vypovídá o autorovi více než o mně. Doufám, že to většina návštěvníků mého webu pochopí. Byl bych mnohem raději, kdyby tuto zprávu zveřejnila veřejnoprávní média se štáby vzdělaných novinářů a násobných kontrol, na rozdíl ode mne, který tuto práci dělám zdarma. Chci doufat a věřit, že pan Pavel toto své pochybení uzná. Uvítám, když mi příště napíše ve stylu: "Pane Šinágle, máte tam tyto chyby, prosím opravte si, držím Vám palce". Potom rád poděkuji a řeknu "držme si palce!" Jen společně lze něco dokázat. Styl mé kritiky by dost napovídal správci webu pana Hučína pana Zvěřiny či předsedy FIDES pana Vadase, kteří mají mnoho důvodů mne "nemít v lásce", zvláště před nadcházejícím soudním jednáním Hučín versus Hradílek u VS Olomouc 20.ledna 2015. Rád se budu mýlit a oběma pánům se předem omlouvám. Bohužel už je to tak, že mnoho lidí se stále bojí pod svůj názor podepsat a o to více si v ochraně anonymity zbaběle troufají a urážejí. I to je dědictví totality, se kterým se budeme ještě po generace vypořádávat.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)