V pátek, dne 14.srpna na Hradčanském náměstí v Praze, si připomeneme od 11:00 hod. 
70.výročí návratu pilotů RAF do vlasti…
Při hledání osob, jejichž Ne stojí za zaznamenání a může být vzorem pro postoje lidí i v současné době, nacházíme často velmi silné a osudové příběhy. Patří k nim i osud válečného letce, nositele Řádu britského impéria Josefa Brykse, kterému se podařilo vyhrát svou válku s fašisty, aby jako nepřítel dělnického lidu zemřel v uranovém dole komunistického lágru.
V roce 1949 byl Bryks degradován a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za zradu a další vojenské zločiny k deseti letům vězení. Až symbolicky působí část výslechu, kde se ho vyšetřovatel ptá, co ho vedlo k plánu utéci ze země. „Touha žít mezi spravedlivými lidmi, kteří si váží hrdinství a obětí, jež jsem přinesl naší vlasti, a zvláště možnost žít šťastně se svojí rodinou,“ odpověděl tehdy válečný pilot.
* * *
Josef Bryks: nacistům utekl v močůvce, komunistům neutekl…
… V jiných zemích se takovýmto lidem staví pomníky, točí filmy, vyučuje se o nich na školách všech stupňů. Jen u nás hrdiny neoslavujeme a pokud ano, tak většinou „znormalizované“, které vyznamenáváme často za velmi pochybné skutky a hrdinství. O Josefu Bryksovi nikdo nepochybuje, ale natočit film o něm či odbojové skupině bratří Mašínů si netroufáme, zato o Pavlu Wonkovi, jejich následovníkovi natočíme pomlouvačný pamflet nejspodnější cenové skupiny za veřejné peníze. Země bez hrdinů skončí vždy v otroctví a bídě, hospodářské, kulturní a mravní.
Jan Šinágl, 12.8.2015
* * *